J. V. Stalin: O nedostatcích stranické práce a opatřeních k likvidaci trockistických a jiných obojetníků

Přidáno v úterý 22. 12. 2009


J. V. Stalin

      21. prosince 2009 jsme si připomněli 130. výročí narození významného představitele světového komunistického hnutí soudruha Josefa Vissarionoviče Stalina. (Pozn. red.)

      Soudruzi!
      Z projevů a diskuse k nim, kterou jsme slyšeli na tomto plenárním zasedání, je vidět, že tu jde o tři hlavní skutečnosti:
      Předně: škůdcovská, podvratná a špionážní činnost agentů cizích států, mezi nimiž značně aktivní úlohu hráli trockisté, do té či oné míry zamořila všechny naše organisace jak hospodářské, tak administrativní a stranické.
      Za druhé: agenti cizích států, včetně trockistů, vnikli nejen do nižších organisací, nýbrž i na některá odpovědná místa.
      Za třetí: někteří naši vedoucí soudruzi jak ve městech tak i v provincii nejenže nerozpoznali pravou tvář těchto škůdců, rozvratníků, špionů a vrahů, nýbrž ukázali se tak bezstarostnými, dobromyslnými a naivními, že často sami napomáhali tomu, že se agenti cizích států dostali na ta či ona odpovědná místa.
      To jsou tři nesporné skutečnosti, které logicky vyplývají z projevů a z diskuse k nim.

      I. Politická bezstarostnost

      Jak si máme vysvětlit, že naši vedoucí soudruzi, kteří mají bohaté zkušenosti z boje proti všelijakým protistranickým a protisovětským tendencím, byli tentokrát tak naivní a slepí, že nepoznají pravou tvář nepřátel lidu, že nerozeznali vlky v rouše beránčím, že jim nedovedli strhnout masku?
      Můžeme snad tvrdit, že záškodnická, rozvratná a špionážní činnost agentů cizích států, kteří působili na území SSSR, je pro nás něco neočekávaného a nebývalého? Ne, to nemůžeme tvrdit. Vždyť jsou tu škůdcovské akce v různých odvětvích národního hospodářství za posledních deset let, počínaje šachtinským obdobím, pevně zjištěné oficiálními dokumenty.
      Můžeme snad tvrdit, že v poslední době tu nebyly žádné výstražné signály a varovné náznaky záškodnické, špionážní nebo teroristické činnosti trockisticko-zinověvských agentů fašismu? Ne, to nemůžeme tvrdit. Takové výstražné signály tu byly a bolševici nesmějí na ně zapomínat.
      Zákeřné zavraždění soudruha Kirova bylo první vážnou výstrahou svědčící o tom, že nepřátelé lidu se budou přetvařovat a přetvařujíce se budou se vydávat za bolševiky, za straníky, aby si získali důvěru a přístup do našich organisací.
      Soudní proces proti „leningradskému centru", jakož i soudní proces proti Zinověvovi a Kameněvovi přinesly nové důvody pro poučení, které bylo třeba vyvodit ze zákeřného zavraždění soudruha Kirova.
      Soudní proces proti zinověvsko-trockistickému bloku přinesl další poučení a jasně ukázal, že zinověvci a trockisté sjednocují kolem sebe všechny nepřátelské buržoasní živly, že se stávají trockistickou špionážní, rozvratnickou a teroristickou agenturou německé tajné policie, že obojetnictví a přetvářka jsou jediný prostředek, jímž zinověvci a trockisté vnikají do našich organisací, že bdělost a politická předvídavost jsou nejspolehlivějším prostředkem k tomu, abychom zamezili pronikání těchto živlů, abychom likvidovali zinověvsko-trockistickou bandu.
      Ústřední výbor VKS(b) ve svém důvěrném dopise ze dne 18. ledna 1935 o podlém zavraždění soudruha Kirova energicky varoval stranické organisace před politickou shovívavostí a šosáckou dobromyslností. V tomto vnitrostranickém dopise se praví:
      „Je třeba skoncovat s oportunistickou bezstarostností, která vyvěrá z mylného předpokladu, že tou měrou, jak rostou naše síly, nepřítel prý se stává stále krotším a neškodnějším. Tento předpoklad je naprosto nesprávný. Je to odezva pravé úchylky, která na všechny strany rozhlašovala, že nepřátelé pozvolna vklouznou do socialismu, že se nakonec stanou skutečnými socialisty. Bolševikům nesluší, aby odpočívali na vavřínech a koukali kolem sebe. Nepotřebujeme bezstarostnost, potřebujeme bdělost, skutečnou bolševickou revoluční bdělost. Musíme mít na paměti, že čím beznadějnější bude situace našich nepřátel, tím ochotněji se budou uchylovat ke krajním prostředkům, které jedině zbývají těm, kdo jsou předurčeni k zániku v boji proti sovětské moci. To musíme mít na paměti a být bdělí."
      Ve vnitrostranickém dopise ze dne 29. července 1936 o špionážní a teroristické činnosti trockisticko-ziověvskému bloku vyzýval Ústřední výbor VKS(b) stranické organisace znovu k nejvyšší bdělosti, aby dovedly rozeznat nepřátele lidu, ať se již skrývají pod jakoukoli maskou. Ve vnitrostranickém dopise se praví:
      „Nyní, kdy je dokázáno, že trockisticko-zinověvští vyvrhelové spojují v boji proti sovětské moci všechny nejzuřivější a nejzapřisáhlejší nepřátele pracujícího lidu naší země - špiony, provokatéry, rozvratníky, bělogvardějce, kulaky atd. - nyní, kdy byly setřeny všechny hranice jak mezi těmito živly, tak mezi trockisty a zinověvci, musí všechny naše stranické organisace, musí všichni členové strany pochopit, že bdělost komunistů je nutná na každém úseku a v každé situaci. Nezbytnou vlastností každého bolševika za dnešní situace musí být schopnost rozeznávat nepřítele strany, ať se již skrývá pod jakoukoli maskou."
      Výstrahy a varování tu tedy byly.
      K čemu nás vybízely tyto výstrahy a varování?
      J. V. Stalin a S. M. Kirov Vyzývaly nás, abychom skoncovali se slabostí stranické organisační práce, abychom ze strany učinili nedobytnou pevnost, kam by nemohl proniknout ani jediný obojetník.
      Vyzývaly nás, abychom skoncovali s podceňováním stranické politické práce a abychom začali tuto práci ze všech sil zlepšovat a zvyšovat politickou bdělost.
      A co se stalo? Skutečnosti ukázaly, že naši soudruzi se zachovali k těmto signálům a varováním víc než netečně.
      O tom výmluvně svědčí všem známé skutečnosti z kampaně při prověrkách a výměně stranických průkazů.
      Jak vysvětlit, že tyto výstrahy a signály nezapůsobily tak, jak bylo třeba?
      Jak vysvětlit, že naši soudruzi přes své zkušenosti z boje s protisovětskými živly, přes mnoho výstražných signálů a varovných pokynů se ukázali politicky krátkozrakými vůči záškodnické, špionážní a rozvratnické činnosti nepřátel lidu?
      Byli snad naši soudruzi najednou horší než dříve, byli snad méně uvědomělí a ukáznění? Nebyli, ovšemže nebyli!
      Či se snad změnili? Ne, nezměnili se! Takový předpoklad není ničím odůvodněn.
      V čem to tedy vězí? Odkud ta liknavost, bezstarostnost, mírnost, slepota?
      Je to tím, že naši soudruzi se dali unést hospodářskými akcemi a kolosálními úspěchy na frontě hospodářské výstavby a prostě zapomněli na některé velmi důležité skutečnosti, na něž bolševici nesmějí zapomínat. Zapomněli na jednu základní skutečnost, týkající se mezinárodního postavení SSSR, a nepostřehli dvě velmi důležité skutečnosti, které mají přímý vztah k dnešním škůdcům, špionům, rozvratníkům a vrahům, skrývajícím se za stranickou legitimací a vydávajícím se za bolševiky.

