REVIZIONISTÉ: XXII. sjezd KSSS - vrchol zrady
Sešit 3: VÝŇATKY Z DISKUSE XXII. sjezdu KSSS (druhá část) a závěr kapitoly - (3/3)

Přidáno v pátek 20. 11. 2009


      Předpokládám, že právě v tomto místě jsem vyčerpal to podstatné, co bylo na XXII. sjezdu KSSS řečeno v diskusi. Zbývá se ještě zmínit o zdravicích sjezdu, ale závěrečný projev N. S. Chruščova sem nezařadím, jeho politického hokynářství je zde již vrchovatě.
      Na XXII. sjezdu vystoupilo celkem 68 hostů, kteří vyslovili pozdravné projevy.
      Předsedkyně národního výboru Komunistické strany Spojených států amerických E. G. Flynnová mimo jiné prohlásila:
      "Nejširší vrstvy amerického lidu si uvědomují, že SSSR je pro mír… Nikoho utěší ujištění tak zvaných amerických vědců, tvrdící, že v případě nukleární války zahyne jenom 50 milionů Američanů… Američané s radostí podporují prohlášení soudruha Chruščova: 'Dej Bůh, aby se to nikdy nestalo…'
      Soudruh Henry Winston, člen naší delegace, jeden z nejvýznamnějších hrdinů naší strany, který ve věznění ztratil zrak, po propuštění z vězení prohlásil představitelům amerického tisku: 'Oslepl jsem fyzicky, ale neoslepl jsem politicky'.
      Pevně věříme v americkou dělnickou třídu. Má slavné bojové tradice. V naší zemi nejsou takové nedostatky, které by naše dělnická třída a lid nemohli likvidovat, budou-li mít vedení a vůli k činu…"
      Max Reimann První tajemník ÚV Komunistické strany Německa M. Reimann řekl: "Bonnský ministr války Strauss prohlásil nedávno ve Spojených státech amerických, že druhá světová válka ještě neskončila. Bonnská vláda maří a podkopává pokus o dosažení vzájemného porozumění. Šovinismus, revanšismus, antikomunismus byly povýšeny na státní doktrínu, a jejíž pomocí chce bonnská vláda připravit obyvatelstvo Německé spolkové republiky na revanšistickou atomovou válku."
      Takové prohlášení nevzali sovětští revizionisté vůbec v potaz - platilo mírové soužití států s rozdílným společenským zřízením, ale z projevu M. Reimanna jasně vyplývá, že to byla koncepce jen jednostranná, i když Sovětský svaz také zbrojil, také vyráběl a zdokonaloval atomové a raketové zbraně s plným nasazením.
      Předsedkyně Komunistické strany Španělska Dolores Ibarruri, tak jako většina zahraničních hostů, napadla albánské představitele. Připomněla, že Španělé obětovali přes milion životů boji proti fašismu, oddanost a sebeobětování dělnické třídy Španělska, nepředstavitelnou dřinu španělských rolníků, kteří pracují na sluncem sežehnutých políčkách, aby v potu a strádání sklidili čtyři až šest centů pšenice z hektaru, mluvila i o svých spoluobčanech, kteří přecházejí francouzské hranice, protože jejich zem jim nedává ani základní obživu. I o inteligenci se zmínila, když uvedla: „…je vystavena dvojí cenzuře - církevní a fašistické“.
      Dolores Ibarruri Byl to projev, ve věci politiky Albánské strany práce odsouzeníhodný, ale jinak přijatelný. Podepřel vše, co řekl V. I. Lenin o míru, revoluci a postavení lidových mas v podmínkách třídního panství. Chyběla jen "maličkost": vmést nevyvratitelnou pravdu D. Ibarruri, zde, na XXII. sjezdu KSSS, do tváře sovětských revizionistů.
      První tajemník ÚV Rumunské dělnické strany G. Gheorgiu-Dej a první tajemník ÚV SED W. Ulbricht se kriticky vyjádřili o politice představitelů Albánské strany práce. W. Ulbricht mluvil dost servilně k osobě N. S. Chruščova. Často vyslovoval jeho jméno a vždy je dával do souvislosti s rozhodností, důsledností a správných opatření. Podobně hovořil i A. Novotný, první tajemník ÚV KS Československa.
