REVIZIONISTÉ: XXII. sjezd KSSS - vrchol zrady
Sešit 2: VÝŇATKY Z DISKUSE XXII. sjezdu KSSS (prvá část) - (1/3)

Přidáno v sobotu 7. 11. 2009


N. S. Chruščov

      Právě tak jako dvacátý sjezd, tak i dvaadvacátý sjezd KSSS, byl charakterizován diskusí. To svědčí o neobyčejně silném vlivu N. S. Chruščova na špičkové aparátníky i o neobyčejně silném vlivu revizionismu, který v každé své formě obsahuje všeobecné, především však třídní smířlivectví, zdánlivou umírněnost, srdečné hodnocení nedostatků. Budoucnost líčí jako procházku k nejvyšším a nejsladším metám. Je "revoluční" jen vůči svým oponentům. K těm, kteří jsou principiální, vystupuje bezohledně až krvežíznivě. To vše se promítlo do diskuse. Několika pohledy do ní to v následujícím stati přesvědčivě dokáži.
      Prvním diskutujícím byl Děmičov. Po něm následoval první tajemník ÚV KS Ukrajiny N. V. Podgornyj a první tajemník ÚV KS Běloruska K. T. Mazurov.
      Podgornyj si vystoupením na XXII. sjezdu KSSS vybudoval skvělou kariéru. V červnu 1963 byl z vůle N. S. Chruščova, spolu s L. I. Brežněvem, zvolen tajemníkem ÚV KSSS. Dne 9. 12. 1965 mu byla odevzdána funkce předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. To však již bylo z vůle L. I. Brežněva, který se tak zbavoval posledního pučisty z hodiny smrti J. V. Stalina, nám dobře známého A. I. Mikojana. N. V. Podgornyj byl později zatracen a tak uvolnil L. I. Brežněvovi stolec nevyššího představitele SSSR, stolec předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. Taková je "dialektika vývoje" zrádců. Vidíme na ní, že křivka "vývoje" oscilovala jen kolem několika osob. Osudem vybraných?
      S upřímností raba prohlásil N. V. Podgornyj na XXII. sjezdu KSSS: "Ukrajinští komunisté a všechen ukrajinský lid děkují ústřednímu výboru v čele se soudruhem Chruščovem za jejich vskutku titánskou práci na přípravě nového programu". Potom dlouze hovořil o zásluhách N. S. Chruščova. V tomto chvalozpěvu také uvedl árii: "… rozhodující význam mělo zlepšení struktury osevních ploch kukuřice… Stranické organizace Ukrajiny považují rok 1961 za rok přelomu ve výrobě kukuřice… Při rozpracování perspektivního rozvoje ukrajinského zemědělství bylo přihlédnuto k velmi cenným radám soudruha Chruščova. Budeme i nadále zdokonalovat strukturu osevních ploch… podíl kukuřice a hrachu na celkové sklizni zrnin má dosáhnout asi 60%…
      A zde ho máte, super odborníka pro zemědělství. Na copak potřeboval Akademii věd SSSR? Plete-li se státník a stranický činitel do oblasti vědecké práce přímými a ryze odbornými zásahy, nemůže být odpověď vědců jiná než pasivní rezistence.
      N. V. Podgornyj Dříve než se dostal k podstatě svého vystoupení, musel N. V. Podgornyj ještě prohlásit. "Z celého srdce děkuje ukrajinský lid rodné komunistické straně, jejímu leninskému ústřednímu výboru, děkuje vám Nikito Sergejeviči!" Potom připojil ještě jednu větu a přistoupil k plnění svého "poslání". Řekl:
      "Ve zprávě o činnosti se zcela správně uvádí, že se Molotov, Kaganovič, Malenkov a Vorošilov stavěli proti linii strany odsuzující kult osobnosti, proti rozvinutí vnitrostranické demokracie, proti odsouzení a nápravě zneužití moci a odhalení konkrétních viníků represí, neboť oni mají osobní odpovědnost za mnohé represe vůči stranickým, sovětským, hospodářským, vojenským a komsomolským kádrům."
