MLPD: Restaurace kapitalismu v Sovětském svazu (1/6)

Přidáno v sobotu 28. 11. 2009


Vlajka Marxisticko-leninské strany Německa

      Přečetl jsem materiál Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD) „Restaurace kapitalismu v Sovětském svazu", poprvé publikovaný v letech 1971 - 1972 a nyní znovu vydaný v němčině a angličtině v elektronické podobě. Osobně nepovažuji chruščovovský revizionismus, který zvítězil v SSSR na XX. sjezdu KSSS v roce 1956, za restaurovaný kapitalismus a sociálimperialismus a vedoucí představitele SSSR v období po XX. sjezdu za novou buržoazii, nicméně i přes nutná zjednodušení, která přináší forma výtahu, jsem se snažil v textu MLPD zachovávat původní formulace a nevypustit žádný důležitý argument. Domnívám se, že bude vhodné seznámit i české a slovenské čtenáře s touto zajímavou prací. Práce předkládá u nás málo známé skutečnosti o revizionistických deformacích, které zásadní měrou usnadnily skutečnou restauraci kapitalismu ve většině socialistických států na přelomu 80. a 90. let.

Leopold Vejr

I. Proměna byrokracie v nový typ buržoazie

      První část materiálu se nazývá „Proměna byrokracie v nový typ buržoazie". V úvodu cituje Lenina, který říkal, že třídní boj pokračuje až do zrušení tříd (za různých okolností, v různých formách a různými prostředky), že maloburžoazní zbožní výroba stále plodí kapitalismus a že maloburžoazie kolísá mezi buržoazií a proletariátem. Pro úspěšné provedení socialistické revoluce je třeba, aby maloburžoazii získal proletariát na svou stranu. Kapitola klade důraz v boji proti byrokracii na Engelsovo shrnutí zkušeností Pařížské komuny, vyzdvihující odvolatelnost volených zástupců a jejich práci za dělnické mzdy.
      Po nastolení sovětské moci bylo třeba pro zdárný chod sovětského hospodářství zapojit buržoazní inteligenci a dát jí vysoké platy, aby pracovala pro socialismus. Zároveň bylo nutno vést boj proti byrokracii, v němž hrály zásadní úlohu vyhlášky podepsané Leninem, Stalinem a Kalininem o reorganizaci státní kontroly. Na X. sjezdu Komunistické strany Ruska (bolševiků) v březnu 1921 požadoval Lenin odhalení a vyhození byrokratů. Proběhla očista strany od menševiků, kteří do ní vstoupili po roce 1918 - tehdy bylo vyloučeno ze strany 170 tisíc lidí, tj. jedna čtvrtina jejích členů. „V některých oblastech vnitřní situace představuje byrokracie větší nebezpečí než Děnikin a Judenič" (tj. než ozbrojená kontrarevoluce), říkal Lenin.

Zleva J. V. Stalin, V. I. Lenin a M. I. Kalinin

      Za Stalina probíhal boj proti staré byrokracii spojené s kapitalistickým systémem současně s bojem proti nové byrokracii ve straně, která vede maloburžoazní způsob života po získání funkcí a autority (na což upozornil Stalin na XV. sjezdu v prosinci 1927). Důkazem odporu byrokracie proti sovětské moci se v roce 1928 stalo odhalení sabotáží v šachtinském rajónu.
      Velkého významu nabyl při kolektivizaci vesnice boj proti kulakům (venkovské buržaozii) a zdůrazňování dobrovolnosti vstupu do družstev (zvláště ve Stalinově stati „Opojení z úspěchů" v roce 1930). I v tomto období však docházelo k rozvoji maloburžoazní kultury, což bylo dáno např. tím, že spisovatelé většinou žili ve velkých městech a byli zcela odtrženi od života dělníků a rolníků (na což upozornil Šolochov na XX. sjezdu KSSS v r. 1956).
      Materiál Marxisticko-leninské strany Německa soudí, že Stalin však nebyl schopen účinně bojovat s byrokracií, protože neprovedl velkou proletářskou kulturní revoluci, která je zde hodnocena jako „bezkonkurenční a vynikající úspěch Mao Ce-tunga". Na XIX. sjezdu KSSS v říjnu 1952 byla byrokracie kritizována Malenkovem, který ve svém referátu vyzdvihl nutnost kritiky a sebekritiky a nepronásledování za kritiku. Prohlubující se rozpory a nejednota ve straně však způsobily vyhnání Malenkova, Molotova a dalších soudruhů věrných socialismu Chruščovem. (Ohledně „věrnosti socialismu" se jedná o termín MLPD - v případě Malenkova tuto „věrnost socialismu" snižují nám známá fakta o jeho podílu na neposkytnutí pomoci umírajícímu J. V. Stalinovi a přípravě očernění Stalinovy politiky „odhalením" kultu osobnosti, pozn. LVE)