      II. Kapitalistické obklíčení

      Jaké jsou to skutečnosti, na které zapomněli nebo které prostě nezpozorovali naši soudruzi?
      Zapomněli na to, že sovětská moc zvítězila pouze na jedné šestině světa, že pět šestin světa tvoří území kapitalistických států. Zapomněli, že Sovětský svaz je v kapitalistickém obklíčení. U nás lidé rádi mluví o kapitalistickém obklíčení, ale nepřemýšlejí o tom, co to je, to kapitalistické obklíčení. Kapitalistické obklíčení - to není jen prázdná fráze, to je velmi reálný a nepříjemný zjev. Kapitalistické obklíčení - to znamená, že existuje jedna země, Sovětský svaz, která si zavedla socialistické zřízení, a vedle toho existuje mnoho zemí, buržoasní země, které dál žijí kapitalistickým způsobem života a které obklopují Sovětský svaz, vyčkávajíce příležitosti, aby jej napadly, rozdrtily anebo alespoň podryly jeho moc a oslabily jej.
      Na tuto základní zkušenost zapomněli naši soudruzi. A přece právě ona určuje základ vzájemných vztahů mezi kapitalistickým obklíčením a Sovětským svazem.
      Vezměme na příklad buržoasní státy. Naivní lidé by se mohli domnívat, že jsou mezi nimi pouze dobré vztahy jako mezi státy stejného typu. To si však mohou myslet pouze naivní lidé. Ve skutečnosti jsou vztahy mezi buržoasními státy daleko vzdáleny toho, aby byly dobrými sousedskými vztahy. Je dokázáno, jako že dvakrát dvě jsou čtyři, že si buržoasní státy posílají navzájem do zázemí své špiony, škůdce, rozvratníky a někdy i vrahy, kterým ukládají, aby pronikli do úřadů a podniků těchto států, vytvořili tam vlastní síť a „v případě nutnosti" - rozrušili jejich zázemí, aby je tak oslabily a podryly jejich moc. Tak to dnes vypadá. Tak to vypadalo i dříve. Vezměme na př. státy v Evropě za Napoleona I. Francie se tehdy hemžila rozvratníky a špiony z tábora Rusů, Němců, Rakušanů a Angličanů. A naopak, Anglie, německé státy, Rakousko a Rusko měly tehdy ve svém zázemí nemenší počet špionů a rozvratníků z tábora francouzského. Angličtí agenti se dvakrát pokusili o atentát na Napoleona a několikrát se pokusili vzbouřit francouzské rolníky ve Vendée proti Napoleonově vládě. A koho zastupovala Napoleonova vláda? Byla to buržoasní vláda, která udusila francouzskou revoluci a zachovala pouze ty revoluční vymoženosti, které byly prospěšné velkoburžoasii. Není třeba připomínat, že Napoleonova vláda nezůstávala svým sousedům nic dlužna a také podnikala svá rozvratnická opatření. Tak tomu bylo v minulosti, před sto třiceti lety. Tak je tomu nyní, sto třicet let po Napoleonovi I. Nyní se hemží Francie a Anglie německými špiony a rozvratníky, zatím co naopak v Německu se pohybují anglo-francouzští špioni a rozvratníci. Amerika se hemží japonskými špiony a rozvratníky a Japonsko americkými.
      Takový je zákon vzájemných vztahů mezi buržoasními státy.
      A položme si otázku, proč by se buržoasní státy měly k sovětskému socialistickému státu chovat vlídněji a sousedštěji než k buržoasním státům stejného typu? Proč by měly posílat do zázemí Sovětského svazu méně špionů, škůdců, rozvratníků a vrahů, než jich posílají do zázemí spřízněných buržoasních států? Jak vás to mohlo napadnout? Nebude snad s hlediska marxismu správnější předpokládat, že do zázemí Sovětského svazu musí buržoasní státy posílat dvakrát a třikrát víc škůdců, špionů, rozvratníků a vrahů, než do zázemí kteréhokoli buržoasního státu?
      Což není jasné, že dokud existuje kapitalistické obklíčení, budou u nás škůdci, špioni, rozvratníci a vrahové posíláni do našeho zázemí jako agenti cizích států?
      Na to všechno naši soudruzi zapomněli, a protože na to zapomněli, byli překvapeni.
      Proto také byli někteří naši soudruzi tak překvapeni špionážní a rozvratnickou činností trockistických agentů japonské a německé tajné policie.