      Nové ve vystoupení N. V. Podgorného bylo, že na prvém místě nejmenoval Malenkova, ale Molotova, že do "hvězdné" sestavy přibyl i Vorošilov a ne Bulganin a další. Leč klid, dočkáme se. Zatím si jen připomeneme, že nevychvaloval metodu kolektivního vedení, ale vnitrostranickou demokracii a že revoluční násilí charakterizoval jako persekuci, za kterou je třeba trestat podle zákona. XXII. sjezd KSSS byl politickou přípravou k rozsáhlým a tvrdým právním postihům neposlušných elementů. Vývoj však nedošel tak daleko! A to je otázka pro historiky. Jejich práce se opozdí, velmi se opozdí, tím se stane velmi těžkou, ale musí být provedena. A to bude poučné, bude možno takový poznatek široce uplatnit v životě politických subjektů. Nyní zpět k N. V. Podgornému. Ten dále mluvil se zaměřením na kritiku L. M. Kaganoviče. O něm řekl:
      L. M. Kaganovič Kaganovič přeháněl kult osobnosti Stalina, pochleboval mu, využíval jeho slabých stránek pro své kariéristické cíle, vytvářel zároveň kult vlastní osobnosti a dělal ze sebe 'vůdce' ukrajinského lidu. V tisku se uveřejňovaly články vychvalující jeho činnost na Ukrajině v třicátých letech, ačkoliv je známo, že i tehdy byl za vážné chyby z Ukrajiny odvolán… Protože se Kaganovič považoval za neomylného, rozhodoval sám, za zády ÚV, o nejdůležitějších otázkách republiky, a to velmi často nesprávně, jako velký mistr v intrikách a provokacích doslova bez jakéhokoli opodstatnění obvinil z nacionalismu nejlepší ukrajinské spisovatele a také řadu vedoucích stranických funkcionářů. Z Kaganovičova rozkazu se objevily v tisku hanlivé články proti mnohým spisovatelům, oddaným straně a lidu.
      To však Kaganovičovi nestačilo. Začal se domáhat plenárního zasedání ÚV s tímto programem: ‚Boj proti nacionalismu jako hlavnímu nebezpečí v KS(b)U', ačkoli po nějakém takovém nebezpečí nebylo ani stopy. A ani být nemohlo, neboť k našemu štěstí stál v čele ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny neochvějný leninovec Nikita Sergejevič Chruščov, který vychovával komunisty a ukrajinský lid v duchu internacionalismu, přátelství mezi národy a oddané věrnosti ideám leninismu.
      Soudruh Chruščov se těšil nesmírné autoritě mezi komunisty a všemi ukrajinskými pracujícími, opíral se o ně, všemožně mařil Kaganovičovy provokace. A je-li dnes mezi námi, delegáty XXII. sjezdu KSSS, skvělý básník - komunista, laureát Leninovy ceny Maxim Fadějivič Rylskij, a bojují-li aktivně nadále za věc strany mnozí další představitelé ukrajinské literatury, pak za to vděčí především statečnosti a nezlomné vůli našeho Nikity Sergejeviče Chruščova…
      Když v červnu 1957 rozdrtil ústřední výbor protistranickou frakcionářskou skupinu, bylo mnohým jasné, že Kaganovičova účast v ní nebyla náhodným ‚prohřeškem', nýbrž dovršením jeho četných protistranických zločinů. Tehdy však nebylo vše plně odhaleno a trest se omezil jen na vyloučení z ÚV KSSS.
      Již po červnovém plenárním zasedání ÚV KSSS vyšly najevo nové skutečnosti, usvědčující Kaganoviče z nejhrubších přestupků proti revoluční zákonnosti, ze zneužívání moci, ze zvůle a neodpovědných represí vůči poctivým, straně oddaným pracovníkům. Jak bylo uvedeno na plenárním zasedání ÚV, šikanoval Kaganovič jako ministr spojů své podřízené, bez jakýchkoli důvodů je dával zatýkat, týral je, atd… Je to odpadlík, který již dávno nemá v sobě nic komunistického. Domnívám se, že jeho jednání je neslučitelné s členstvím ve straně komunistů."
