K. Bartošek, K. Pichlík: HANEBNÁ ROLE AMERICKÝCH OKUPANTŮ V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH V ROCE 1945 (3/8)

Přidáno ve čtvrtek 4. 3. 2010


Obálka knihy

      POKUS O HOSPODÁŘSKOU KOLONISACI ČSR

      Za první republiky byly Škodovy závody bohatým zdrojem zisků za­hraničních kapitalistů. Od roku 1919 až do konce roku 1938 bylo 50 procent(!) akcií Škodovky ve vlastnictví francouzské Schneider & Cie., Creuzot, spojené s americkou finanční skupinou Morganovou. Anglická hypo­tekární půjčka vzrostla z 1,000.000 liber šterlinků z roku 1923 na 5,000.000 liber v roce 1930. Tak zahraniční kapitál francouzský, americký a anglický po dlouhá léta vyssával miliony zisků z práce českých dělníků ve Škodovce. V březnu 1939 se zmocnila rozhodujícího vlivu ve Škodovce německá skupina Vereinigte Stahlwerke-Dresdner Bank, která byla v létě 1939 vystřídána koncernem Herrmann Göring-Werke.
      Avšak mezi americkými a německými monopolisty existovala po celou válku dohoda o tom, že nebudou navzájem rušeny kartelové dohody a podíly, imperialistů obou skupin na majetku v nepřátelských zemích a že po celou dobu války budou připočítávány zisky a poplatky, které odpovídají předválečným kartelovým dohodám a podílu na podnicích v nepřá­telských zemích, na zvláštní tajná konta a nebudou nijak kráceny. A tak americký kapitál vydělával dokonce během války na každém dělu a ku­lometu vyrobeném pro Hitlera, a opačně němečtí monopolisté vydělávali na každém litru benzinu, který spotřebovala americká letadla při bom­bardování Německa i našich zemí. Tak také část zisků, vydřených z krve a potu dělníků ve Škodovce pod terorem nacistických poháněčů, se dostá­vala tajnými účty na konto západních imperialistů. Američtí magnáti si ne­mohli stěžovat: vydělávali na robotě a nucené práci dělníků v nacisty okupovaných zemích i v samém Německu; pod vládou hitlerovců rostly utěšeně jejich zisky po celé Evropě. Neměli proto důvodu, aby ničili vá­lečný průmysl hitlerovského Německa a okupovaných zemí. Neměli dů­vodu k ničení škodovky.
      Avšak situace se rázně změnila ke konci války. 4. dubna 1945 byla v Košicích utvořena vláda Národní fronty Čechů a Slováků, která při­jala Košický vládní program. Do této vlády vstoupila Komunistická strana Československa jako vedoucí strana a v tom se »zrcadlil nástup k moci nové třídy, třídy dělnické a spolu s ní všeho pracujícího lidu měst i ven­kova« (soudruh Klement Gottwald na IX. sjezdu KSČ). V programu první vlády Národní fronty, který byl dílem soudruha Gottwalda, bylo nedvoj­smyslně stanoveno, že cílem vlády je m. j. »postavit celý peněžní a úvě­rový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a ener­getické zdroje pod všeobecné státní vedení a do služeb znovuvýstavby ná­rodního hospodářství« (Košický vládní program).
      To byla jasná slova, kterým rozuměli i američtí monopolisté. Dlouholeté vyssávání škodováků zahraničním kapitálem mělo v roce 1945 přestat. Bylo jasné, že bude konec s všemocí francouzských, amerických a ně­meckých magnátů v nejdůležitějším závodě těžkého strojírenství v re­publice. Ne již pro kapsy cizích i našich monopolistů, ale ve prospěch pracujícího lidu měly vyrábět Škodovy závody.
      To rozhodlo. 17. a 18. dubna, čtrnáct dnů po vyhlášení Košického pro­gramu, dali američtí imperialisté v bezmezném vzteku nad tím, že ztrá­cejí možnost vykořisťovat tisíce českých dělníků, rozkaz svým leteckým silám, aby začaly mstivě ničit a vraždit v Plzni.
