Skip to content

Co je to náboženství?

Náboženství je ideologická forma, která je fantastickým, ilusorním a nesprávným zobrazením skutečnosti ve vědomí lidí. „… Všechno náboženství, — píše Engels, — není nic jiného než fantastické zrcadlení v hlavách lidí oněch vnějších sil, jež ovládají jejich každodenní život, zrcadlení, v němž pozemské síly přijímají formu sil nadpozemských. V počátcích dějin jsou to nejprve přírodní síly, jež se zrcadlí a v dalším vývoji prodělávají u různých národů nejrozmanitější a nejpestřejší personifikace…. Avšak záhy vstupují v činnost vedle přírodních sil i síly společenské, síly, jež stojí proti lidem právě tak cize a z počátku právě tak nevysvětlitelně, jež je ovládají s touž zdánlivou přírodní nutností jako přírodní síly samy.“ [48]

Náboženství je víra v existenci nadpřirozených, fantastických, t. j. neskutečných, bytostí (bohů, andělů, čertů atd.), vytvořených fantasií lidí, kteří se cítili bezmoceni proti přírodním živlům či svíráni sociálním útlakem. Neoddělitelnou součástí každého náboženství je rovněž náboženský kult, projevující se v uctívání těchto nadpřirozených sil, v různých obřadech a úkonech.

Náboženství má reakční úlohu. Vzniklo už v prvobytné společnosti, avšak jeho ideje dodnes ovládají stamiliony lidí v kapitalistických zemích a v zemích polofeudálních. Životní houževnatost náboženství lze vysvětlit tím, že je vykořisťovatelské třídy pěstují, podporují a využívají jako zbraně duchovního zotročení pracujících, jako jednoho z prostředků k upevnění politického panství vykořisťovatelů. Lenin psal: „Náboženství je opiem lidu, — tento Marxův výrok je základním kamenem marxistického světového názoru v otázce náboženství. Veškerá dnešní náboženství a církve, nejrůznější náboženské organisace posuzuje marxismus vždy jako orgány buržoasní reakce, ochraující vykořisťování a omamující dělnickou třídu.“ [49]

Reference

  • [48] B, Engels, Anti-Důhring, rus. vyd. 1950, str. 299; čes. vyd. 1949, str. 274-275.
  • [49] V. I. Lenin, Spisy, sv. 15, rus. 4, vyd., str. 371—372.

Použitá literatura

  • KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.