Nepřemožitelná síla a životnost dělnického hnutí, socialismu se projevila v tom, že toto hnutí po Marxově a Engelsově smrti vyzvedlo na historické dějiště dva mohutné giganty, koryfeje vědeckého myšlení — Lenina a Stalina.
Velikost a význam té či oné historické epochy se posuzuje podle velikosti a významu událostí, které se v této epoše staly. Velikost, význam a úloha historických činitelů se posuzuje podle velikosti díla, jež vykonali, podle jejich úlohy v událostech, v historickém hnutí, v jehož čele stojí, podle síly, s jakou ovlivňují toto hnutí.
Leninova a Stalinova epocha je nejvýznamnější, nejbohatší epochou světových dějin co do významu a bohatství událostí, co do mohutnosti lidských mas, účastnících se hnutí, co do rychlosti postupného vývoje, co do hloubky prováděného převratu.
Vysvetlenie epochy imperializmu a víťazstva socializmu v jednej krajine
Světodějná zásluha Leninova a Stalinova je především v tom, že podali geniální vědecký rozbor nového stadia kapitalismu — imperialismu, že odhalili zákonitosti jeho vývoje, že ukázali a vědecky zdůvodnili úkoly dělnické třídy, vypracovali theorii, strategii a taktiku socialistické revoluce, cesty k dobytí diktatury proletariáu a k vybudování socialismu a komunismu, že vytvořili stranu nového typu — velikou stranu bolševiků. Lenin a Stalin podali vědecké zobecnění všech událostí naší epochy a filosofické zobecnění toho nového, čeho dosáhla věda za dobu od Engelsovy smrti. Lenin a Stalin obhájili čistotu Marxova učení před vulgarisací oportunistů všech odstínů a opírajíce se o hlavní zásady marxismu všestranně, tvůrčím způsobem je dále rozvinuli, a tak vytvořili leninismus jako marxismus epochy imperialismu a proletářských revolucí. Lenin odhalil zákon nerovnoměrného hospodářského a politického vývoje kapitalismu v epoše imperialismu. Lenin a Stalin vytvořili novou theorii proletářské revoluce, učení o možnosti vítězství socialismu v jedné, jednotlivé zemi a přivedli dělnickou třídu Ruska k vítězství socialismu.
Nepřátelé bolševismu —- menševici, trockisté atd. — se chytali zastaralého Marxova a Engelsova závěru o tom, že vítězství socialismu v jedné zemi není možné, a obviňovali Lenina a později i Stalina, že se odchýlili od marxismu. Lenin a Stalin střízlivě zhodnotili změněnou historickou situaci a nahradili Marxův a Engelsův závěr o tom, že vítězství socialismu v jedné zemi není možné, závěr, který přestal odpovídat změněným podmínkám, novým závěrem o tom, že současné vítězství socialismu ve všech zemích je nemožné, kdežto vítězství socialismu v jedné, jednotlivé kapitalistické zemi je možné.