      Jistě si ještě pamatujeme, že na XX. sjezdu SSSR vzdali hold J. V. Stalinovi jen vedoucí delegací Komunistické strany Číny, maršál Ču Te a generální tajemník Francouzské komunistické strany Maurice Thorez. Ten však na XXII. sjezdu KSSS se ukázal v jiném světle. Hned v úvodu svého pozdravu volal:
      "Čest a sláva Leninově straně a sovětskému lidu, která směle klestí cestu k beztřídní společnosti, k míru beze zbraní a bez válek…
      XX. sjezd vaší strany vepsal nesmírně významnou stránku bohatých dějin dělnického hnutí. Zhodnotil vítěznou výstavbu socialismu a vypracoval nové, mimořádně důležité poučky: válka již není nevyhnutelná; za určitých podmínek je možný pokojný přechod k socialismu. Smělá kritika chyb a nedostatků, které byly důsledkem kultu osobnosti, umožnila ještě více rozvinout budovatelské úsilí pro rozkvět socialistické demokracie…
      Maurice Thorez Jak velmi se mýlili oportunisté a revizionisté, kteří se tvářili, jako by objevili v usneseních XX. sjezdu záminku k opuštění hlavních zásad, a kteří se v této souvislosti nerozpakovali stavět v pochybnost dokonce i sovětské zřízení…"
      Potom kriticky hodnotil, v tu dobu probíhající válku v Alžírsku… V jeho kritice však nebyl ani stín z Leninových revolučních stanovisek k národní, osvoboditelské válce alžírského lidu. K albánským představitelům byl ohleduplný, vyslovil nad jejich postojem jen politování.
      Zdravici ukončil slovy: "Ať žije Komunistická strana Sovětského svazu - 'rozum, čest a svědomí naší epochy!'"
      Pozdravný projev místopředsedy ÚV KS Číny , Čou En-laje začínal slovy:
      "Drazí soudruzi! Delegace Komunistické strany Číny pokládá za svou velkou čest zúčastnit se na pozvání ÚV KSSS jejího XXII. sjezdu. Dovolte mi, abych z pověření ÚV KS Číny a všeho čínského lidu tlumočil tomuto sjezdu a jeho prostřednictvím velké Komunistické straně Sovětského svazu a velkému sovětskému lidu vřelé a bratrské pozdravy a hlubokou úctu."
      To nebyly lichoty. Tak je to, prý, v Asii běžné. Tam se mnoha slovy projevuje úcta, uznání a přátelství. Okázalá slušnost tam není projevem neupřímnosti, jak je tmu například v Evropě. A čínská delegace měla za co děkovat. Ve svém pozdravu to Čou En-laj dále vyjádřil slovy:
      "Mezi národy Číny a Sovětského svazu existuje odedávna pevné přátelství. Jak při revoluci, tak i při výstavbě náš lid měl a má podporu a pomoc sovětského lidu a Komunistické strany Sovětského svazu, za což zde ještě jednou děkujeme. Stejně jako při výstavbě socialismu, tak i v boji proti imperialismu a jeho agresi a za mír na celém světě, národy obou zemí společně s národy ostatních socialistických zemí si vždy poskytovaly a poskytují navzájem pomoc, vzájemně spolupracují, vedou společný boj a kráčejí po boku kupředu. Tato veliká semknutost a přátelství mezi národy obou našich zemí bude žít na věky, podobně jako Janc-c´-ting a Volha budou unášet své vody."
      Čínští komunisté dobře věděli, že bez pomoci, a to všestranné, nemohou počátky výstavby socialismu ve své mimořádně zaostalé zemi zvládnout, že bez podpory sovětského vojenského potencionálu se kapitalistické agresi neubrání. Proto volili taktiku upřímného přátelství. Taktiku, tu ano, ale na strategii, spočívající v ideologické splynutí se sovětským revizionizmem, přistoupit nemohli. Viděli, že by je taková strategie zatáhla do neřešitelných problémů. Pevně spolupracovali hospodářsky, pokud vůbec mohli zajistit reciprocitu v obchodní výměně, ale politicky se postupně, sotva znatelně, od sovětských revizionistů odvraceli. A to nezačalo až po XXII.sjezdu KSSS. Již jsme si to uvědomili i my, právě v té části tohoto pojednání, kde jsem se zmiňoval o návštěvě Mao Ce-tunga v Moskvě. To bylo v říjnu 1957.