      K. T. Mazurov Druhým, který měl dát XXII. sjezdu KSSS jeho směr i charakteristiku, byl K. T. Mazurov, první tajemník ÚV KS Běloruska, další velké svazové republiky Sovětského svazu.
      K. T. Mazurov se nezdržoval dlouhým úvodem a ihned přikročil k plnění své povinnosti. Prohlásil, že Ústřední výbor KSSS při provádění politiky vytyčené XX. sjezdem KSSS narazil na odpor Molotova, Kaganoviče, Malenkova a dalších členů protistranické skupiny. Aniž charakterizoval jejich chyby nebo snad úchylky, prohlásil o nich, že patří do protistranické skupiny. Prostě nejdříve nad nimi vynesl rozsudek a teprve potom je začal obviňovat, a to bez důkazů. Uvedl:
      Na červnovém plenárním zasedání ÚV v roce 1957 byly předkládány materiály potvrzující, že Molotov, Kaganovič a Malenkov se osobně provinili masovou likvidací kádrů strany, hrubým porušováním sovětské zákonnosti… po porážce protistranické skupiny pomohli komunisté ústřednímu výboru plně odhalit organizátory protistranické skupiny, zejména Malenkova. Když předseda rady lidových komisařů republiky Goloděv na plenárním zasedání ÚV KS Běloruska vyslovil pochybnosti o výsledcích prověrky a výměny stranických dokladů (prověrka probíhala v letech 1935 - 1936), odjel Malenkov do Běloruska a vypořádal se s vedoucími kádry republiky. V důsledku jeho činnosti byli za jeho pobytu v Bělorusku téměř všichni vedoucí činitelé republiky, mezi nimi tajemníci ÚV, předseda rady lidových komisařů, lidoví komisaři a mnozí vedoucí funkcionáři místních stranických organizací a sovětských orgánů a představitelé tvůrčí inteligence vyloučeni ze strany a mnozí z nich zatčeni. Všichni tito zcela nevinní lidé byli dnes rehabilitováni, ale mnozí posmrtně. Nyní je ještě pochopitelnější jednání Malenkova a dalších funkcionářů, kteří se snaží zakrýt stopy jejich zločinů… Komunisté běloruské stranické organizace, stejně jako celá strana, plně schválili energické akce ústředního výboru, který rozdrtil protisovětskou skupinu, a vřele podporovali prvního tajemníka ÚV strany soudruha N. S. Chruščova, který osobně projevil velkou iniciativu, pevnou vůli, statečnost a odvahu při rozpracování a realizace usnesení XX. sjezdu naší strany."
      Přesně podle jednotné koncepce vystoupil K. T. Mazurov. Nejdříve tvrdě oznámkoval nepřátele, potom si vybral Malenkova, a jeho krátkou epizodní činnost v Bělorusku kvalifikoval jako protistranickou a zločinnou, vychválil odhodlanost a zásluhy N. S. Chruščova. Zdůraznil, že všichni, kteří byli odhaleni jako kontrarevolucionáři, byli rehabilitováni. K tomu dodal: "někteří posmrtně". Delegáti XXII. sjezdu KSSS, tím méně lidé dnešní generace, nemohou vědět s určitostí, zda byli odsouzeni k trestu smrti nebo zemřeli stářím. Tak se dělají nálady, tak se tvoří nejistota. Jsou to běžné prostředky, používané vždy když se bojuje o moc, jen o moc nebo o její upevnění, či obhájení. Proletariát bojuje v čelním střetu a čestnými metodami. Revizionisté takové formy zápasu nemohou přijmout. Neobstáli by v něm!