      25. dubna 1945 provedlo americké letectvo svůj poslední veliký nálet v Evropě - nálet na plzeňské Škodovy závody. Na 500 amerických bombardérů svrhlo přes 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 ob­jektů závodu bylo úplně zničeno, 21 velmi těžce poškozeno, 33 těžce po­škozeno a zbývajících 40 objektů bylo poškozeno lehce. Závod byl bez proudu, komunikační spoje prakticky neexistovaly. Čtrnáct dnů před kon­cem války, v době, kdy nacisté nemohli z Plzně odvézt již ani šroubek pro frontu, v době, kdy Berlín byl již obklíčen Sovětskou armádou, kdy rudá vlajka vlála již na Labi bylo zhruba 70 procent plzeňské Škodovky zničeno.
      Zničení plzeňské Škodovky uzavřelo řetěz zločinného pustošení naší země americkými imperialisty v posledních hodinách války. Udělalo tečku za bombardováním Nových Zámků těsně před příchodem Sovětské armády, za útokem na Nitru dva dny před jejím osvobozením Sovětskou armádou, za bombardováním Gottwaldova a rozbitím ČKD 25. března. Za celou řadou náletů, které měly podlomit hospodářskou sílu osvobozeného Českoslo­venska. Jen nálet ze dne 17. dubna, kterým byly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov téměř zničeny, znamenal takovou bilanci: 624 mrtví, 453 ranění, celkem v Plzni po dubnových náletech 769 životů českých lidí padlo za oběť chamtivé zášti amerických imperialistů; 542 obyvatelů Plzně bylo raněno. Bylo úplně pobořeno 505 budov a přes 5000 poškozeno; to zna­mená dvě třetiny domů v Plzni! Seřaďovací nádraží bylo zničeno. Plzeň ztratila jatky a celou jateční čtvrť. Vodovodní potrubí nefungovalo a voda byla jen ve středu města.
      Ovšem, americká letadla přelétávala Škodovku mnohokrát v letech 1943 a 1944, v ojedinělých případech dokonce pustila nějakou bombu, ale po­sledním náletem z 25. dubna 1945 bylo způsobeno 93 procent(!) celkových škod ve Škodových závodech. Američané způsobili těsně před skon­čením války našemu hospodářství přímé škody, které převedeny na dnešní hodnoty, znamenají ztrátu daleko přes šest miliard Kčs!!! Jen za tyto peníze jsme mohli postavit ve dvouletce celé město pro 30.000 obyvatel.
      Když američtí okupanti přijeli do Plzně, pospíchal generál Patton do Škodovky, aby přímo na místě překontroloval dílo zkázy; cynicky vyjádřil své uspokojení nad zločinným dílem amerického letectva. Pohled na obrov­skou spoušť, způsobenou americkými vzdušnými piráty ho »velmi potěšil«.
      Proč vlastně Američané v době, kdy nechávali porurské zbrojařské pod­niky až do posledního dne války nerušené vyrábět hitlerovcům zbraně, zničili náš největší kovoprůmyslový závod?
      Američtí imperialisté bombardovali Škodovku, protože chtěli zničit prů­mysl, který měl náš pracující lid převzít, protože chtěli vyřadit jakoukoli konkurenci. Pro tyto zištné cíle Wall-Streetu neváhali američtí piráti ani okamžik vraždit stovky mužů, žen i dětí. Pro obohacení kapes newyorských bursiánů rozsévala americká letadla v Plzni smrt.
