J. V. Stalin: MEZINÁRODNÍ RÁZ ŘÍJNOVÉ REVOLUCE
K desátému výročí října

Přidáno v úterý 15. 12. 2009


V. I. Lenin a J. V. Stalin

      21. prosince 2009 si připomínáme 130. výročí narození významného představitele světového komunistického hnutí soudruha Josefa Vissarionoviče Stalina. (Pozn. red. SMKČ)

      Říjnová revoluce není jen revoluce „v národním rámci". Je to především revoluce mezinárodního, světového charakteru, neboť znamená stěžejní obrat ve světových dějinách lidstva. Obrat od starého, kapitalistického světa k světu novému, socialistickému.
      Revoluce v minulých dobách končívaly obyčejně tím, že u vládního kormidla byla jedna skupina vykořisťovatelů vystřídána skupinou druhou. Vykořisťovatelé se střídali, vykořisťování zůstávalo. Tak tornu bylo za osvobozenských hnutí otroků. Tak tomu bylo v období povstání nevolníků. Tak tomu bylo v období známých „velikých" revolucí v Anglii, ve Francii a v Německu. Nemluvím o Pařížské komuně, která byla prvním, slavným, hrdinným, ale přece jen nezdařeným pokusem proletariátu otočit kolo dějin proti kapitalismu.
      Říjnová revoluce se liší od těchto revolucí zásadně. Klade si za cíl nikoli nahradit jednu formu vykořisťování formou druhou, jednu skupinu vykořisťovatelů skupinou druhou, nýbrž úplně odstranit jakékoli vykořisťování člověka člověkem, úplně odstranit všechny vykořisťovatelské skupiny, zřídit diktaturu proletariátu, nastolit moc nejrevolučnější třídy ze všech utiskovaných tříd, jež dosud existovaly, vybudovat novou beztřídní socialistickou společnost.
      J. V. Stalin Právě proto znamená vítězství Říjnové revoluce stěžejní přelom v dějinách lidstva, stěžejní přelom v historických osudech světového kapitalismu, stěžejní přelom v osvobozenském hnutí světového proletariátu, stěžejní přelom v metodách boje a ve formách organisace, ve způsobu života a v tradicích, v kultuře a v ideologii vykořisťovaných mas celého světa.
      V tom tkví příčina, proč Říjnová revoluce je revolucí mezinárodního, světového charakteru.
      V tom tkví kořen hlubokých sympatií, které chovají k Říjnové revoluci utiskované třídy všech zemí, neboť v ní spatřují záruku svého osvobození.
      Je možno zaznamenat řadu hlavních otázek, v nichž se projevuje vliv Říjnové revoluce na rozvoj revolučního hnutí na celém světě.
      1. Říjnová revoluce se vyznačuje především tím, že prolomila frontu světového imperialismu, svrhla imperialistickou buržoasii v jedné z největších kapitalistických zemí a odevzdala moc socialistickému proletariátu.
      Třída námezdných, třída pronásledovaných, třída utiskovaných a vykořisťovaných se po prvé v dějinách lidstva povznesla na třídu panující, nabádající svým příkladem proletáře všech zemí.
      To znamená, že Říjnová revoluce zahájila novou epochu, epochu proletářských revolucí v zemích imperialismu.
      Říjnová revoluce odňala výrobní nástroje a prostředky statkářům a kapitalistům a převedla je do společenského vlastnictví, čímž proti buržoasnímu vlastnictví postavila vlastnictví socialistické. Tím odhalila lež kapitalistů, že buržoasní vlastnictví je nedotknutelné, posvátné a věčné.
      Říjnová revoluce vyrvala moc z rukou buržoasie, zbavila buržoasii politických práv, zničila buržoasní státní aparát a odevzdala moc sovětům, čímž proti buržoasnímu parlamentarismu jako demokracii kapitalistické postavila socialistickou vládu sovětů jako demokracii proletářskou. Lafargue měl pravdu, když pravil už roku 1887, že druhého dne po revoluci „budou všichni bývalí kapitalisté zbaveni hlasovacího práva". Tím odhalila Říjnová revoluce lež sociálních demokratů, že je nyní možný klidný přechod socialismu, s pomocí buržoasního parlamentarismu.