      Ještě jeden pohled, který také ukáže důsledky zběsilého avanturismu N. S. Chruščova. Rehabilitovaní - to byl veliký politický potencionál sovětského revizionismu. Dodával již vyzkoušené a v boji proti bolševismu zakalené kádry. Rehabilitovaní byli rozhodnější a důslednější v boji proti jednotlivým, celkem nevýrazným ohniskům bolševického odporu, než ti, kteří ve "službě" marxisticko-leninské politice zdegenerovali, nejdříve na úroveň oportunistů a potom na úroveň nedůrazných, ale všeho schopných revizionistů, někteří se dopracovali až vrcholu zrady - likvidátorství. V praxi takové opatření, jako byla masová rehabilitace, musela vést a také vedla k úplné výměně kádrů. Lidé věrni revoluci, Stalinově rozhodnosti, především však vyhraněné třídní politice, museli odejít. Taková "kádrová" politika zákonitě vedla k obratu vývoje v komunistických stranách, v Sovětském svazu a ostatních zemích socialistického tábora, k pádu socialismu jako světového systému, k těžkým důsledkům pro sta miliony prostých občanů. Jejich hoře se ještě zdaleka nenaplnilo!
      V další části svého vystoupení plul K. T. Mazurov již v klidných vodách. Pochvaloval příkladnou politickou moudrost Ústředního výboru, rozvíjení a obohacení marxisticko-leninského učení, respektování zásady neoddělitelnosti teorie od praxe atd. Chválil Ústřední výbor za to, že provedl reorganizaci průmyslu a zemědělství, že rozšířil práva svazových republik a zvýšil úlohu veřejnosti ve státní a kulturní výstavbě. Samozřejmě, že pochválil zahraniční politiku SSSR a i zahraničně politický kurs mírového soužití států s rozdílným zřízením, který prý vypracoval již Lenin…
      Potom K. T. Mazurov mluvil o ekonomických úspěších Běloruska. Zde mu několikrát vstoupil do řeči N. S. Chruščov. Bodře, žoviálně. Na vrcholu moci byl v těch dnech. Proto na adresu K. T. Mazurova prohlásil: "Klesla u vás výroba masa. Cožpak se Bělorusové chtějí stát vegetariány?" Pak následovala servilní část Mazurova vystoupení. V ní mimo jiné prohlásil:
      "Rychlý růst stavu skotu v našich kolchozech a sovchozech umožní, při správném vyřešení krmivového problému, již v roce 1963 (tedy za dva roky) dohnat Spojené státy americké ve výrobě masa na jednoho obyvatele." N. S. Chruščov zřejmě s diskutérem nesouhlasil a s klidem člověka přesyceného požitky, zážitky, který je jimi již znuděný, otupělý a k nim netečný, ledabyle odpověděl: "V Minsku si s vámi ještě o této otázce podiskutuji."
      Ještě dlouho mluvil K. T. Mazurov o ekonomice Běloruska. V každé kapitole chválil N. S. Chruščova; také řekl:
      "Podle rady N. S. Chruščova se v republice reviduje struktura osevních ploch." Nebo: "Nikita Sergejevič Chruščov uložil sovětskému zemědělství zajistit výrobu 75q masa na 100 hektarů orné půdy."
      O programu strany snad ani K. T. Mazurov nemluvil. V závěru svého diskusního vystoupení řekl: "Kdysi byl komunismus snem utlačovaného lidu… Nynější generace sovětských lidí uskuteční velké historické poslání - vybudovat komunismus v naší zemi… stále vzrůstá důvěra lidí ke komunistické straně, k jejímu bojovému štábu - Ústřednímu výboru KSSS, v jehož čele stojí důsledný leninovec N. S. Chruščov."