      Sám autor článku o plzeňské Škodovce, uveřejněném v časopise americ­kých okupantů na Plzeňsku »Tricolor Times« dne 7. října 1945, přiznává, že
      »mnoho Čechů cítí, že zničující bombardování přišlo trochu(!!) pozdě a spra­vedlivě se domnívají, že by bylo účinnější před rokem nebo dvěma.«
      A hned dává svým americkým čtenářům návod, jak na takové nepří­jemné otázky odpovídat. Vymyslel si proto nehoráznou, opravdu ame­rickou lež, že prý nacisté postavili v roce 1940 falešný závod ze dřeva, který prý oni, Američané, v letech 1943 a 1944 bombardovali. Bylo prý jim nápadné, že se nikdy z komínů tohoto závodu nevalil dým. Proč právě 14 dní před koncem války američtí letci »prohlédli«, pisatel neuvádí. Až k takovým lžím se uchylovali američtí pisálkové, aby zakryli své vra­žedné dílo, aby co nejvěrohodněji omluvili své zločinné ničení a dranco­vání našeho hospodářství.
      Rozbitím Škodovky sledovali američtí imperialisté dlouhodobý zákeřný cíl: snažili se hospodářsky zeslabit naši republiku, způsobit jí takové hos­podářské rány, které by náš lid nebyl sám s to zacelit, aby naše země byla učiněna hospodářsky závislou na amerických imperialistech. Chtěli, abychom, museli přijít k americkým imperialistům s prosíkem, aby si oni mohli klást podmínky a nakonec aby bylo prosazeno nové zotročení a vykořisťování našeho lidu americkým a ostatním cizozemským kapitálem.
      Proto též američtí imperialisté rozhlašovali, že nebude třeba budovat Škodovku a ostatní zničené továrny, protože oni prý budou všechno »dodávat«. Časopis americké armády »Tricolor Times« ze dne 7. října 1945 na příklad psal (špatně skrývaje radost nad dílem zkázy):
      »Ohromné Škodovy závody jsou nyní definitivně (!) v bídném stavu a je po­chybné, zda se vůbec ještě někdy zvednou ke svému bývalému významu.«
      Časopis amerických okupantů pokračoval, ukrývaje své názory za vý­roky » jednoho českého občana«, které si hlasitě pochvaloval:
      »... bude lepší pro zemi, když Škodovka nevstoupí znovu na světový zbrojař­ský trh; Anglie a Amerika mohou ji svou produkcí zastínit a konkurenčně ničit na nějakém takovém trhu; ... takový klíčový těžký průmysl není vůbec to, co Čes­koslovensko potřebuje.«
      Autor článku, D. A. Myers, se dále snažil přesvědčit čtenáře, že Ško­dovka není vlastně Československu k ničemu. Říká:
      »Amerika by ani nepomyslela na pokus vyrábět všechno pod sluncem v jed­nom obrovském závodu«
      a hned zase líčí barvitě hrůzy, které by mohly Československo stihnout, kdyby byly Škodovy závody obnoveny; výstražně připomíná:
      ». ..někteří (?) věří, že by Československo nebylo mělo takový význam pro Hitlera a nepřitahovalo jeho pozornost, kdyby nebylo mělo obrovské průmyslové objekty, z nichž největší je Škodovka.«
      Slyšme! Existence Škodovky je prý vinna tím, že západoevropští a ame­ričtí imperialisté prodali Československo Hitlerovi! A proto: nepachtěte se s rekonstrukcí Škodovky, aby zase »nepřitáhla pozornost« nějakého Hitlera!
      Všechny tyto nestydaté »rady«, za nimiž je tak jasně vidět vlčí zuby amerického zbrojařského konkurenta a kolonisátora, byly jen pokračo­váním »politiky« bombardování Škodovky.
