Antikomunismus sílí, KSČM se přizpůsobuje

Přidáno v pondělí 9. 11. 2009


Lukáš Vrobel

      Vystoupení soudruha Lukáše Vrobela na XXVII. pražské teoreticko-politické konferenci "DVACET LET POTÉ - BOJ O BUDOUCNOST POKRAČUJE" 7. 11. 2009

      Vážené soudružky, vážení soudruzi,
      komunistické hnutí na území bývalého Československa se nachází 20 let po kontrarevoluci ve velmi obtížné situaci, způsobené zejména ústupem bývalé Komunistické strany Československa z pozic marxismu-leninismu ke koncepci tzv. demokratického socialismu, na které staví i dnešní Komunistická strana Čech a Moravy. Tato strana se sice formálně hlásí k marxismu, ale svými teoretickými koncepcemi typu „modelu socialismu pro 21. století" či vyjádřeními a jednáním řady svých čelních představitelů samotné základy marxistické vědecké koncepce popírá. Žádný pokus o založení nové revoluční komunistické strany po roce 1989 nebyl úspěšný a všechny takovéto strany či organizace zůstaly bez většího vlivu. Ne proto, že by jejich politický radikalismus neoslovoval, jako spíš pro nedostatek schopných a dostatečně odhodlaných vůdčích osobností, které by dokázaly přesvědčit a získat širší masy.
      Nijak příznivější nebyla a není ani situace v komunistickém mládežnickém hnutí, byť Komunistický svaz mládeže stál před svým rozpuštěním na pozicích marxismu-leninismu alespoň formálně. Tato organizace byla ovšem v roce 2006 na základě svého programu rozpuštěna Ministerstvem vnitra ČR a toto rozpuštění bylo v březnu 2008 potvrzeno. Poté začalo pronásledování jeho členů za propagaci rozpuštěného občanského sdružení. Nedosáhlo rozměrů nějaké „neutuchající represe", jak se snažili prezentovat někteří vedoucí představitelé KSM, aby odůvodnili vlastní pasivitu, nicméně policejní kontroly, zabavování praporů a dokonce zadržení soudruha Davida Pazdery vedly některé soudruhy k obavám o vlastní budoucnost a ukončení aktivit v organizaci. Komunistická strana Čech a Moravy se rozpuštěného Komunistického svazu mládeže slovně zastala, pomáhala mu vést soudní proces, ale zároveň se mnozí její činitelé zalekli toho, že by strana mohla být obviňována z podpory rozpuštěné organizace, a tak se připojili ke štvanici vedené proti komsomolu, která zesílila po ustavujícím sjezdu Svazu mladých komunistů Československa v listopadu 2008.
      Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ) na svém ustavujícím sjezdu deklaroval, že naváže na pozitivní stránky činnosti rozpuštěného Komunistického svazu mládeže a zároveň bude usilovat o jeho legalizaci. Svou podporu mu v tom vyjádřilo zasedání ústřední rady KSM. Založení nové organizace umožnilo komsomolu rozloučit se s kariéristy a většinou oportunistů a trvale pasivních členů. Několik představitelů Komunistického svazu mládeže v čele s jeho bývalým předsedou Krajčou považovalo založení nové organizace za zradu. Je ostudné, že jedinými viditelnými aktivitami těchto jedinců, pasujících se do role pravověrného KSM a nerespektujících vůli jeho volených orgánů, zůstalo politické i hospodářské poškozování KSM.
      Přestože se Svaz mladých komunistů Československa snažil navázat maximální spolupráci s KSČM, bylo po jeho založení zastaveno kopírování časopisu Mladá pravda v prostorách ÚV KSČM a komsomolci byli vyhozeni ze své kanceláře v této budově. To byla zřejmá snaha o potlačení názorové opozice, o potlačení kritiky likvidátorských tendencí v KSČM, která z naší strany sílila.