      Proměna byrokracie ze služebníků do vládců státu

      Většina byrokratů skrývala své skutečné myšlenky a záměry. Někteří byrokraté byli zvláště horliví v očišťování strany a státního aparátu, jako Chruščov, který provedl čistku v Komunistické straně (bolševiků) Ukrajiny a nechal se oslavovat jako „věrný žák Stalina" (květen 1938) a „Stalinův soudruh ve zbrani" (listopad 1940). Stalinova smrt umožnila relativní svobodu pro růst byrokracie. Ta využila každou příležitost, aby se mohla vyhnout kontrole zdola, od lidových mas; zároveň se zbavovala kontroly těch stranických pracovníků, kteří hájili zásady diktatury proletariátu.
      Socioekonomickým kořenem byrokracie je maloburžoazie. Část strany a vlády po Stalinově smrti nadále vzdorovala maloburžoazní kontrarevoluci, ale Chruščov využil špatné situace v zemědělství k útoku na tyto soudruhy a jejich vyloučení jako „nepřátel strany" v roce 1957.
      Zničit základy socialismu a uzurpovat si moc bylo možné jen pomocí mimořádných opatření:
      N. S. Chruščov s J. V. Stalinem 1.) Zničením skvělé pověsti Stalina jednak „bojem proti kultu osobnosti", jednak prohlášením boje proti nepřátelům strany a byrokracii stojící proti dělnické třídě za pronásledování nevinných obětí, tedy za trestný čin.
      2.) Revizí teoretických základů marxismu-leninismu, rozdělením světového komunistického hnutí a uvedením světového socialistického tábora pod vedení sovětských revizionistů.
      3.) Zničením ekonomických základů socialismu v SSSR a obnovením kapitalismu prostřednictvím zavedení kapitalistických zákonů, především zrušení diktatury proletariátu a přivlastnění si výrobních prostředků a jejich využívání byrokracií.
      V tomto procesu se byrokracie transformovala z maloburžoazní vrstvy do nové buržoazní třídy, jejíž ekonomickou základnou byl obnovený kapitalistický způsob výroby - vytvoření byrokratického monopolního kapitalismu, charakterizovaného společenskou výrobou na jedné straně a přivlastňováním si třídou byrokratických kapitalistů na straně druhé. I přes tuto skutečnost nadále socialismus, vedle nových kapitalistických jevů, dosahoval úspěchů. Byrokracie s mimořádnou demagogií prohlašovala svá kontrarevoluční opatření za nezbytná k upevnění socialismu a za tvůrčí rozvoj marxismu-leninismu. Užívajíc pseudorevoluční frazeologie obviňovala marxisty-leninovce z dogmatismu a chovala se jako nová buržoazní třída přejímající buržoazní způsob života.

