Socialistická kultura je nejpokrokovější

Přidáno v pátek 27. 11. 2009


Ilustrace k Morálnímu kodexu budovatele komunismu

      Jeden ze soudruhů mi věnoval brožurku „Socialistická kultura SSSR" sovětského autora V. Žirnova, vydanou česky nakladatelstvím Svoboda v roce 1950 v malé řadě „Světu sovětů". Domnívám se, že i dnes, 20 let po pádu světové socialistické soustavy, stojí tato publikace za pozornost.
      Úvod knihy praví, že „v rozhořčeném třídním boji, v důsledku úspěšného uskutečnění předválečných stalinských pětiletek v SSSR, byly úplně a definitivně odstraněny vykořisťovatelské třídy, byl vybudován socialismus a Sovětský svaz nastoupil cestu postupného přechodu od socialismu ke komunismu". To bylo v té době v souladu se skutečností, chybí zde ale jedna podstatná podmínka: totiž že odstranění vykořisťovatelských tříd bude úplné a definitivní pouze za předpokladu, že socialistický stát a komunistická strana stojící v jeho čele budou provádět správnou, zásadovou revoluční politiku založenou na idejích marxismu-leninismu, která nepřipustí převládnutí buržoazní ideologie, oslabení ostražitosti a vytvoření předpokladů pro restauraci kapitalismu. Přesně to se stalo brzy po smrti J. V. Stalina. Čím více se komunistické hnutí chvástalo svými úspěchy a čím více hlásalo „definitivu" svého vítězství, tím blíže bylo ke své porážce.
      V. Žirnov zdůrazňuje, že sovětská kultura je ve své podstatě kulturou stranickou a třídní. To vidí někteří dnešní „demokratičtí socialisté" jako zásadní chybu. Zapomínají ale, že každý stát představuje organizovanou moc vládnoucí třídy, proto nemá zájem na šíření kultury „nestranické a netřídní". Socialistický stát musí vyzdvihovat a podporovat kulturu stranickou - komunistickou a třídní - proletářskou, stejně jako buržoazní stát vyzdvihuje kulturu antikomunistickou a buržoazní. Propagandistická kampaň u příležitosti 20. výročí kontrarevoluce v ČSSR je toho příkladem.
      „Sovětská kultura má veliký význam pro další výchovu uvědomělé socialistické pracovní ukázněnosti a rozvoje socialistického soutěžení, pro nejpřísnější plnění společenských, celostátních zájmů při jejich spojení se zájmy osobními, pro další rozšiřování socialistické demokracie, bolševické kritiky a sebekritiky a vymýcení byrokratismu. Sovětská kultura vede nesmiřitelný boj proti přežitkům kapitalismu v hospodářství a ve vědomí pracujícího lidu, proti všem projevům buržoazní ideologie a kultury: proti nepolitičnosti, bezideovosti, buržoaznímu objektivismu, kosmopolitismu, podlézavosti a pochlebnictví před cizí buržoazní kulturou, vědou a technikou." Dokud tomu tak bylo, socialistická moc byla pevná a její nepřátelé mohli o její porážce jenom snít.
      „Ideově politickou základnou sovětské socialistické kultury je marxismus-leninismus, tvořivě a všestranně rozvinutý a obohacený velikým geniem lidstva, vůdcem a učitelem pracujícího lidu celého světa, Josefem Vissarionovičem Stalinem. S jménem velikého Stalina jsou spojena velkolepá vítězství socialismu, světového historického významu, mohutný rozkvět socialistické kultury v Sovětském svazu. J. V. Stalin je inspirátorem a organisátorem výstavby socialistické kultury.", praví se v úvodní kapitole. K tomu bych chtěl dodat jen tolik, že sovětská kultura měla vést nesmiřitelný boj kromě jevů popsaných výše i proti podlézavosti nejvyšším představitelům komunistického hnutí. Zhruba od začátku 30. let, ale zvláště od jejich druhé poloviny, se straničtí a státní funkcionáři, ale i novináři a spisovatelé v SSSR předháněli ve chvalozpěvech na Stalina, které mnohdy dosahovaly bizarní podoby. Ne u všech byl přitom obdiv ke Stalinovi upřímný, jak o tom svědčí případ N. S. Chruščova a jeho společníků, kteří zhanobili Stalinovu památku na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 a na následujících zasedáních až do XXII. sjezdu v roce 1961, kdy zašli tak daleko, že nechali hrdinný Stalingrad přejmenovat na Volgograd a Stalinovo tělo vyhodit z mauzolea a spálit. Sovětská hymna se v té době hrála beze slov, protože v nich bylo Stalinovo jméno...
