REVIZIONISTÉ: XXII. sjezd KSSS - vrchol zrady - sešit 1 (2/2)

Přidáno v pátek 6. 11. 2009


N. S. Chruščov znázorněný jako pokračovatel Leninova díla - ve skutečnosti jeho deformátor a likvidátor

      Úvodní vystoupení N. S. Chruščova (1. část článku ZDE)

      Projev N. S. Chruščova byl skutečně krátký. Je jasné, bylo to způsobeno předstihem, vyvolaným mimořádným XXI. sjezdem KSSS i tím, že bylo nutno ještě přednést, hlavní osobou strany, úvodní projev k návrhu Programu…
      V referátu, jenž byl zaměřen k jednání o budoucím programu KSSS, N. S. Chruščov jen promluvil a již si přilhával. Prohlásil totiž svou prvou větou, že XX. sjezd KSSS uložil ústřednímu výboru vypracovat návrh programu strany. A to bylo přece úplně jinak. My víme, dokázali jsme si to v prvém sešitě tohoto pojednání, že úkol vypracovat návrh programu strany byl uložen již na devatenáctém sjezdu KSSS, ještě za života J. V. Stalina, že se měl projednávat na příštím sjezdu, tedy na sjezdu dvacátém!
      V úvodní části projevu N. S.Chruščov formálně vzdával hold géniům lidstva, velikým vůdcům proletariátu, Marxovi, Engelsovi a Leninovi; tvrdil, že při práci na návrhu programu se stále obraceli K Leninovi, že vycházeli z jeho geniálních idejí o budování socialismu a komunismu a že právem může návrh programu nazvat leninským.
      Prvá kapitola návrhu se zabývala historií vítězství socialismu, druhá nesla název: Komunismus - velký cíl strany a lidu. V ní mimo jiné N. S. Chruščov prohlásil: nejdůležitější, co je třeba z návrhu programu zdůraznit, je to, že je konkrétní, vědecky zdůvodněný, že znamená novou etapu v rozvoji revoluční teorie Marxe, Engelse a Lenina, že dává odpověď na všechny základní teoretické a praktické otázky boje za komunismus, na nejzákladnější otázky tehdejšího světového vývoje. Hovořil jen tak jak uvádím - jen obecně - svá tvrzení nezdůvodňoval. Byl to nám dobře známý N. S. Chruščov, upovídaný, a při tom v podstatě nic neříkající, glorifikující svou politiku, rezolutní, ale po svém. Tak na příklad prohlásil: "Tomu, kdo chce vědět, co je komunismus, můžeme hrdě říci: 'Přečtěte si program naší strany'".
      V závěru této kapitoly řekl N. S. Chruščov; návrh programu byl vypracován na historické období dvaceti let, při návrhu se někteří soudruzi dožadovali dobu výstavby komunismu zkrátit, ale on jim namítal tvrzením: komunismus je pohár hojnosti a ten musí být vždycky plný až po okraj a kdyby tomu tak nebylo, zkompromitovali bychom ideu komunismu, podlomili iniciativu pracujících a zdrželi postup komunismu. Tak to se "podařilo" do všech důsledků, těžkých důsledků. A to přesto, že N. S. Chruščov v této souvislosti prohlásil: "Řídíme se přísně vědeckými výpočty. A výpočty ukazují, že za dvacet let vybudujeme komunistickou společnost." Byl to avanturismus divoký, hanebně proradný. Komunistickému hnutí způsobil nesmírné, jen těžko překonatelné škody.
      Ve třetí kapitole, která nesla název Od socialistického hospodářství k hospodářství komunistickému, se N. S. Chruščov rozjel k dalším dobrodružstvím. Dal si řečnickou otázku: "Máme vše, čeho je zapotřebí?" Odpověděl si bez skrupulí: "Ano, soudruzi, máme…!" A po několika větách prohlásil: "Za dvacet let bude produkce SSSR téměř dvakrát vyšší, než je nyní v celém nesocialistickém světě." Tedy ne dostihnout USA, ale v podstatě dvakrát předstihnout celou, ale pozor, současnou kapitalistickou produkci. Neuvedl, že ta se bude také během dvaceti let zvětšovat. N. S. Chruščov byl diplomat!
