Autor: Nikos Mottas
Během posledních 25 let (článek vznikl r. 2016 – pozn. red.) po vítězství kontrarevolučních sil v Sovětském svazu a východní Evropě, dominoval veřejné politické diskusi koncept „konec dějin, konec ideologií“. To je jistě velmi příhodný koncept pro dominantní třídu, buržoazii, v její snaze přesvědčit svět, že: 1) Socialismus nenávratně selhal, 2) Kapitalismus je konečným vítězem v řadě socioekonomických transformací dějin, 3) Každý argument pro nekapitalistickou společnost, kde budou výrobní prostředky socializovány v centrálně plánované ekonomice, je „nerealistický“ a „utopickou fantazií“.
Antikomunismus samozřejmě sestává ze základní části výše uvedeného buržoazního principu. Po více než tři desetiletí rozpoutaly buržoazní síly a jejich mechanismy (historiografie, média atd.) po celém světě antikomunistickou křížovou výpravu, především démonizací a klamáním o Sovětského svazu a socialistické výstavbě 20. století obecně.
Spektrum straší nad hlavami neoliberálů, centristů, sociálních demokratů, neonacistů a dalších obhájců kapitalistického barbarství pokaždé, když čelí marxisticko-leninským pravdám. Je to spektrum – jak tomu říkají – „totalitní“, „stalinistický“, „krvežíznivý“, „represivní“ atd. sovětský režim. Antikomunisté se snaží dějiny jakkoli překrucovat, ale k jejich smůle nemohou historická fakta změnit.
Historie sama odhaluje nehorázné lži buržoazní antikomunistické propagandy. Navzdory svým existujícím problémům a slabostem poskytl socialistický systém 20. století převahu socialismu nad kapitalismem a ukázal obrovské výhody, které poskytuje pro práci a život lidí. Zrušení kapitalistických vztahů ve výrobě osvobodilo člověka z okovů námezdního otroctví, čímž otevřelo cestu výrobě a rozvoji věd, nikoli pro zisk několika, ale pro uspokojení potřeb lidí. V tzv. „totalitních komunistických režimech“ (sic!) měl každý zajištěnou práci, bezplatné veřejné zdravotnictví a vzdělání, levné služby poskytované státem, domovy, široký přístup ke kulturním a sportovním aktivitám.
V následujících odstavcích, jako odpověď všem apologetům kapitalistického barbarství, se zmíníme o některých zásadních výdobytcích socialistické výstavby v Sovětském svazu:
PRÁVA ŽEN: Velká Říjnová revoluce z roku 1917 připravila cestu pro sociální emancipaci a osvobození žen z dělnické třídy. Před Říjnovou revolucí byly v carském Rusku ženy vystaveny různým třídním a sexuálním diskriminacím, přičemž 80 % z nich byly nekvalifikované pracovnice s polovičním platem než jejich mužští kolegové. V carském Rusku 87 % žen neumělo číst a psát. Jedním z prvních dekretů revoluce bylo poskytnutí úplných politických práv všem ženám; v Británii se tak stalo v roce 1918, v USA v roce 1920 a ve Francii v roce 1944 (v Československu r. 1919 – pozn. red.).
V sovětském Rusku se v letech 1917 až 1920 naučily číst a psát téměř 4 miliony žen, zatímco v letech 1922 až 1928 se počet žen v Sovětech zvýšil 9krát (830 700 dělnic a rolnic). Během 70. let, zatímco v USA bylo pouze 5 % členů federální vlády a vlád států žen, 35,6 % členů Nejvyššího sovětu byly ženy.
Bylo to v Sovětském svazu – nikoli v západní Evropě nebo ve Spojených státech – kde byly zavedeny zvláštní zákony na ochranu pracujících žen během jejich těhotenství: 4 měsíce mateřské dovolené s plnou mzdou pro každou ženu.
Poznámka: V Evropské unii byla míra nezaměstnanosti žen v roce 2012 10,6 % a v roce 2014 10,1 % (Eurostat), přičemž celkový počet žen žijících v mezích chudoby dosahuje 65 milionů!