      Ale Říjnová revoluce se u toho nezastavila a nemohla zastavit. Když zničila starý buržoasní řád, začala budovat řád nový, socialistický. Deset let Říjnové revoluce je deset let budování strany, odborů, sovětů, družstev, kulturních organisací, dopravy, průmyslu a Rudé armády. Nesporné úspěchy socialismu v Sovětském svazu a na frontě výstavby názorně ukázaly, že proletariát může se zdarem spravovat zemi bez buržoasie a proti buržoasii, že může se zdarem budovat průmysl bez buržoasie a proti buržoasii, že může se zdarem řídit celé národní hospodářství bez buržoasie a proti buržoasii, že může se zdarem budovat socialismus přes kapitalistické obklíčení. Stará „theorie", že vykořisťovaní se nemohou obejít bez vykořisťovatelů, jako se hlava a jiné údy nemohou obejít bez žaludku, není jen výhradním vlastnictvím známého starověkého římského senátora Menaenia Agrippy. Tato „theorie" je nyní úhelným kamenem politické „filosofie" sociální demokracie vůbec a sociálně demokratické politiky koalice s imperialistickou buržoasií zvláště. Tato „theorie", která nabyla rázu předsudku, je nyní jednou z nejvážnějších překážek na cestě k revolucionování proletariátu kapitalistických zemí. Jedním z nejdůležitějších výsledků Říjnové revoluce je, že zasadila této lživé „theorii" smrtelnou ránu.
      J. V. Stalin Je třeba snad ještě dokazovat, že tyto a jiné podobné výsledky Říjnové revoluce nemohly a nemohou zůstat bez vážného vlivu na revoluční hnutí dělnické třídy v kapitalistických zemích?
      Takové všeobecně známé skutečnosti, jako pokračující růst komunismu v kapitalistických zemích, jako růst sympatií proletářů všech zemí k dělnické třídě Sovětského svazu, a posléze proud dělnických delegací do Země sovětů nesporně dosvědčují, že sémě, zaseté Říjnovou revolucí, už začíná nést plody.
      2. Říjnová revoluce otřásla imperialismem nejen v střediscích jeho panství, nejen v „metropolích". Tím, že podlomila panství imperialismu v koloniálních a závislých zemích, zasadila také ránu zázemím imperialismu, jeho periferii.
      Říjnová revoluce tím, že svrhla statkáře a kapitalisty, rozbila okovy národnostního a koloniálního útisku a vysvobodila z něho všecky utiskované národy obrovského státu bez výjimky. Proletariát se nemůže osvobodit, neosvobodí-li utiskované národy. Charakteristickým rysem Říjnové revoluce je, že uskutečnila v Sovětském svazu tyto národní a koloniální revoluce ne pod praporem národnostní nevraživosti a konfliktů mezi národy, nýbrž pod praporem vzájemné důvěry a bratrského sblížení dělníků a rolníků národů Sovětského svazu, nikoli ve znamení nacionalismu, nýbrž ve jménu internacionalismu.
      Právě proto, že národní a koloniální revoluce byly u nás provedeny za vůdcovství proletariátu a pod praporem internacionalismu, právě proto se národy bezprávné, národy zotročené, po prvé v dějinách lidstva povznesly na národy skutečně svobodné a skutečně rovnoprávné, povzbuzující svým příkladem utiskované národy celého světa.
      To znamená, že Říjnová revoluce zahájila novou epochu, epochu koloniálních revolucí, prováděných v utiskovaných zemích světa ve svazku s proletariátem, za vedení proletariátu.
      Dříve „bývalo zvykem" myslet, že svět je od nepaměti rozdělen na nižší a vyšší rasy, na barevné a bílé, že barevné rasy jsou nezpůsobilé k civilisaci a odsouzeny být předmětem vykořisťováni, kdežto bílé rasy jsou jedinými nositeli civilisace, jejichž posláním je vykořisťovat barevné. Nyní je nutno tuto báchorku pokládat za vyvrácenou a zavrženou. Jedním z nejdůležitějších výsledků nové revoluce je, že zasadila této báchorce smrtelnou ránu, neboť ukázala v praxi, že osvobozené neevropské národy, uvedené na dráhu sovětského vývoje, jsou s to rozvíjet skutečně progresivní kulturu a skutečně progresivní civitisaci ne hůře než národy evropské.
      Dříve „bývalo zvykem" myslet, že jedinou metodou osvobození utiskovaných národů je metoda buržoasního nacionalismu, metoda odlučování se jednoho národa od druhého, metoda znesváření národů, metoda stupňování národnostní nevraživosti mezi pracujícími masami různých národů. Nyní je nutno tuto báchorku pokládat za vyvrácenou. Jedním z nejdůležitějších výsledků Říjnové revoluce je, že zasadila této báchorce smrtelnou ránu, neboť ukázala v praxi, že je možná a účelná proletářská, internacionální metoda osvobození utiskovaných národů jak jedině správná metoda, neboť ukázala v praxi, že je možný a účelný bratrský svazek dělníků a rolníků nejrůznějších národů, vybudovaný na zásadách dobrovolnosti a internacionalismu. Existence Svazu sovětských socialistických republik je předobrazem budoucího sjednocení pracujícího lidu všech zemí v jednotném světovém hospodářství, je toho nezbytně přímým důkazem.