      III. Dnešní trockismus

      Dále. Naši soudruzi bojovali sice proti trockistickým agentům, ale nezpozorovali, přehlédli, že dnešní trockismus už není tím, čím byl, řekněme, před 7 nebo 8 lety, že trockismus a trockisté prošli za tu dobu závažným vývojem, který od základu změnil tvářnost trockismu, že tedy i boj proti trockismu a jeho metody musí být od základu změněny. Naši soudruzi nezpozorovali, že trockismus přestal být politickým směrem v dělnické třídě, že se z politického směru v dělnické třídě, kterým byl před 7 až 8 lety, změnil v zběsilou a bezzásadovou bandu škůdců, rozvratníků, špionů a vrahů, kteří jednají podle pokynů vyzvědačských orgánů cizích států.
      Co to je politický směr v dělnické třídě? Politický směr v dělnické třídě je taková skupina nebo strana, která má svou určitou politickou fysiognomii, platformu, program, která neskrývá a nemůže skrývat své názory před dělnickou třídou, nýbrž naopak, propaguje své názory otevřeně a čestně před celou dělnickou třídou, která se nebojí ukázat dělnické třídě svou politickou tvář, nebojí se ukázat před dělnickou třídou své skutečné cíle a úkoly, nýbrž naopak, s odkrytým hledím přistupuje k dělnické třídě, aby ji přesvědčila o správnosti svých názorů. V minulosti, před 7 až 8 lety, byl trockismus jedním z takových politických směrů v dělnické třídě, sice protileninským a proto hluboce nesprávným, ale přece jen politickým směrem.
      Můžeme snad říci, že dnešní trockismus, trockismus řekněme z roku 1936, je politickým směrem v dělnické třídě? Ne, to nemůžeme říci. Proč? Protože dnešní trockisté se bojí ukázat dělnické třídě svou skutečnou tvář, bojí se odhalit před ní své skutečné cíle a úkoly, pečlivě skrývají před dělnickou třídou svou politickou fysiognomii, obávajíce se, že pozná-li dělnická třída jejich skutečné záměry, prokleje je jako vetřelce a vyžene je. Tím se vlastně také vysvětluje, proč hlavní metodou činnosti trockistů není dnes otevřená a čestná propaganda jejich názorů v dělnické třídě, nýbrž maskování jejich názorů, patolízalské a podlízavé vychvalování názorů jejich protivníků, farizejské a neupřímné zašlapávání vlastních názorů do bláta.
      Jistě se pamatujete, jak Kameněv a Zinověv při soudním procesu roku 1936 rozhodně popírali, že by měli jakoukoli politickou platformu. Měli plnou možnost, aby při soudním procesu rozvinuli svoji politickou platformu. Neudělali to však a prohlásili, že žádnou politickou platformu nemají. Nemůže být pochyby, že oba lhali, když tvrdili, že nemají platformu. Dnes už i slepý vidí, že svou politickou platformu měli. Proč však tvrdili, že žádnou politickou platformu nemají? Protože se báli ukázat svou skutečnou politickou tvář, protože se báli odhalit svou skutečnou platformu restaurace kapitalismu v SSSR, obávajíce se, že taková platforma vzbudí v dělnické třídě odpor.
      V soudním procesu z roku 1937 Pjatakov, Radek a Sokolnikov zvolili jinou cestu. Nepopírali, že trockisté a zinověvci mají politickou platformu. Přiznali, že mají určitou politickou platformu, přiznali a rozvinuli ji ve svých výpovědích. Nerozvinuli ji však proto, aby vyzvali dělnickou třídu, aby vyzvali lid k podpoře trockistické platformy, nýbrž proto, aby ji prokleli a odsoudili jako platformu protilidovou a protiproletářskou. Návrat kapitalismu, likvidace kolchozů a sovchozů, obnovení vykořisťovatelské soustavy, spojenectví s fašistickými silami Německa a Japonska k uspíšení války proti Sovětskému svazu, boj za válku a proti mírové politice, územní rozkouskování Sovětského svazu a postoupení Ukrajiny Němcům a Přímoří Japoncům, příprava vojenské porážky Sovětského svazu v případě, že bude přepaden nepřátelskými státy, a jako prostředek k provedení těchto úkolů - škůdcovství, rozvratnictví, individuální teror proti vedoucím představitelům sovětské moci, špionáž ve prospěch japonsko-německých fašistických sil - taková je politická platforma dnešního trockismu, jak ji rozvinuli Pjatakov, Radek a Sokolnikov. Je pochopitelné, že takovou platformu museli trockisté před lidem a před dělnickou třídou skrývat. A skrývali ji nejen před dělnickou třídou, nýbrž i před trockistickými masami, a nejen před trockistickými masami, nýbrž i před vedoucí trockistickou špičkou, kterou tvořila nevelká hrstka 30 až 40 lidí. Když Radek a Pjatakov žádali Trockého o souhlas ke svolání malé konference trockistů, v počtu 30 až 40 lidí, aby je informovali o charakteru této platformy, Trockij jim to zakázal a prohlásil, že není účelné povědět třeba jen malé hrstce trockistů o skutečném charakteru platformy, poněvadž tato „operace" by mohla přivodit rozkol.
