Na summitu Cop26 světoví lídři rozhodně netrpěli nedostatkem pokrytectví.
Ale kancléř Rishi Sunak pózující se zelenou replikou proslulého červeného rozpočtového kufříku všechny naštval pouhý týden poté, co ohlásil rozpočet, který aktivně dotuje znečišťovatele a přitom nenabízí nic pro přechod na zelenou energii, bydlení, dopravu nebo cokoliv jiného.
Aktivisté pochodující Glasgowem varující před společnostmi, které „profitují z neupřímného vnímání sebe sama jako »etické« nebo »zelené«, když je realita opačná“, mají naprostou pravdu – na rozdíl od bývalého šéfa Bank of England Marka Carneyho a jeho Financial Alliance for Net Zero (Finanční aliance pro čistou nulu). Bojovník za XR (extended reality; termín zahrnující různé druhy počítačové virtuální reality), který doufá, že vláda „učiní chybné vedení veřejnosti nezákonným“, je však poněkud optimistický vzhledem k tomu, že klamání veřejnosti je to, co vláda sama dělá každý den. Jakkoliv jsou takové požadavky pochopitelné, nepochopili podstatu státní moci v kapitalistických společnostech – že je vykonávána jménem kapitalistické třídy. Britský stát je ruku v ruce s finančníky a obřími společnostmi, jež rozdmýchaly klimatickou krizi.
Nejenže je proto nepravděpodobné, že by se případný státní zákaz ekologického praní zaměřil na velké firmy, ale měl by celé levici připomenout, že volat po dodatečných pravomocích pro vládu, aby dohlížela na to, co je a co není dezinformace, je skutečně velmi nebezpečné. Podobné pravomoci budou spíše využívány k potlačování levicových a alternativních hlasů než k potlačování lhajících společností.
Stačí se podívat na dosavadní summit, abychom pochopili, že ekologizace se netýká jen energetických firem.
Sunak se rozplývá nad „historickou zdí kapitálu pro čistě nulový přechod“ a tvrdí, že byznys je dnes odhodlán snižovat emise. Jeho vláda (a ostatně i decentralizovaná správa ve Skotsku) ani nezadrží souhlas s novým ropným polem v Severním moři.
Americká ministryně financí Janet Yellenová se nám také snaží vnutit myšlenku, že ochrana životního prostředí a kapitalismus jsou přirozenými spojenci, když tvrdí, že změna klimatu je „největší ekonomická příležitost naší doby“ a že „je prostě jednoduše nákladově efektivní se stát zelenými“.
Přesto navzdory tomu, že americký prezident Joe Biden strávil summit střelbou do Číny, jejíž emise na hlavu nedosahují ani poloviny emisí Spojených států, jeho vlastní vláda zjišťuje, že obchodní zájmy se přece jen do řešení klimatických změn příliš nehrnou.
Před několika dny přinesly New York Times zprávu, že zaměstnanci Bílého domu přepisují prezidentovu ukázku z rozpočtu, zákon o čisté elektřině v hodnotě 150 miliard dolarů, který by odměňoval firmy, jež přecházejí na obnovitelné zdroje, a penalizoval ty, které tak nečiní, protože se nedostane přes Senát.
Uváznutí tohoto orgánu na mrtvém bodě znamená, že demokraté nemohou schválit návrh zákona bez každého hlasu – a západovirginský senátor Joe Manchin říká ne.
Manchin má v akciích uhelné makléřské společnosti Enersystems Inc. mezi 1 a 5 miliony dolarů a jeho příjem z těchto akcií byl loni ve výši 491 000 dolarů, což je více než dvojnásobek jeho senátorského platu.
Manchin je příkladem problému. Stejný konflikt mezi obrovskými zisky z průmyslu fosilních paliv, těžby a zemědělského podnikání a závazky vlád v oblasti změny klimatu se však objevuje všude.
Indonésie tento týden podepsala závazek ukončit do roku 2030 odlesňování. Hlavním motorem odlesňování v Indonésii je však produkce palmového oleje a indonéská vláda také očekává, že do roku 2030 produkci palmového oleje zdvojnásobí.
Musíme Sunakův a Carneyho podvod zpochybnit. Korporace nejsou etičtí aktéři – to platí i v případě, že jejich ředitelé jsou etičtí jedinci, což většinou nejsou.
Korporace existují proto, aby maximalizovaly výnosy akcionářů. To nevylučuje zelené investice. Znamená to však, že i investice poškozující životní prostředí budou pokračovat, pokud budou ziskové.
Odpovědí není zalíbit se svědomí podnikání, ale prosadit své demokratické právo na jeho kontrolu. Zelený přechod vyžaduje plánovaný hospodářský rozvoj, který nepodléhá rozmarům trhu.
Redakční sloupek deníku The Morning Star přeložil Vladimír Sedláček