J. V. Stalin: ROZHOVOR S PLUK. ROBINSEM
13. května 1933 (stručný zápis)

Přidáno v neděli 20. 12. 2009


J. V. Stalin

      21. prosince 2009 si připomínáme 130. výročí narození významného představitele světového komunistického hnutí soudruha Josefa Vissarionoviče Stalina. (Pozn. red.)

      Stalin: Čím mohu sloužit?
      Robins: Považuji si za velkou čest, že mi bylo umožněno Vás navštívit.
      Stalin: Na tom není nic zvláštního. Přeháníte.
      Robins (se směje): Nejzajímavější je pro mne to, že jsem po celém Rusku všude nacházel pohromadě jména Lenin-Stalin, Lenin-Stalin, Lenin-Stalin.
      Stalin: Zde také přeháníte, jak bych se mohl rovnat Leninovi.
      Robins (se směje): Bude snad také přehnané, řeknu-li, že nejstarší vládou na světě byla za celou tu dobu vláda Sovětského Ruska - Rada lidových komisařů?
      Stalin. To možná není přehnané.
      Robins: Zajímavé a důležité je to, že tato vláda nešla ve své činnosti reakčním směrem a že se jako silná projevila ta vláda, kterou dosadil Lenin. Čelí všem nepřátelským liniím.
      Stalin: To je pravda.
      Robins: Neobyčejně jasně a ostře jsem pocítil rozvoj Ruska za 15 let na manifestaci 1. máje, protože jsem byl na májové manifestaci v roce 1918 a teď, v roce 1933.
      Stalin: Leccos se nám za poslední dobu podařilo udělat. Ale vždyť patnáct let je dlouhá doba.
      Robins: V životě státu je to přesto krátká doba na tak velký pokrok, jakého dosáhlo za tuto dobu Sovětské Rusko.
      Stalin: Byli bychom mohli udělat více, ale nedokázali jsme udělat více.
      Robins. Zajímavé je srovnat základní motivy, základní linie obou manifestací. Manifestace roku 1918 se obracela navenek, k proletariátu celého světa, k mezinárodnímu proletariátu, s výzvou k revoluci. Dnes je motiv jiný. Dnes muži, ženy i mládež vyšli manifestovat, aby řekli - tohle je země, kterou budujeme, tohle je země, kterou budeme hájit všemi svými silami.
      Stalin: Tehdy to byla manifestace agitační, kdežto nyní ukazuje výsledky.
      Robins: Je Vám pravděpodobně známo, že jsem se po 15 let zajímal o navázání rozumných vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi a že jsem se snažil odstranit nepřátelský postoj se strany vládnoucích kruhů Ameriky, který existoval.
      Stalin: Věděl jsem o tom v roce 1918 ze slov Leninových a potom na základě fakt. Je mi to známo.
      Robins: Přijel jsem sem jako zcela soukromý občan a mluvím za sebe. Přijel jsem sem hlavně proto, abych zjistil, jaké jsou perspektivy styků, abych zjistil skutečná fakta o pracovních schopnostech a o tvůrčí vynalézavosti ruských dělníků. Protisovětská propaganda říká, že ruský dělník je líný, že ruský dělník nedovede pracovat, že stroje v jeho rukou berou za své, že taková země nemá budoucnost. Proti této propagandě chci bojovat nejen slovy, nýbrž s fakty v rukou.
      Druhá otázka, která mě v této souvislosti zajímá, je otázka stavu zemědělství. Tvrdí se, že industrialisace rozvrátila zemědělství, že rolníci přestali sít, přestali sklízet obilí. Každý rok se tvrdí, že Rusko v tomto roce určitě zahyne hlady. Chci se seznámit s fakty v oblasti zemědělství, abych vyvrátil tato tvrzení. Věřím, že spatřím plochy, na nichž jsou po prvé v tomto roce zasety nové plodiny. Zejména mne zajímá rozvoj hlavních obilních plodin Sovětského svazu.
      Třetí otázka, která mě zajímá, je otázka lidového vzdělání, rozvoj dětí a mládeže, jejich výchova. Nakolik se rozvíjí vzdělání lidu v oblasti umění a literatury, to, čemu se říká tvůrčí genius, vynalézavost. V Americe se rozeznávají dva typy tvoření - jednak kabinetní tvorba a jednak druhá - široká životní tvorba, projevy tvůrčího ducha v životě. Zajímá mne, jak se rozvíjejí děti, jak se rozvíjí mládež. Věřím, že na vlastní oči uvidím, jak se učí, jak se vzdělávají a rozvíjejí.