      Pravicové sdělovací prostředky si Svazu mladých komunistů Československa začaly nápadně všímat až díky jeho účasti na pietním aktu v Lidicích 13. června 2009. Toho dne pořádal SMKČ ve spolupráci s Komisí mládeže Pražské rady KSČM pochod z Prahy do Lidic, v minulých letech organizovaný KSM, na který s sebou účastníci nesli mimo jiné prapory SMKČ a KSM, oba se srpem a kladivem. Při pietním aktu v Lidicích byli komsomolci organizátory požádáni, aby vzali také prapor KSČM a aby se zařadili do průvodu. Když pak byli někteří z mladých komunistů legitimováni policií za nesení praporu rozpuštěného občanského sdružení KSM a když buržoazní média spustila povyk, že KSČM prý zneužila vlastního pietního aktu v Lidicích k propagaci své strany a hnutí, představitelé KSČM se plně přidali k vyprovokované štvanici. Nepřiznali popravdě, že komunisté různého věku a z různých organizací nosí do Lidic prapory a transparenty každoročně a že logicky využívají SVOU akci ke SVÉ propagaci. Poslankyně Vostrá sdělila internetovému portálu Mladé fronty DNES: „Máte pravdu, měli prapor KSM. Považuji to za chybu pořadatelské služby, kterou tvořili naši starší členové a ti se v těch vlajkách neorientují. Příště si najmeme soukromou agenturu, aby se tito extremisté na naše mítinky nedostali." Totéž zopakoval v rozhovoru pro Lidové noviny 15. června Vojtěch Filip, který se nepovažoval za vhodné ohradit proti označování komsomolců, převážně členů KSČM, redaktorem za „levicové extremisty - stalinisty". V rozhovoru nevyloučil ani možnost vylučování členů označovaných Lidovými novinami za „stalinisty" z KSČM. Na otázku, kolik lidí v KSČM zastává stalinistické názory, opět mlčky přešel tento antikomunistický termín a odpověděl, že „jich mnoho není".
      Nejednalo se o ojedinělá vyjádření. Tzv. „levicový deník" Haló noviny, fakticky tiskový orgán ÚV KSČM, který již dříve vystrnadil ze svých stránek téměř všechny pozitivní zmínky o KSM i SMKČ, se jen hemžil kritikami postojů komsomolců. Jejich obhájci prostor téměř nedostali. Zlostný článek napsal také vyhlášený teoretik Heller. Uvedl v něm mimo jiné, že „stalinismus je vlastně filozoficky s buržoasní ideologií mnoha nitkami spojen". Uvážíme-li, že lidé Hellerova typu shodně s buržoazními ideology označují termínem „stalinismus" vulgárně leninismus, říká nám zaměstnanec aparátu KSČM Heller, že leninismus je spojen s buržoazní ideologií. (Asi na rozdíl od „demokratického" či „samosprávného" socialismu!)
      Nu což, Heller má alespoň jasno v tom, o co usiluje a proti komu bojuje. Ne tak místopředseda ÚV KSČM Luzar, který na setkání s mládeží KSČM v říjnu t. r. prohlásil, že „naším cílem je nový systém, já si ho netroufnu pojmenovat, zda to bude socialismus, komunismus, humanismus nebo jak se to bude jmenovat." (Leo Luzar se na dnešní konferenci přišel podívat, ale po úvodním projevu /s. Marty Semelové - pozn. red./ raději odešel...)
      Podobná vyjádření lidí placených KSČM nás ale nemohou zarazit v době, kdy se může tiskovým mluvčím - a po vzniklém skandálu alespoň pracovníkem oddělení - stát bývalý redaktor „Týdeníku politika" Tomáš, který ve svých článcích ze začátku 90. let žádal postavení komunistické ideologie mimo zákon, nekompromisní zkonfiskování majetku komunistů a „spravedlivé tresty pro ně". Stavěl se sice proti Havlovu režimu, ale ztotožňoval jej s - cituji - „bestiální Gottwaldovou komunistickou tyranií."