      Bylo by zbytečné dokazovat, že tyto a jiné podobné výsledky Říjnové revoluce musely a musí významně působit na revoluční hnutí v koloniálních a závislých zemích. Takové skutečnosti, jako růst revolučního hnutí utiskovaných národů v Číně, v Indonésii, v Indii atd. a růst sympatií těchto národů k Sovětskému svazu, to nesporně dosvědčují.
      Éra nerušeného vykořisťování a utiskování kolonií a závislých zemí minula.
      Nastala éra osvobozenských revolucí v koloniích a závislých zemích, éra probuzení proletariátu těchto zemí, éra jeho hegemonie v revoluci.
      Stalin na zasedání prezídia Nejvyššího sovětu SSSR 3. Říjnová revoluce tím, že zasela sémě revoluce jak v střediscích imperialismu, tak i v jeho zázemích, tím, že zeslabila moc imperialismu v „metropolích" a otřásla jeho panstvím v koloniích, učinila problematickou samu existenci světového kapitalismu v celku.
      Jestliže živelný vývoj kapitalismu se přeměnil - v důsledku své nerovnoměrnosti, v důsledku neodvratnosti konfliktů a válečných srážek a posléze důsledku nebývalého imperialistického válečného masakru - v proces zahnívání a umírání kapitalismu, musela Říjnová revoluce a s ní souvisící odloučení se nesmírné země od světového systému kapitalismu urychlit tento proces, podemílat krok za krokem samy základy světového imperialismu.
      Nejen to. Říjnová revoluce tím, že otřásla imperialismem, vytvořila zároveň v podobě první proletářské diktatury mocnou a viditelnou základnu světového revolučního hnutí, jakou dříve toto hnutí nikdy nemělo a o kterou se dnes může opřít. Říjnová revoluce vytvořila mocné a viditelné středisko světového revolučního hnutí, jaké dříve toto hnutí nikdy nemělo a kolem kterého se nyní může sjednocovat, organisovat jednotnou revoluční frontu proletářů i utiskovaných národů všech zemí proti imperialismu.
      To znamená, za prvé, že Říjnová revoluce zasadila světovému kapitalismu smrtelnou ránu, ze které se už nikdy nevzpamatuje. Právě proto kapitalismus již nikdy nenabude „rovnováhy" a „stability", jakou měl před Říjnem. Kapitalismus se může částečně stabilisovat, může racionalisovat svou výrobu, svěřit správu země fašismu, zdeptat dočasně dělnickou třídu, ale nikdy už nenabude „klidu" a ‚jistoty", „rovnováhy" a „stability", kterými se honosil dříve, neboť krise světového kapitalismu dospěla k takovému stupni vývoje, kdy plameny revoluce musí nevyhnutelně vyšlehávat hned v střediscích imperialismu, hned na periferii, a tím stravovat kapitalistické záplaty a urychlovat den ze dne pád kapitalismu. Je to přesně tak jako v známé bajce: „Vytáh drápy, uváz zobákem, vytáh zobák, nechal tam drápy".
      To znamená, za druhé, že Říjnová revoluce zvýšila sílu a specifickou váhu, chrabrost a bojovou odhodlanost utiskovaných tříd celého světa, nutíc panující třídu, aby s nimi počítaly jako s novým, významným činitelem. Nyní už není možno pohlížet na pracující masy světa jako na „slepý dav", tápající v temnotách a bez perspektivy, neboť Říjnová revoluce vytvořila pro ně maják, osvětlující jim cestu a ukazující jim perspektivy. Nebylo-Ii dříve světového veřejného fóra, odkud by bylo možno demonstrovat a formulovat tužby a snahy utiskovaných tříd, pak nyní takové fórum existuje v podobě první proletářské diktatuře. Nelze pochybovat, že zničením tohoto fóra by byl nadlouho zastřen veřejný a politický život v „pokročilých zemích" temnem bezuzdné černé reakce. Není možno popírat, že dokonce pouhý fakt existence „bolševického státu" krotí temné síly reakce a usnadňuje utiskovaným třídám boj za osvobození. Tím se také vlastně vysvětluje živočišná nenávist vykořisťovatelů všech zemí vůči bolševikům. Historie se opakuje, byť na novém základu. Jako dříve, v období pádu feudalismu, vzbuzovalo slovo „jakobín" u aristokratů všech zemí hrůzu a úděs, tak i nyní, v období pádu kapitalismu, vzbuzuje v buržoasních zemích hrůzu a úděs slovo „bolševik". A naopak, jako dříve byla Paříž útočištěm a školou revolučních představitelů vzmáhající se buržoasie, tak je nyní Moskva útočištěm a školou revolučních představitelů vzmáhajícího se proletariátu. Nenávist k jakobínům nezachránila feudalismus před zhroucením. Je možno snad pochybovat, že nenávist k bolševikům nezachrání kapitalismus před jeho nevyhnutelným potřením?