      Revizionistický Chruščovův puč a systematizace revizionistické ideologie

      Na XX. sjezdu KSSS (1956) Chruščov oceňoval Stalina - kritiku jeho kultu osobnosti vznesl až v tajné zprávě po ukončení sjezdu a nenašel odvahu tuto zprávu představit sovětskému lidu a zahraničním komunistickým stranám. Zprávu zato zveřejnila krátce po XX. sjezdu americká tajná služba prostřednictvím velvyslanectví v Bonnu v časopise „Problémy východu". Nemůže být pochybnosti o pravosti této zprávy, neboť mnoho pozdějších Chruščovových prohlášení se shoduje s jejím obsahem.
      Ubozí maloburžoazní jedinci měli komplex méněcennosti při konfrontaci s obrovskou osobností Stalina. Proto Chruščov bojující proti „kultu osobnosti Stalina" nemohl přežívat bez vlastního kultu, který vytvářeli jeho spolupracovníci, kteří jej pak v roce 1964 svrhli.
      Po kritice vznesené KSSS na adresu Chruščova psala i buržoazní média, že pokud ze sebe nechce sovětské vedení dělat hlupáky, musí přičíst zásluhy předchozím vůdcům. „Ani ,imperialističtí vlci´ se nedomnívají, že KSSS a Sovětský svaz vedli posledních 40 let pouze zločinci.", psal Frankfurter Rundschau 22. 10. 1964.
      Revizionisté Brežněv, Kosygin, Suslov a další obvinili Chruščova ze všech neúspěchů posledních 10 let nikoli proto, že chtěli zlikvidovat revizionistickou politiku rozvinutou za Chruščova, ale protože ji chtěli prohlubovat. Chruščov již splnil svou úlohu a nyní již neměl svým revizionistickým partnerům překážet.
      Chruščov kritizoval Stalinův „teror namířený proti kádrům strany", přitom se na pronásledování stranických kádrů sám podílel. V době, kdy byl tajemníkem moskevského městského výboru strany, zveřejnila Pravda 31. 5. 1937 usnesení městského výboru: „Moskevská stranická konference ujišťuje Ústřední výbor strany a našeho vůdce, učitele a přítele soudruha Stalina, že nebudeme mít žádné slitování se špiony, podvratnými živly a teroristy, kteří vztahují své ruce proti životu sovětského pracujícího lidu. Budeme likvidovat špiony a podvratné živly, nedovolíme nepřátelům Sovětského svazu, aby přežili. Nepřátelé Sovětského svazu zaplatí za každou kapku prolité proletářské krve vylitými potoky krve své vlastní."
      „Bolševik Ukrajiny" číslo 7 z roku 1938 uvádí: „Až poté, kdy ÚV VKS(b) poslal horlivého bolševika a stalinovce Nikitu Sergejeviče Chruščova na Ukrajinu do čela ÚV KS(b)U, začala neúprosná likvidace všech nepřátel lidu, trockistů, bucharinců, buržoazních nacionalistů a všeho ostatního špiónského bahna." V projevu na 14. konferenci KS(b)U řekl Chruščov: „Za každou kapku prolité krve poctivého dělníka musíme prolít vědro černé krve nepřítele."
      Nevinní lidé byli oběťmi trestního stíhání z důvodů falešných obvinění a lživých výpovědí maloburžoazních intelektuálů, kteří obviňovali a pomlouvali druhé. Generál Gorbatov, který byl zatčen a později (v době, kdy v čele KSSS stál Stalin) rehabilitován, píše ve své knize „Bezhlavá armáda" (později v SSSR zfilmované), jak se jej ostatní vězni snažili přesvědčit, aby „přiznal cokoli", což on odmítl. Revizionisté rehabilitovali politické vězně bez soudního přezkoumání jejich minulosti a přiznali jim volební právo. Spoléhali přitom na jejich nespokojenost a získání pro podporu revizionistické politiky.
      Kritika osobnosti J. V. Stalina byla vodou na mlýn trockistům a buržoazní propagandě - potvrdila jejich kampaň po léta vedenou proti SSSR. Komunistická strana Číny zaujala v roce 1965 stanovisko, že Stalin se dopouštěl chyb, které měly své ideologické, stejně jako sociální a historické kořeny. Je třeba kritizovat chyby Stalina, ke kterým skutečně došlo, nikoli ty, které jsou mu bezdůvodně přisuzovány, a je tak třeba činit se správným postojem a metodami. Ale musíme se důsledně stavět proti zneužívání kritiky Stalina pro chybná stanoviska a chybné metody. Zásluhy Stalina převažují nad chybami.