      Pokud jde o první a třetí otázku, získal jsem již některá cenná pozorování a věřím, že v budoucnu získám další údaje. Pokud jde o druhou otázku - o rozvoj zemědělství, doufám, že se mi podaří nasbírat opravdová fakta během cesty do Magnitogorsku a odtud do Roštová, Charkova a zpět. Počítám s tím, že si prohlédnu kolchozy a uvidím, jakým způsobem se likviduje ar­chaická rozdrobenost pozemků a jak se rozvíjí zemědělská velkovýroba.
      Stalin: Zajímá Vás moje mínění?
      Robins: Ano, chci poznat Vaše mínění.
      Stalin: Poznámka o tom, že sovětský dělník neumí zacházet se stroji a kazí je - je naprosto nesprávná.
      Musím k tomu říci, že se u nás nesetkáte s oním zjevem, který se vyskytoval v západní Evropě a v Americe, kdy dělníci vědomě ničili stroje, protože jim tyto stroje braly kus chleba. U nás dělníci nemají takový poměr ke strojům, protože u nás se stroje zavádějí v masovém měřítku, při čemž neexistuje nezaměstnanost, protože stroje neberou dělníkům chléb jako u vás, ale usnadňují jim práci.
      Pokud jde o to, že dělníci nedovedou pracovat, že jsou nevzdělaní - je pravda, že máme málo vzdělaných dělníků a že nedovedou zacházet se stroji tak dobře jako v Evropě nebo v Americe. Ale to je u nás dočasný zjev. Budete-li na příklad zkoumat otázku, kde se dělníci v průběhu dějin rychleji naučili ovládnout novou techniku - zda v Evropě, v Americe či v Rusku za posledních 5 let - myslím, že v Rusku se tomu dělníci naučili rychleji přes nevysokou kulturní úroveň. Osvojení si výroby kolových traktorů trvalo na Západě několik let, ačkoli tam byla technika nepochybně vyspělá. U nás byla tato věc zvládnuta rychleji. Na příklad ve Stalingradě, v Charkově si osvojili výrobu traktorů za nějakých 12-14 měsíců. Dnes Stalingradský traktorový závod nejen plní plánovaný výkon, nejen dodává 144 traktorů za den, ale někdy dodává 160 traktorů, t. j. pracuje nad plánovaný výkon. To uvádím jako příklad. U nás je traktorový průmysl nový, dříve jsme jej neměli. Stejně tak letecký průmysl - novou přesnou výrobu jsme si také rychle osvojili. Obdobně je tomu u automobilového průmyslu, který jsme si též rychle osvojili. Stejně tak s výrobou obráběcích strojů.
      Podle mého názoru lze toto rychlé osvojování si výroby strojů vysvětlit nikoli zvláštními schopnostmi ruských dělníků, nýbrž tím, že záležitost výroby, řekněme, letadel, leteckých motorů, traktorů, automobilů, obráběcích strojů, se u nás nepovažuje za soukromou záležitost člověka, nýbrž za státní záležitost. Tam, na Západě, vyrábějí dělníci proto, aby dostali mzdu, a nad vším ostatním mávnou rukou. U nás se výroba považuje za společenskou záležitost, za státní záležitost, považuje se za věc cti. Proto se u nás tak rychle osvojuje nová technika.
      Vůbec se domnívám, že nelze klást otázku tak, jako by dělníci některého národa nebyli schopni osvojit si novou techniku. Díváme-li se už na věc s hlediska rasového, tedy v Americe jsou na příklad černoši považováni za ,,poslední z lidí", ale přesto si neosvojují techniku o nic hůř než běloši. Otázka, jak si osvojují techniku dělníci toho či onoho národa, není otázka biologická, není to otázka dědičnosti, nýbrž je to otázka času: dnes si ji ještě neosvojili, ale zítra se naučí a osvojí si ji. Techniku si může osvojit každý, i Křovák, jestliže mu pomůžeme.
      Robins: A musí být ještě snaha, vůle osvojit si ji.