      Čou En-laj V projevu Čou En-laje se také objevily politické odchylky, svědčící o zásadních rozporech, které Komunistická strana Číny, s ohledem na svou taktiku, kterou jsem se pokoušel před chvilkou vysvětlit, nemohla zatím otevřít naplno. Odchylky spočívaly v tom, že v projevu se nevyskytl výraz "XX. sjezd KSSS", ale Čou En-laj se několikrát zmínil o XXI. sjezdu KSSS, jenž byl politicky jen málo významný a na XXII. sjezdu KSSS jej snad ani nikdo nepřipomínal. Výraz odchylky však je nutno spatřovat v Čou En-lajově odvolávce na výsledky moskevských porad z roku 1957 a 1960, při nichž důraz kladl na jejich závěr, říkající, že dokud existuje imperialismus, zůstává půda pro agresivní války. To byla otevřená výtka závěrům XX. sjezdu KSSS, který proklamoval vznik epochy míru a třídní spolupráce s buržoazií. V tomto smyslu prohlásil:
      "V Deklaraci i v Prohlášení se uvádí, že semknutost socialistického tábora a semknutost mezinárodního komunistického hnutí jsou jádrem ještě širší semknutosti v celém světě. Tato naše jednota je upevněna společnými ideály a společnou věcí. Upevňovala se a rozvíjela ve společném boji proti společným nepřátelům. Spočívá na základě marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Tato naše jednota obstála ve zkouškách a žádné síly ji nejsou schopny podkopat. Náš socialistický tábor, složený z dvanácti bratrských zemí od Korejské lidově demokratické republiky až po Albánskou lidovou republiku, je jediným celkem. Mezi našimi socialistickými zeměmi a mezi našimi komunistickými stranami existuje bratrská vzájemná podpora a spolupráce na základě samostatnost a naprosté rovnoprávnosti. Musíme se co nejtěsněji semknout v jeden celek, musíme střežit naší jednotu jako oko v hlavě a v žádném případě nesmíme dopustit žádné jednání a činy, které by tuto jednotu poškozovaly.
      Soudíme, že i když mezi bratrskými stranami a mezi bratrskými zeměmi vznikly na neštěstí spory o rozdílné názory, je třeba je řešit trpělivě a řídit se při tom duchem proletářského internacionalismu, zásadami rovnoprávnosti a dosažení jednoty cestou konzultací. Otevřené jednostranné odsouzení na adresu některé bratrské strany nepřispívá k semknutosti, nepřispívá k vyřešení otázky. Veřejné odhalování sporů mezi bratrskými stranami a mezi bratrskými zeměmi před očima nepřátel nelze pokládat za seriozní, marxisticko-leninský přístup k věci. Toto stanovisko můžeme pouze zarmoutit přátelé a potěšit nepřítele. Komunistická strana Číny upřímně doufá, že bratrské strany, mezi nimiž existují spory a rozdílné názory, se sjednotí na základě marxismu-leninismu, na základě vzájemného respektování samostatnosti a rovnoprávnosti. Myslím, že je to stanovisko, které my komunisté musíme v této otázce zaujmout."
      Taktně, ale principiálně hovořil Čou En-laj. I když dostal příležitost k vystoupení na začátku sjezdu, nikdo na jeho stanovisko nevzal zřetel. Jen N. S. Chruščov v závěrečném slově reagoval na slova Čou En-laje. Byl při tom velmocensky sebejistý, až arogantní. Revizionismus je k principiálním a slušným postojům "principiálně" odmítavý. Roztržka v mezinárodním komunistickém hnutí nabývala nové kvality, z uzavřených jednání se dostala na tribunu XXII. sjezdu KSSS.
      Nyní již jen několik poznámek. Jsou nutné k celkové charakteristice XXII. sjezdu KSSS. Nejprve prohlášení K. J. Vorošilova. Ten uvedl:
      K. J. Vorošilov "Drazí soudruzi delegáti! Protože ze zdravotních důvodů nemohu vystoupit na tomto historickém XXII. sjezdu naší velké leninské strany, pokládám za svou povinnost prohlásit toto:
      1. Plně a bezvýhradně sdílím všechny teze a zprávy o činnosti ÚV XXII. sjezdu KSSS a zprávy o programu Komunistické strany Sovětského svazu, které na tomto sjezdu přednesl první tajemník ÚV KSSS soudruh N. S. Chruščov.
      2. Návrh programu KSSS je dokumentem obrovského významu, je to krédo naší strany a všeho sovětského lidu…
      3. Ve zprávě o činnosti ÚV XXII. sjezdu strany v referátu soudruha N. S. Chruščova se správně hodnotí frakční činnost protistranické skupiny Molotova, Kaganoviče, Malenkova, Bulganina a ostatních, a mezi těmito frakcionáři je i moje jméno.
