K. Bartošek, K. Pichlík: HANEBNÁ ROLE AMERICKÝCH OKUPANTŮ V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH V ROCE 1945 (1/8)

Přidáno v úterý 2. 3. 2010


Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel sil západních spojenců v Evropě 1944 - 1945

      V dnešní době, kdy americký imperialismus vystupuje jako nejhorší ne­přítel míru, samostatnosti a svobody našich národů, kdy znovu vyzbrojuje esesmany a otevřeně je vyzývá k revanši, nalézá náš lid ve svých dějinách mnohá a mnohá cenná poučení o hanebné roli amerických imperialistů v dě­jinách Československa. Je-li však mezi zradami, zákeřnostmi a škůdcovstvím možno srovnávat, potom nejhorší a nejpokrytější úlohu sehráli američtí okupanti v západních Čechách v roce 1945. Nasazovali si masku »přátel« nebo dokonce »osvoboditelů«, ačkoli od první chvíle, kdy vstoupili na naše území, přicházeli jako nepřátelé našeho lidu, jako kolonisátoři a potlačovatelé, jako ochránci nacistů a osnovatelé nové války proti SSSR i naší zemi. Americké velení se již tehdy řídilo heslem, které napsal 4. září 1944 americký diplomat William C. Bullit v časopisu Life: »Kdo je optimista? Ten, kdo si myslí, že třetí světová válka vypukne asi za 15 let mezi SSSR a západní Evropou, kterou bude podporovat Velká Britannie a USA.«
      Jako den a noc se liší postoj vítěze nad Hitlerem, Sovětské armády-osvoboditelky, od úlohy amerických okupačních vojsk v Československu. Je velikým štěstím pro naši vlast, že byla osvobozena bratrskou Sovětskou armádou a že američtí okupanti proto marně prováděli své pokusy o novou porobu našeho lidu v nejzápadnějším cípu naší země. I krátká doba okupace amerických kolonisátorů v této části republiky poskytla sterá hrozná a důrazná poučení, která umožňují našemu lidu dobře rozumět tomu, co by dnes chtěli paliči války na druhé straně Šumavy.

      HISTORICKÁ PRAVDA O T. ZV. »OSVOBOZENÍ« PLZNĚ

      Nepřátelé našeho lidu od zenklovských zrádců vlasti až po špiona Lomského a spol. měli zájem na tom, aby především před lidem západních Čech rozšířili prolhané legendy o americké armádě. Snažili se využít situace, která se vytvořila po porážce hitlerovského Německa Sovětskou armádou, k nestoudnému falšování historie, jako by Plzeň byla »osvobozena« ame­rickou armádou. Nepřátelský agent Lomský po několik let brzdil prav­divé vylíčení událostí roku 1945, které by odhalilo podvod s »osvobozením« Plzně americkou armádou.
      Jaká je historická pravda o událostech v Plzni na konci války?
      Je nutno předeslat, že velení americké armády, které bylo ke konci války plně zaměstnáno spřádáním protisovětských intrik se zbytky nacistické soldatesky, nemělo zájem ani úmysl osvobozovat náš lid od hitlerovské oku­pace. Chtělo - podle dohody s velením hitlerovských armád - ponechat nacistickému katovi Schornerovi v Čechách všechny možnosti k co nej­tužšímu odporu proti Sovětské armádě, postupující v těžkých bojích. Po­skytovalo Schornerovi čas, aby mohl taktikou »spálené země« potlačit re­voluční vlnu, která šla našimi zeměmi s každým krokem Sovětské armá­dy. Dávalo možnost K. H. Frankovi, aby podle slibu, který jim dal, udělal za ně »černou práci« - aby vyvraždil vedoucí vězněné komunisty a zlomil odpor českého lidu. A konečně čekali, až jejich agenti ve spolupráci s po­chopy K. H. Franka »připraví půdu« v Čechách a až se pak Schornerovi esesmani přijedou k nim vzdát. O těchto záměrech mluví jasnou řečí skutečnost, že v dubnu 1945 (ačkoli se nesetkávalo s větším odporem) dalo velitelství americké armády jednotkám ve středním Německu roz­kaz k zastavení postupu, který trval až do 17. IV. 1945. Americké ve­lení bylo o těchto tazích přesně domluveno (ovšem za zády bojující So­větské armády) přímo s vrchním velitelstvím hitlerovských band. Tyto záměry potvrdil sám nacistický generál Schorner, který ještě 7. května 1945 vydal tento rozkaz:
