Náboženství je nejkonservativnější a nejreakčnější ideologická forma. Předáváno z pokolení na pokolení, pevně drží ve svých spárech vědomí pracujících. Avšak jak může existovat náboženství a jeho panství nad lidskými mozky ve věku páry a elektřiny, ve věku chemie a atomové energie, ve věku lokomotiv a letadel, ve věku moderní mediciny? To nelze vysvětlit jen tím, že zde hraje ohromnou úlohu staletá tradice. Hlavní příčina existence náboženství a nábožnosti mas v buržoasní společnosti je v kapitalistickém systému samém, v anarchii výroby a v živelném působení jejích zákonů, v kapitalistickém útlaku pracujících. Kapitalistickým útlakem, válkami, krisemi, nezaměstnaností a bídou, které rodí kapitalismus, lidstvo strádá a trpí daleko více, než všemi živelnýnii silami dohromady. V článku „O vztahu dělnické strany k náboženství“ Lenin psal: „Proč se náboženství udržuje v zaostalých vrstvách městského proletariátu, v širokých vrstvách poloproletariátu a V masách rolnictva? Protože lid je nevzdělaný, odpoví buržoasní pokrokář, radikál, či buržoasní materialista… To je názor povrchního, buržoasně omezeného osvětářství. Tento názor nejde do hloubky, nevysvětluje kořeny náboženství materialisticky, nýbrž idealisticky. V dnešních kapitalistických zemích jsou tyto kořeny především sociální. Sociální útlak pracujících mas, jejich zdánlivá úplná bezmocnost proti slepým silám Kapitalismu, který každý den a každou hodinu působí prostým pracujícím lidem tisíckrát více nejhroznějších utrpení, nejkrutějších muk, než všechny mimořádné události jako války, zemětřesení atd. — to je nejhlubší současný kořen náboženství. „Strach stvořil bohy.“ Strach před slepou silou kapitalu, která je slepá proto, že masy lidu nemohou předvídat její účinky, která na každém životním kroku hrozí proletáři a drobnému rolníkovi, že mu přinese anebo mu přináší „náhlé“, „neočekávané“, „náhodné“ zničení, zkázu, která z něj hrozí udělat nebo udělá žebráka, chudáka, prostitutku anebo mu nese hladovou smrt — to je kořen dnešního náboženství, který především a hlavně musí mít na zřeteli materialista, nechce-li zůstat materialistickým nedoukem.“ [55]
Náboženství v kapitalistických zemích je nástrojem sociálního útlaku, a církev je částí aparátu, který slouží k zotročení pracujících mas. Tak na příklad katolická církev v čele s papežem a stejně tak protestantská církev všude podporují nejreakčnější režimy. Vatikán otevřeně podporoval Mussoliniho a Hitlera, jejich loupeživou imperialistickou válku, a ani jednou neprotestoval proti jejich obludným zločinům a zvěrstvům. Po druhé světové válce žádal Vatikán slitování nad fašistickými válečnými zločinci a domáhal se jejich osvobození. V mnoha kapitalistických zemích stojí katolické strany či strany blízké katolické církvi u moci: v Italii, ve Francii, v západním Německu, ve Španělsku, v Portugalsku. A počínají si jako nejkrvavější kati, potlačovatelé svobody a demokracie. Kat Scelba, italský ministr vnitra, je symbolem katolické reakce.
Vatikán si pošpinil ruce jako spoluúčastník hrozných zločinů imperialistické buržoasie proti národům. Katolická církev v čele s papežem přešla nyní do služeb k hlavní imperialistické reakční síle dneška — k imperialismu USA. Vatikán, maje k disposici obrovský rozvětvený aparát, plní nejen funkci duchovního zotročovatele pracujících, ale i funkce vyzvědačské. Svědčí o tom případ kardinála Mindszentyho v Maďarsku, soudní procesy proti špionům a diversantům z řad katolických duchovních v Československu a v Bulharsku. Papež Pius XII. provádí podvratnou činnost v zemích lidové demokracie, podporuje podněcovatele války, pomáhá vytvářet válečné imperialistické bloky proti SSSR a zemím lidové demokracie, žehnal a žehná fašistickým vrahům a zároveň dává do klatby stamiliony občanů, které jdou ve všech zemích za komunisty. Vatikán je podněcovatelem války.
Katolická církev, stejně jako náboženství jako celek, se stále více odhaluje před celým světem jako nástroj imperialistické reakce.
Reakční úlohu hrají i jiná náboženství, zejména islam a buddhismus. Islam je na příklad nástrojem třídního útlaku, žádá od věřících pokoru, poslušnost osudu, odevzdané podřizení vykořisťovatelům. Ne nadarmo znamená slovo islam poslušnost a stoupenci islamu se nazývají musulmani (moslimové), což znamená poslušní.
Celý historický vývoj podkopává síly reakce a napomáhá vítězství pokrokových sil, sil komunismu, které bojují pod praporem vědeckého, materialistického, atheistického světového názoru.
Reference
- 54. K, Marx a B. Engels, Vybrané spisy, sv. II, rus. vyd. 1948, str. 380; čes. vyd. 1950, str. 417.
- 55. V, I. Lenin, Spisy, sv. 15, rus. 4. vyd., str. 374—375.
Použitá literatura
- KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.