      Ano, přiznal jsem a přiznávám, že v době, kdy začal boj s touto skupinou, jsem podporoval některé chybné, škodlivé projevy jejich jednotlivých členů, avšak neměl jsem žádnou představu o jejich frakční činnosti, dokud se během rozboru jednání těchto 'klikařů' na červnovém plenárním zasedání ÚV KSSS (v roce 1957) neukázala jejich skutečná tvář a oni sami se nepřiznali ke své frakční činnosti. Potom jsem tam prohlásil, že jsem nikdy o tom nevěděl, nikdy jsem k žádné skupině nepatřil a ani jednou jsem nikde s těmito lidmi neměl žádné spojení a nic společného.
      Hluboce jsem si uvědomil obrovské škody, které mohla způsobit naší straně a zemi protistranická skupina Molotova, Kaganoviče, Malenkova a ostatních, a proto rozhodně odsuzuji jejich frakční činnost, směřující ke strhnutí strany z leninské cesty. Plně si uvědomuji svoji chybu, její vážnost, jíž jsem se dopustil, když jsem podporoval škodlivé projevy členů protistranické skupiny.
      4. V mých projevech na XX. sjezdu a XXII. sjezdu strany je jasně a určitě vyjádřen můj vztah k rodné straně, k jejím vedoucím orgánům, k její politice ve všech vnitřních a zahraničně politických otázkách. Tento vztah je určen mou hlubokou oddaností zájmům strany a lidu, a kromě těchto zájmů nemám žádné jiné. Plně souhlasím s obrovsko prací, kterou strana vykonala při obnovování leninských norem stranického života a při likvidaci narušování zákonnosti z období kultu osobnosti, a hluboce lituji, že jsem tehdy se i já dopustil chyb.
      5. Po celých 58 let svého členství v naší straně jsem se nikdy, nikde a za žádných okolností neuchýlil od požadavků stanov a programu a od norem jednání členů naší strany, nikdy jsem nezradil velké zásady marxismu-leninismu, nikdy jsem nebyl a nebudu v žádné protistranické skupině, ať se nazývá jakkoli.
      26. října 1961 - Delegát XXII. sjezdu strany, člen KSSS od roku 1903 K. Vorošilov".
      Tak až sem se "dopracoval" hrdina občanské války, jeden z prvních maršálů Sovětského svazu K. J. Vorošilov, který byl charakteristický právě tím, že byl neohrožený, že pohrdal smrtí i tehdy, když byl za Velké vlastenecké války u bojujících jednotek. Přesvědčivě o tom píše Štemenko. Lítost a "doznání" zneuctily jeho bohatou revoluční činnost. Slitování si svým pokáním u revizionistů nevyprosil. Například druhý tajemník ÚV KS Kazachstánu N. N. Rodinov o něm na XXII. sjezdu KSSS řekl:
      "Členové protistranické skupiny jsou označováni za dogmatiky. To je správné. Ale to, oč se pokusili v červnu l957, to už není dogmatismus, ale banditismus v pravé poledne. A za to je třeba se odpovídat podle vší přísnosti zákona. Chystali se zasadit ránu, mířili přímo na srdce lidu - na leninské vedení ústředního výboru, jejich ruce jsou potřísněny svatou krví synů lidu.
      Vorošilov byl zvolen do předsednictva sjezdu. Sedí za jedním stolem se soudruhem Chruščovem. Tak vysoký humanismus a velkorysost může projevit jedině leninská strana…
      Soudruh Vorošilov byl v jednom doupěti s protileninskými dravci a nedostal se tam náhodou, jak se o tom snaží přesvědčit sjezd svým prohlášením. Člověk se může mýlit, ale nemůže se mýlit, jde-li o osudy a čest strany… všichni si dobře pamatujeme, že kdyby v červnu 1957 byli členové protistranické skupiny nabyli vrchu, nehleděli by na věk, ani na staré zásluhy a dnes bychom se nesetkali v tomto sále s mnoha sjezdovými delegáty… Děkujeme členům ústředního výboru, kteří se semkli kolem Nikity Sergejeviče a šli s ním. Strana ví, že tam kde je soudruh Chruščov, tam je i pravda a pokrok, život a štěstí. Zásady se nesmiřují, říkal Lenin, ale vítězí. Zvítězil leninský kurs strany. Na sjezdu není ani jeden delegát, který by neodsuzoval protistranické činy frakcionářů."