      »Generálleutnant Geiger dostal ode mne rozkaz, aby podle úmluvy vrchního velitelství (!) branné moci zajistil řízení pokynů k přechodu jednotek na území obsazené Anglo-Američany a aby se sám s velitelstvím odebral na západ.«
      Tak do posledního puntíku to měli američtí generálové smluveno s hit­lerovskými generály. Američtí velitelé nepřijeli do Německa, aby bojo­vali a dobíjeli hitlerovskou bestii, aby někoho osvobozovali, nýbrž proto, aby zachraňovali, co se dalo zachránit z nacistické mašinérie, rozbité Sovětskou armádou. Nelze se proto divit, že pro americké imperialisty válka na počátku května 1945 již vlastně dávno neexistovala. Americká armáda neměla před sebou již žádnou frontu; projížděla Německem i zá­padními Čechami bez jakéhokoli většího odporu. Obě strany se pečlivě vyhýbaly srážkám. Všechen boj nacistů byl soustředěn již jen proti So­větské armádě.
      Američtí vojáci, kteří tyto jízdy prodělali, líčili je takto:
      »Němci nebyli nikdy příliš udatní... Dostaneme-li se k nim nablízko, začnou křičet „Kamerad" a vzdávají se.«
      Tak charakterisoval »odpor« německé armády proti Američanům dů­stojník John H. Fye ve své přednášce 3. V. 1946 v Plzni. V publikaci »The story of „Vitamin Baker", We'll never go overseas«, vydané americkou armádou v Plzni, si autor pochvaluje, jaké nádherné silnice jsou v Německu; »skvělé Reichsautobahnen« byly podle něho »hlavní pod­mínkou rychlého postupu americké armády.
      16. dubna 1945 začala vojska I. běloruské fronty svou slavnou ofensivu od Odry, která vedla 24. dubna k obklíčení Berlína. Touto nečekaně rychlou ofensivou byly ohroženy plány, dohodnuté americkým velením s hitlerovským štábem. Jedině pod tlakem sovětské ofensivy na Berlín
      »17. dubna byl odvolán zákaz dalšího postupu III. armády...« (Branton D. Wallace: »Patton a jeho armáda«, str. 190).
      Jedině proto, že Sovětská armáda rychle postupovala a že bylo jasné, že může dobýt v krátkém čase celého území, které zbylo nacistům, od­volalo americké velení zákaz další jízdy a jelo vstříc hordám esesmanů, drcených Sovětskou armádou. Tehdy také americká armáda vstoupila na československé území, a to zase naprosto ne proto, aby někoho osvobo­zovala (nejméně český lid), ale především proto, aby podle dohody zachra­ňovala ohrožené zbytky nacistů pro nové válečné tažení.
      I další postup, ke kterému byli Američané ofensivou Sovětské armády donuceni, byl stejně snadnou vycházkou.
      »Nyní jsme denně zajímali 25.000 až 30.000 lidí. Nikdo neměl ani čas, ani chuť brát je do zajetí,« píše dále B. D. Wallace ve své knize o III. armádě. Nacističtí hrdlořezové prchali do náručí svých zachránců před Sovětskou armádou.
      Zatím co sta a tisíce sovětských hrdinů krvácelo na ulicích Berlína, pokračovala americká armáda ve volné jízdě. 21. dubna 1945 dojel její 12. armádní sbor do Widenu na československých hranicích a 30. dubna okupovala americká vojska Cheb a Aš, aby pak jela jednak směrem na Stříbro, jednak podle hranic a obsadila Klatovy a Domažlice. Jak vypadal tento postup?
