Patetické video. Výzva. Ohrožení demokracie, kdy můžeme po nezdařené volbě přijít o všechno. O bezpečnost, o svobodu, o demokracii. To aspoň tvrdí herci ve svém videu adresovaném lůze, aby nedejbože nejen došla k volbám, ale především, aby nešmátrala v obálce příliš hluboko a zvolila jednu ze tří správných možností volby (pokud jim neujede noha a svůj hlas z fanatismu nedají dramatiku Cibulkovi). Je to takové angažované představení. Pro koho?
Život není jen divadlo. Život je dost ostrá realita. Proto lidé ocení odvahu, ne konformní postoj, ne pózu. Je úžasné, že někdo vystoupil a vyzývá jít volit. Proč? Aby preferovaná koalice protentokrát nespadla do propasti zapomnění, ačkoli se o to čtyři roky tak snažila. Klip dokumentuje víc než postojovou plytkost osob, které se snaží stát nad lidmi a moralizovat. Autor článku chápe, že i takové vystoupení si žádá určitou dávku odvahy, především však tehdy, kdy výsledek i protagonistu český člověk okomentuje větou: Jděte do prdele!
Chtějí tedy, abychom my jednodušší podpořili znovu pravicovou vládu, která nás nejen ožebračila otevřením dveří spekulantům, která nás šikanuje na povel emeritního ředitele školy, která cenzuruje, ale i která tuneluje rozpočet armádními zakázkami bez většího smyslu a která nás zahnala do ostudy, skutečného morálního selhání, tj. k neochvějné podpoře sionismu a pardonu nad veškerými jeho zločiny.
Volíme EU, proti které se bouří ten proklamovaný Západ (pro Italy, Španěly, Němce nebo Francouze by ty pitomé vzdechy, že nepatříme na východ, byly opravdu k smíchu), volíme NATO (které garantuje naši bezpečnost uprostřed prováděných agresí vojsky USA, Německa či Turecka?) a volíme buržoazii, které zvyšování cen a armádní zakázky viditelně prospěly.
Takže kam se poděla morálka, odpovědnost? Vždyť je to zbytečná otázka – je to jen představení. Když se nosí solidarita s Izraelem, má na sobě prapor s modrou hvězdou, když se podepisuje petice za Gazu, každá tato ubrečená afektovaná tvář roní slzy na Instagramu, aby zvýšila odběr i počet lajků – aby se příště lépe z toho samého profilu prodával fén nebo menstruační kalhotky. No a dnes je potřeba podpořit neschopného asociálního Fialu, tak „vždy připraven“ je jeden šik „kulturní fronty“, která není ani tak kulturní, jako fronta na protekci. Možná i fronta na to, aby veřejnoprávní televize obsazovala zaručené klany nebo aby stát financoval kdejakou sračku, kterou dějiny kinematografie ignorují už po pěti minutách.
Kulturní elity, které se prezentují tím, že nevyžijí za 150 000 Kč, těžko mohou rozumět těm, kteří chodí na směnu, kteří žijí životem běžného člověka. Kteří nežijí sociálními sítěmi, ale náročnou fyzickou či duševní prací. Život je jinde. A proto je také každá rada drahá.
Bývalý člen KSČ Svěrák přišel jako ta babička s otýpkou klestí k Husově hranici s videem, že on už příště volit nebude, protože zřejmě odejde na lepší, ale že my nesmíme skončit jako na Slovensku. Jak ale skončili bratři Slováci, to už nedovysvětlil. Má na mysli závislost na zahraničních investorech, chudobu nebo korupci? Totéž je přece u nás a daleko silnější na tolik vyzdvihované Ukrajině! Zdeněk Svěrák je zmatený, podobně jako desítka vybraných, kteří nereprezentují ani všechny umělce, ani kulturu, ale jsou to prostě komerčně známé tváře ze zfušovaných seriálů, které zanedlouho nahradí umělá inteligence.
Pisatel tohoto textu už ani nekroutí hlavou. Nežijeme minulostí a tyto výkřiky do tmy jsou stejně obehrané, jako jejich nositelé, účinkující v trapné frašce českého neoliberalismu.
(ew)