      Další kapitola nesla název: Rozvoj komunistických společenských vztahů a utváření nového člověka. Byla předehrou k jednomu z největších podvodů, jakého se revizionisté dopustili.
      Po nepodstatném teoretizování v úvodu této kapitoly, najednou, bez toho, že by si vytvořil úvodem základnu pro své prohlášení, N. S. Chruščov uvedl:
      "Všelidové vlastnictví tvoří základnu života společnosti, tedy i kolchozního rolnictva." Jakoby se svého podvodu lekl, hned v další větě udělal podstatný krok zpět, když prohlásil: "…zároveň v družstevně - kolchozním vlastnictví vznikají a utvrzují se rysy příznačné pro vlastnictví všelidové. Sám život směřuje k soustavnému sbližování všelidové a družstevní formy vlastnictví…"
      Sám život prý směřuje k soustavnému sbližování všelidového a družstevního vlastnictví. To není pravda; již jsme si ukázali, v předešlé stati, že socialistická společnost se pod Chruščovovým řízením stále více a stále rychleji třídně polarizovala a to především tím, že bylo zaváděno na trh stále více zemědělských produktů - přebytků zemědělské výroby a také tím, a to výrazně, že se výrobní prostředky prodávaly do vlastnictví soukromých osob - družstevníkům. Byla to motanice, co přednesl v této části N. S. Chruščov. Zřejmě vůbec neměl ponětí o studiích této otázky, které přednesl J. V. Stalin, zvláště na konci svého života, tedy v podstatě nedávno. A. I. Mikojan, ten této otázce rozuměl, ale při zpracování návrhu programu zřejmě stál stranou a mlčel. Nebo i on se tvořivě zúčastnil zpracování této "teorie", tohoto referátu?
      Podle klasiků má dělnická třída za úkol vybudovat beztřídní společnost - socialismus. A teprve potom, po odstranění tříd, je možno velmi obezřetně přistoupit k postupným a velmi uvážlivým opatřením, která vedou k výstavbě komunismu. Stav, kdy ještě třídy existují ve společnosti, ale nechovají se k sobě nepřátelsky, je zcela nedostatečný k vyhlášení výstavby komunismu. Pokud existují třídy, musí dělnická třída obětavě a s plným nasazením plnit své historické poslání avantgardy. Třídní boj stále přetrvává. Sice ve výrazně změněných formách, ale přetrvává. Za existence tříd je dokonce vyloučeno se jen domnívat, že vítězství socialismu, jen socialismu, je nezvratné. (viz motto této kapitoly) O tom nás přesvědčila "demokratická" kapitalizace reálného socialismu. Nechala naprosto pochopitelně, přímo zákonitě oživit živly starých, zdálo se, že již překonaných, a odstraněných tříd. A jak oživit! S energií, do té doby nevídanou, se lidé, patřící do této skupiny občanů, pustili do ničení všech výdobytků, ještě přežívajících socialistických výhod prostého lidu, do nenasytného kořistění společenského vlastnictví i do likvidace vlastnictví kolchozního - družstevního.
      V další stati hovořil N. S. Chruščov o státu. Řekl, že návrh programu strany vytyčuje a řeší nový, nejdůležitější úkol komunistické teorie a praxe, úkol přerůstání státu diktatura proletariátu ve stát všelidový.
      Soudím, že celkem správně a výstižně N. S. Chruščov vysvětloval vznik a poslání státu diktatury proletariátu. Historickou nutnost takového státu podepírala jeho poznámka o krvavém kontrarevolučním puči v Maďarsku v roce 1956 i odvolávka na V. I. Lenina, na jeho stanoviska, vyslovená ve Velké iniciativě. (Spisy, sv. 29)
      V dalším však se již "řídil" jen revizionistickým citem, revizionistickou frází. Tak například prohlásil:
      N. S. Chruščov "Je přirozené, že když v naší zemi zcela a definitivně zvítězil socialismus a když jsme vstoupili do období rozvinuté výstavby komunismu, zmizely podmínky, které vyvolaly nutnost diktatury proletariátu, její vnitřní úkoly byly splněny."