      Publikace o socialistické kultuře SSSR zmiňuje, že oportunisté prorokovali nezdar sovětské vlády z důvodu nízké kulturní úrovně v Rusku, která dle jejich názoru nemohla k přechodu k socialismu postačovat. Na tyto názory odpověděl Lenin, že je možné nejprve vytvořit předpoklady pro zvýšení úrovně vyhnáním statkářů a kapitalistů, „a potom již na základě dělnické a rolnické vlády a sovětského řádu snažit se dohonit jiné národy". To Lenin nejen řekl, ale sovětská moc to v krátké době uskutečnila.
      „Dělnická třída ve svazku s pracujícím rolnictvem, která uchopila do svých rukou státní moc a ovládla všemi prostředky hmotnou a duševní výrobu, se stala dědicem vymožeností veškeré předchozí kultury, vědy, techniky a umění. Učinila z nich celonárodní majetek, prostředek výstavby nové socialistické společnosti a nové socialistické kultury."
      V. I. Lenin V r. 1920 na III. sjezdu komsomolu Lenin poukazoval na to, že stará škola „poskytovala vědomosti z devíti desetin nepotřebné a z jedné desetiny překroucené", že vychovávala pro buržoazii „služebníky, kteří by byli způsobilí poskytovati jí zisk a společně s tím by nerušili její klid a zahálku". Jak příznačné pro současný vývoj českého školství!
      Podle statistiky z r. 1897 bylo v carském Rusku (v tehdejším rozsahu impéria) pouze 21,1% obyvatel gramotných, ale např. mezi Tadžiky pouze 3,9%, mezi Kazachy 2,1%, Uzbeky 1,6%, Turkmeny 0,7% a Kirgizy 0,6%. V r. 1908 bylo v celé zemi gramotných pouze 27% obyvatel. Za sovětské moci už počátkem roku 1939 dosáhl počet gramotných obyvatel od devíti let věku 81,2% a u mužů téhož věku 90,8%. Byla vytvořena mohutná síť vysokých škol, plánovitě rozmístěných po všech svazových republikách. Ve všech svazových republikách byly založeny akademie věd, které byly pobočkami Akademie věd SSSR.
      Sovětská vláda zabezpečila vzdělání lidu všech národností v jejich rodné řeči. Bylo vytvořeno písmo (na základě ruské abecedy) pro 40 národů, jejichž jazyky dříve vůbec psanou podobu neměly.
      „Vysoká ideovost, socialistický realismus a umělecké mistrovství jsou základními rysy sovětské literatury a umění.", právem napsal V. Žirnov v roce 1950. „Za sovětské vlády, obzvláště v období stalinských pětiletek, byla v SSSR provedena skutečná kulturní revoluce. Byla odstraněna negramotnost mezi dospělým obyvatelstvem, bylo uskutečněno všeobecné povinné vyučování dětí ve městech i na venkově a byla rozšířena ohromná síť středních a vysokých škol. Velkého vzrůstu dosáhla věda, která se stala mocnou silou socialistické výstavby, růstu výrobních sil velké sovětské země. (...) V zemi byla vybudována síť kulturních a výchovných ústavů, divadel, muzeí, veřejných knihoven, klubů, biografů, kulturních domů, přednáškových síní a jiných institucí. V stamilionových nákladech jsou vydávány ve všech řečech sovětských národů noviny, časopisy, knihy, sociálně politická, krásná a přírodovědecká literatura." „Počet vynálezů a zlepšovacích návrhů zavedených v r. 1949 pouze v průmyslových podnicích dosáhl více než 450 tisíc."
      O tom se dnes mnoho nemluví, zato jsou nám zdůrazňovány pracovní tábory na Sibiři s fantastickými, mnohonásobně zveličenými počty vězňů a obětí. Bohužel, tyto útoky šíří i někteří jedinci s legitimacemi komunistických organizací v kapse. Měli by raději zdůraznit, že nejvíce vězňů v SSSR bylo v roce 1939, kdy se země zbavovala páté kolony fašistů - podle statistiky zveřejněné v roce 1990(!) bylo v letech největších politických procesů (1937 - 1939) vězněno v SSSR 2,4% dospělých obyvatel (většina z nich samozřejmě z důvodů zcela nepolitických, např. vrazi, zloději, násilníci apod.), zatímco v USA v roce 1996 bylo ve vězení 2,8% dospělých obyvatel...