      „Politikové", kteří skrývají svoje názory, svou platformu nejen před dělnickou třídou, nýbrž i před trockistickou masou, a nejen před trockistickou masou, nýbrž i před vedoucí trockistickou špičkou - taková je fysiognomie dnešního trockismu.
      Z toho však vyplývá, že dnešní trockismus nelze už nazývat politickým směrem v dělnické třídě.
      Dnešní trockismus není politickým směrem v dělnické třídě, je to bezzásadová a bezideová banda škůdců, rozvratníků, vyzvědačů, špionů, vrahů, je to banda zapřisáhlých nepřátel dělnické třídy, kteří pracují v žoldu výzvědných orgánů cizích států.
      To je nepopiratelný výsledek vývoje trockismu za posledních 7 až 8 let.
      To je rozdíl mezi trockismem v minulosti a trockismem dnes.
      Chyba našich soudruhů záleží v tom, že nezpozorovali tento hluboký rozdíl mezi trockismem v minulosti a trockismem dnes. Nezpozorovali, že trockisté přestali již dávno být lidmi vedenými ideou, že trockisté se již dávno změnili v zákeřníky, kteří jsou schopni jakékoli podlosti, kteří jsou schopni jakéhokoli bídáctví včetně špionáže a přímé zrady vlastní země, jen aby uškodili sovětskému státu a sovětské moci. Nezpozorovali to, a proto se nedovedli včas připravit na to, aby vedli boj proti trockistům novým způsobem, rozhodněji.
      Proto tedy bídáctví trockistů v posledních letech tak překvapilo některé naše soudruhy.
      Dále. Naši soudruzi také nezpozorovali, že mezi dnešními škůdci a rozvratníky, mezi nimiž trockističtí agenti fašismu hrají značně aktivní úlohu, na jedné straně a mezi škůdci a rozvratníky z šachtinského období na druhé straně je podstatný rozdíl.
      Předně: šachtinšti škůdcové a spiklenci z t. zv. průmyslové strany byli lidé zjevně nám cizí. Byli to většinou bývalí majitelé podniků, jejich bývalí ředitelé, bývalí společníci starých akciových společností nebo prostě staří buržoasní odborníci, naši otevření političtí nepřátelé. Nikdo z našich lidí neměl pochybností o tom, jaká je pravá politická tvář těchto pánů. Ani sami šachtinští škůdcové neskrývali svůj záporný poměr k sovětskému zřízení. To však nelze říci o dnešních škůdcích a rozvratnících, o trockistech. Dnešní škůdcové a rozvratníci, trockisté, to jsou většinou příslušníci strany, lidé, kteří mají v kapse stranickou legitimaci, tedy lidé, kteří formálně nejsou cizí. Jestliže staří škůdcové vystupovali proti našim lidem, pak noví škůdcové naopak našim lidem lichotí, vychvalují naše lidi, podlézají jim, aby se vetřeli v jejich důvěru. Rozdíl je tedy podstatný.
      Za druhé: síla šachtinských škůdců a spiklenců z t. zv. průmyslové strany záležela v tom, že měli ve větší či menší míře nutné technické znalosti, zatím co naši lidé, kteří tyto znalosti neměli, byli nuceni se od nich učit. Tato okolnost byla pro škůdce šachtinského období velikou výhodou, umožňovala jim škodit volně a bez překážek, umožňovala jim klamat naše lidi v technice. Jinak je tomu s dnešními škůdci, s trockisty. Dnešní škůdci nemají žádnou technickou převahu nad našimi lidmi. Naopak, technicky jsou naši lidé vyspělejší než dnešní škůdci, než trockisté. Od doby šachtinského období do dneška vyrostly u nás desetitisíce skvělých technicky vyškolených bolševických kádrů. Mohli bychom jmenovat tisíce a desetitisíce technicky školených bolševických vedoucích, ve srovnání s nimiž všichni ti Pjatakovové, Livšicové, Šestovové, Boguslavští, Muralovové a Drobnisové jsou s hlediska technické vyškolenosti prázdnými žvanily a břidily. V čem je tedy síla dnešních škůdců, trockistů? Jejich síla je ve stranické legitimaci, v tom, že mají v ruce stranickou legitimaci. Jejich síla je v tom, že jim stranická legitimace poskytuje politickou důvěru a že jim umožňuje přístup do všech našich institucí a organisací. Jejich výhodou je, že majíce stranické legitimace a vydávajíce se za přátele sovětské moci, klamali naše lidi politicky, zneužívali důvěry, potají škodili a vyzrazovali naše státní tajemství nepřátelům Sovětského svazu. Je to „výhoda" pochybná co do své politické a morální hodnoty, ale je to přece jen „výhoda". Právě touto „výhodou" můžeme vysvětlit, proč trockističtí škůdci jako lidé se stranickou legitimací, mající přístup do všech našich institucí a organisací, se tak dobře hodili výzvědným orgánům cizích států.
      Chyba některých našich soudruhů je v tom, že nezpozorovali, nepochopili celý tento rozdíl mezi starými a novými škůdci, mezi šachtinci a trockisty, a protože ho nezpozorovali, nedovedli se včas připravit na to, aby bojovali proti novým škůdcům novým způsobem.

