Světodějný význam Marxe a Engelse je v tom, že jsou geniálními vůdci a učiteli mezinárodní dělnické třídy, tvůrci nejskvělejšího učení — marxismu. Marx a Engels po prvé odhalili a vědecky zdůvodnili historickou úlohu proletariátu jako hrobaře kapitalismu, jako tvůrce nové, komunistické společnosti. Lenin hodnotí historický význam Marxův a Engelsův slovy: „Marxovy a Engelsovy zásluhy o dělnickou třídu lze stručně vyjádřit takto: naučili dělnickou třídu sebepoznání a uvědomění a nahradili utopie vědou.“ [23]
Marxova genialita byla v tom, že zodpověděl otázky, které si kladlo pokrokové myšlení lidstva. Marxismus vznikl jako pokračování vývoje předcházející filosofie, politické ekonomie a socialismu, je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v 19. stol. Vznik marxismu zároveň znamenal největší revoluci v oblasti filosofie, politické ekonomie a theorie socialismu.
Žádný z největších vědeckých objevů minulosti neměl na historické osudy lidstva, na urychlení společenského vývoje tak mocný vliv, jako geniální učení Marxovo. Na rozdíl od různých filosofických škol minulých dob, na rozdíl od různých utopických systémů socialismu, které vytvořili různí osamocení myslitelé, stal se marxismus jako světový názor, jako učení vědeckého socialismu bojovým praporem dělnické třídy. V tom je jeho nepřemožitelná síla.
Po celé století je Marxovo a Engelsovo učení, rozvinuté v naší době Leninem a Stalinem, bojovým praporem dělnické třídy všech zemí. Celé pokrokové hnutí lidstva v naší době je ovlivněno nesmrtelnými myšlenkami marxismu-leninismu.
Marx byl velikým myslitelem, tvůrcem vědeckého filosofického světového názoru, tvůrcem vědy o zákonech společenského vývoje, vědecké politické ekonomie, vědeckého socialismu. Již toto by stačilo, aby se jeho jméno stalo na věky nesmrtelným. Avšak Marx byl nejen tvůrcem „Kapitálu“ a mnoha jiných geniálních theoretických děl; byl také organisátorem, inspirátorem, duší I. Internacionály — Mezinárodního sdružení dělnictva.
Bedřich Engels, veliký Marxův přítel, byl rovněž jedním ze zakladatelů marxismu. I on se zasloužil o objevení a vypracování obecně filosofických základů marxismu, historického materialismu. Život, vědecká tvorba i politická činnost Marxova a Engelsova se vzájemně úzce proplétají. Bedřich Engels napsal o velkých Marxových zásluhách a o své účasti na vypracování marxistické theorie: „Že jsem před dobou i v době své čtyřicetileté spolupráce s Marxem měl jistý samostatný podíl jak na založení, tak i zejména na vypracování theorie, nemohu sám popřít. Avšak největší část vůdčích základních myšlenek, zejména v ekonomické a historické oblasti, a zvláště jejich konečná přesná formulace patří Marxovi. Čím jsem přispěl já, to mohl — snad až na několik speciálních oborů — udělat Marx i beze mne. Co vykonal Marx, byl bych já nedokázal. Marx stál výše, viděl dále, vyznačoval se širším a rychlejším postřehem než my všichni ostatní, Marx byl genius, my ostatní nejvýš talenty. Bez něho by nebyla dnes theorie zdaleka, tím, čím je. Nese proto také právem jeho jméno.“ [24]
Vytvořit marxismus jako světový názor, dát novému učení onu velkou hloubku, všestranný, přísný a harmonický ráz, švih, ucelenost, vnitřní spojitost jeho součásti, ohromnou sílu přesvědčivosti, železnou logiku — to všechno mohl v té době vykonat pouze tvůrčí genius, jako byl veliký genius Marxův. Po Marxově smrti psal Engels v dopise Sorgovi, když oceňoval historickou úlohu Marxovu: „Lidstvo přišlo o hlavu, a to o nejvýznamnější hlavu, jakou v současné době mělo.“ [25]
Vliv Marxův, jeho velkého učení, jeho nesmrtelných myšlenek se Marxovou smrtí nezmenšil. Tento vliv je nyní daleko širší a hlubší, než byl za živola jeho tvůrce. Marxovo učení je velkou revoluční hybnou silou historického vývoje. V tom se projevuje pravdivost Marxova učení. Jeho učení bylo výrazem požadavků historického vývoje. Obsah marxistického učení, okruh jeho velikých myšlenek — to není libovolná konstrukce geniálního ducha, nýbrž nejhlubší odraz dozrálých společenských potřeb. Síla a velikost učení díla Marxova a Engelsova je v síle a velikosti mezinárodního revolučního hnutí proletariátu. Konečný osud tohoto hnutí — vítězství komunismu — nezávisí na životě a smrti jednotlivých lidí, byť i velikých. Avšak velcí vůdcové, jako byli Marx a Engels, ozařují světlem svého genia svět, osvětlují cestu vývoje, cestu boje dělnické třídy, zkracují tuto cestu, urychlují hnutí, zmenšují počet obětí boje.
Referencie
- 23. V, I. Lenin, Bedřich Engels, rus. vyd. 1949, str. 6; čes. vyd. Karel Marx – Bedřich Engels – Tři zdroje a tři součásti marxismu, 1949, str. 47.
- 24. K. Marx a B. Engels, Vybrané Spisy, sv. II, rus. vyd. 1949, str. 366; čes. vyd. 1950, str. 402.
- 25. K. Marx a B. Engels, Vybrané dopisy, rus. vyd. 1947, str.
Použité zdroje
KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.