      A to byla lež, nebo omyl? Byl to revizionismus. Neměl v ruce ani jeden důkaz, že socialismus zvítězil zcela a definitivně, ale naopak, doléhaly na něho hlasy silně zpochybňující jeho tvrzení. Přiznal se k tomu, když v závěru této části uvedl:
      "Jsou i návrhy jiného druhu, které byly předloženy, řekl bych z pozic školometských, a nikoliv tvůrčího přístupu k probíhajícím procesům; tak podle mínění některých soudruhů má být diktatura proletariátu zachována až do úplného vítězství komunismu. Tito soudruzi naprosto nepřihlížejí k objektivním podmínkám jenž vznikly v naší zemi a ohánějí se jen svévolně vytrženými citáty a pouštějí ze zřetele podstatu Marxova, Engelsova a Leninova učení o státu diktatury proletariátu jakožto státu období přechodu od kapitalismu k socialismu - první fázi komunismu. Nepřihlížejí k tomu, že v naší socialistické společnosti jsou dnes jen pracující třídy, které jsou zaměstnány v socialistické výrobě a jsou jednotné sociálně, politicky a ideově. Po úplném a definitivním vítězství socialismu v naší zemi už neexistuje půda pro diktaturu jedné třídy. Vůči které třídě vlastně u nás může být uplatňována diktatura? Takové třídy u nás neexistují.
      Tito soudruzi dále soudí, že když zůstal svazek dělnické třídy a rolnictva, musí zůstat i diktatura proletariátu. Tito soudruzi však nechápou, že dělnicko - rolnický svazek potřeboval diktaturu proletariátu k boji proti vykořisťovatelským třídám, k socialistické přestavbě rolnického hospodářství a převýchově rolníků, k vybudování socialismu. S vyřešením těchto úkolů se svazek dělnické třídy a rolnictva úspěšně rozvíjí a upevňuje bez diktatury proletariátu v podmínkách socialistického všelidového státu…
      Kdybychom měli být důslední, pak by, podle logiky těchto soudruhů, měla diktatura proletariátu být zachována i za komunismu. Všichni však vědí, že tyto úvahy jsou nesprávné.
      Teze o přerůstání diktatury proletariátu ve všelidový stát, obsažená v programu, plně odpovídá tomu co se děje v životě. Všelidový stát je zrozen životem a vyjadřuje naší linii v politické organizaci společnosti - všestranné rozvíjení demokracie."
      S posledním "argumentem" N. S. Chruščova je možno souhlasit v plném rozsahu; ale s malým, avšak závažným dodatkem:
      Skutečně, na začátku šedesátých let dvacátého století, byl život v socialistickém táboru, v té části, kterou ovládal Sovětský svaz, tedy revizionismus v podání N. S. Chruščova, již bez vlivu proletariátu. Politická organizace společnosti umožňovala bujný růst nové třídy, "socialistické" aristokracie. Ta, jak jsem již dokázal v předcházejících statích tohoto pojednání, ovládala řízení ekonomiky a začala pronikat i do struktury komunistických stran. Návrh programu KSSS skutečně vycházel ze skutečného stavu ve společnosti, jak jej vytvořila zrada uplatňovaná dílčími úpravami od hodiny smrti J. V. Stalina. V tom byl N. S. Chruščov upřímný a přesný. I demokracie se rozvíjela. Jen je třeba se spolu s V. I. Leninem zeptat: Demokracie, ano, ale pro koho, pro kterou třídu? Historické události devadesátých let dvacátého století dávají zřetelnou odpověď: Ano, demokracie pro "socialistickou" ARISTOKRACII! Ale i pro bývalé spojence proletariátu, pro rolníky a jejich stále se rozvíjející "kšeft". Ostatně, to bylo známo i N. S. Chruščovovi. Mluvil o tom v té souvislosti, když řekl:
      "Někteří soudruzi navrhují, aby byl zakázán kolchozní obchod, a ti nejhorlivější dokonce vyzývají ustoupit od obchodu vůbec, nahradit jej přímým rozdělováním. Není snad třeba dokazovat, že tito soudruzi zabíhají daleko dopředu. Otázka, zda obchod má být či nemá být, se neřeší ani na něčí přání, ani dekretem. Pro přechod k přímému zásobování je třeba vytvořit nezbytnou materiálně technickou základnu a hojnost materiálních statků. Dokut tomu tak není, musíme sovětský obchod nikoliv rušit, ale naopak rozvíjet a zdokonalovat. Nemůžeme zakázat ani kolchozní obchod, který stále má ještě zřejmou úlohu při zásobování obyvatelstva potravinami. Kolchozníci musí realizovat část svých produktů.