      Přisluhování a ustupování KSČM antikomunismu nemůže překvapit v době, kdy jsou dva místopředsedové strany, Dolejš a Milota, odhaleni jako zkorumpovaní kariéristé, v době, kdy se senátor KSČM Balín účastní odhalení pomníku Milady Horákové odsouzené v roce 1950 k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Horáková se ke všem obviněním hrdě přiznala a ve výpovědi, která svou polemikou s obžalobou vyvrací názor, že by byla vynucená, nevylučuje pro obnovu kapitalismu ani možnost války. Přesto senátor Balín zdůrazňuje, že „spolu s manželkou jsme na stavbu pomníku přispěli, podobně jako několik dalších členů poslaneckého i senátorského klubu KSČM". Pravicové sdělovací prostředky uvádějí v této souvislosti jména poslance Evropského parlamentu Ransdorfa i předsedy ÚV KSČM Filipa. Navíc se hovoří o tom, že na pomník byly použity peníze i z fondů strany. Jakým právem a rozhodnutím koho?
      XXVII. teoreticko-politická konference Nedávno jsem slyšel na rádiu Haló Futura pořad obdivující dalšího otevřeného antikomunistu, Pavla Tigrida. Zatímco antikomunisté a kontrarevolucionáři jsou mnoha představiteli KSČM a jejími sdělovacími prostředky vynášeni do nebe nebo alespoň v duchu Mladé fronty DNES a Lidových novin považováni za „oběti režimu", minulé socialistické zřízení se svými představiteli je špiněno a napadáno. Při 60. výročí Vítězného února 1948 se KSČM sice postavila za samotný Únor, ale vydané prohlášení vyznělo v duchu, že se ihned po něm moc pracujícího lidu zvrhla ve zběsilou tyranii a bezpráví a celý další vývoj do roku 1989, snad s výjimkou „nadějného" Pražského jara, byl špatný. Na výzvu předsedy Svazu mladých komunistů Československa s. Lukáše Kollarčíka o uspořádání demonstrace 17. listopadu t. r. u příležitosti 20. výročí restaurace kapitalismu jako odpověď na sílící antikomunismus nedošla od předsedy ÚV KSČM Filipa a jeho sekretariátu žádná odpověď. SMKČ tak 17. listopadu od 18 hodin pořádá spolu s Komisí pro obranu lidských práv rozsahem menší protestní akci pro cizím základnám na území ČR a pietní akt za oběti kapitalismu před velvyslanectvím USA na Malé Straně.

      Soudružky a soudruzi,
      nelze se divit, že ve straně natolik nahlodané různými proudy antikomunistické buržoazní ideologie a natolik přivyklé polistopadovému bezzásadovému politikaření sílí štvanice proti obhájcům marxismu-leninismu a bolševického, nebo chcete-li leninského pojetí komunistické strany jako předvoje proletariátu, že v této straně není ani zbla chuti organizovat marxistické školení jejích členů.
      Programové prohlášení přijaté ústřední radou SMKČ se na rozdíl od základních dokumentů KSČM nejen hlásí k marxismu-leninismu a vybudování komunistické společnosti jako strategickému cíli (zatímco pro KSČM je programovým cílem pouze socialismus, navíc ve zcela netřídním a protimarxistickém „pluralitním" pojetí), ale také k boji proti oportunismu a revizionismu jako zásadní podmínce pro posilování úlohy a významu komunistického a revolučního dělnického hnutí. Programové prohlášení je zakončeno větou, kterou i já ukončuji svůj příspěvek: Svaz mladých komunistů Československa je si vědom toho, že přechod k socialismu je možný pouze pod vedením revoluční komunistické strany řídící se ve své činnosti marxismem-leninismem a přihlížející přitom ke konkrétní situaci.