„Co by bylo se stranou, s naší revolucí a s marxismem, kdyby byl Lenin lpěl na liteře marxismu, kdyby se mu bylo nedostávalo theoretické zmužilosti odvrhnout jeden ze starých marxistických závěrů a nahradit jej novým závěrem o možnosti vítězství socialismu v jedné, jednotlivé zemi, odpovídajícím nové dějinné situaci? Strana by tápala ve tmách, proletářská revoluce by neměla vodítka, marxistická theorie by začala upadat. Proletariát by prohrál, vyhráli by nepřátelé proletariátu.“ [26]
Objavenie diktatúry proletariátu
Revoluční iniciativa mas vytvořila v revoluci r. 1905 a 1917 sověty dělnických, vojenských a rolnických zástupců. Lenin dokázal, že sověty jsou novou, nejlepší formou diktatury dělnické třídy, a tím tvůrčím způsobem obohatil, rozvinul marxismus. „Co by bylo se stranou, s naší revolucí, s marxismem, kdyby byl Lenin lpěl na liteře marxismu a neodvážil se nahradit jednu ze starých marxistických pouček, zformulovanou Engelsem, novou poučkou o republice sovětů, odpovídající nové dějinné situaci? Strana by tápala ve tmách, sověty by byly desorganisovány, neměli bychom vládu sovětů, marxistická theorie by byla utrpěla vážnou újmu. Proletariát by prohrál, vyhráli by nepřátelé proletariátu.“ [27]
Vykonanie revolúcie
Jakmile dozrály objektivní předpoklady revoluce, je k jejímu úspěchu třeba nejen vydat jasná, masám srozumitelná hesla, vyjadřující jejich myšlenky, naděje a snahy, ale i správně zvolit okamžik ozbrojeného povstání, kdy dozrála revoluční situace. Kdyby se vystoupilo předčasně, mohla by tím být proletářská armáda odsouzena k porážce; kdyby se propásl vhodný okamžik, bylo by možno všechno prohrát. Ve známém dopise členům ÚV strany v předvečer Říjnové revoluce Lenin psal:
„Píši tyto řádky večer 24. října. Situace je nanejvýš kritická. Je nad slunce jasnější, že otálet s povstáním se už nyní opravdu rovná smrti… nyní všechno visí na vlásku… Věc nutno rozhodnout bezpodmínečně. dnes večer
nebo v noci.
Dějiny neodpustí promeškání revolucionářům, kteří mohli dnes zvítězit (a jistojistě dnes zvítězí) a vydávají se v nebezpečí, že zítra mnoho ztratí, vydávají se v nebezpečí, že ztratí všecko…
Vláda kolísá. Je nutno ji dorazit stůj co stůj!
Otálet s vystoupením se rovná smrti.“ [28]
Lenin a Stalin jsou geniové revoluce, její největší vůdcové. Pod jejich moudrým a dovedným vedením proletářské povstání 25. října r. 1917 zvítězilo rychle a s minimálními ztrátami. Leninsko-stalinské vedení dělnické třídy bylo nutnou podmínkou vítězství Velké říjnové socialistické revoluce.
Soudruh Stalin říká o Leninovi, že byl „skutečně geniem revolučních výbuchů a největším mistrem revolučního vedení. Nikdy se necítil tak volně a radostně jako v době revolučních otřesů… Leninova geniální jasnovidnost se nikdy neprojevovala tak plně a zřetelně jako v době revolučních výbuchů. Ve dnech revolučních obratů doslovně zářil, stával se jasnovidcem, předpovídal postup tříd a pravděpodobné zákruty revoluce, viděl je jako na dlani“. [29]
Organizovanie činnosti komunistickej strany
Lenin a Stalin vešli do dějin nejen jako tvůrci theorie leninismu, ale i jako zakladatelé, organisátoři komunistické strany a prvního socialistického státu na světě. Sovětský lid musel zdolávat nejtěžší obtíže při budování socialistické společnosti za poměrné zaostalosti země a za kapitalistického obklíčení. Úloha bolševické strany a jejích vůdců Lenina a Stalina při budování socialismu spočívala v tom, že opřeni o vědeckou theorii, o hlubokou znalost zákonů společenského vývoje, zákonů budování socialismu, ukázali správné a spolehlivé cesty a prostředky, jimiž bylo lze zdolat obtíže socialistické výstavby, mobilisovali a organisovali masy.
Boj proti nepriateľom
Sovětský lid byl první, kdo budoval socialismus. Mnoho nepřátel se snažilo svést lid se správné cesty, zasít do něj nedůvěru v jeho vlastní síly, ve schopnost vybudovat socialismus. Dokud nebyli rozdrceni nepřátelé lidu — trockisté, zinověvci, bucharinci, nacionalisté — dokud nebyly odhaleny, zbaveny slávy jejich podlé „theorie“ a provokatérské politické záměry, jejich snahy podrýt pevnou jednotu strany, nebylo možno vybudovat socialistickou společnost. Moudrá leninsko-stalinská politika, nemilosrdný boj proti nepřátelům strany zajistily vítězství socialismu v naší zemi. Inspirátorem a organisátorem tohoto boje proti nepřátelům strany, proti nepřátelům socialismu byl veliký Stalin. Po Leninově smrti spojil, sjednotil stranické kádry k provedení Leninova odkazu.