      Není také možné administrativním způsobem nařídit pevné ceny na kolchozním trhu, jak to doporučují někteří soudruzi. O snižování cen na kolchozním trhu je třeba usilovat především zvyšováním výroby zemědělských produktů…"
      Soukromý trh je nepřípustný i za socialismu; proto je v tomto období naléhavě nutné soustavně omezovat jeho vliv. Za komunismu je naprosto vyloučený. Mladý K. Marx na téma "svobodný obchod" pronesl 9.1.1848 na veřejné schůzi demokratického sdružení krátký, ale výstižný projev. Vyšel mnohokrát po jeho smrti jako brožura. Rusky poprvé vyšel v roce 1885 v Plechanovově překladu. Abych dokázal společenskou nebezpečnost trhu i pro kapitalismus, natožpak pro socialismus a komunismus, ocituji z tohoto Marxova vystoupení krátký úryvek:
      "… vcelku lze říci, že systém ochranných cel je dnes konzervativní, kdežto systém svobodného obchodu působí destruktivně. Rozkládá staré národnosti a vyhrocuje do krajnosti antagonismus mezi buržoazií a proletariátem. Zkrátka systém svobody obchodu urychluje sociální revoluci. A jedině v tomto revolučním smyslu, pánové, dávám svůj hlas svobodě obchodu." (K. Marx a B. Engels, Spisy, sv. 4, str. 422 a 423)
      Přidám ještě názor V. I. Lenina na obchod a na podmínky nutné pro zahájení výstavby komunismu, který přednesl v Moskvě 20. 12. 1919 na městské konferenci KSR(b):
      "Zeptáte-li se sami sebe, co znamená komunismus na rozdíl od socialismu, budete muset říci, že socialismus je taková společnost, která vyrůstá přímo z kapitalismu, že je to první druh nové společnosti. A komunismus je vyšší druh společnosti a může se vyvíjet teprve tehdy, když socialismus zapustí kořeny. Socialismus přepokládá práci bez pomoci kapitalistů, společenskou práci za nejpřísnější evidence, kontroly a dozoru, organizovaného předvojem nejuvědomělejší části pracujících; při tom musí být stanovena míra práce i odměny za práci. To je nutné proto, že kapitalistická společnost nám zanechala po sobě takové pozůstatky a takové zvyky, jako je roztříštěnost práce, nedůvěra ke společenskému hospodářství, staré návyky drobného hospodáře, které panují ve všech rolnických zemích. A komunismem nazýváme takový řád, v němž si lidé zvykají plnit společenské povinnosti bez zvláštního donucovacího aparátu, kdy bezplatná práce ve prospěch celku se stává všeobecným jevem…
      Žijeme v době rozhořčeného boje proti zbytkům velkokapitalistu, který se vrhl na drobnou spekulaci, kde se dá hůř odhalit a kdy nabývá té nejhorší, nejneorganizovanější formy obchodu… (V. I. Lenin, podle stenografického záznamu, Spisy, sv. 30, str. 285 - 289)
      Páni revizionisté!
      I za NEPu byl soukromý svobodný obchod ovlivňován na "přijatelnou", omezenou míru. A vy jste chtěli vstoupit do komunismu v podmínkách, ve kterých nepůsobil regulační činitel, ostře zaměřený ne na omezování, ale rozhodnou likvidaci stále, spontánně se rozšiřujícího trhu s kolchozními přebytky.
      O rozvratu socialistické ekonomiky státu, tedy nejen socialistického charakteru zemědělství a tím i znemožnění přechodu ke komunismu vůbec, způsobené zrušením strojních a traktorových stanic, což přirozeně vedlo k zavedení prodeje výrobních prostředků do rukou soukromých osob - kolchozníků (viz stať v předcházejícím sešitu), N. S. Chruščov nehovořil. To lze snadno pochopit, tomu se nelze divit. Byl to revizionista!
