Cílem Všesvazové komunistické strany (bolševiků) je vybudování komunismu.
Po staletí snili nejlepší představitelé lidstva o takovém společenském zřízení, ve kterém nebude soukromého vlastnictví výrobních prostředků ani vykořisťování člověka člověkem, ve kterém každý bude pracovat podle svých schopností a dostávat výrobky podle svých potřeb. Až do Marxe a Engelse však sny zůstávaly utopickými (nesplnitelnými), neboť byly odtrženy od reálného života společnosti, od zákonů jeho vývoje.
Velicí učitelé proletariátu, Karel Marx a Bedřich Engels, přeměnili socialismus z utopie ve vědu. Na základě hlubokého studia zákonů vzniku a rozvoje kapitalistické společnosti vědecky dokázali, že rozvoj kapitalismu vede k proletářské revoluci, k vítězství nového společenského řádu, komunismu. To byla theorie vědeckého komunismu, kterou formulovali již před sto lety v Manifestu komunistické strany Marx a Engels, kteří vytvořili tuto theorii dlouho před proletářskou revoluci, ale nemohli ještě všestranně osvětlit otázku komunistické společnosti, otázku cest přechodu od kapitalismu ke komunismu. Propracovali vědecky jen obecné základní zásady nižšího a vyššího stadia komunismu.
V. I. Lenin a J. V. Stalin rozvinuli v nových historických podmínkách geniálně theorii vědeckého komunismu. Propracovali otázku o dvou fázích komunismu, o vybudování socialismu v jedné zemi, o cestách přechodu od socialismu ke komunismu. V sovětské zemi se ideje vědeckého komunismu po prvé dějinách mění ve skutečnost. V SSSR byla již uskutečněna první fáze komunismu, vybudována socialistická společnost, a teď je praktickým úkolem, věcí každodenního boje sovětského lidu, postupný přechod k jeho druhé, vyšší fázi.
Marxismus-leninismus učí, že socialismus a komunismus jsou dvě stadia jedné a téže komunistické společnosti, že mají společný základ.
Jak v socialismu, tak ani v komunismu není soukromého vlastnictví výrobních prostředků, které jsou společenským vlastnictvím. Byly odstraněny vykořisťovatelské třídy a vykořisťování člověka člověkem. Rozvoj výroby není podřízen soukromým zájmům kapitalistů, ani zabezpečení jejich zisků, nýbrž úkolům systematického zvyšování životní úrovně pracujících a upevňování mohutnosti sovětského státu. Národní hospodářství země je řízeno podle jednotného hospodářského plánu.
Tento společný základ socialismu a komunismu umožňuje rozlišovat je jen jako stupně, jako stadia ve vývoji komunistické společnosti. Lenin, charakterisující socialismus, napsal ve své práci Stát a revoluce: “Jelikož výrobní prostředky se stávají společným vlastnictvím, je slovo komunismus zde použitelné, nezapomeneme-li, že to není úplný komunismus.”
Socialismus a komunismus, mající společný základ a představující dva stupně v jedné a téže komunistické společnosti, se zároveň liší navzájem řadou zvláštností.
Na prvém stupni komunismu nedosáhly výrobní síly ještě takové úrovně rozvoje, aby zajistily hojnost všech spotřebních statků. Práce se nestala ještě v plné míře první životní potřebou člověka.
V komunistické společnosti dosáhnou výrobní síly takového stupně vývoje, že “všechny zdroje společenského bohatství potekou plným proudem” (Marx).
Práce se změní v první životní potřebu člověka. Dobrovolná práce pro společnost se stane zvykem a práce pro společný prospěch se stane všeobecným zjevem.
Za socialismu máme dvojí formu společenského vlastnictví: státní a družstevně kolchozní. Udržuje se ještě i jistý rozdíl mezi dělnickou třídou a rolnictvem, ačkoliv stará třídní výlučnost za socialismu mizí a třídní meze se postupně stírají.
V komunistické společnosti zmizí rozdíly mezi formami společenského vlastnictví, bude existovat jen všenárodní vlastnictví všech výrobních prostředků. Zbytky třídních rozdílů budou zcela překonány. Za komunismu nebude žádného dělení na třídy.
Již v prvním stadiu komunismu se zásluhou socialistického vlastnictví výrobních prostředků a plánovitého řízení národního hospodářství otvírají široké možnosti použití pokrokové moderní techniky ve všech výrobních odvětvích. V tomto stadiu probíhá proces vytvoření nové techniky, odpovídající komunismu. V komunistické společnosti se budou totiž všechna odvětví národního hospodářství rozvíjet na základě nejpokrokovější techniky, na základě všestranné mechanisace a automatisace výrobních procesů při širokém použití elektřiny, chemie, při použití všech nejnovějších vymožeností vědy a techniky. To zajistí nebývalý rozmach produktivity společenské práce.
V naší socialistické společnosti byl v základu podkopán dosavadní protiklad mezi městem a vesnicí, mezi duševní a tělesnou prací. Dosáhli jsme toho socialistickým přebudováním naší země, gigantickým rozmachem výrobních sil a zvýšením kulturně technické úrovně pracujících. Za socialismu však nebyl ještě zcela odstraněn protiklad mezi městem a vesnicí, mezi duševní a tělesnou prací. Tento protiklad se vyžije zcela jen za plného komunismu. Tehdy také zmizí i všechny zbytky starého společenského rozdělení práce.
Jedním ze základních rozdílů mezi socialismem a komunismem je způsob rozdělování produktů. Socialismus ještě nemůže uspokojit všechny potřeby lidí, proto společnost musí dělit produkty ne podle potřeb lidí, nýbrž podle množství a jakosti jejich práce, podle práce, kterou konají pro společnost. Hlavní zásadou socialismu je: “Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce.” Za komunismu se vytvoří hojnost produktů a společnost je bude moci dělit podle potřeby svých členů. Hlavní zásadou komunismu je: “Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.” To jsou hlavní odlišné rysy nižšího a vyššího stupně komunismu. V roce 1927 pravil v rozhovoru s první americkou dělnickou delegací soudruh Stalin, podávaje charakteristiku plně komunistické společnosti: “Mám-li podat stručnou anatomii komunistické společnosti, bude to taková společnost: a) kde nebude soukromého vlastnictví výrobních nástrojů a prostředků, b) kde nebude tříd a státní moci, nýbrž pracující průmyslu a zemědělství, spravující se hospodářsky jako svobodná asociace pracujících, c) kde národní hospodářství, organisované podle plánu, se bude opírat o vyšší techniku jak na poli průmyslu, tak i na poli zemědělství, d) kde nebude protikladu mezi městem a vesnicí, mezi průmyslem a zemědělstvím, e) kde produkty se budou dělit podle zásady starých francouzských komunistů: ‘Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb’, f) kde věda a umění se budou těšit dostatečně příznivým podmínkám, aby dosáhly plného rozkvětu, g) kde osobnost, zbavená starostí o kus chleba a nutnosti hledat přízeň ‘mocných tohoto světa’, stane se skutečně svobodnou.”
Použitá literatura
- MICHAJLOV, Nikolaj Nikolajevič. Čtení o SSSR: kniha o sovětské zemi a lidu, jeho dějinách, společenském zřízení a národním hospodářství. 2., doplněné vydání. Praha: Svět sovětů, 1951.