Industrializácia ZSSR
Stalinova moudrost a prozíravost a jeho železná, nezlomná vůle umožnily sovětskému lidu uskutečnit industrialisaci země v nejkratší historické lhůtě. Sovětský lid, opírající se o mohutný socialistický průmysl, dokázal ubránit zemi socialismu za Vlastenecké války a porazit nepřítele. Nebylo by bývalo možno porazit nepřítele, kdyby v SSSR nebylo bývalo dostatek obilí, kdyby se nebyla uskutečnila veliká revoluce v zemědělství — kolektivisace rolnických hospodářství na základě pokrokové techniky. Kolektivisace rolnických hospodářství byla provedena na základě leninsko-stalinské theorie, pod vedením Stalinovým.
Velká vlastenecká válka
Velká vlastenecká válka byla největší zkouškou sovětského socialistického zřízení, jeho životní síly, zkouškou pro stranu i pro sovětský lid. A tato zkouška byla s úspěchem složena. Zvítězil veliký sovětský lid, vedený bolševickou stranou a jasným, šlechetným geniem Stalinovým. Sovětský lid znal své síly, věděl a věřil, že soudruh Stalin, který provedl naši státní loď všemi úskalími občanské války a výstavby socialismu, dovede ji k vítězství i nad fašistickými útočníky.
Podobně jako občanská válka z let 1918—1920 zrodila hrdiny a vynikající vojevůdce, stejně i Velká vlastenecká osvobozenská válka proti německému fašismu zrodila hromadné hrdinství a vyzvedla celou plejádu vynikajících, skvělých vojevůdců, žáků Stalinových.
Ve chvílích velkých zkoušek se zvlášť jasně projevuje význam skutečného vůdce. Když nepřítel v r. 1941 vtrhl na území socialistické vlasti, nastala těžká a složitá situace. Správně zhodnotit situaci, zvážit síly nepřítele a síly vlastního lidu, ukázat lidu velikost hrozícího nebezpečí a ukázat prostředky, cesty k vítězství, pevně spojit miliony a postavit se v čelo jejich boje — to všechno udělal soudruh Stalin a v tom je jeho velká zásluha vůdce. Každý projev soudruha Stalina, každý jeho rozkaz měl ohromný inspirující, mobilisující a organisující význam. Stalin probouzel nenávist k nepříteli, lásku k vlasti, k lidu. Stalinovi patří zásluha za vytvoření nové vojenské vědy, vědy, jak vítězit nad nepřítelem. Na základě stalinské vojenské strategie a taktiky pod vedením soudruha Stalina naši vojevůdcové — maršálové, generálové, admirálové — vypracovávali operační plány, uváděli je v život, dobývali vítězství. Stalinův genius inspiroval a vyzýval vojáky k hrdinským činům, udržoval a rozmnožoval síly milionů obětavých pracovníků v zázemí a vojáků na frontách.
Stalin je vynikajícím představitelem marxisticko-leninské vědy
Sila skutečného proletářského vůdce spočívá v tom, že v sobě spojuje největší theoretickou sílu s ohromnou praktickou. organisátorskou zkušeností. Stalin je vynikajícím představitelem marxisticko-leninské vědy. Dokonale zná zákony společenského vývoje, povahu tříd, stran i jejich vůdců. Znát znamená předvídat. Podobně jako Lenin má Stalin dar skvěle vědecky předvídat a pronikat do podstaty událostí. Vidí hlouběji, než kdokoli jiný, a nejen to, jak se události vyvíjejí dnes, ale i to, jak se budou vyvíjet v budoucnosti.