      N. S. Chruščov Jedním z hlavních pilířů výstavby komunismu, se podle programu strany stal všelidový stát. A tomu se už věřit nechce. Ale revizionismus, ústy N. S. Chruščova, takovou nestoudnost předložil bez uzardění stranickému sjezdu ke schválení. A sjezd? Samozřejmě, přijal i všelidový stát jako komunistické řešení. Vždyť to byl sjezd vyzrálých, řekl bych zásadních revizionistů. A pak, takové řešení vycházelo ze zásad XX. sjezdu, jehož duch do světa vyhlásil: socialismus byl v Sovětském svazu vybudován a jeho vítězství je nezvratné. Tak se revizionisté smáli V. I. Leninovi, který komunisty varoval, zaklínal:
      "Přechod od kapitalismu ke komunismu je celá dějinná epocha. Dokud tato epocha neskončí, vykořisťovatelům nevyhnutelně zbývá naděje na restauraci. A po první vážné porážce se vrhají svržení vykořisťovatelé, kteří nečekali, že budou svrženi, kteří v to nevěřili, ani v myšlenkách to nepřipustili, se zdesateronásobenou energií, se zběsilou vášní, se stokrát větší nenávisti do boje za ztracený 'ráj', aby ho znovu dobyli, za své rodiny, které si tak příjemně žily a které teď 'sprostá lůza' přivádí na mizinu a odsuzuje k bídě (nebo k 'sprosté' práci…) A za vykořisťovateli - kapitalisty se belhá široká masa maloburžoazie, o které desetiletí dějinných zkušeností ve všech zemích dosvědčují, že se potácí a kolísá, dnes jde za proletariátem, zítra se leká obtíží převratu, propadá panice po první porážce nebo poloviční porážce dělnictva, je nervózní, pobíhá sem a tam, fňuká, přebíhá z tábora do tábora." (V. I. Lenin, Proletářská revoluce a renegát Kautsky, Spisy, sv. 28, str. 231 - 330)
      V epoše, kdy dějiny kladly na pořad dne otázku bytí, či nebytí socialismu, předstoupili sovětští revizionisté, reprezentováni N. S. Chruščovem a na XXII. sjezdu KSSS, před "svou" stranou, před mezinárodním komunistickém hnutí, veřejně a sebejistě provolali: Vítězství socialismu v Sovětském svazu je nezvratné! Dokonce, v podstatě tvrdili: Ačkoliv odbouráváme ze života sovětské společnosti socialistické rysy jeden za druhým, budujeme komunismus, který je již na dosah ruky.
      Bylo by možno listovat dílem B. Engelse Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, či dílem V. I. Lenina Stát a revoluce nebo vybranou korespondencí K. Marxe a tam všude bychom nalézali důkazy, svědčící o tom, že "koncepce" předložená XXII. sjezdu KSSS, byla ve věci všelidového státu revizionistická, zrádná a protikomunistická, která jen fixovala skutečný stav ve společnosti - skutečné důsledky zrady socialismu.
      Je třeba se ještě zastavit u té části projevu N. S. Chruščova, která pojednává o straně a kterou charakterizoval výrokem:
      "Naše marxisticko-leninská strana, která vznikla jako strana dělnické třídy, se stala stranou všeho lidu."
      Tak jak dávno před XXII. sjezdem KSSS již existoval všelidový Sovětský svaz, tak dávno před XXII. sjezdem KSSS existovala Komunistická strana Sovětského svazu jako strana všeho lidu. Proti takovému prohlášení nelze mít námitek, s tím je nutno souhlasit. Každému bylo a zůstává jasné, že v tomto ohledu byla strana velmi správně charakterizována. Jak "socialistická" aristokracie pronikala do strany, na vedoucí funkce v celém jejím organizačním systému, měnil se její třídní charakter i přesto, že v členstvu zůstával značný počet dělníků. Ti však neměli vliv, jejich revolučnost nikdo nepodněcoval ani neorganizoval, jejich revolučnost byla preventivně nežádoucí. K této kardinální otázce, na tomto místě, jen tato krátká poznámka. Vrátím se k ní až v závěru tohoto pojednání, jemuž jsem dal název Revizionisté, až čtenáře budu informovat o rozsáhlém, zásadním a kritickém stanovisku subjektu, který nebylo možno na počátku šedesátých let dvacátého století přehlédnout.

* * *

J. Fikta