      L. I. Brežněv Dalším, kterému je nutno věnovat pozornost, je L. I. Brežněv. Hovořil jako předseda Nejvyššího sovětu SSSR. Nejdříve se zastavím u jeho famózní kariéry. Původem to byl Stalinův člověk. Měl k tomu předpoklady. Narodil se uprostřed prosince roku 1906, v rodině horníka, ve vesnici, která tehdy nesla jméno Kamenskaja. Po večerech navštěvoval zemědělskou školu pro meliorace v Kursku. Potom pracoval na melioracích a úpravách pozemků na Urale. V roce 1935 dokončil studie na metalurgickém institutu, kde dosáhl inženýrské kvalifikace. Do roku 1937 pracoval jako inženýr v hutním závodě Dzeržinského. V roce 1923 vstoupil do Komsomolu, v roce 1931 do strany. V květnu 1937 byl zvolen zástupcem předsedy výkonného výboru dněprodzeržinského městského sovětu a zakrátko, v roce 1938, se stal tajemníkem dněpropetrovského oblastního výboru KSSS. Po celou dobu války pracoval politicky v armádě. Byl mimo jiné i náčelníkem politické správy 4. ukrajinského frontu. V roce 1943 byl jmenován generálmajorem, později generálporučíkem. Od roku 1946 působil na Ukrajině v důležitých stranických funkcích, v roce 1950 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KS Moldávie. Na XIX. sjezdu KSSS, v roce 1952, byl zvolen členem ÚV KSSS, kandidátem předsednictva a tajemníkem ÚV KSSS. Puč N. S. Chruščova, provedený v hodině smrti J. V. Stalina, jej smetl ze scény. Zdálo se, že nenávratně - byl to přece Stalinův člověk. Důvody nejsou známy, ale péče N. S. Chruščova jej již v roce 1954 vynesla na funkci prvního tajemníka ÚV KS Kazachstánu. V červnu 1957, na plenárním zasedání ÚV KSSS zde tolikrát již vzpomínaném, byl zvolen členem předsednictva ÚV KSSS a v květnu 1960 se stal předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. A v této funkci ho zastihl XXII. sjezd KSSS. Nad náš časový limit, jenž končí rokem 1964, rokem pádu N. S. Chruščova, ještě uvedu, že L. I. Brežněv musel v červenci 1964 funkci předsedy prezidia Nejvyššího sovětu odevzdat A. I. Mikojanovi, ale ten, již 9. 12. 1965, po pádu N. S. Chruščova, byl zas vystřídán N. V. Podgorným…
      L. I. Brežněv svým vystoupením na XXII. sjezdu KSSS nezklamal. Předvedl se jako jemný, ale nesmiřitelný revizionista. Ve svém diskusním příspěvku mimo jiné uvedl:
      "Chtěl bych zdůraznit přímo gigantickou práci, kterou vykonal ústřední výbor při likvidaci nánosu minulosti, spjatého s kultem osobnosti… frakcionáři, dogmatikové a malověrní, kteří přerušili spojení s lidem - Molotov, Kaganovič, Malenkov, Vorošilov, Bulganin, Pervuchin, Saburov a Šepilov, který se k nim přidal - se spikli proti straně, zaměřili svou činnost proti leninskému kursu, jenž vypracoval XX. sjezd KSSS."
      Potom ještě hovořil L. I. Brežněv o tom, že frakcionáři byli zatíženi zločiny, jež spáchali a za něž musí nést odpovědnost, o čistotě leninských idejí, které uplatňuje N. S. Chruščov a řekl: "Byl to zásadový, stranický boj za to co je živé a revoluční v leninismu, co nás všechny volá kupředu a co nám dává nové síly. Byl to rozhodný boj proti těm, kdož nás chtěli stáhnout zpět, proti těm, kdo nás chtěli svést ze správné cesty."
      Je to osudově strašné, že musela přijít historie, a na skutečnostech, které nepotěší, které jsou výstrahou budoucnosti, celému světu dokázat, že klamné řeči se na XXII. sjezdu KSSS uplatňovaly a byly přijímány bouřlivým potleskem.
      Byl to z diskutujících pravděpodobně L. I. Brežněv, kdo prvý na XXII. sjezdu KSSS vystoupil s ostrou řečí proti Albánské straně práce. Prohlásil:
      "Jestliže připomínáme skvělé výsledky leninského kursu, stanoveného XX. sjezdem KSSS, nemůžeme bez znepokojení a obav hovořit o jednání albánských představitelů, kteří v poslední době krok za krokem podkopávají základy přátelství mezi našimi zeměmi, mezi KSSS a ASP… Albánským představitelům, kteří ve vlastní straně pěstují kult osobnosti, se nelíbí kurs XX. sjezdu strany…"
      Byl mírný, volil uvážlivé a řekl bych, že lahodné výroky, leč politická řež malé, světově jen málo významné, ale samostatnou úvahou se řídící strany, na XXII. sjezdu KSSS započala a neznala slitování. K čemu to bylo dobré? Revizionisté musí zastrašovat, principiálně zastrašovat, ale troufnou si jen na evidentně slabšího, málo významného, toho jsou schopni demokraticky rozsápat.