      IV. Stinné stránky hospodářských úspěchů

      To jsou základní skutečnosti naší mezinárodní a vnitřní situace, na něž zapomněli nebo které nezpozorovali mnozí naši soudruzi.
      Proto také byli naši lidé tolik překvapeni záškodnickými a rozvratnickými událostmi posledních let.
      Někdo se může zeptat: proč však naši lidé toto všechno nezpozorovali, proč na to všechno zapomněli?
      Odkud se vzala všechna tato zapomnětlivost, slepota, bezstarostnost a shovívavost?
      Není to organická vada v práci našich lidí?
      Ne, není to organická vada. Je to přechodný zjev, který může být rychle likvidován, budou-li se o to naši lidé alespoň trochu snažit.
      V čem to tedy vězí?
      Vězí to v tom, že naši soudruzi byli v posledních letech plně zaujati prací na hospodářském úseku, že byli úplně strženi hospodářskými úspěchy, a uneseni tím vším, zapomněli na všechno ostatní, nechávali všechno ostatní stranou.
      Vězí to v tom, že byli uneseni hospodářskými úspěchy a začali v této věci vidět počátek a konec všeho, kdežto takovým věcem, jako je mezinárodní situace Sovětského svazu, kapitalistické obklíčení, zintensivnění politické práce strany, boj proti škůdcovství a pod., přestali prostě věnovat pozornost, neboť se domnívali, že všechny tyto otázky jsou věc podružná nebo dokonce ještě víc než podružná.
      Úspěchy a vymoženosti - to je ovšem veliká věc. Naše úspěchy v oblasti socialistického budování jsou skutečně obrovské. Ale úspěchy, jako všechno na světě, mají i své stinné stránky. U lidí v politice málo zkušených vzbuzují velké úspěchy a velké vymoženosti často bezstarostnost, shovívavost, spokojenost se sebou samým, přílišnou sebedůvěru, chlubivost, chvastounství. Nemůžete popřít, že se u nás v poslední době objevilo chvastounů jako hub po dešti. Není divu, že v době velkých a významných úspěchů socialistického budování vzniká touha vychloubat se, parádně manifestovat naše úspěchy, že je tu sklon podceňovat síly našich nepřátel a přeceňovat vlastní síly, a jako důsledek toho všeho - se objevuje politická slepota.
      Zde musím říci několik slov o nebezpečí, vyplývajícím z úspěchů, o nebezpečí, vyplývajícím z dosažení významných výsledků.
      Nebezpečí vyplývající z obtíží známe ze zkušenosti. Vždyť již několik let bojujeme proti tomuto nebezpečí a musí se říci, že ne bez úspěchu. Nebezpečí vyplývající z obtíží vyvolává u kolísavých lidí často malomyslnost, nedůvěru ve vlastní síly, pesimistickou náladu. A naopak, lidé, kteří se pustí do překonávání nebezpečí, vyplývajícího z obtíží, ti se v tomto boji zocelují a vycházejí z boje jako skutečně skálopevní bolševici. Tak je tomu s nebezpečím vyplývajícím z obtíží. Takové jsou výsledky překonávání obtíží.
      Je však nebezpečí jiného druhu, nebezpečí vyplývající z úspěchů, nebezpečí vyplývající z dosažení výsledků. Ano, soudruzi, nebezpečí vyplývající z úspěchů, z dosažení výsledků. Toto nebezpečí tkví v tom, že u lidí málo zkušených v politice, u lidí, kteří toho ještě málo prodělali, vyvolávají stálé úspěchy - úspěch za úspěchem, výsledek za výsledkem, překročení plánu za překročením - sklon k bezstarostnosti a spokojenosti se sebou, vytvářejí atmosféru parádních slavností a vzájemných blahopřání, které ubíjejí smysl pro míru a otupují politický cit, ubírají lidem vůli k práci a vedou je k tomu, aby odpočívali na vavřínech.
      Není divu, že v této ohlupující atmosféře chlubivosti a spokojenosti se sebou samým, v atmosféře parádních manifestací a hlučné sebechvály zapomínají lidé na některé podstatné skutečnosti, které mají prvořadý význam pro osud naší země, začínají si nevšímat takových nepříjemných skutečnosti, jako je kapitalistické obklíčení, nové formy škůdcovství, nebezpečí vyplývající z našich úspěchů a pod. Kapitalistické obklíčení? To je přece hloupost! Jaký význam může mít nějaké kapitalistické obklíčení, jestliže plníme a překračujeme naše hospodářské plány? Nové formy škůdcovství, boj proti trockismu? To všechno jsou hlouposti! Jaký význam mohou mít všechny tyto maličkosti, jestliže plníme a překračujeme naše hospodářské plány? Organisační řád strany, volitelnost stranických orgánů, odpovědnost stranických funkcionářů vůči stranické mase? Jestlipak je to všechno zapotřebí? Stojí to vůbec za to, zabývat se těmito maličkostmi, když u nás hospodářství vzkvétá a hmotná úroveň dělníků a rolníků se stále zvyšuje? To všechno jsou plané řeči! Plány překračujeme, stranu nemáme špatnou, Ústřední výbor strany také není špatný - tak co ještě k čertu chceme? Podivní lidé sedí tam v Moskvě, v Ústředním výboru strany: vymýšlejí si všelijaké problémy, vypravují o nějakém škůdcovství, sami nespí a druhé spát nenechají.
      Zde máte názorný příklad, jak snadno a „jednoduše" se nakazí politickou slepotou někteří naši nezkušení soudruzi, protože jim stouply do hlavy hospodářské úspěchy.
      Takové je nebezpečí, vyplývající z úspěchů a z dosažených výsledků.
      Takové jsou příčiny toho, že naši soudruzi, unesení hospodářskými úspěchy, zapomněli na skutečnosti mezinárodního i vnitřního rázu, které mají podstatný význam pro Sovětský svaz, a nezpozorovali celou řadu nebezpečí, obklopujících naši zemi.
      Takové jsou kořeny naší bezstarostnosti, zapomnětlivosti, shovívavosti a politické slepoty.
      Takové jsou kořeny nedostatků naší hospodářské a stranické práce.

