Vyjádření k článku “O prvorepublikovosti”

webové stránky časopisu Argument čtu poměrně často a se zájmem. Ne že bych se vším souhlasil, ale jejich četba mi přinejmenším přijde podnětná. Na konci října jsem narazil na Váš článek “O prvorepublikovosti”. Dovolte mi stručné vyjádření.

Přestože se článek tváří objektivně, uvádí dva základní póly přístupu k první republice – zatracování a adoraci, přiznává velmi, velmi okrajově některá problematická místa dějin tohoto státu, konec konců vyznívá opět jako adorace. To je třeba v prvé řadě říci.

Mohl bych polemizovat s mnoha pasážemi. Omezím se na pár zmínek:

– článek se poměrně sofistikovaně vyhýbá zmínkám o KSČ – když hovoří o tělovýchově, nemluví o FPT, hovoří-li o novinách, nemluví o Rudém právu, které bylo za Švermovy redakce po všech stránkách špičkové a mnohem dál než např. Právo lidu. Další příklady by se daly uvést.

– vynášet Baťovo impérium, to je na pováženou. O morálním profilu Tomáše ani J. A. netřeba hovořit, stačí se podívat na způsob jejich zbohatnutí, který dnes přiznávají i buržoazní zdroje. Pracovní podmínky v těchto podnicích, kdy se dělník stal doslova kolečkem stroje, jakmile byl vymačkán jako citron, byl vyhozen, kdy Baťa ovládal každou píď života člověka, a pakliže přišel dělník o práci, přišel o všechno (bydlení, školy, školky…) atd., atp. Považovat tento sociální paternalismus, ne nepodobný italský fašistickým praktikám, za sociální politiku, je tragické. Neřkuli, že celé vedení podniku by republiku, zájem národů a lidí prodalo za svůj kapitálový zájem, což dokázalo za obou světových válek. Historie v tomto ohledu ještě přinese cenná svědectví, studie. Některé už vznikly, ale do dnešního režimního konceptu “hodného Bati” se nehodí, proto jsou meteny pod koberec.

– ano, buržoazní první republika byla jistě demokratičtější než Maďarsko, Polsko či Rakousko (po půli 20. let). V mnohém ale srovnáváme těžko srovnatelné. Prvně zmíněné země měly sociálně-ekonomicky, kulturně zcela jiný základ než ČSR. Rakousko bylo poraženou zemí, zmítanou vnitřními spory, splácením dluhů, tím, že nikdy ani jako samostatné království neexistovalo. Srovnejme vývoj ČSR vzhledem k jejímu potenciálu. A v tomto ohledu k dílčímu pokroku došlo, ale opravdu jen k dílčímu (mám na mysli sociální práva, životní úroveň lidí, vzdělanost, kulturu) – mnohé z toho navíc mělo, ač to nerad říkám a jsem příznivcem vzniku ČSR, své základy v monarchii. Naproti tomu jiné, mnohem zaostalejší země, konkrétně sovětské Rusko, ať se Vám to líbí nebo ne, učinili doslova civilizační skok. To dnes nepřizná jen čtenář oficiální literatury, který neví, co v zahraničí, včetně západu, vychází.

– poslední věc. Pojímat pád ČSR jako důsledek zrady západních mocností musí být časem překonáno. Ano, jednoznačně nás zradily, ale z druhé strany naplňovaly svůj imperialistický zájem – jako vždy. Mnichovem padla celková koncepce československého státu Masaryka a Beneše, ne státnosti. Koncepce přivázání se na Francii a VB, národnostní politika, dominance české buržoazie, která vedle spíše k narůstání rozdílů mezi regiony, politického systému s dominantním Hradem, jím placenými novináři a desítkami stran a pidistran, koncepce od samotného počátku opřená o mamutí finanční kapitál.

Ne nadarmo KSČ v době, kdy vedla boj proti státu, upozorňovala na to, že jakmile přestane být spojenectví mocensky pro Francii a VB výhodné, přehodí nás přes palubu (např. Gottwald r. 1933 v NS). Stalo se.

Selhání koncepce si částečně uvědomil E. Beneš, což mu je ke cti. Jeho Demokracie dnes a zítra je právě toho důkazem.

Jsem rád, že nepíšete o hospodářské zázračné vyspělosti ČSR ve srovnání s pozdějším obdobím. To je také mýtus.

Zastupuji iniciativu Obnova hnutí (myšleno revolučního, marxistického) v ČR, která vlastní spravuje stránky Kominternet-Dialog. Nebyl jsem členem KSČ (věkově to nešlo), v KSČM také nejsem. Podotýkám, abych nebyl obviněn z nostalgie či vlivu ideologie před r. 1989. Píši však sám za sebe, ačkoliv to téměř nikdy nedělám.

První republiku ani neadoruji, ani neodmítám.