      »Co chvíli byly silnice zataraseny nepřehlednými proudy německých vozidel. Mnoho z těchto skupin pochodovalo ještě se zbraní v ruce. Při setkání s těmito jednotkami docházelo k odzbrojováni. Mnozí z našich hochů získali tímto způ­sobem dlouho toužené pistole P38, po kterých se sháněli po celé cestě od pobreží.« (The story of »Vitamin Baker«, We'll never go over-seas, str. 105, 106.)
      Nacističtí generálové dobře věděli, kde jim kyne spása a která fronta pro ně znamená zkázu. V českém kotli se Schorner chystal i po dobytí Berlína k boji proti Sovětské armádě, jsa si dobře vědom toho, že od západu mu nehrozí žádné nebezpečí, tam že má krytá záda a tam že na­konec nalezne bezpečné útočiště. Ale nečekaně rychlý, v dějinách vojen­ství nevídaný hrdinský pochod sovětských vojsk od Berlína zhatil i další plány, na kterých se dohodl s americkým velením.
      Zatím v západních Čechách došlo v samé Plzni k povstání proti okupantům, které začalo ve Škodovce, kde dělníci odzbrojovali verkšucáky a esesáky. Dne 5. května 1945 byla celá Plzeň v českých rukou. Ozbrojené skupiny obsadily nejdůležitější budovy v městě a vysílačku; oba nacističtí starostové, Sturm a Wild, byli 5. května zajištěni. Při těchto událostech americká armáda vůbec v okolí Plzně nebyla.
      Kdo dal plzeňským pracujícím možnost, aby zatýkali hitlerovce, odzbro­jovali verkšucáky a svobodně vydechli 5. května? Kdo jim přinesl svo­bodu? Je jasné, že to nebyla americká armáda, která klidně čekala několik desítek kilometrů od Plzně a která svým zrádným chováním vůči Sovětské armádě naopak posilovala hitlerovce, umožňovala jim další od­por a potlačování českého lidu. Je očividné, že to byla Sovětská armáda, která zkrušila a rozdrtila hitlerovskou válečnou mašinérii, rozbila jednotu a akceschopnost hitlerovského velení a oslabila i potlačovací aparát na­cistů v našich zemích natolik, že i plzeňští pracující mohli úspěšně povstat proti okupantům a ujmout se moci v Plzni. Prolhaná legenda o »osvobození« Plzně americkou armádou nemá s historickou pravdou nic společného. Skutečnost je taková, že svobodu přinesl plzeňským pracujícím mohutný postup Sovětské armády.
      Teprve poté, když plzeňský lid se chopil vlády ve městě, napadlo ně­které lidi, kteří se snad obávali návratu nacistů, aby do města zavolali Američany.
      Telefonické výzvy k americkému veliteli do Domažlic a Klatov, aby poslal do Písně nějaký oddíl, zůstaly oslyšeny s poukazem na jiné disposice vrchního velení. Do Klatov byla tedy poslána spojka na motocyklu, aby s americkým velitelem jednala. Ale ani toto vyjednávání ne­vedlo k cíli; americké velení, rozmrzelé nad tím, že nacisté nevyplnili svou katanskou úlohu, se plzeňských poslů neptalo, zda plzeňský lid po­třebuje pomoci proti nacistům, nezajímalo se také, k jakému pásmu na spojenecké mapě Plzeň náleží, zda tam má přijít armáda sovětská či americká, ale hlavně se zajímalo o to, zda je v Plzni klid, zda v Plzni není povstání, zda tam lidé nemají zbraně, zdali se tam nebojuje. Americký velitel prohlásil, že v tom případě, že se v Plzni bojuje, do města nepřijedou. Ubezpečen o naprostém klidu v Plzni, neuvěřil a poslal své motocyklisty, aby se přesvědčili, že v Plzni je klid. Teprve když ti mu to po­tvrdili, prohlásil americký velitel po dlouhých vytáčkách, že do Plzně tedy přijedou, a to »v neděli 6. května v 16 hodin odpoledne«.(!)
      Z tohoto výroku amerického velitele je jasné, s jakým »osvobozováním« Plzně počítal. Měl jistě již velké zkušenosti z »bojů s nacisty, když takto přesně určil svůj »vítězný« příjezd. V neděli v 9 hodin ráno dojela však do Plzně jiná americká jednotka, vedená plukovníkem Noble.