      V. Naše úkoly

      Jak likvidovat tyto nedostatky naší práce?
      Co musíme udělat?
      Je nezbytné učinit tato opatření:
      1. Především je nutno obrátit pozornost našich soudruhů, kteří zabředli v aktuálních otázkách toho či onoho resortu - k velkým politickým otázkám mezinárodního a vnitřního charakteru.
      2. Je zapotřebí povznést politickou práci naší strany na patřičnou výši tím, že postavíme do popředí úkol politicky školit a bolševicky zocelovat stranické, sovětské a hospodářské kádry.
      3. Je nutné vysvětlovat našim soudruhům, že hospodářské úspěchy, jejichž význam je nesporně značně veliký a jichž budeme dosahovat i nadále den ze dne, rok od roku, nevyčerpávají přesto celé dílo našeho socialistického budování.
      Vysvětlovat, že stinné stránky, spjaté s hospodářskými úspěchy a obrážející se ve spokojenosti se sebou samým, v bezstarostnosti a v otupení politického citu, mohou být likvidovány pouze tehdy, spojují-li se hospodářské úspěchy s úspěchy budování strany a s rozvíjením politické práce naší strany.
      Vysvětlovat, že hospodářské úspěchy samy, jejich pevnost a trvalost, cele a úplně závisí na úspěších stranicko-organisační a stranicko-politické práce, že bez této podmínky by hospodářské úspěchy byly postaveny na písku.
      4. Je nutné mít na mysli a nikdy nezapomínat, že kapitalistické obklíčení je základní skutečností, která určuje mezinárodní situaci Sovětského svazu.
      Mít na mysli a nikdy nezapomínat, že pokud existuje kapitalistické obklíčení - budou i škůdci, rozvratníci, špioni a teroristé, vysílaní na území Sovětského svazu výzvědnými orgány cizích států, mít to na mysli a bojovat proti těm soudruhům, kteří podceňují význam faktu kapitalistického obklíčení, kteří podceňují síly a význam škůdcovství.
      Vysvětlovat našim soudruhům, že žádné hospodářské úspěchy, ať jsou jakkoli veliké, nemohou anulovat fakt kapitalistického obklíčení a výsledky vyplývající z tohoto faktu
.
      Učinit nutná opatření, aby naši soudruzi-bolševici ve straně i mimo stranu měli možnost poznat cíle a úkoly, praxi a techniku škůdcovské, rozvratnické a špionské činnosti cizích výzvědných orgánů.
      5. Je nutné vyložit našim soudruhům, že trockisté, kteří jsou aktivními elementy rozvratnické, škůdcovské a špionážní činnosti cizích výzvědných orgánů, již dávno nejsou politickým směrem v dělnické třídě, že přestali již dávno sloužit nějaké myšlence, která by byla slučitelná se zájmy dělnické třídy, že se změnili v bezzásadovou a bezideovou bandu škůdců, rozvratníků, špionů, vrahů, kteří pracují v žoldu cizích výzvědných orgánů.
      Vysvětlit, že v boji proti dnešnímu trockismu jsou nyní nutné nikoli staré metody, ne metody diskutování, nýbrž metody nové, metody vymycování a rozdrcení.
      6. Je nutné vyložit našim soudruhům rozdíl mezi dnešními škůdci a škůdci šachtinského období, vysvětlit, že kdežto škůdci šachtinského období klamali naše lidi v technice, využívajíce jejich zaostalosti po technické stránce - dnešní škůdci, kteří mají stranickou legitimaci, klamou naše lidi v politické důvěře k sobě jako členům strany, využívajíce politické bezstarostnosti našich lidí.
      Je nutné doplnit staré heslo o zvládnutí techniky, které odpovídalo šachtinskému období, novým heslem o politickém školení kádrů, o ovládnutí bolševismu a likvidaci naší politické důvěřivosti, heslem, které plně odpovídá dnešnímu období, jež prožíváme.
      Někdo se může zeptat: což nebylo možné před deseti lety v šachtinském období vytyčit obě hesla najednou, jak první heslo o zvládnutí techniky, tak druhé heslo o politickém školení kádrů? Ne, nebylo to možné. Tak se to u nás, v bolševické straně, nedělá.
      V převratných okamžicích revolučního hnutí se vždy razí jedno základní heslo jako hlavní článek řetězu, abychom, když ho uchopíme, vytáhli s jeho pomocí celý řetěz. Lenin nás učil: najděte základní článek v řetězu naší práce, uchopte ho, táhněte za něj, abyste s jeho pomocí vytáhli celý řetěz a šli vpřed. Dějiny revolučního hnutí ukazují, že tato taktika je taktikou jedině správnou. V šachtinském období záležela slabost našich lidí v jejich technické zaostalosti. Nikoli politické, nýbrž technické otázky byly tehdy naší slabinou. Co se týče našich politických vztahů k tehdejším škůdcům, byly to úplně jasně vztahy bolševiků k politicky cizím lidem. Tuto naši technickou slabinu jsme likvidovali tím, že jsme vytyčili heslo o zvládnutí techniky a vyškolili v tomto období desetitisíce a statisíce technicky zdatných bolševických kádrů. Jinak je tomu dnes, kdy máme již technicky zdatné bolševické kádry a kdy v úloze škůdců vystupují nikoli zřejmě cizí lidé, kteří nadto nemají naprosto žádnou technickou převahu ve srovnání s našimi lidmi, nýbrž lidé, kteří mají stranickou legitimaci a požívají všech práv členů strany. Dnes není slabinou našich lidí technická zaostalost, nýbrž politická bezstarostnost, slepá důvěra k lidem, kteří náhodou získali stranickou legitimaci, to, že se lidé prověřují podle svých politických prohlášení, a ne podle výsledků své práce. Dnes není pro nás stěžejní otázkou likvidace technické zaostalosti našich kádrů, neboť ta je již v základě likvidována, nýbrž likvidace politické bezstarostnosti a politické důvěřivosti vůči škůdcům, kteří se náhodou dostali k stranické legitimaci.
      To je nejzákladnější rozdíl mezi stěžejní otázkou boje o kádry v šachtinském období a stěžejní otázkou období dnešního.
      Proto jsme tehdy před deseti lety nemohli a nesměli vytyčit najednou obě hesla, jak heslo o zvládnutí techniky, tak heslo o politickém školení kádrů.
      Proto tedy musí být nyní staré heslo o zvládnutí techniky doplněno novým heslem o ovládnutí bolševismu, o politickém školení kádrů a o likvidaci naší politické bezstarostnosti.
      7. Je třeba rozdrtit a odvrhnout prohnilou theorii o tom, že prý s každým naším krokem kupředu musí u nás třídní boj stále víc a více pohasínat, že třídní nepřítel krotne podle toho, jak vzrůstají naše úspěchy.
      Je to nejen shnilá theorie, je to theorie nebezpečná, neboť uspává naše lidi, zavádí je do pasti, zatím co třídnímu nepříteli umožňuje připravit se k boji proti sovětské moci.
      Naopak, čím rychleji půjdeme vpřed, čím více úspěchů dosáhneme, tím více budou zbytky poražených vykořisťovatelských tříd zuřit, tím dříve přejdou k ostřejším formám boje, tím více budou škodit sovětskému státu, tím více se budou chytat nejzoufalejších prostředků boje, posledních prostředků těch, kteří jsou odsouzeni k záhubě.