      Tak si američtí imperialisté představovali proměnu naší země v zaosta­lou americkou kolonii bez velkého průmyslu, závislou na dodávkách ame­rických monopolů, která by za to dávala suroviny a lacinou lidskou práci, kde by bylo možno vyssávat lid do poslední kapky krve. Ve světle těchto plánů pochopíme, proč zničili Škodovku v předvečer vítězství Sovětské armády nad hitlerovským Německem, proč všemožně bránili znovuvýstavbě Škodovky a snažili se namluvit nám směšnou historku o tom, že vý­stavba těžkého průmyslu a Škodovky »není v zájmu« naší země a že se to nesluší Československu; proč zadržovali dělnické vlaky se "škodováky, jedoucími pomáhat ve výstavbě rozbombardovaných závodů, proč napří­klad úmyslně zastavovali v blovickém okrese v Nezvěsticích vlaky s děl­níky ze Škodovky až po 6 hodin pod záminkou kontroly propustek; proč se jejich inženýři namáhali s »odbornými« výklady o tom, že Škodovku nelze již obnovit.
      A tento pokus o přeměnu Československa v kolonii amerických impe­rialistů, otrocky závislou na jejich blahovůli, nebyl nikterak ojedinělý. Byl jen součástí celého systému pustošení a plundrování, který zavedli ame­ričtí okupanti v západních Čechách a který nebyl snad dílem několika neukázněných vojáků, ale byl oficiálně řízen velením amerických okupač­ních vojsk.
      V samé Škodovce se hned po příjezdu amerických okupantů ve 4. bráně závodu usídlily komise - CIC a Inteligence Service. Závod byl sice již téměř zničen, ale zbývaly ještě výrobní plány a postupy, kterých bylo třeba se zmocnit.
      Jak v hlavním závodě v Plzni, tak i v pobočném závodě v Doudlevcích bylo první snahou Američanů zmocnit se archivu závodu. V Doudlevcích, kde obsadili a osm týdnů drželi administrativní budovu, se jim to nepo­dařilo. V hlavním závodě byl archiv zničen při náletu, a tak se komise dvou imperialistických špionážních agentur ve vzájemném konkurenčním boji snažily dobrat úspěchu v dílčích archivech nezasažených výroben. Pokusily se získat i náhradní válečný archiv. Také uloupení prototypů nových německých zbraní, na frontě dosud nepoužitých, bylo jejich cílem. Jen díky bdělosti a ostražitosti našich nových lidových bezpečnostních orgánů byly všechny jejich snahy o uloupení majetku škodováků zmařeny.
      Znemožnit výrobu ve Škodovce a získat plány na zbraně pro příští válku - to byl cil »čisté« práce pánů ze 4. brány. A nejen v Plzni, ale i jinde. Tak na příklad z Rotavy u Kraslic se 22. července 1945 podařilo Američanům, převlečeným do uniforem československých důstojníků, unést do Mnichova odborníky na odstředivé lití dělových hlavní. Američtí im­perialisté nezapomněli, samozřejmě, ani v Československu na přípravu třetí světové války.
      Všechny činy americké okupační armády, pokud se týkaly našeho hos­podářství, směřovaly k jedinému cíli: co nejvíce naše hospodářství po­škodit, zničit, rozbít a spálit vše, co armádě přijde do rukou.
      V jednom z četných hlášení policejnímu ředitelství v Plzni čteme pod č. j. 400 pres./ 1945:
      »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postu­pem času vyvinuly v problémy.
      ... Vojáci obsazují samovolně opuštěné německé byty bez ohledu na jejich za­jištění, vnikají do nich i násilím, a bytová zařízení, která sem byla shromážděna ze zabaveného českého majetku, rovněž i zásoby ničí, znehodnocují... Podobné si počínají ve skladištích potravin a jiného, dosud obhospodařovaného zboží, která od počátku byla zdejšími unif. pol. orgány střežena a s velikými potížemi ochrá­něna ...
      ... Na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu majetku způsobeny milionové škody, hlavně na moto­rových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Velká jejich část byla zničena... Intervence o hromadná vrácení těchto vozidel se dosud minuly účinkem a unf. policejní stráž, vyslaná ke střežení, byla americkým vojskem odmítnuta a vrácena. Podobně se děje i na ostatních mís­tech, kde bylo německé vojsko odzbrojováno.