      Vyhlášení revizionistické teorie na XX. sjezdu a její systematizace do XXII. sjezdu

      N. S. Chruščov Revizionismus je variace buržoazní ideologie. Jeho socioekonomickým kořenem je maloburžoazie. Zbytky staré buržoazní inteligence a kapitalistických tříd, nově vytvořená buržoazní inteligence, nová byrokracie, která degeneruje a přijímá maloburžoazní způsob života a tím se stává zkorumpovanou, to vše ohrožovalo základy socialismu, zvlášť od okamžiku, kdy bylo možné uniknout kontrole mas a vykonávat státní mas nezávisle na této kontrole.
      Na XX. sjezdu KSSS byly marxisticko-leninské principy o válce a míru, mírovém soužití a cestě k socialismu revidovány na zajištění mezinárodního porozumění a spolupráce - to byla otevřená zrada marxismu-leninismu. Revizionisté oddělili boj za mír od proletářského třídního boje a národně osvobozeneckého boje utlačovaných národů, přešli na pozice buržoazního pacifismu, který se staví proti jakékoli válce. Byly přijaty revizionistické teze, že imperialistické války už nejsou nevyhnutelné. Z nich vyplývalo, že komunistické strany se mají vzdát revoluce a ozbrojeného boje a přijmout „klidnou cestu k socialismu".
      J. V. Stalin upozornil v „Ekonomických problémech socialismu v SSSR", že přes všechny úspěchy mírového hnutí jsou války nadále nevyhnutelné, dokud existuje imperialismus - to Chruščov na XX. sjezdu KSSS popřel. Lenin si nedělal iluze o mírovém soužití jako trvalém stavu mezi socialismem a kapitalismem. Sovětská zahraniční politika byla v té době orientována na proletářský internacionalismus a nikoli mírovou koexistenci s imperialisty. Chruščov na XX. sjezdu KSSS vyhlásil za „základní princip sovětské zahraniční politiky" ZÁSADY MÍROVÉHO SOUŽITÍ namísto proletářského internacionalismu. Spolupráce s kapitalismem brání proletářskému internacionalismu, což ovšem neznamená, že nejsou možné dočasné dohody mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi, dodává MLPD.
      „Důvěra a spolupráce" (hlásaná Chruščovem) dává imperialismu volnou ruku k utlačování bývalých koloniálních národů, popírá třídní boj dělnické třídy za svržení vládnoucích tříd nebo jej v nejlepším případě omezuje na boj o reformy uvnitř kapitalistického systému, znamená hlásání mírové cesty k socialismu a popírání diktatury proletariátu. To je podstatou mírového soužití revizionistů s kapitalisty.
      Chruščov a Suslov na XX. sjezdu KSSS vykopali a zmodernizovali zastaralé protimarxistické teorie II. Internacionály o mírovém přerůstání kapitalismu v socialismus. Suslov na XX. sjezdu prohlásil, že v kapitalistických zemích, ve kterých jsou reakční síly a vojenská a policejní mašinérie méně silné (které tím myslel?), nelze vyloučit pokojný nástup dělnické třídy k moci cestou parlamentní většiny, kdy parlament bude schopen zlomit odpor reakčních sil (parlamentními usneseními?) a provádět socialistickou transformaci společnosti.
      V roce 1917 Lenin uvedl základní podmínky pro mírový přechod od kapitalismu k socialismu: za prvé, DĚLNICKÁ TŘÍDA JE OZBROJENA, za druhé, BURŽAOZIE JE NEOZBROJENA. Stalin uvedl v práci „K otázkám leninismu": „Myslet si, že revoluce může být provedena v míru, v rámci buržoazní demokracie, která je přizpůsobena panství buržoazie, znamená buď ztrátu rozumu a normálního lidského uvažování, nebo hrubé a otevřené zavržení proletářské revoluce."