      Své vystoupení uzavřel L. I. Brežněv slovy: "… jsme hrdí na to, že společně se stranou sloužíme svému lidu, a v tom vidíme smysl a cíl svého života." Bezostyšně lhal? Nebo jen frázemi vytloukal politický kapitál pro svou kariéru? Ať tak nebo ještě i jinak, L. I. Brežněv nese si do historie těžké a nezvratné podklady pro svůj soud.
      Dalším diskutérem, kterého není možné přehlédnout, je již čtenáři známý I. V. Spiridonov. Představil se nám na XXI. sjezdu KSSS ostrou námitkou proti M. Z. Saburovovi a M. G. Pervuchinovi. Na XXII. sjezdu KSSS vystoupil dvakrát.
      V prvém projevu prohlásil, že ústřední výbor jednal z iniciativy soudruha Chruščova moudře, když předložil XX. sjezdu KSSS a později celé straně otázku kultu osobnosti, že toto opatření se projevilo jako životodárný prvek, který přispěl ke zvýšení úrovně politické a organizační práce strany, jakož i obnovení leninských norem života strany a všeho lidu. Prohlásil, že dobrodruh Berija a Malenkov mají na svědomí smrt zcela nevinných lidí a četné represálie. Tvrdil, že obdobně jsou zatíženi Kaganovič a Vorošilov, že protistranická skupina získala na svou stranu Bulganina, Pervuchina a Saburova. Potom mluvil o úplné rehabilitaci leningradské stranické organizace, za což je třeba z celého srdce poděkovat ústřednímu výboru a zvláště soudruhu Nikitovi Sergejeviči Chruščovovi.
      Co je však "leningradský případ"? Zajímal jsem se o něj. Nic konkrétního jsem však nezjistil. Jen odkaz na list Izvěstija. Ten však nebyl vyspecifikován a stejně byl pro mě nedostupný. Potom ještě jedna stať ze vzpomínek V. M. Molotova mluví o leningradském případu. Ale nevím, je-li to událost, kterou měl na mysli I. V. Spiridonov. (O „leningradském případu" se v češtině zmiňuje např. kniha V. Andrijanova „Alexej Kosygin", Orego 2007 - jednalo se o soudní proces, ve kterém byli v r. 1949 souzeni za ztrátu tajných materiálů a demoralizaci ve Státní plánovací komisi SSSR např. předseda Státní plánovací komise SSSR N. Vozněsenskij, tajemník VKS(b) A. Kuzněcov a předseda rady ministrů Ruské sovětské federativní socialistické republiky M. Rodionov - doplnil LVE.) J. V. Stalin a V. M. Molotov Přesto vás seznámím s Molotovovu vzpomínkou. Je ukázkou boje uvnitř komunistické strany, kterému se ten Chruščovův, do nebe vychvalovaný Brežněvem a ostatními revizionisty, vůbec, ale vůbec, nepodobá. Ani v tom nejmenším! Nyní vzpomínka V. M. Molotova:
      "Na XIV. sjezdu, který probíhal koncem prosince 1925," říkal 4. 12. 1973 a 19. 4. 1977 Molotov Čujevovi: "…byli zástupci leningradské organizace ve značné míře proti linii ÚV… Leningradská organizace byla fakticky v rukou Zinovjeva… byla vytvořena skupina členů ÚV. Byl jsem v jejím čele, organizátorem úderné skupiny; 'divoká divize', jak nás pokřtili zinovjevci. Skupinu tvořil Kalinin, Kirov, Bucharin, Tomskij, Vorošilov, Andrejev a jakýsi Šmidt... Hned jak skončil sjezd, vypravili jsme se do Leningradu s tím, aby leningradská organizace odvolala Zinovjeva… každý ze skupiny jsme se rozešli po závodech. Zinovjeva jsme přece jen odvolali, zbavili funkce. Jak? Prošli jsme všemi závody a všude jsme předložili rezoluci na podporu XIV. sjezdu s kritikou leningradské skupiny…