      Podle poslední zprávy, došlé dnešního dne od místního posádkového velitelství, obsadili Američané i augmentační skladiště býv. vojenské německé správy a hospodaří v něm po svém. Intervence v tom smyslu, že shora uvedený majetek je vlastně českým národním majetkem... neměly dosud účinku.«

      U Ejpovic bylo kromě aut zničeno také obrovské množství prádla a potravin. Na borském letišti byly polity benzinem a zapáleny zásoby ze skladů látek a ložního prádla, které zabraly americké jednotky v Plzni. Za starou Goldscheidrovu hrnčírnu v Plzni svážela americká vojenská auta do ohromné jámy potraviny, konservy, nábytek, radiopřijímače a podobně; tyto zásoby Američané polévali benzinem a zapalovali. Velký oheň zde hořel několik dní. 18. června bylo americkými vojáky na půdě plzeňského Gestapa rozstříleno asi 100 rozhlasových aparátů. Rozhlasové zařízení obchodní akademie v Plzni Američané vyházeli oknem na ulici.
      V Chebu zničili Američané v tzv. Horních kasárnách sklady látek. Na chebském letišti pomocí tanků drtili auta a jiná motorová vozidla v beztvárné a nepouživatelné vraky. Podobné byly tanky ničeny zásoby psacích strojů, radiopřijímačů, konserv. Již při obsazování Chebu zničili Američané naprosto bez příčiny viadukt, s cynickým vyjádřením, že si stejně můžeme vše od nich koupit, že nám vše dodají nové. Oprava úmyslně zničeného viaduktu si vyžádala nákladu 15 milionů korun.
      V okolí Aše bylo juni zapáleno několik desítek skladů, na příklad ve­liký sklad látek barvy khaki.
      Na L o k e t s k u, jak oznamuje situační zpráva tamní četnické stanice ze dne 22. května 1945, bylo celé okolí města jediným hřbitovem aut, která tam byla Američany rozbíjena.
      Také ve Falknově zabírala americká vojenská správa auta a dávala je rozbíjet.
      V Kraslicích ničili američtí vojáci sklady hudebních nástrojů.
      Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno našimi lidmi. Američané, hrozíce zbraněmi a střelbou, je vytlačili, skladiště polili benzinem a zapálili. Byly zde zničeny oděvy, krátkovlnné přijímače a vy­sílací stanice, zařízení na výrobu kyslíku do dýchacích aparátů a mnoho jiných cenných věcí. Pod ochranou Američanů a na jejich autech si odvezl nacistům oddaný hrabě šperky a cenné sbírky v hodnotě několika milionů korun.
      Z A š e bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu. Právě tak odborníci z ašského závodu Siemens-Halske byli uneseni i s výkresy plánů výroby z oboru slaboproudé elektrotechniky.
      Z Tachova z musea zmizely cenné památky (olejomalby, staré zbra­ně vykládané stříbrem, husitské zbraně a pod.) spolu s americkým ve­litelem majorem Hoowerem.
      Ve S t o d ě se americké vojenské velitelství násilím zmocnilo 40 vagónů látek, zabavených nacistům v plzeňském pivovaře, tyto zásoby nechalo polít benzinem a spálit.
      Očitý svědek tohoto plundrování a pustošení, který prožil v americké armádě poslední 3 měsíce války, o tom píše:
      »Patřilo k speciálnímu úkolu každé jednotky zničit všechny cizí dopravní pro­středky, ničit radiopřijímače, šicí stroje, veškeré zařízení ve veřejných objek­tech ... bylo rozkázáno ničit vše a všude, kromě podniku, patřících americkým monopolům.«
      Celý tento systém ničení byl zcela plánovitý a měl své předem stano­vené cíle:
      »Politika rušení a ničení našeho průmyslu a hospodářství se projevila i po obsazení Plzeňského kraje americkou armádou. Nešlo jenom o jed­notlivé přehmaty nedisciplinovaných vojáků, ale o celý systém, který zavedla americká armáda na našem obsazeném území. Američtí impe­rialisté ukázali, že chtějí naši zemi vykořisťovat, že ji chtějí udělat zá­vislou na západě, aby náš lid opět pracoval pro americké, francouzské a německé imperialisty. « (Soudruh Bareš na krajské konferenci KSČ v Plzni 3. června 1951.)