      Stalin: Zajisté. Vůle a snahy je u ruských dělníků víc než dost. Považují osvojení si nové techniky za věc cti.
      Robins: To jsem již pocítil ve vašich továrnách, kde jsem viděl, že socialistické soutěžení vyvolává nový zápal, nové úsilí, jaké si nikdo nedokáže koupit za peníze, neboť dělníci očekávají od této své práce něco lepšího a něco víc než to, co jim mohou poskytnout peníze.
      Stalin: To je pravda. Je to věc cti.
      Robins: Povezu s sebou do Ameriky diagramy, které ukazují rozvoj dělnického zlepšovatelského hnutí, dělnických tvůrčích návrhů, které zdokonalují výrobu, které znamenají pro výrobu značné úspory. Viděl jsem podobizny celé řady takových dělnických vynálezců, kteří dali Sovětskému svazu velmi mnoho, pokud jde o výrobní zlepšení, pokud jde o úspory.
      Stalin: Takových dělníků máme u nás poměrně mnoho, jsou to velmi schopní lidé.
      Robins: Byl jsem ve všech vašich moskevských závodech - AMO, Kuličkové ložisko, Frézař a jiné - a všude jsem nalezl organisace pro rozvíjení dělnického zlepšovatelského hnutí. Obzvláštní dojem na mne udělaly nástrojovny v řadě těchto závodů. Protože tyto nástrojovny vyrábějí nejdůležitější nástroje pro své závody, dělníci v těchto dílnách pracují s vynaložením všech svých schopností, projevují všechnu svou tvůrčí iniciaciativu a dosahují překvapujících výsledků.
      Stalin: Přesto máme u nás ještě mnoho nedostatků. Kvalifikovaných dělníků máme málo. A potřebujeme jich velmi mnoho. Také techniků máme málo. Jejich počet rok co rok roste, ale přesto je jich méně, než potřebujeme. Hodně nám pomohli Američané. To je třeba přiznat. Pomáhali lépe než druzí a směleji než druzí. Díky jim za to.
      Robins: Viděl jsem ve vašich podnicích internacionalismus, který na mne učinil velmi silný dojem. Vedení vašich závodů je ochotno přijímat technické vymože­nosti kterékoli země - Francie, Ameriky, Anglie nebo Německa - bez jakýchkoli předsudků k těmto zemím. A mně se zdá, že právě tento internacionalismus dovoluje, aby se v jednom stroji spojily všechny předností strojů z jiných zemí a aby byly vytvořeny dokonalejší stroje.
      Stalin: Bude tomu tak.
      K druhé otázce, že snad industrialisace rozvrací zemědělství. To je rovněž nesprávná představa. Industrialisace nerozvrací, nýbrž zachraňuje u nás zemědělství, zachraňuje rolníka. Před několika lety existovalo u nás silně roztříštěné drobné a trpasličí rolnické hospodářství. V souvislosti se stálým rozdrobováním pozemků se rolnické příděly tak zmenšily, že nebylo kam pustit slepici. Přidejte k tomu primitivní zemědělské nářadí, jako rádla, a vychrtlé herky, které nejsou s to zorat nejen novinu, ale dokonce ani obyčejnou nepříliš kyprou půdu, a máte obraz degradace zemědělství. Asi před 3-4 roky jsme měli v SSSR na 7 milionů rádel. Co zbývalo rolníkům: buď si lehnout a umřít, nebo přejít k nové formě využití půdy a k strojovému obdělávání půdy. Tím lze také vlastně vysvětlit, proč měla mezi rolníky tak živý ohlas výzva sovětské moci k rol­níkům, která přišla právě včas, aby spojovali své drobné kousky půdy ve velké lány a aby přijali od vlády trak­tory, žáci stroje a mlátičky k obdělání těchto ploch, ke sklizni a k výmlatu obilí. Je pochopitelné, že rolníci se chopili návrhu sovětské vlády, začali spojovat své kousky půdy ve velké lány, přijali traktory a jiné stroje a vykročili tak na širokou cestu zemědělské velkovýroby, na novou cestu zásadního zvelebení zemědělství.
      Z toho vyplývá, že industrialisace, která dává rolní­kům traktory a jiné stroje, zachránila rolníky, zachránila zemědělství.