      Je třeba mít na mysli, že zbytky poražených tříd v SSSR nejsou osamoceny. Mají přímou podporu našich nepřátel za hranicemi SSSR. Bylo by chybné domnívat se, že sféra třídního boje je omezena hranicemi SSSR. Odehrává-li se jedna část třídního boje na území SSSR, leží jeho druhý konec na území buržoasních států, které nás obklopují. A zbytky poražených tříd to dobře vědí. A právě proto, že to vědí, budou i nadále pokračovat ve svých zoufalých výpadech.
      Tomu nás učí dějiny. Tomu nás učí leninismus.
      Na to vše musíme pamatovat a být na stráži.
      8. Je nutné rozdrtit a odvrhnout i druhou shnilou theorii, která říká, že škůdcem nemůže být ten, kdo neškodí stále a kdo alespoň někdy vykazuje úspěchy ve své práci.
      Tato podivná theorie prozrazuje naivitu svých autorů. Ani jeden škůdce nebude škodit stále, nechce-li být v nejkratší době odhalen. Naopak, pravý záškodník musí občas vykazovat úspěchy ve své práci, neboť to je jediný prostředek, jak se může udržet jako škůdce, vetřít se do důvěry a pokračovat ve své škůdcovské činnosti.
      Myslím, že tato otázka je jasná a nepotřebuje dalšího vysvětlování.
      9. Je nutné rozdrtit a odvrhnout třetí shnilou theorii, která říká, že jsou-li hospodářské plány soustavně plněny, nemá prý škůdcovství žádné výsledky.
      Taková theorie může sledovat pouze jediný cíl: polechtat byrokratickou spokojenost našich funkcionářů se sebou samými, uspat je a oslabit jejich boj proti škůdcovství.
      Co znamená „soustavné plnění našich hospodářských plánů"?
      Předně je dokázáno, že všechny naše hospodářské plány jsou postaveny příliš nízko, protože nepočítají s ohromnými reservami a možnostmi, které v sobě skrývá naše národní hospodářství.
      Za druhé celkové plnění hospodářských plánů podle lidových komisariátů ještě neznamená, že se v jednotlivých velmi důležitých odvětvích plány také plní. Naopak, skutečnosti ukazují, že mnoho lidových komisariátů, které roční hospodářské plány vyplnily, ba i překročily, soustavně neplní plány některých velmi důležitých odvětví národního hospodářství.
      Za třetí nelze pochybovat o tom, že kdyby škůdcové nebyli odhaleni a vyhozeni, vypadalo by to s plněním hospodářských plánů mnohem hůře, což by si měli uvědomit krátkozrací původci této theorie.
      Za čtvrté škůdci obyčejně nevyvíjejí svou škůdcovskou činnost v mírovém období, nýbrž v období před počátkem války nebo ve válce. Připusťme, že bychom se nechali ukolébat shnilou theorií „soustavného plnění hospodářských plánů" a nestarali se o škůdce. Dovedou si autoři této shnilé theorie představit, jak obrovskou škodu by způsobili škůdci našemu státu ve válce, kdybychom je ponechali v našem národním hospodářství pod pláštíkem shnilé theorie o „soustavném plnění hospodářských plánů"?
      Což není jasné, že theorie „soustavného plnění hospodářských plánů" je theorie výhodná pro škůdce?
      10. Je nutné rozdrtit a odvrhnout čtvrtou shnilou theorii, která říká, že stachanovské hnutí je prý hlavním prostředkem k likvidování škůdcovství.
      Tato theorie je vymyšlena k tomu, aby hlučným žvaněním o stachanovcích a stachanovském hnutí byl odvrácen úder proti škůdcům.
      J. V. Stalin a V. M. Molotov Soudruh Molotov ukázal ve svém referátě mnoho skutečností, které mluví o tom, jak trockističtí i netrockističtí škůdci v Kuzbasu a v Donbasu zneužívali důvěry našich politicky bezstarostných soudruhů, soustavně vodili stachanovce za nos, házeli jim klacky pod nohy, uměle vytvářeli mnoho překážek jejich úspěšné práci a dosáhli konečně toho, že ochromili jejich práci. Co zmohou sami stachanovci, když škůdcovské vedení investičních staveb, na příklad v Donbasu, vyvolalo nesrovnalosti mezi přípravnými pracemi pro těžbu uhlí, které zůstávají pozadu, a všemi ostatními pracemi? Není jasné, že stachanovské hnutí samo potřebuje naši reálnou pomoc proti všemožným škůdcovským machinacím, aby se dostalo kupředu a splnilo své velké poslání? Není jasné, že boj proti škůdcovství, boj za likvidaci škůdcovství, odstranění škůdcovství, je nutnou podmínkou k tomu, aby se stachanovské hnutí mohlo rozvinout v celé šíři?
      Myslím, že tato otázka je rovněž jasná a nepotřebuje žádné další vysvětlení.
      11. Je nutné rozdrtit a odvrhnout pátou shnilou theorii, která říká, že trockističtí škůdcové prý již nemají reservy, že nasazují své poslední kádry.
      To není správné, soudruzi. Takovou theorii si mohli vymyslet pouze naivní lidé. Trockističtí škůdci mají své reservy. Skládají se především ze zbytků poražených vykořisťovatelských tříd v SSSR. Skládají se z mnoha skupin a organisací za hranicemi SSSR, nepřátelských Sovětskému svazu.
      Vezměme na příklad trockistickou kontrarevoluční IV. internacionálu, která se ze dvou třetin skládá ze špionů a rozvratníků. Nebo to snad není reserva? Což není jasné, že tato špionská internacionála bude dodávat kádry pro špionskou a škůdcovskou trockistickou činnost?
      Nebo vezměme ještě na příklad skupinu dobrodruha Schefflo v Norsku, která se ujala obršpiona Trockého a pomáhala mu škodit Sovětskému svazu. Což není tato skupina reservou? Kdo může popírat, že tato kontrarevoluční skupina bude i nadále sloužit trockistickým špionům a škůdcům?
      Nebo vezměme na příklad jinou skupinu stejného darebáka, jako je Schefflo, Suvarinovu skupinu ve Francii. Což to není reserva? Což je možné popírat, že také tato skupina darebáků bude pomáhat trockistům v jejich špionážní a škůdcovské činnosti proti Sovětskému svazu?
      A všechno to panstvo z Německa, všelijaké Ruth Fischerové, Maslovové, Urbansové, kteří se tělem i duší zaprodali fašistům, což nejsou reservou pro trockistickou špionskou a škůdcovskou činnost?
      Nebo na příklad známá horda amerických spisovatelů v čele s proslulým šejdířem Eastmanem, všichni tito piráti pera, kteří žijí z toho, že pomlouvají dělnickou třídu SSSR - což nejsou reservou pro trockismus?
      Ne, je třeba odvrhnout prohnilou theorii, že prý trockisté zasazují své poslední kádry.
      12. Konečně je nutno rozdrtit a odvrhnout ještě jednu prohnilou theorii, která říká, že protože nás bolševiků je mnoho, kdežto škůdců málo, protože nás bolševiky podporují desítky milionů lidí, kdežto trockistické škůdce pouze jednotlivci a desítky lidí, nemuseli bychom si my bolševici ani všímat nějaké hrstky škůdců.
      To není správné, soudruzi. Tato více než podivná theorie byla vymyšlena proto, aby upokojila některé naše vedoucí soudruhy, kteří zkrachovali ve své práci, protože neuměli bojovat proti škůdcovství, aby uspala jejich bdělost a nechala je klidně spát.