      Revizionistické podvody „státu všeho lidu" a zrušení diktatury proletariátu

      V této kapitole uvádějí, že k používání a rozvíjení marxisticko-leninské teorie musí být dodržovány tři zásady:
      a) Základní principy marxismu-leninismu musí být neotřesitelné.
      b) Marxismus-leninismus musí postupovat vpřed. Mnoho otázek a problémů minulých období je třeba znovu analyzovat a na díla, požadavky a slogany, které byly tehdy oprávněné, pohlížet jako na zastaralé a přizpůsobovat je nové situaci. (Např. Marx hovořil o možnosti mírového přechodu k socialismu v Anglii a Americe, což se vznikem imperialismu a s tím související byrokratizací a militarizací ztratilo význam.)
      c) Marxismus-leninismus se rozvíjí nejen pro potřeby současnosti, ale řeší i problémy budoucnosti.
      Marx a Engels předpokládali vítězství socialistické revoluce ve všech nebo většině kapitalistických zemí najednou. Lenin rozvinul marxismus tezemi o možnosti vítězství proletariátu v jedné nebo několika málo zemích, z čehož vyvodil nutnost boje současně proti kapitalismu a zbytkům feudalismu uvnitř země a současně proti kapitalistickému obklíčení. Lenin požadoval až do vybudování vyšší fáze komunismu nejpřísnější kontrolu práce a spotřeby prováděnou nikoli byrokraty, ale ozbrojenými dělníky („Stát a revoluce"). Revizionistické vedení SSSR tvrdilo, že důvodem pro zrušení diktatury proletariátu byl přechod z první do druhé fáze komunismu. Prohlásili, že socialismus v SSSR byl dobudován a začala fáze budování komunismu, ve které diktatura proletariátu je nahrazena „státem všeho lidu".
      Propagační materiál současné MLPD s K. Marxem Rozdíly mezi socialismem a komunismem jsou následující:
      1.) V socialismu existují dvě formy vlastnictví, státní (společné vlastnictví všeho lidu) a kolektivní (družstevní). V komunismu bude existovat jen jedna forma - všelidové vlastnictví. Přechod od dvou k jedné formě vlastnictví má probíhat prostřednictvím rozvoje zemědělských artělů (družstev, v SSSR kolchozů) a strojních a traktorových stanic (STS, rusky MTS), které dodávají družstvům potřebná zařízení. Přechod od artělů ke komunám bude probíhat postupně s tím, jak se budou zemědělci přesvědčovat o jeho nutnosti. Namísto tohoto vývoje revizionisté např. v Polsku, Maďarsku a Jugoslávii zrušili většinu zemědělských družstev a přeměnili je znovu v soukromé farmy. V SSSR byly rozpuštěny STS a stroje rozprodány družstvům.
      2.) V socialismu stále existují rozdíly mezi městem a venkovem, mezi fyzickou a duševní prací, i když ne v takové míře, jako v kapitalismu. V socialismu má stále vliv buržoazní právo. Až v komunismu zmizí všechny formy dělby práce mezi městem a venkovem a mezi fyzickou a duševní prací díky stále vyššímu rozvoji výroby. V souladu s růstem a změnami výrobních sil se budou měnit také výrobní vztahy - kulturní úroveň všech lidí se zvýší na úroveň inženýrů a techniků.