      Proces spojování drobných rolnických hospodářství na vesnicích ve velká hospodářství se u nás nazývá kolektivisací a spojená velká hospodářství sama - kolchozy. Kolektivisaci u nás značně usnadňuje to, že u nás neexistuje soukromé vlastnictví půdy, že byla provedena nacionalisace půdy. Půda je dána kolchozům do věčného užívání, a protože neexistuje soukromé vlastnictví půdy, neexistuje ani koupě-prodej půdy, a to všechno značně usnadňuje vytváření a rozvoj kolchozů.
      Tím nechci říci, že všechno to, t. j. kolektivisace a ostatní, probíhá u nás hladce. Máme ovšem obtíže, a nemalé. Kolektivisace, jako každá velká nová věc, má nejen přátele, ale i nepřátele. Přesto je převážná většina rolníků pro kolektivisaci a počet jejích odpůrců se stále zmenšuje.
      Robins: Každé pokročení vpřed vyžaduje jisté výdaje, i to bereme v úvahu a zahrnujeme do svých propočtů.
      Stalin: Ale přes tyto obtíže je jedno jasné - a tento fakt je pro mne naprosto nepochybný: 19/20 rolnictva uznalo a většina rolníků s velkou radostí přijímá fakt, že se kolektivisace zemědělství stala faktem, od něhož není návratu zpět. Takže toho jsme již dosáhli. Převládající formou zemědělství je dnes u nás toto kolektivní hospodářství. Vezmeme-li čísla osevu nebo sklizně, čísla výroby obilí, uvidíme, že dnes dodávají individuálně hospodařící rolníci nějakých 10-15% úhrnné sklizně obilí. Všechno ostatní dodávají kolchozy.
      Robins: Zajímá mne otázka - je-li pravda, že loňská sklizeň obilí proběhla neuspokojivě, že nyní probíhá osevní kampaň uspokojivě, ale loňské žně proběhly neuspokojivě.
      Stalin: Loňského roku proběhly žně méně uspokojivě než předloni.
      Robins: Četl jsem Vaše projevy a na základě toho se domnívám, že letos budou zajištěny úspěšnější žně.
      Stalin: Proběhnou se vší pravděpodobností mnohem lépe.
      Robins: Myslím, že oceňujete neméně než já obrovský úspěch, který záleží v tom, že jste dokázali industrialisovat zemědělství, zatím co žádná jiná země to nedokázala. Zemědělství všech kapitalistických zemí prožívá hlubokou krisi a potřebuje industrialisaci. Kapitalistické země se tak či onak vypořádávají s průmyslovou výrobou, ale ani jedna z nich si nedovede poradit se zemědělstvím. Velkým úspěchem Sovětského svazu je to, že se chopil vyřešení tohoto úkolu a úspěšně se s tímto úkolem vypořádává.
      Stalin: Ano, to je fakt.
      Takové jsou naše úspěchy a nedostatky v oblasti zemědělství.
      Nyní třetí otázka - o výchově dětí a vůbec mládeže. Máme dobrou, radostnou mládež. Náš stát se liší od všech ostatních států tím, že nelituje prostředků na dobrou péči o děti a na dobrou výchovu mládeže.
      Robins: V Americe se domnívají, že rozvoj dítěte je u vás omezen jistými pevnými hranicemi a že tyto hranice neponechávají volnost pro rozvoj tvůrčího ducha a svobody rozumu. Nemyslíte, že volnost pro rozvoj tvůrčího ducha, svoboda vyjadřovat to, čím je prostoupen, má neobyčejně velký význam?
      Stalin: To první - omezování - není pravda. To druhé je pravda. Dítě jistě nemůže rozvíjet své schopnosti při režimu omezování a úzké reglementace, bez nutné svobody a povzbuzování iniciativy. Pokud jde o mládež, jsou jí otevřeny všechny cesty a může se u nás svobodně zdokonalovat.
      U nás nikdo dítě nebije, velmi zřídka je trestáno, dává se mu možnost, aby si samo vybralo, co se mu líbí, dává se mu možnost, aby se pustilo tou cestou, kterou si samo zvolí. Myslím, že nikde se nevěnuje taková péče dítěti, jeho výchově a vývoji jako u nás, v Sovětském svazu.
      Robins: Je možno počítat s tím, že v důsledku toho, že se lidé nového pokolení osvobodili od útlaku bídy, že se osvobodili od teroru hospodářských podmínek, že toto osvobození nutně povede k novému rozkvětu tvůrčí energie, k rozkvětu nového umění, k novému rozmachu kultury a umění, které byly dříve svázány všemi těmito pouty?