      „Pravým opakem sovětské socialistické kultury je reakční vykořisťovatelská kultura buržoazní, kultura hrstky magnátů finančního kapitálu. To je kultura stále rostoucího vykořisťování, útisku a ožebračování mas, kultura vlčích zákonů kapitalismu, divoké konkurence, loupeže a okrádání pracujících, kultura potlačování, libovůle a násilí nad národy a třídami, imperialistická kultura kolonizátorů, kultura lidožroutství, imperialistických válek a vyhlazování národů, kultura buržoazního nacionalismu, rasismu, rasové diskriminace a nenávisti k pracujícímu lidu. Kapitalistická kultura je kulturou ohlupování národů, kulturou jejich všemožného podvádění, pěstování nevzdělanosti a nemorálnosti v masách, propagace reakčního řádění a fašistické ideologie." To platilo v roce 1950 a platí to i dnes, ačkoli tehdy si jistě velká část komunistů myslela, že v 21. století už taková kultura bude patřit minulosti...
      „Buržoazní tisk, ovlivňovaný kapitalistickými monopoly, se zabývá vydáváním a rozšiřováním všelijakého „sociálního jedu" pro pracující, vede nestydatou pomlouvačnou kampaň proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie, soustavně lže a překrucuje fakta. Americký film všemožně otravuje a kazí obyvatelstvo v zájmech monopolů, ukazuje filmy, podněcující k uchvatitelským válkám, navádějící k zločinu, rozšiřuje všelijakou pornografii. (...) Hlavní vedoucí kapitalistických monopolů mají zájem na tom, aby pracující lid živořil v bídě a nevzdělanosti, podléhal vlivu ohlupujících a demoralizujících gangsterských filmů a bezcenných knížek. (...)"
      Jak aktuální, řeknete si snad stejně jako já při pohledu na současné sdělovací prostředky, na současné knihy a filmy. Nezměnil-li se charakter buržoazní kultury, nemohl se změnit ani závěr, že „pouze dělnická třída, která je v čele pracující masy národů a která je vedena komunistickou stranou, jest takovou silou, že je s to zachránit lidskou kulturu před fašistickou degenerací a záhubou a vyzdvihnout ji na nebývalou výši."

      Kniha mnoha čísly ukazuje závratný růst zaostalých národů asijské části SSSR, ve kterých existovalo před Velkou říjnovou socialistickou revolucí pouze několik škol, navíc církevních. Až na výjimky zde studovali pouze chlapci, často v jazycích a písmu domácímu obyvatelstvu zcela cizímu - iránskému či arabskému. Vědecké poznání bylo zatlačováno náboženskými mýty, ženy byly zcela zotročeny a až na nepatrné výjimky negramotné. Některé země neměly ani vlastní divadlo.
      „Ve všech svazových republikách se na základě socialistické industrializace a kolektivizace zemědělství rychlejším tempem rozvíjelo lidové vzdělání v rodné řeči a národní osvěta, literatura, také bohatě vzrostlo umění, rychle rostly vlastní národní kádry, vlastní nová socialistická inteligence. Leninská a stalinská národnostní politika semkla národy Sovětského svazu v jedinou bratrskou rodinu, jejíž členové jsou vychováni v duchu sovětského vlastenectví, v duchu rovnoprávnosti a přátelství národů. V tomto stále se upevňujícím svazku, v růstu celé morální a politické jednoty sovětského lidu, má ohromnou a stále větší úlohu na světě nejpokrokovější kultura sovětských lidí, socialistická obsahem a národní formou." Co z toho zůstalo, ví každý, kdo je alespoň trochu informován o vývoji v bývalém SSSR za vlády vrahů sovětského lidu Gorbačova a Jelcina, bývalých vedoucích představitelů Komunistické strany Sovětského svazu.