      Éra „stability" kapitalismu minula a s ní zmizela i báchorka o neochvějnosti buržoasního řádu. Nastala éra zhroucení kapitalismu.
      4. Říjnová revoluce není jen revolucí v hospodářských a společensko-politických vztazích. Je to revoluce v hlavách, revoluce v ideologii dělnické třídy. Říjnová revoluce se zrodila a zesílila pod praporem marxismu, ve znamení ideje diktatury proletariátu, pod praporem leninismu, který je marxismem epochy imperialismu a proletářských revolucí. Znamená proto vítězství marxismu nad reformismem, vítězství leninismu nad sociáldemokratismem, vítězství III. Internacionály nad II. Internacionálou.
      J. V. Stalin Říjnová revoluce položila nepřekonatelnou mez mezi marxismem a sociáldemokratismem, mezi politikou leninismu a politikou sociáldemokratismu. Dříve, před vítězstvím diktatury proletariátu, se mohla sociální demokracie ohánět praporem marxismu a přitom neodmítat otevřeně ideu diktatury proletariátu, také však nepodnikat nic, aby uspíšila uskutečnění této ideje, neboť takový postup sociální demokracie neznamenal žádné nebezpečí pro kapitalismus. Tehdy, v onom období, sociální demokracie formálně splývala, nebo téměř splývala s marxismem. Nyní, po vítězství diktatury proletariátu, kdy všichni na vlastní oči zhlédli, k čemu vede marxismus a co může znamenat jeho vítězství, se již nemůže sociální demokracie ohánět praporem marxismu, nemůže koketovat s ideou diktatury proletariátu, aniž vyvolává určité nebezpečí pro kapitalismus. Sociální demokracie, která se již dávno zpronevěřila duchu marxismu, byla nucena se zříci i praporu marxismu a postavila se otevřeně a nedvojsmyslně proti plodu marxismu, proti Říjnové revoluci, proti první diktatuře proletariátu na světě. Nyní byla nucena se od marxismu ohraničit a skutečně se od něho ohraničila, neboť za nynějších podmínek nemůže se nazývat marxistou ten, kdo otevřeně a sebeobětavě nepodporuje první proletářskou diktaturu na světě, kdo nevede revoluční boj proti své buržoasii, kdo nevytváří podmínky pro vítězství diktatury proletariátu ve své zemi. Mezi sociální demokracií a marxismem se rozevřela propast. Od té doby jediným nositelem a jedinou tvrzí marxismu je leninismus, komunismus.
      Ale na tom nebylo dosti. Říjnová revoluce, která položila mez mezi sociální demokracií a marxismem, šla dále a odhodila sociální demokracii do tábora těch, kdož přímo brání kapitalismus proti první proletářské diktatuře na světě. Když páni Adlerové a Bauerové, WeIsové a Leviové, Longuetové a Blumové hanobí „sovětský režim" a vynášejí parlamentní „demokracii", chtějí tím říci, že bojují a budou bojovat za obnovu kapitalistického řádu v Sovětském svazu, za udržení kapitalistického otroctví v „civilisovaných státech". Nynější sociál-demokratismus je ideovou oporou kapitalismu. Lenin měl tisíckrát pravdu, když pravil, že nynější sociálně demokratičtí politikové jsou „skuteční agenti buržoasie v dělnickém hnutí, dělničtí příručí třídy kapitalistů", že v „občanské válce proletariátu proti buržoasii" se nevyhnutelně postaví „na stranu versailleských proti komunardům". Není možno skoncovat s kapitalismem, nebude-li v dělnickém hnutí skoncováno se sociál-demokratismem. Proto éra umírání kapitalismu je zároveň érou umírání sociál demokratismu v dělnickém hnutí. Veliký význam Říjnové revoluce tkví mimo jiné v tom, že znamená neodvratné vítězství nad sociáldemokratismem v světovém dělnickém hnutí.
      Éra panství II. Internacionály a sociáldemokratismu v dělnickém hnutí skončila. Nastala éra panství leninismu a III. Internacionály.

Pravda, č. 255, 6.-7. listopadu 1927.
Otázky leninismu, Svoboda, Praha 1950, s. 178 - 184