      Stalin: To je naprosto jisté!
      Robins: Nejsem komunista a nevyznám se příliš v komunismu, ale přál bych si, aby se Amerika zúčastnila, aby získala možnost přidružit se k onomu rozvoji, který probíhá zde, v Sovětském Rusku, aby Američané získali tuto možnost uznáním, poskytnutím půjček, navázáním normálních vzájemných styků mezi oběma zeměmi, na příklad na Dálném Východě, aby tak zajistili ty veliké a smělé počiny, které u vás podnikáte, aby mohly dojít svého úspěšného dovršení.
      Stalin (s úsměvem): Děkuji Vám za pěkné přání.
      Robins: K mým nejbližším přátelům patří senátor Borah, který byl nejoddanějším přítelem Sovětského svazu a bojovníkem za jeho uznání mezi vedoucími činiteli amerického státu.
      Stalin: To je pravda, hodně se staral o to, aby mezi našimi zeměmi byly navázány normální styky. Ale prozatím nemá, bohužel, úspěch.
      Robins: Jsem přesvědčen, že všechna reálná fakta působí dnes daleko silněji, než kdy působila za posledních 15 let, k tomu, aby byly navázány normální vzájemné styky mezi oběma zeměmi.
      Stalin: To je pravda. Je však jeden fakt, který tomu brání: brání tomu, myslím, Anglie (směje se).
      Robins: Nepochybně je tomu tak. Ale přesto nás situace nutí, abychom vycházeli především ze svých vlastních zájmů, a konflikt mezi našimi vlastními zájmy a tím, k čemu nás nutí druhé země, pobízí dnes Ameriku víc než kdy jindy k navázání takových vzájemných styků. Máme zájem na rozvoji amerického vývozu. Jediným velkým trhem s velkými možnostmi, kterých dosud nikdo náležitě nevyužil, je ruský trh. Američtí podnikatelé by mohli, kdyby chtěli, poskytnout dlouhodobé úvěry. Mají zájem na tom, aby byl klid na Dálném Východě, k němuž by nic tak nepřispělo, jako navázání normálních vzájemných styků se Sovětským svazem. V tomto ohledu je prohlášení pana Litvínova, které učinil v Ženevě v otázce definice útočníka, plně v linii Briand-Kellogova paktu, který měl veliký význam pro otázku míru. Zájmem Ameriky je, aby se stabilisovaly vzájemné hospodářské styky na celém světě, a my velmi dobře víme, že nelze dosáhnout normálních vzájem­ných hospodářských styků do té doby, dokud SSSR bude stát stranou všeobecné hospodářské soustavy.
      Stalin: To všechno je pravda.
      Robins: Byl jsem a zůstávám nenapravitelným optimistou. Kdysi, před patnácti lety, jsem věřil ve vůdce bolševické revoluce. Líčili je tehdy jako agenty německého imperialismu, zejména Lenina považovali za německého agenta. Ale já jsem považoval a stále považuji Lenina za největšího muže, za největšího vůdce v celých světových dějinách.
      Doufám, že informace, které jsem získal z povolaných míst, přispějí snad k uskutečnění onoho plánu sblížení a spolupráce mezi oběma zeměmi, o němž jsem mluvil.
      Stalin (se směje): Dej bůh.
      Robins (se směje): Kdybyste se vyjadřoval po americku, řekl byste - „Více síly mým loktům". On sám nevěří, že v jeho loktech zůstalo mnoho síly.
      Stalin: Dejme tomu.
      Robins: Myslím, že není nic vyššího a vznešenějšího než účastnit se vytváření nového světa, účastnit se toho, čím se teď zabýváme. Účast na vytváření a budování nového světa je faktem, který má svrchovaný význam nejen dnes, ale i pod zorným úhlem tisíciletí.
      Stalin: Přesto jsou s tím velké potíže (směje se).
      Robins (se směje): Jsem Vám velmi vděčen, že jste mi věnoval pozornost.
      Stalin: Děkuji Vám, že jste si vzpomněl po patnácti letech na SSSR a navštívil jej (oba se smějí. Robins se loučí).

Stalin: Spisy, sv. 13, r. 1953