      Všechny činy amerických okupačních vojsk v Plzeňském kraji byly pří­mým, logickým pokračováním pirátských náletů z dubna 1945. Všechny tyto zločiny se děly v době, kdy přes Plzeňsko se z nacistických věznic a koncentračních táborů vracely do vlasti tisíce repatriantů; látky, obleky, prádlo a zásoby potravin, které měly být poskytnuty především jim, ho­řely na hranicích, zapálených americkou soldateskou.
      V Plzni a v celých západních Čechách vznikly v květnu 1945 veliké zá­sobovací potíže. Přitom nařídilo americké vojenské velitelství českým úřa­dům, aby se staraly o zásobování táborů, ve kterých byli soustředěni na­cisté. Když už Američané dovolili orgánům národního výboru v Plzni od­vážet potraviny z vojenských skladišť, bývalé Wehrmacht, bylo toto povolení vždy nějak omezeno. Tak 23. května 1945 směly naše orgány odvážet potraviny pouze z jednoho skladiště, a to (podle zápisu ze schůze NV v Plzni) »jen zboží vadné, t.j. zaprášené a vysypané! « Ve stejné době odváželi američtí okupanti zásoby z těchto vojenských skladů, polévali je benzinem a zapalovali. Zbytek pak byl rozdáván esesákům v zajateckých táborech. Sám zrádce Majer byl nucen ve své zprávě kanceláři presidenta republiky 23. května 1945 přiznat:
      »Člen národního výboru v Chebu dne 14. V. 1945 oznámil, že velitelství oku­pační americké armády dovoluje převážeti potraviny do Německa a dokonce na­řídilo převezení 45 vagónů obilí z tohoto okresu do Německa.«
      Jinde zase, na příklad v Horním Slavkově, podle situační zprávy z 31. května 1945, působilo velké potíže v zásobování množství uprchlíků z říše, které Američané nedovolovali odsunout.
      Jaký kontrast proti chování Sovětské armády v Československu. So­větské vojenské velitelství dalo československé vládě okamžitě k disposici 9000 tun obilí, poživatin a soli a "vláda na základě těchto dodávek mohla od 4. června 1945 zvýšit dávky chleba ve Velké Praze. 1. července 1945 rozhodla sovětská vláda, aby štáb 5. gardové armády dodal obyvatelstvu Ostravy 3600 tun obilí, 325 tun cukru a 125 tun soli; obyvatelstvu Brna bylo dodáno Sovětskou armádou na 4000 tun obilí, 375 tun cukru a 150 tun soli.
      Američtí okupanti se snažili i o to, aby co nejvíce zruinovali i naše peněžní hospodářství.
      K okupačnímu režimu, který v Československu ame­rické vojenské velitelství zavedlo, mělo patřit i to, že americké okupační marky, které si sami Američané v neomezeném množství razili, měly mít kurs l marka za 10 korun(!). Američtí okupanti vnucovali nám týž zlo­dějský systém, jaký zavedli hitlerovští okupanti. To v době, kdy česko­slovenská vláda přikročovala k rušení platnosti německých marek a kdy Sovětská armáda zavedla kurs - l okupační marka za l K. Tato finanční machinace se Američanům, díky neústupnosti našich vládních orgánů, ne­zdařila. Americké armádě byl v náhradu za to poskytnut úvěr na pro­plácení žoldu v korunách ve výši asi 120,000.000 K. Později, při měnové reformě v listopadu 1945, kdy si Američané mohli vyměnit neomezený po­čet korun, prováděli s kapitalisty, místními šmelináři a válečnými zbo­hatlíky spoustu podvodných transakcí; černým obchodem nahromaděné zásoby peněz si mohli kapitalisté a šmelináři, kteří zbohatli na černém trhu, pomocí amerických okupantů směnit za nové Kčs.