      To, že trockistické škůdce podporují jednotlivci, kdežto bolševiky desítky milionů lidí, je ovšem pravda. Z toho však nikterak nevyplývá, že škůdci nemohou způsobit naší věci vážnější škodu. K tomu, aby bylo možno ublížit a uškodit, k tomu naprosto není zapotřebí mnoho lidí. Aby byl vybudován Dněprostroj, k tomu je zapotřebí desetitisíců dělníků. Ale k tomu, aby byl vyhozen do vzduchu, k tomu je zapotřebí snad několika desítek lidí, více ne. Aby byla vyhrána bitva ve válce, k tomu je zapotřebí několika armádních sborů rudoarmějců. A k tomu, aby tato výhra na frontě byla ztracena, k tomu stačí několik špionů někde v armádním nebo dokonce v divisním štábu, kteří mohou ukradnout operativní plán a vyzradit jej nepříteli. Aby byl vybudován velký železniční most, k tomu jsou zapotřebí tisíce lidí. Ale aby byl vyhozen do vzduchu, k tomu stačí celkem jen pár lidí. Takových příkladů by bylo možno uvést desítky a stovky.
      Nesmíme se tedy utěšovat tím, že nás je mnoho, kdežto jich, trockistických škůdců, málo.
      Musíme dosáhnout toho, aby trockističtí škůdci nebyli vůbec v našich řadách.
      Tak se to tedy má s otázkou, jak likvidovat nedostatky naší práce, společné všem našim organisacím, jak hospodářským a sovětským, tak i administrativním a stranickým.
      Taková jsou opatření, nutná k tomu, aby tyto nedostatky byly odstraněny.
      Co se týče speciálně stranických organisací a nedostatků jejich práce, o opatřeních k likvidaci těchto nedostatků se mluví dosti podrobně v návrhu usnesení, který vám byl předložen k prozkoumání. Myslím proto, že není třeba šířit se zde o této stránce věci.
      Chtěl bych říci pouze několik slov o otázce politického školení a zdokonalování našich stranických kádrů.
      Mám za to, že kdybychom dokázali, kdybychom dovedli vyškolit ideologicky naše stranické kádry zdola nahoru a zocelit je politicky tak, aby se mohly svobodně orientovat ve vnitřní i mezinárodní situaci, kdybychom dokázali udělat z nich úplně zralé lenince, marxisty, kteří by byli schopni řešit bez závažných chyb problémy řízení země, pak bychom tím vyřešili devět desetin všech našich úkolů.
      Jak je tomu s funkcionářským sborem naší strany?
      V naší straně, vezmeme-li v úvahu její vedoucí vrstvy, máme asi 3 až 4 tisíce vyšších funkcionářů. To je, abych tak řekl, generalita naší strany.
      Dále k tomu přistupuje 30 až 40 tisíc středních funkcionářů. To je náš stranický důstojnický sbor.
      Dále máme 100 až 150 tisíc nižších stranických funkcionářů. To jsou, tak říkajíc, poddůstojníci naší strany.
      Pozvednout ideologickou úroveň a politicky zocelit tyto vedoucí kádry, doplnit tyto kádry svěžími silami, které čekají na své uplatnění, a rozšířit tak funkcionářské kádry - takový je náš úkol.
      Co je k tomu zapotřebí?
      Především je třeba doporučit našim stranickým funkcionářům, od tajemníků základních buněk až po tajemníky krajských a republikánských stranických organisací, aby za určitou dobu vyhledali každý dva lidi, dva stranické pracovníky, kteří by byli schopni stát se jejich skutečnými zástupci. Mohlo by se říci: a kde je vzít, tyto dva zástupce za každého, nemáme takové lidi, nemáme vhodné funkcionáře. To není správné, soudruzi. Lidí schopných, lidí nadaných máme desetitisíce. Je třeba jen znát je a včas zapojit, aby nepřešlapovali na starém místě a nezačali hnít. Hledejte a najdete.
      Dále: k stranickému školení a k dalšímu školení tajemníků základních buněk je nutno zřídit v každém krajském středisku čtyřměsíční „stranické kursy". Do těchto kursů je třeba posílat tajemníky všech základních stranických organisací (buněk) a potom, až absolvují kursy a vrátí se na svá místa, poslat tam jejich zástupce a nejschopnější členy základních stranických organisací.
      Dále: pro další politické školení prvních tajemníků okresních organisací je třeba zřídit v SSSR, řekněme v desíti nejdůležitějších střediscích, osmiměsíční „Leninské kursy". Do těchto kursů je třeba posílat první tajemníky okresních a obvodních stranických organisací a potom, až absolvují kursy a vrátí se na svá místa, poslat tam jejich zástupce a nejschopnější členy okresních a obvodních organisací.
      Dále: pro další ideologické školení a politické zdokonalení tajemníků městských organisací je třeba zřídit při ÚV VKS(b) šestiměsíční „kursy dějin a politiky strany". Do těchto kursů je třeba posílat první nebo druhé tajemníky městských organisací a potom, až absolvují kursy a vrátí se na svá místa, nejschopnější členy městských organisací.
      Nakonec je nutné zřídit při ÚV VKS(b) šestiměsíční „poradnu pro otázky vnitřní a mezinárodní politiky". Sem je třeba posílat první tajemníky oblastních a krajských organisací a ústředních výborů komunistických stran jednotlivých národů. Tito soudruzi musí dodat ne jednu, nýbrž několik záloh, které budou s to nahradit vedoucí činitele Ústředního výboru naší strany. Je to nutné a musí to být provedeno!
      Končím, soudruzi.
      Vysvětlili jsme tedy hlavní nedostatky naši práce, jak ty, které jsou společné všem našim organisacím, hospodářským, administrativním, stranickým, tak i ty, které jsou vlastní pouze stranickým organisacím, nedostatky, kterých využívají nepřátelé dělnické třídy ke své rozvratnické, škůdcovské, špionážní a teroristické činnosti.
      Navrhli jsme dále základní opatření, nutná k tomu, aby byly likvidovány tyto nedostatky a zneškodněny rozvratnicko-škůdcovské a špionážně teroristické výpady trockisticko-fašistických agentů cizích výzvědných orgánů.
      Naskýtá se otázka, můžeme-li všechna tato opatření provést, máme-li k tomu všechny nutné možnosti?
      Samozřejmě, můžeme. Můžeme, neboť máme k disposici všechny prostředky nutné k tomu, abychom tato opatření provedli.
      Co nám chybí?
      Chybí nám jen jedno: odhodlání likvidovat svou vlastní bezstarostnost, svou vlastní shovívavost, svou vlastní politickou krátkozrakost.
      V tom to vězí.
      Což nejsme opravdu schopni zbavit se této směšné a idiotské nemoci, my, kteří jsme svrhli kapitalismus, vybudovali v základě socialismus a pozdvihli slavný prapor světového komunismu?
      Nemáme důvody pochybovat o tom, že se jí určitě zbavíme, budeme-li ovšem chtít. Nezbavíme se jí jen tak jednoduše, nýbrž bolševicky, jak se patří.
      A až se zbavíme této idiotské nemoci, můžeme s naprostou jistotou říci, že pro nás nejsou strašní žádní nepřátelé, ani vnitřní, ani vnější, že pro nás nejsou strašné jejich výpady, neboť je v budoucnosti rozdrtíme právě tak, jako je drtíme dnes a jako jsme je rozdrtili v minulosti.
      (Potlesk.)

Josef V. Stalin: Projev na plenárním zasedání ÚV VKS(b) dne 3. března 1937.
Podtrženo red. kominternet.cz.