      3.) Všechny třídní rozdíly zmizí v komunismu, ale ne v socialismu. Lenin psal ve „Velké iniciativě", že diktatura proletariátu je obdobím třídního boje, které je nevyhnutelné, DOKUD TŘÍDY NEBUDOU ZRUŠENY. Proletariát nekončí třídní boj poté, kdy získá politickou moc, ale pokračuje v něm až do zrušení tříd. V socialismu kromě zbytků buržoazie a statkářů existují třídní rozdíly mezi dělníky a rolníky a mezi těmito dvěma třídami a inteligencí. Jsou založeny na dvou formách vlastnictví, na rozdílu mezi městem a venkovem a rozdílu mezi fyzickou a duševní prací. Mao Ce-tung učil věnovat pozornost dvěma rozporům: rozporu mezi lidem a nepřáteli a rozporům uvnitř lidu. Lenin napsal v práci „Proletářská revoluce a renegát Kautsky", že přechod od kapitalismu ke komunismu je celá historická epocha, během které vykořisťovatelům nezbytně zbývá naděje na restauraci a tato naděje se mění v pokusy o restauraci. K zesílení třídního boje využívají kapitalisté všechny prostředky, které mají k dispozici (vojenské, ekonomické a ideologické, teror, sabotáže, podplácení a rozvracení). Leninův a Stalinův boj proti byrokracii byl také výrazem tohoto zesílení třídního boje. Po Stalinově smrti se byrokracie stala novou buržoazií, která se zmocnila moci a zahájila obnovu kapitalismu v SSSR. Bylo přerušeno budování socialismu a sovětská společnost se vrátila ke kapitalismu nového typu.
      4.) Socialismus se odlišuje od komunismu nejzákladnějším principem rozdělování. Socialistický princip rozdělování je KAŽDÝ PODLE SVÝCH SCHOPNOSTÍ, KAŽDÉMU PODLE JEHO PRÁCE. Tzn. právo na práci, ale i povinnost pracovat. KDO NEPRACUJE, AŤ NEJÍ. Ždanov uvedl, že duševní stimuly nejsou méně významné než materiální. Ale socialistické uvědomění vyžaduje socialistické školství a výuku mas. Komunistické vzdělávání lidí v socialistické společnosti získává rozhodující význam. Socialistické vědomí se rodí v boji se starou buržoazní ideologií, která má silné kořeny v masách po dlouhou dobu s ohledem na vliv kapitalistické propagandy, tradic a zvyků, i když materiální základna společnosti se změnila. Dokud socialistické vědomí mas nebude zcela vyzrálé, socialistický princip odměňování bude nadále v platnosti. Pouze v případě, že motivace k práci nebude egoistická (osobní materiální zisk) a bude považována za věc oddanosti komunismu, za čest a prvotní potřebu nového lidstva, bude dosaženo vyšší fáze komunistické společnosti.
      Čím vyšší je úroveň ideologického komunistického vzdělání, tím rychlejší bude přechod ke komunismu. Molotov řekl na XVIII. sjezdu: „Nejdůležitější věcí v naší zemi je nyní uvědomělý komunistický vztah k práci."
      J. V. Stalin a V. M. Molotov Duševní proměna lidí v socialistické společnosti jde ruku v ruce se změnou ekonomické základny, komplexní mechanizací, lepší organizací práce a automatizací výroby. To je základem pro růst osobních potřeb v závislosti na růstu společenského bohatství. Stalin uvedl na XVII. sjezdu, že MARXISTICKÝ SOCIALISMUS NEZNAMENÁ SNÍŽENÍ INDIVIDUÁLNÍCH POŽADAVKŮ, ale jejich rozvoj, ne omezení těchto požadavků a odmítnutí jejich uspokojování, ale všestranné uspokojování všech požadavků kulturně rozvinutého pracujícího lidu.
      Když dozrají duševní a materiální podmínky pro přechod ke komunistické fázi, společnost přejde ke komunistickému způsobu rozdělování: KAŽDÝ PODLE SVÝCH MOŽNOSTÍ, KAŽDÉMU PODLE JEHO POTŘEB. Pak zmizí zbytky buržoazního práva, nerovnost, která dosud existovala v socialismu. Jak uvedl Marx v „Kritice gothajského programu", práce se stane nikoli pouze prostředkem k životu, ale PRIMÁRNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBOU.
      Kapitalismus neovlivňuje socialismus jen vojensky a ekonomicky prostřednictvím intervence a sabotáže, ale - zvláště po konsolidaci sovětského státu - i ideologicky a kulturně prostřednictvím pronikání buržoazní ideologie (rozhlas, televize, kterým nemohou bránit hranice).