      Peněžní machinace, podvody při měnové reformě a při proplácení vo­jenských poukázek 6 G forms, používaných místo peněz, podvody při vy­plácení úhrad škod, způsobených okupačním vojskem - i to byla jedna z cest rozvracení našeho hospodářství se strany amerických okupantů. V tom počínání našli v naší buržoasii, která se na něm bohaté přiživovala, věrného pomocníka. Tato »spolupráce« při okrádání našeho státu pokra­čovala i po odchodu okupantů, za působení americké tzv. likvidační misse v Plzni. Tato misse měla kromě toho i své »vyšší« poslání - financování americké špionáže: pomocí falešných údajů o škodách umožňovala táto misse vyplácení statisícových částek americkým špionům z poskytnutého úvěru.
      Takový byl tedy postup amerických kolonisátorů v západních Čechách v roce 1945. Celá hospodářská politika amerického vojenského vedení smě­řovala k rozbití a zpustošení našeho hospodářství, k rozvrácení zásobování a poškozování peněžnictví tak, abychom se stali »závislými« na blaho­sklonné »pomoci« amerických nepřátel našeho lidu. Američtí okupanti hráli v Československu úlohu agentů amerických výrobních trustů, úlohu kolonisátorů. Neboť konečným cílem jejich snah bylo právě učinit si za pomoci naší reakce z Československa kolonii, z které poplynou tučné zisky do tresorů Wall-Streetu, kolonii, která se stane jedním z článků amerického protisovětského bloku.
      Americký pokus o kolonisaci naší země postavil tehdy přes všechen náš lid dvě naprosto rozdílné cesty do budoucnosti: Na jedné straně »americká« cesta, lemovaná rozbombardovanými troskami našeho těžkého prů­myslu, které by nebyly obnovovány, cesta hospodářského ochuzování a zaostalosti, nakonec nezaměstnanosti, naprosté hospodářské i politické zá­vislosti na amerických imperialistech, cesta ponížení národa, cesta ame­rické kolonie. A na druhé straně cesta veliké rekonstrukce a výstavby no­vých závodů, cesta budování těžkého průmyslu, hospodářského rozmachu, národní hrdosti a samostatnosti, cesta velikého díla socialistické výstavby země - kterou nám ukázala Sovětská armáda.
      Náš lid se ovšem jednou provždy rozhodl pro cestu druhou. Osvobozeni naší země Sovětskou armádou a spojenectví s SSSR vděčíme za to, že americké plány na kolonisaci naší země nevyšly.
      Navzdory všem snahám amerických okupantů vyrostl z trosek Škodo­vých závodů - závod nový. 22. května 1945 byla uvedena do provozu elek­trotechnická továrna v Doudlevcích a 6. června byla dána do chodu energetická stanice závodu. 10. července bylo možno rozjet první elektrickou šestitunovou pec a ještě v témže měsíci druhou. Díky desítkám tisíců dobrovolně odpracovaných hodin rostl závod takřka každým dnem. Svo­bodná práce zvítězila nad zločinnými záměry amerických imperialistů. Budovatelské nadšení, láska lidu k Sovětskému svazu a jeho semknutost ko­lem pevného vedení Komunistické strany Československa - s takovými položkami američtí kolonisátoři ve svých zločinných rozpočtech nepočítali.

K. Bartošek a K. Pichlík
HANEBNÁ ROLE AMERICKÝCH OKUPANTŮ v západních Čechách v roce 1945
šéfredaktorka nakladatelství a odpovědná redaktorka Jarmila Prokopová.
Techn. redaktor Valtr Gecl. Korektor Lad. Huml.
Saz. 24. IX. 1951, tisk 27. IX. 1951, vyšlo v říjnu 1951. Náklad 50.750.
Tisk Svoboda, n. p., záv. l, Praha. Cena brož. 3,50 Kčs.