      Státní znak SSSR Samostatná kapitola se věnuje vzdělávacímu systému v SSSR. Zdůrazňuje, že „zvyšování hmotné a kulturní životní úrovně pracujícího lidu je jedním z hlavních úkolů socialistického státu". Klade důraz na „školy dělnické a rolnické mládeže", které vytvořil po Velké vlastenecké válce komsomol pro vzdělávání mladých lidí, kteří jej nemohli řádně nabýt v důsledku válečných událostí. Vyzdvihuje také význam mateřských školek a jeslí, které v carském Rusku vůbec neexistovaly a které, dle Leninových slov, „opravdu jsou s to osvobodit ženu, skutečně zmenšit a odstranit její nerovnoprávnost s mužem..." Rozvíjející se školství v SSSR srovnává s úpadkem osvěty v kapitalistických zemích. Na konci 40. let v USA miliony dětí neměly možnost navštěvovat školu. I oficiální americké materiály hovořily o tom, že „dva miliony dětí ve věku od šesti do sedmnácti let nenavštěvují žádných škol a miliony jiných získávají nedostatečné vzdělání." Ve státě Louisiana bylo v té době 36% negramotných. Značná část středních škol byla v soukromých rukou a platilo se v nich velmi vysoké školné. To platí dodnes a ve všech kapitalistických státech, mezi které nyní patří i Česká a Slovenská republika.
      Kapitola o vzdělávání dále hovoří o špatných životních podmínkách amerických učitelů, o rasové diskriminaci v USA. Uvádí také, že v Anglii je v té době více než 3 miliony lidí, kteří téměř neovládají tištěné slovo. „Kolem 250 tisíc lidí z tohoto množství je absolutně negramotných a více než 2,5 milionu lidí s obtíží čtou dokonce nejjednodušší text."

      „Jedním z největších výsledků kulturní revoluce v sovětské zemi, provedené v letech předválečných stalinských pětiletek, je nová, lidová, socialistická inteligence", konstatuje s hrdostí Žirnovova publikace. „Počet studentů na 700 vysokých školách činil v roce 1937 542 tisíc lidí, tj. více nežli na vysokých školách Německa, Francie, Anglie, Itálie a Japonska dohromady. Pouze v Charkově bylo v roce 1937 více vysokoškolských studentů nežli v celé Anglii. (...) V Sovětském svazu nezůstala ani jedna oblast, ani jeden kraj, kde by nebylo vysokých škol."
      „Při výchově sovětské inteligence svěřuje se velký úkol středním odborným školám.", platilo v r. 1950. Dnes je u nás trend opačný - většina studentů se věnuje oborům zcela odtrženým od praxe a pro ty ze středních odborných škol často není s ohledem na stagnující průmysl a zemědělství uplatnění...
      Kniha dále zdůrazňuje velký pokrok ve vzdělanosti žen, srovnává vzrůstající počet studujících v SSSR s jeho klesajícím počtem v kapitalistických zemích, věnuje se úspěchům socialistické vědy, k jejímuž prudkému rozvoji položil základ Leninův plán elektrifikace Ruska (GOELRO) z roku 1918. Uvádí, že sovětští vědci mají velký podíl na porážce fašistických nepřátel ve Velké vlastenecké válce, protože navrhovali a zdokonalovali zbraně, zajistili jejich převahu nad nepřítelem, nalezli nové zdroje surovin a dosáhli velkých úspěchů v medicíně, které snížily válečnou úmrtnost. V průběhu 40. let bylo značných úspěchů dosaženo „v oboru studia atomových jader, polovodičů a elektronové optiky". Byl položen základ k mírovému využití jaderné energie, jakož i k sestrojení sovětské atomové bomby jako protiváhy atomového vydírání ze strany USA. Vznikly předpoklady k tomu, aby Sovětský svaz vypustil do vesmíru umělé družice Země.
      Připomenuty jsou úspěchy sovětských vědců, např. přírodovědce I. P. Pavlova, který „zasadil zdrcující úder idealismu v oblasti fysiologie a psychologie", zakladatele materialistické biologie V. I. Mičurina, agrobiologa T. D. Lysenka a jiných. „Pokroková sovětská věda (...) všemi svými silami pomáhá růstu moci sovětského státu, jeho hospodářství a kultury, a zaujímá čestné místo v prvních řadách budovatelů komunistické společnosti.
      Zcela jiné poslání má věda v kapitalistických zemích. Tam věda pomáhá utiskovat pracující, pomáhá uskutečňovat kapitalistické vykořisťování a agresi. Vědci jsou pod vládou hrstky monopolů, které využívají vědecké objevy pro své lupičské cíle. V USA jsou vědecké ústavy a laboratoře změněny ve válečná ohniska, jejichž úkolem je zhotovovat zbraně a válečné prostředky. Kapitalistické monopoly brzdí všemožně rozvoj vědy a techniky, jestliže tento rozvoj není zaměřen na válku a na zvýšení kapitalistického zisku, ukrývají nejdůležitější vynálezy, jestliže tyto vyžadují nových kapitálových investic a znehodnocují vynálezy dřívější. Největšího díla lidského genia, atomové energie, používají imperialisté nikoliv ku prospěchu lidí, nýbrž k jejich zničení. (...) Přední pokrokoví činitelé vědy, stoupenci míru a demokracie, jsou vyháněni z vědeckých ústavů."