      Revizionisté vyhlašují přechod k vyšší fázi komunismu a „stát všeho lidu"

      Na XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961 byl přijat nový Program KSSS.
      Marx a Engels odsuzovali „lidový stát" či „svobodný stát" již v „Kritice gothajského programu". Engels napsal v dopise Bebelovi: „Proletariát nepoužívá stát v zájmu svobody, ale k potlačování svých protivníků, a jakmile bude možno hovořit o svobodě, stát jako takový přestává existovat." Lenin napsal ve „Státu a revoluci": „Stát je produktem a výrazem nesmiřitelnosti třídních rozporů." Stát je nástrojem k potlačování jedné třídy druhou, nástrojem moci vládnoucí třídy. Důležitá je vládnoucí třída, nikoli forma státu. Kapitalismus využívá buržoazní republiku stejně jako monarchii, buržoazní demokracii stejně jako fašismus, parlamentarismus stejně jako vojenskou diktaturu. Bez ohledu na právní systém je stát ve všech případech používán vládnoucími třídami jako NÁSTROJ ÚTLAKU. Dělnická třída, která rozdrtila síly kapitalismu a získala politickou moc, zakládá vlastní stát - STÁT DIKTATURY PROLETARIÁTU. Tento stát je nejen státem diktatury (potlačení nepřátel dřívějších utlačovaných a vykořisťovaných tříd), ale i nejširší demokracie pro pracující lid, dříve utlačovaný a vykořisťovaný - proto je diktatura proletariátu totožná se SOCIALISTICKOU (PROLETÁŘSKOU) DEMOKRACIÍ, která je, slovy Lenina, „milionkrát demokratičtější než jakákoli buržoazní demokracie".
      Moderní revizionisté se vzdali třídního obsahu socialistického státu a udělali z něj „stát všeho lidu". Komunistická strana Číny se tomu rozhodně postavila.
      Diktatura proletariátu plní svou funkci, dokud třídy a stát neodumřou. Jejím hlavním úkolem je v první fázi komunismu potlačování odporu kapitalistických prvků, likvidace nepřátelských tříd, ve druhé fázi pak úplné zrušení tříd. Vyhlašovat „stát všeho lidu" je antimarxistické a pravicově oportunistické - stát byl a je nástrojem třídy, totéž v SSSR po XXII. sjezdu, i když jeho třídní obsah se změnil.
      Vyhlášení „státu všeho lidu" nebylo ničím než gigantickým podvodem ze strany revizionistů vedoucím k likvidaci diktatury proletariátu a zřízení diktatury kapitalistické byrokracie, nové buržoazie, a zavedení nového typu kapitalismu.

      Zrušení diktatury proletariátu a založení moci byrokracie, která se stala novou kapitalistickou třídou

      Propagační materiál současné MLPD s V. I. Leninem (důvěra je dobrá, kontrola je lepší) Lenin psal, že diktatura proletariátu bude trvat až do odstranění tříd a třídní boj v období diktatury proletariátu nezanikne, pouze bude nabývat různých forem. Podmínky pro přechod od socialismu ke komunismu v období XX. sjezdu neexistovaly:
      1.) Výroba nebyla vyšší ani stejná jako v nejdůležitějších kapitalistických zemích.
      2.) Nebyl dostatek výrobků, naopak existovaly dílčí, ale značné nedostatky.
      3.) Dvě formy socialistického vlastnictví se ještě nesblížily natolik, aby mohly být v dohledné době sloučeny.
      4.) Rozpor mezi městem a venkovem a mezi fyzickou a duševní prací nezmizel, naopak byl stále výraznější s růstem byrokracie a jejích privilegií.
      5.) Třídní rozpory stále existovaly. Kromě rozporů uvnitř lidu se jednalo o boj s kapitalistickými živly uvnitř země a zahraničním kapitalismem.
      6.) Zavedení komunistického způsobu rozdělování „podle potřeb" bylo ještě daleko, protože ani duševní, ani materiální podmínky nebyly splněny.
      Revizionisté zrušili diktaturu proletariátu, chopili se moci místo dělnické třídy s cílem založit vlastní kapitalistické panství. Transformovali Rudou armádu z nástroje moci dělnické třídy v nástroj moci byrokracie tím, že velení dali stejné pravomoci, jaké měli sami. Marxisté-leninovci byli napadáni, vylučováni z KSSS a pronásledováni. KSSS byla proměněna na revizionistickou stranu, stejně jako ostatní strany sledující její linii. Strana dělnické třídy byla prohlášena za „stranu všeho lidu", stejně jako diktatura proletariátu za „stát všeho lidu". Revizionistická „lidová strana" se stala stranou byrokracie, nové monopolní buržoazie.
      Byrokraté ovládli v praxi celý život země. Lid je nemohl vyhodit z úřadu, ale byrokracie mohla odstranit každého poctivého zaměstnance strany a vlády, kterého považovala za příliš poctivého a příliš se věnujícího zájmům lidí. Z toho pramenil naprostý nedostatek nadšení mezi masami, naprostá lhostejnost k práci, ke společenskému životu, ze kterého se stala fraška, úplná nadvláda egoistických zásad, potlačení všeho živoucího a svěžího.
      Tímto způsobem byla zničena diktatura proletariátu a obnoven nový typ kapitalismu v SSSR.

Pokračování v další části.
Dle materiálu MLPD „Restaurace kapitalismu v Sovětském svazu" připravil Leopold Vejr