      Zinovjev na Putilovku spoléhal… Museli jsme ho obklíčit. Proto jsme nejproblematičtější objekty odložili na pozdější dobu. Byly to gumárna 'Trojúhelník' a velká fabrika - Putilovský závod. Oba podniky byly silně ovlivněny Zinovjevem. Také morální nátlak pitěrských dělníků byl na ně zaměřen… Jako předposlední závod jsme si vybrali ten 'Trojúhelník'. Šla tam skoro celá naše skupina. Kalinin, také Tomskij, Bucharin. Kirov tam byl. Právě Kirova bylo třeba prosadit na místo Zinovjeva. Začínáme hlasovat. Zatím o druhořadých otázkách. Polovina je pro, polovina proti... Z našich se vytvořila většina, ale nevýrazná… Posledním závodem byla Putilovka. Opět nastoupily naše nejlepší síly. A dosáhli jsme tam zjevnou většinu… A na konferenci jsme vyhráli. Kirov se stal tajemníkem. Zinovjev nevystoupil, ale nevzdal se. Nebyl hloupý, nepřál si otevřenou porážku. Zalezl. Na čas." (F. I. Čujev, Vzpomínky Molotova, Orego l996, str. 213 a 214)
      Jak je vidět, přinesl jsem vám poučení, na faktech dokazující jaké demokratické poměry vládly ve straně bolševiků za Stalinova řízení. Každý měl možnost se veřejně vyjádřit. Pochopitelně, převaha, v krajním případě mocenská, byla na straně vedení strany, tedy Stalina, který ovládal výkonné síly. Ale veřejně se mohl vyjádřit každý. Nikomu nebylo spíláno, nikdo nebyl obviňován bez důkazů - ze zločinů. Ale za Chruščova? V době kdy obnovil leninské normy stranického života? To oponenti neměli naději na veřejnou obhajobu. Ani se bránit nemohli, nebyli obviněni z konkrétních činů. Ale dostávali charakteristiku vhodnou jen pro masové vrahy.
      I. V. Spiridonov také uvedl, že několik dnů po skončení historického plenárního zasedání ÚV KSSS (1957) se v Leningradě konala demonstrace, které se zúčastnilo půl milionů pracujících. Jednomyslně odsoudili rozbíječskou činnost protistranické skupiny a vyjádřili vřelou lásku a oddanost straně a jejímu ústřednímu výboru.
      Státní znak SSSR Potom ještě I. V. Spiridonov mluvil v podrobnostech a plánování, kvalitě výrobků a o hmotné zainteresovanosti a na stať o programu strany my zbyly jen dva odstavečky běžných, konvenčních frází.
      Obdobně koncipovaný diskusní příspěvek přednesl první tajemník ÚV KS Gruzie V. P. Mžavanadze a místopředseda byra ÚV KSSS pro RSFSR G. V. Voronov i první tajemník ÚV KS Ázerbájdžánu V. J. Achundov. Z jeho vystoupení připomenu jen krátký odstaveček, ve které řekl: "Náš lid má přísloví, které zní rusky takto: 'Věz, že je-li tvým soudruhem Rus, je cesta tvoje správná a široká'."
      U vystoupení J. A. Furcevové, ministryně kultury SSSR, se na chvilku zastavím. Prohlásila:
      "Neocenitelnou pomocí pro uměleckou inteligenci v její tvorbě jsou projevy Nikity Sergejeviče Chruščova o umění a literatuře. N. S. Chruščov rozvinul Leninovo učení o stranickosti literatury a vytyčil spisovatelům, výtvarníkům, skladatelům, filmovým a divadelním pracovníkům nejdůležitější problémy tvorby, zevrubně objasnil nutnost významu sepětí literárních a uměleckých pracovníků se životem lidí."