      Famózní vítězství, kterého tentokrát dosáhl revizionismus po formální stránce, spočívalo v usnesení O Mauzoleu Vladimíra Iljiče Lenina. Jeho přijetí navrhly delegace leningradské oblastní stranické organizace, moskevské městské stranické organizace a delegace komunistických stran Gruzie a Ukrajiny. Za leningradskou organizaci návrh předkládal nám dobře známý, divoký revizionista J. V. Spiridonov - první tajemník leningradského oblastního výboru.
      Hovořil o zločinech, které měly být spáchány na komunistech Leningradu po zavraždění Sergeje Mironoviče Kirova a potom v roce 1949 - 1950. Ve vystoupení tvrdil, že obě tyto vlny řídil osobně J. V. Stalin, že nelze již dále trpět, aby vedle Lenina, kterému se přichází poklonit nekonečné řady pracujících nejen Sovětského svazu, ale i ze zahraničí, ležel člověk, který poskvrnil své jméno velikým bezprávím.
      Ve stejném duchu hovořil první tajemník moskevského městského výboru KSSS P. N. Děmičov a G. D. Džavachišvili - za komunistickou stranu Gruzie.
      V. M. Molotov Nyní odbočím. F. I. Čujev, ve své knize Vzpomínky Molotova, na str. 258, píše:
      "Procházíme se. Molotov se zdraví se Spiridonovem, který na XXII. sjezdu KSSS navrhl odstranit Stalina z Mauzolea.
      'Stýkáme se, chodím s ním na procházky, vím, že je stalinovec, tehdy dodržoval stranickou disciplinu. Ale Mžavanadze, tomu se nechtělo. Chruščov ho požádal, aby na sjezdu s tímto návrhem vystoupil, ten však snědl tolik zmrzliny, že přišel o hlas. Chruščov mu vynadal. Vystoupil předseda rady ministrů Gruzie Džavanadze' - říká Molotov."
      Vzpomínky V. M. Molotova pravděpodobně nejsou přesné, nicméně, i zde upozorňují na možnost problémů, jenž se asi vyskytly při realizaci režie XXII. sjezdu KSSS. Podle písemných podkladů, které jsem měl k dispozici, G. D. Džavachišvili přednesl návrh na odstranění sarkofágu s tělem J. V. Stalina "za Komunistickou stranu Gruzie" a jeho funkce nebyla uvedena; to byl ve zprávě o sjezdu zcela neobvyklý případ, snad jediný. Kromě toho, Mžavanadze, první tajemník ÚV KS Gruzie, vystoupil na začátku sjezdu v diskusi, s projevem, již na prvý pohled formálním. Všechno chválil, ale nevýrazně, vágně. O frakcionářích se zmínil jen jedním odstavečkem, ve kterém hovořil o skupině, nikoho nejmenoval. Zřejmě to byl "velmi dobrý" revizionista, a svérázně odpovídal na avanturismus kliky N. S. Chruščova.
      Ale i Spirodonov, maximální revizionista, chruščovovského - avanturistického zaměření, ten byl, představte si, stalinovec! Byli jak přesýpací hodiny. Jednou na tu, po druhé zas na opačnou stranu. Ale přirovnání kulhá. Přesypávací hodiny měří čas stále stejně, jedné i druhé straně; bez hmotného interesu, jen proto, že je to jejich "historická" povinnost. Ale přeběhlíci? Ti přebíhají za svým osobním prospěchem. Při tom zradí aniž by o tom věděli.
      N. V. Podgornyj byl mezi prvními, kteří vystoupili na XXII. sjezdu a mezi posledními také. V návrhu na odstranění J. V. Stalina z Mauzolea mimo jiné uvedl:
      N. V. Podgornyj "Komunisté a pracující naší země rozhodně žádají, aby byli tvrdě potrestáni organizátoři obludných zločinů - Molotov, Kaganovič a Malenkov. Účastníci shromáždění a schůzí považují za nepřípustné, aby vedle našeho vůdce a učitele - velikého Lenina, symbolu všech vítězství komunismu - ležely tělesné pozůstatky Stalina, s jehož jménem je spojeno tolik zla napáchaného na naší straně, na celé zemi, a na sovětských lidech. Nastala doba, kdy je třeba obnovit historickou spravedlnost…"
      S neobyčejně zajímavým projevem vystoupila D. A. Lazurkinová, členka KSSS od roku 1902, z leningradské stranické organizace. Mluvila o tom, že již v mladých letech pracovala pod vedením Lenina, že se od něho učila a plnila jeho pokyny. Prohlásila: "Když jsem odjížděla od Iljiče ze Ženevy, zdálo se mi, že mi narostla křídla… V roce 1937 mě postihl osud mnohých. Zastávala jsem funkci v leningradském oblastním výboru a byla jsem také samozřejmě zatčena… Trávila jsem dva a půl roku v žaláři a sedmnáct let ve vyhnanství. Tam jsem tehdy neobviňovala Stalina. Po celou dobu jsem se bila za Stalina, jemuž všichni žalářovaní, deportovaní i vězni nadávali."