      J. V. Stalin Závěrečná kapitola se věnuje sovětskému tisku, literatuře a umění. Dodnes aktuální je použitá citace Stalina: „Tisk je nejsilnější zbraní, jejímž prostřednictvím strana každodenně a každou hodinu hovoří s dělnickou třídou svou vlastní a nutnou řečí." (Škoda, že dnešní KSČM se ve svém tisku často snaží hovořit spíše řečí někoho jiného.)
      „Sovětský tisk se vyznačuje ideovým zaměřením, bolševickou zásadovostí a vysokou teoretickou úrovní. Sovětský tisk organizuje lidové masy k budování komunismu v SSSR, sjednocuje pracující lid kolem Leninovy a Stalinovy strany a sovětské vlády, rozvíjí jeho tvůrčí aktivitu a pomáhá všemožně rozvoji kritiky a sebekritiky a vymýcení byrokratismu a maloburžoazních protistátních tendencí.
      Sovětský tisk pomáhá širokým vrstvám pracujícího lidu ovládnout teorii marxismu-leninismu a vychovává v lidu sovětské vlastenectví a proletářský internacionalismus." Potud V. Smirnov. Můžeme jen litovat, že již několik let po napsání tohoto textu měly „maloburžoazní protistátní tendence" v sovětském tisku, jakož i v celé sovětské politice, volné pole působnosti...
      „V sovětské zemi je skutečná svoboda tisku, zaručená ústavou. Materiální základna tisku - tiskárny, papír aj. - je v rukou pracujícího lidu. Noviny vycházejí v 70 jazycích národů SSSR. (...) Sovětské časopisy sdružují kolem sebe nejlepší odborníky různých odvětví vědy, techniky, literatury, umění, státní a společenské činitele a vynikající mistry výroby.
      V kapitalistických zemích je tisk zcela ve službách vládnoucích tříd, které jej používají pro klamání, otupování a demoralizaci lidu. (...)
      Sovětský tisk staví proti lži a pomluvě buržoazního tisku pravdivé informace, odhaluje agresivní politiku imperialistického tábora, vedeného USA, demaskuje válečné štváče a bojuje za demokratický mír a bezpečí národů. A pravdu o Sovětském svazu, o zemi svobody a šťastného života, o zemi, kde se úspěšně buduje komunistická společnost, do dovídají prostí američtí lidé a stále více se přesvědčují o tom, že americký tisk se zabývá výrobou pustých pomluv a lží proti socialismu."
      Následuje stať o pokrokových tradicích ruské literatury, o mnohamilionovém vydávání děl ruské a světové krásné literatury v SSSR, o zakladateli literatury socialistického realismu Maximu Gorkém a nejlepším představiteli sovětské revoluční poezie V. V. Majakovském, o sovětském divadle a filmu.
      „V. I. Lenin poukázal, že „umění patří lidu. Musí míti své nejhlubší kořeny v nejširších masách pracujícího lidu. Musí spojovat cit, myšlenku a vůli těchto mas a zvedati je na vyšší stupeň". Tento Leninův výrok se stal směrnicí pro rozvoj sovětského umění."
      „Na západě v kapitalistických zemích Evropy a Ameriky všeobecný úpadek a rozklad buržoazní společnosti nachází svůj odraz v buržoazní literatuře. (...) Filmové umění kapitalistických zemí a obzvláště Ameriky prodělává hluboký úpadek. Podle objednávek finančních králů Ameriky propaguje film v USA válku, šovinismus, rasismus, zločiny a vraždy. Podle svědectví Jeroma Davise, autora knihy „Kapitalismus a jeho kultura", bylo ve 115 namátkou vybraných amerických filmech znázorněno 59 způsobů vražd. V těchto filmech bylo ukázáno více než 449 zločinů. (...) Myšlenky pokroku a skutečné demokracie, které pronikají do Aneriky, jsou krutě pronásledovány americkou reakcí."
      Jako by se jednalo o současný text!

      Svou recenzi knihy „Socialistická kultura SSSR" končím poslední citací: ;„Chceme", poukazoval soudruh Stalin na XVIII. sjezdu strany, „učinit všechny dělníky a všechny rolníky kulturními a vzdělanými lidmi a časem to učiníme." Těmito slovy je narýsován jeden z nejdůležitějších úkolů budování komunistické společnosti, v níž společně s odstraněním protikladu mezi prací duševní a tělesnou budou všestranněji i úplně uspokojeny všechny potřeby kulturního pracujícího lidu."

Leopold Vejr