Stalin vyzbrojil naši stranu, sovětský lid programem postupného přechodu od socialismu ke komunismu. Podal hluboký rozbor a ukázal perspektivy mezinárodního komunistického hnutí.
Stalin je vůdcem veliké strany, velikého lidu. Jeho síla je v těsném, nerozlučném spojení s lidem, v nesmírné lásce, kterou jej milují stamiliony prostých lidí, pracujících celého světa. Stalin zosobňuje morálně politickou jednotu sovětského lidu. Je ztělesněním a výrazem toho velikého a moudrého, co je v sovětském lidu: jeho světlého a jasného rozumu, jeho pevnosti, odvahy a ušlechtilosti, jeho nezlomné vůle. Lid vidí a miluje ve Stalinovi ztělesnění svých nejlepších vlastností.
Soudruh Stalin psal v charakteristice typů vůdců: „Theoretikové a vůdcové stran, kteří znají dějiny národů, kteří prostudovali dějiny revolucí od začátku až do konce, trpí někdy nepěknou nemocí. Tato nemoc se nazývá bázeň před masami, nevíra v tvůrčí schopnost mas. Na této základně vzniká mnohdy jakýsi aristokratismus vůdců vůči masám, které jsou sice nezkušené v dějinách revolucí, jejichž posláním však je bourat staré a budovat nové. Bázeň, že se hnutí může živelně rozbouřit, že masy mohou rozbít mnoho věcí zbytečně, touha zahrát si na mámu, snažící se masy učit podle knížek, nepřející si však učit se od mas — takový je základ aristokratismu.
Lenin byl úplným protikladem takových vůdců. Neznám jiného revolucionáře, který by tak hluboce věřil v tvůrčí síly proletariátu a v revoluční účelnost jeho třídního instinktu, jako Lenin. Neznám jiného revolucionáře, který by dovedl tak nemilosrdně bičovat domýšlivé kritiky „chaosu revoluce“ a „bakchanálií živelných akcí mas“, jako Lenin…
Víra v tvůrčí síly mas, to je ona zvláštnost v činnosti Leninově, která mu umožňovala pochopit smysl živelného hnutí a usměrnit jeho vývoj v řečiště proletářské revoluce.“ [30]
Nesmírná víra v tvůrčí síly milionových lidových mas charakterisuje i soudruha Stalina jako vůdce sovětského lidu, jako vůdce mezinárodního proletariátu.
„Všechno udivuje v tomto velikém člověku, — píše A. N. Poskrebyšev. — Jeho hluboká, nekompromisní zásadovost
Historický materialismus tedy učí, že ne jednotlivé osobnosti, hrdinové, vůdcové, vojevůdci, odtržení od lidu, nýbrž lid, pracující masy jsou hlavním tvůrcem dějin společnosti. Historický materialismus však zároveň uznává ohromnou úlohu vynikajících osobností, pokrokových činitelů v dějinách, ve vývoji společnosti. Pokrokoví veřejní činitelé, kteří chápou životní podmínky své epochy a dozrálé historické úkoly, urychlují svou činností běh dějin, ulehčují řešení dozrálých historických úkolů. Veliký Stalin učí komunistické strany, aby byly bdělé, aby chránily své vůdce a předáky.
Referencie
- 26. „Dějiny VKS(b). Stručný výklad“, rus. vyd. str. 341; čes. vyd. 1950, str. 363.
- 27. Tamtéž.
- 28. V. I. Lenin, Spisy, sv. 26, rus. 4. vyd., str. 203, 204; čes. vyd. Vybrané spisy, sv. 2, 1951, str. 129, 130.
- 29. J. V. Stalin, o Leninovi, rus. vyd. 1949, str. 49; čes. vyd. 1951, str. 29.
- 30. J. V. Stalin, o Leninovi, rus. vyd. 1949, str. 47—48, 49; čes. vyd. 1951, str. 28-—29.
Použité zdroje
KONSTANTINOV, Fedor Vasil’jevič. Historický materialismus. Praha: Svoboda, 1952.