      A já si myslel, bláhový, a také jsem to zde již několikrát uvedl, že N. S. Chruščov rozuměl jen zemědělství a že se zapracoval na diplomata. A on, podle tvrzení J. A. Furcevové, byl i největší instancí přímého řízení kultury!
      J. A. Furcevová byla ministryně kultury a v této funkci přicházela často do styku s lidmi politicky nepevnými, proto také "vyspělými" v oblasti čachru, bezzásadovosti, protekce a jiných "předností" buržoazní morálky. Mluvila o takových jevech, ale nepřisoudila jim politický nebo třídní charakter. Ani tak nemohla učinit. Sama se podbízela politické veličině, již jsem to uvedl. Bylo by zbytečné s ní se zdržovat u otázek kultury. S kulturou se ještě potkáme během úvahy nad sjezdovou diskusí. Náš zájem musí být jiný, politický, ideový i třídní; neboť: když s ministryní kultury, tak jen o mocenských otázkách. V té souvislosti J. A. Furcevová na XXII. sjezdu KSSS mluvila velmi energicky, zaujatě a v širších souvislostech; o protistranické skupině řekla:
      "Nedlouho před červovým plenárním zasedáním ústředního výboru se konalo zasedání předsednictva ÚV, jehož se zúčastnili mnozí členové a kandidáti nynějšího předsednictva… Jednalo se o úplnou, tedy i o stranickou rehabilitaci bývalých velkých činitelů naší armády - Tuchačevského, Jakira, Uberoviče, Jegorova, Eidemana, Korka a dalších. Jejich nevina byla tak zřejmá, že dokonce Molotov, Malenkov a Kaganovič a ostatní se vyslovili pro jejich rehabilitaci, ačkoli svého času přiložili svoji ruku k dílu při jejich tragické záhubě. A tehdy při diskusi se jich Nikita Sergejevič velmi klidně, ale přímo zeptal: 'Kdy jste měli pravdu?' Tato přímá a čestná otázka vyvolala u nich rozpaky a zuřivost. Z jejich jednání na tomto zasedání bylo jasné, že se báli, že pravda vyplyne na povrch, že o hrubém porušení sovětské zákonnosti, jehož se dopustili, se doví celá strana, všechen lid. A tehdy tito rozbíječi připravovali spiknutí, aby svedli stranu z kursu, který obnovoval leninské normy stranického života, na staré pozice a dobu kultu osobnosti. A to je sjednotilo."
      M. N. Tuchačevskij Jistě, bylo to velmi dramatické obvinění. Nedávalo naději rozvratníkům. Následné odsouzení za záhubu nevinných, předsednictvem ÚV KSSS rehabilitovaných, muselo pohltit jejich životy. A přece k soudu nedošlo. Jak to vlastně bylo? Mnohé známe, znala i J. A. Furcevová i sovětská veřejnost. Tak teď jen malý rozbor; z podkladů, jenž máme k dispozici.
      Často se setkáváme s tvrzením: M. N. Tuchačevskij byl rehabilitován usnesením XX. sjezdu KSSS. A to není pravda. Jeho jméno tam v oficiálních projevech vysloveno nebylo. Nezmínil se o něm ani N. S. Chruščov ve své tajném projevu. Až na XXII. sjezdu KSSS padlo tajemství. Z diskusního vystoupení ministryně kultury, ještě jednou tuto skutečnost zdůrazňuji, se světová veřejnost dozvěděla, že Tuchačevskij, odsouzený řádným soudem Sovětského svazu, byl rehabilitován předsednictvem Ústředního výboru KSSS, politické strany, a to v době, kdy mezi sebou bojovaly dvě skupiny nejen o moc, ale doslova o samo lidské přežití. Výrok soudu, právního orgánu státu, se nebral v úvahu, šlapalo se po něm, aby jedna frakce politické strany mohla zvítězit. Taková je demokracie, takový je revizionismus!

J. Fikta