PRACOVNÍ ÚSPĚCHY: V Sovětském svazu byla stabilní a trvalá práce pro každého, ne více než 41 hodin týdně. Pro ty, kteří pracují v méně zdravých pracovních podmínkách, byla pracovní doba zkrácena na 36 hodin týdně. Pracovní týden v Sovětském svazu byl jedním z nejkratších na světě, zatímco každý pracující muž a žena měli právo na volný čas každý týden spolu se stabilními ročními plnými platy.
Dělnické státní sociální pojištění bylo povinné. Zdrojem příspěvku na pojištění nebyly mzdy dělníků, ale státní rozpočet a rozpočty státních podniků. Každý pracující měl právo na plný důchod, a to už od 60 let věku pro muže a od 55 let pro ženy. V případech méně zdravých zaměstnání měli muži právo odejít do důchodu ve věku 50 let a ženy ve věku 45 let.
Odpočinek a volný čas nebyly privilegiem – jak tomu bývá v kapitalismu – ale právem podle článku 119 sovětské ústavy. Socialistický stát poskytoval rozsáhlou síť svobodných kulturních a sportovních institucí, které byly k dispozici lidem. První dům pro volný čas byl postaven v Petrohradě (Leningrad) v roce 1920 z iniciativy samotného V. I. Lenina. Na počátku roku 1940 zde bylo již 3 600 domů pro volný čas, které mohly sloužit téměř 470 000 dělníkům, zatímco v 80. letech 20. století zde bylo více než 14 000 rekreačních a prázdninových středisek pro 45 milionů lidí.
Poznámka: V kapitalistickém světě – zejména v západní Evropě – byly pracovní úspěchy výsledkem neustálých a krvavých třídních bojů. Existence Sovětského svazu a příklad socialistické výstavby donutily značný počet západních buržoazních vlád přiznat svému lidu některá sociální a pracovní práva. Po kontrarevolucích v SSSR a východní Evropě však byla tato sociální a pracovní práva zuřivě napadána. Dnes, v roce 2016 (rok napsání článku, pozn. red.), žijeme v kapitalistickém barbarství masové nezaměstnanosti, podzaměstnanosti, snižování mezd, hromadného propouštění, pracovních vztahů s nulovými smlouvami, zaměstnávání dětí. V kapitalistickém světě byla všechna sociální a pracovní práva obětována na oltář ziskovosti kapitálu; od USA ze 47 milionů lidí, kteří žijí na hranici chudoby, až po Evropskou unii s 25 miliony nezaměstnanými!
VEŘEJNÉ A BEZPLATNÉ ZDRAVOTNICTVÍ: Systém veřejného zdravotnictví, který byl založen v Sovětském svazu, je významným příkladem socialistické výstavby. V sovětském Rusku existovala široká státní síť zdravotnictví, založená na centrálně plánovaném socialistickém hospodářství, která poskytovala bezplatné služby lékařské péče pro veškeré obyvatelstvo. Čísla mluví sama za sebe: Před říjnovou revolucí byla v carském Rusku očekávaná délka života pouhých 32 let. Po roce 1917 se během několika let průměrná délka života zvýšila na 44 let (1920). V roce 1987 měl SSSR stejnou délku života jako západní svět (69 let).
Během socialistické výstavby se rapidně zvýšil počet lékařů všech odborností a dětská úmrtnost (což byl v předrevolučním Rusku obrovský problém) se snížila 10x. V polovině 80. let 20. století procházelo ročními preventivními zdravotními prohlídkami přibližně 160 milionů lidí, přičemž více než 35 milionů bylo pod neustálým bezplatným lékařským dohledem. Ve stejném období existovalo v Sovětském svazu více než 28 000 státních ošetřoven pro ženy a děti.
Poznámka: V kapitalistickém Rusku pana Putina se průměrná délka života snížila – v roce 2004 to bylo 63 let. Kromě toho v kapitalistickém Rusku oligarchů a monopolních skupin již není zdravotní péče bezplatná a veřejná: řada státních nemocnic a klinik byla uzavřena, zatímco vznikaly velké soukromé nemocnice, vzrostl počet pracovních „nehod“ (6 000 úmrtí každý rok) a ruští pracující musí platit za služby ve stávajících veřejných nemocnicích.