      Potom podávala svědectví o tom, že byla plně rehabilitovaná a že se do života vrátila v době, kdy se konal XX. sjezd strany.
      Něco podobného se stalo také v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v roce 1989. To byly vyprázdněny žaláře, aby v případě potřeby se z propuštěnců mohly tvořit šiky druhého sledu. Kontrarevoluce maďarská i československá se učila u N. S. Chruščova!
      Často jsem si v tomto pojednání stěžoval tvrzením, že revizionisté na podporu svých strašných obvinění a nebo na podporu svých kontrarevolučních, revizionistických konstrukcí, vůbec nepřinášeli důkazy. Nakonec jsem se přece jen dočkal; D. A. Lazurkinová "důkaz" předložila, když řekla:
      "Uvedu jeden příznačný příklad. V květnu roku 1937 byl tajemníkem leningradského oblastního výboru soudruh Ždanov, který nás, vedoucí funkcionáře oblastního výboru svolal a oznámil nám, že v našich řadách, v leningradské organizaci, byli odhaleni a zatčeni dva nepřátelé - Čudov a Kadackij. Byli zatčeni v Moskvě. My jsme nemohli k tomu nic říci. Jakoby nám přimrzl jazyk. Když ale tato porada skončila a Ždanov odcházel ze zasedací síně, řekla jsem mu: 'Soudruhu Ždanove, Čudova neznám, není v naší leningradské organizaci dlouho, ale za Kadeckého ručím. Je členem strany od roku 1913. Znám ho již mnoho let. Je to poctivý člen strany. Bojoval proti opozičníkům. Je to nepravděpodobné'." A pak si stěžovala na odpověď A. A. Ždanova.
      A. A. Ždanov Tak jsem měl radost z jednoho, jediného důkazu. Ale jaký to byl důkaz? Naprosto bez hodnoty! Revizionista ani jiný důkaz přinést nemůže, to by vždy a za všech okolností vedl palbu na své vlastní pozice, a to revizionista nikdy neudělá. Kl. Gottwald také ručil za Slánského. A jak to dopadlo? Musel se svého ručitelství vzdát. Dopracovával se svého rozhodnutí těžko, ale musel ho přijmout. Strana a zájmy socialismu měla u něho větší hodnotu než přátelství k R. Slánskému. J. V. Stalin ručil za N. S. Chruščova. Jeho vztah k němu měl zcela určitě i osobní charakter, byl mu osobně velmi milý, jinak by nemohl přehlížet jeho odbornou a především politickou nekompetentnost. A jak to dopadlo? Bude se J. V. Stalin za tuto svou osobní odpovědnost ještě dějinám zpovídat?
      Za někoho ručit, prosím, ale důkaz to není. Revizionisté umějí mistrně pracovat s emocemi, ale práce s fakty jim "nesedí", proto ji nikdy, prostě nikdy nepřipustí. A když pod vlivem emocí, nebo snad z jiných důvodů, přece jen se na "fakta" obrátí, tak to s nimi špatně dopadne. To jsme si ukázali na příkladu P. A. Saťukova, jak ve svém diskusním vystoupení manipuloval s axiómem V. I. Lenina, vyslovující závěr o podmínkách výstavbu socialismu v jedné zemi, jak s ním manipuloval, jak obelhával sjezd a kam politika mírového soužití s buržoazií zavedla socialismus a téměř celé světové komunistické hnutí.
      Ještě výňatek z usnesení XXII. sjezdu KSSS O Mauzoleu V. I. Lenina. Bude to tečka za XXII.sjezdem KSSS. A to bez komentáře.
      2. Uznat za neúčelné, aby v Mauzoleu nadále zůstal sarkofág s tělem J. V. Stalina, protože vážné porušení leninského odkazu, zneužívání moci a masové represálie proti čestným sovětským lidem a další činy, jichž se dopustil Stalin v období kultu osobnosti, znemožňují, aby rakev s jeho tělesnými pozůstatky nadále zůstala v Mauzoleu V. I. Lenina.

* * *

J. Fikta