      Revoluční hnutí plzeňského lidu mělo být podle záměrů amerického veli­telství co nejdéle ponecháno na pospas nacistům. Plukovník Noble nechtěně překazil tyto záměry amerického vrchního velení a porušením roz­kazu způsobil, že Američané vstoupili do již osvobozené Plzně dříve, než sami zamýšleli. V přípisu amerického velení plukovníku Nobloví se do­slova praví:
      »Col. Noble, jakožto velící důstojník bojového oddílu „B" vrchního velitelství 16. panc. divise, mající vykázaný objekt v sousedství Plzně, využil dne 6. května nepředvídaných okolností a vstoupil do města.«
      V životopise plukovníka Noble v archivu JNV Plzeň (II/7-1 pl. Noble) se o tom říká:
      »Měl nařízení zastavit se v předměstí Plzně, ale vida příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň.«
      Slova »nepředvídané okolnosti« vyskytují se takřka ve všech rozkazech k americké okupaci v západních Čechách. »Nepředvídané okolnosti« záležely v tom, že lid se pod vlivem vítězné Sovětské armády mezitím již sám chopil moci. »Nepředvídané okolnosti« mařily zákeřné dohody amerických imperialistů s hitlerovskými.
      Zrádnou tvář amerického velení v západních Čechách potvrzuje i poměr americké armády k bojům v Praze. Americké vrchní velení, jak potvrzuje v citovaně již knize B. D. Wallace, zastavilo 7. května 1945 postup III. armády v Československu. V západních Čechách byly shromáž­děny početné útvary americké armády; celé dva armádní sbory. Byly to čerstvé síly, neunavené prakticky žádnými boji. Na pomoc Praze však vyslány nebyly.
      V Plzni vydal ihned 6. května RNV výzvu »Na pomoc bojující Praze!«. Sraz dobrovolníků byl toho dne večer na nynějším chodském náměstí. Americká armáda byla požádána o zapůjčení aut a dodání zbraní. Večer 6. května se Chodské náměstí zaplnilo lidmi, plnými bojového nadšení, kteří chtěli okamžitě pomoci Praze.
      Americké velitelství nejenže nedalo auta a zbraně, ale shromáždění rozpustilo a odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo.
      Již tento fakt sám osvětluje, že americká armáda přišla za jinými cíli, než bylo osvobození ČSR. Nebyl to příchod bojovníků proti nacismu, ale příchod sanitních jednotek pro fašisty, prchající nebo ještě bojující proti Sovětské armádě. Byl to příchod imperialistické armády, která pomáhala nepřátelům českého lidu, která nejen sama nespěchala osvobozeneckému boji na pomoc, ale brzdila jej a bránila lidu v něm pokračovat. Byl to příchod okupační armády, která využila »nepředvídaných okolností« k obsazení území, kterých bojem nedobyla a v nichž lid, povzbuzen sovětským vítězstvím, se sám chopil moci. To vše proto, aby na těchto územích zachránila zbytky nacistů pro své válečné plány a aby se pokusila nastolit v nich reakční teroristický režim.
      Nepřátelství k revolučnímu hnutí našeho lidu řídilo všechny činy amerického vojenského velení na československé půdě. Imperialistické plány do budoucna určovaly jeho postup.
      Zůstane navždy v paměti našeho lidu, že to byla Sovětská armáda, která osvobodila celou naši vlast od nacistické poroby a přinesla svobodu našim národům. Za své osvobození vděčí celá naše republika, všechen náš lid jedině vítězství Sovětské armády, jedině velikému Stalinovi.

K. Bartošek a K. Pichlík
HANEBNÁ ROLE AMERICKÝCH OKUPANTŮ v západních Čechách v roce 1945
šéfredaktorka nakladatelství a odpovědná redaktorka Jarmila Prokopová.
Techn. redaktor Valtr Gecl. Korektor Lad. Huml.
Saz. 24. IX. 1951, tisk 27. IX. 1951, vyšlo v říjnu 1951. Náklad 50.750.
Tisk Svoboda, n. p., záv. l, Praha. Cena brož. 3,50 Kčs.