VEŘEJNÉ A BEZPLATNÉ VZDĚLÁVÁNÍ: Jedinečným úspěchem budování socialismu v Sovětském svazu bylo úplné odstranění negramotnosti a rychlé zvýšení úrovně vzdělání. Před říjnovou revolucí v roce 1917 umělo číst a psát pouze 37,9 % rusky mluvících mužů a 12,5 % rusky mluvících žen. Sovětská vláda od samého počátku vynaložila obrovské úsilí na odstranění negramotnosti. Čísla mluví sama za sebe: Přibližně 50 milionů dospělých se naučilo číst a psát v letech 1920-1940; v roce 1937 umělo číst a psát 75 % celkové populace. Do dekády roku 1960 byla negramotnost zcela odstraněna.
Odstranění negramotnosti, kterého dosáhla v 60. letech také socialistická Kuba, bylo součástí všeobecného a jednotného vzdělávacího programu vytvořeného sovětskou vládou, který zahrnoval: zavedení bezplatného vzdělávání pro každé dítě, vytvoření programu sociálního předškolního vzdělávání, bezplatné přístupné vysokoškolské vzdělání pro dělnickou třídu a zemědělce, vznik tisíců veřejných mateřských, základních a středních škol. Počet lidí, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání, se zvýšil z 1,2 milionu v roce 1939 na 21 milionů na konci 80. let. V letech 1918 až 1990 dokončilo vysokoškolské vzdělání více než 135 milionů Rusů.
Zatímco v kapitalistickém světě se právo na vzdělání stávalo předmětem ziskovosti a privatizace, studenti v SSSR měli volný přístup ke všem úrovním vzdělání. Ve vysokém školství Sovětského svazu se neplatily žádné poplatky, a navíc existovala úplná dostupnost zdravotního pojištění i různých sportovních a kulturních akcí.
Poznámka: V roce 2000 v kapitalistickém Rusku platilo poplatky 40 % studentů na univerzitní úrovni. Obnova kapitalismu v zemi vedla k rozpadu veřejného a svobodného charakteru školství. Nesporné úspěchy socialismu ve vzdělávání byly mezinárodně uznány vědeckými orgány kapitalistických států. Příznačná je věta „co Ivan ví, a Johnny ne“, která se stala předmětem výzkumu ve Spojených státech. Zejména po sovětském triumfu na poli vědy, včetně vesmírné, nemohl nikdo zpochybnit nadřazenost socialistického systému v oblasti vzdělávání.
Ve 20. století neexistuje žádný sektor vědy, ve kterém by Sovětský svaz nebyl vůdčí silou. Každý rok patřilo 20% – 25% ročních vynálezů téměř ve všech aspektech technologie SSSR.
Mohli bychom odkazovat na mnohem více úspěchů socialismu v Sovětském svazu, stejně jako ve východní Evropě. Určitě bychom mohli hovořit o úplné přeměně chudého, polofeudálního carského státu na velmoc s rozsáhlou industrializací a rychlým nárůstem zemědělské výroby. Mohli bychom odkázat na kolosální příspěvek Sovětského svazu k antifašistickému boji během 2. světové války. Mohli bychom také odkazovat na velkolepé sovětské úspěchy v umění a kultuře, včetně kina, divadla, vážné hudby, poezie, literatury atd.
Závěr je jeden: V jakémkoli sektoru společenského a ekonomického života socialismus dokázal svou nadřazenost nad kapitalismem. A když mluvíme o „nadřazenosti“, máme na mysli, jak socialistický systém dokázal uspokojit potřeby lidí odstraněním vykořisťování člověka člověkem. Kapitalismus se svou anarchistickou povahou ve výrobě a zbožštěním zisku nemá lidstvu co nabídnout kromě chudoby, bídy, nezaměstnanosti, nerovností a válek.
Sovětský svaz a socialistické státy 20. století i přes své existující problémy dokázaly, že lepší svět je možný. Navzdory dočasnému historickému neúspěchu kontrarevolucí z let 1989-1991 nic neskončilo. Konec dějin nenastal, pane Fukuyamo a drazí apologeti kapitalismu.
Socialismus-komunismus je budoucnost lidstva.
Zdroj: In Defence of Communism
Překlad redakce Kominternetu