Naším cílem je nový systém - já si ho netroufnu pojmenovat...
aneb „koncepce" místopředsedy KSČM Leo Luzara

Přidáno ve čtvrtek 22. 10. 2009


Leo Luzar

      Ve dnech 16. - 18. října 2009 se i členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa zúčastnili setkání mládeže KSČM, které proběhlo v rekreačním středisku Bouda na Nové Živohošti u slapské přehrady (okres Benešov). Z řady formálních i neformálních politických diskuzí, kterými byly tyto tři dny vyplněny, bylo nepochybně „zlatým hřebem" programu vystoupení místopředsedy Komunistické strany Čech a Moravy pro řízení stranické práce Ing. Leo Luzara.
      Když byl na VII. sjezdu KSČM v květnu 2008 zvolen Leo Luzar místopředsedou strany, většinu členů to překvapilo - s jeho jménem se totiž mnozí setkali poprvé. Dodnes toho o místopředsedovi KSČM mnoho známo není. Narodil se v roce 1964; mně dostupné prameny neuvádějí, od kdy je členem KSČ(M); po jeho zvolení místopředsedou stranické materiály uváděly, že „absolvoval úplné středoškolské studium. Je členem Ústředního výboru KSČM. Od roku 2002 je členem ostravského městského zastupitelstva za KSČM, v minulosti byl také místostarostou Ostravy - jih." Stránky městského obvodu Ostrava - jih uvádějí, že dosažené vzdělání Ing. Leo Luzara je ÚSO - úplné střední odborné! (Snad získal vysokoškolský titul v poslední době a v příslušné kolonce to na stránkách neopravili...)
      Leo Luzar se jako nový místopředseda představil vskutku originálními koncepcemi organizace strany a socialistické (?) ekonomiky, ve kterých se mísí neznalost základů marxismu (o leninismu nemluvě, ten KSČM zavrhuje otevřeně) s jejich nepochopením a cíleným popíráním. V tomto duchu se nesl i Luzarův projev ke mládeži KSČM.
      Dle slov soudruha Luzara KSČM od mládeže očekává, že ji převezme, a zároveň, že bude REVOLUČNÍ a energická! Aby nenechal nikoho na pochybách, jak si tuto revolučnost představuje, ocenil vzápětí předvolební mítinky se zpěváky na náměstích, které prý zaujmou hodně lidí a novináře, a dodal, že radikálové oslovují málo lidí, kvůli radikálům prý přichází KSČM o hlasy. Být revoluční a přitom nebýt radikální, to je úkol pro komunistickou mládež nastíněný soudruhem Luzarem! Běda tomu, kdo by chtěl být nesprávně (radikálně!) revoluční, třeba by na komunistické akce nosil prapory se srpem a kladivem nebo by používal „zakázané výrazy"! Přes Lidové noviny mu vedení strany vzkáže, že ho může ze strany vyloučit...
      Pokud komunisté budou vystupovat komunisticky, nikoho to neosloví, varuje soudruh Luzar. Raději dělejme mítinky se zpěváky, na kterých se budeme stydět i za pouhé třešničkové logo. To, že většina kolemjdoucích v takovém případě sice zaregistruje zpěváka, ale ne politickou stranu, která mítink pořádá, a média že k takovým akcím mlčí (na rozdíl od komunistické prezentace SMKČ třeba na 1. májích a v Lidicích), zcela popírá Luzarova slova.
      Leo Luzar konstatoval, že KSČM chybí generace mezi 30 a 60 lety (podotýkám, že několik představitelů této generace v KSČM, o kterých je slyšet, jsou vesměs lidé typu Luzara a Dolejše!), že mladých v KSČM ubývá (jednak stárnou a jednak znechuceně odcházejí, řekl sice obsáhleji, ale v tomto smyslu). Zmínil také, že KSČM má ze všech politických stran NEJVÍCE nečlenů strany na volebních kandidátkách, a také to, že „stávající kandidáti chtějí být znovu kandidáty a stávající poslanci chtějí být znovu poslanci", čemuž se zaprvé nelze divit, zadruhé to odporuje slovům o očekávání převzetí strany od mladých, vyřčeným v úvodu.
      Komunistická strana Čech a Moravy Zatímco restaurovaný kapitalismus a současnou buržoazní demokracii (zastřenou diktaturu buržoazie) označil Leo Luzar v projevu za „demokratický systém po roce 1989", předchozí socialistické uspořádání hrubě napadl zpochybněním demokratického centralismu, který prý znamenal, že „se nahoře rozhodovalo a dole nediskutovalo". Zato dnes prý má KSČM „jedny z nejdemokratičtějším stanov v Evropě". To možná má, ale zaprvé s organizačními principy výstavby komunistické strany nemají tyto stanovy příliš společného, zadruhé jsou běžně porušovány v mnohem větší míře, než předlistopadové stanovy KSČ založené na demokratickém centralismu. Proč si obhájci těchto „nejdemokratičtějších stanov" hlásajících socialismus „politicky a hospodářsky pluralitní" a „otevřenost dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům" neustále vysvětlují onen dialog a pluralismus jako nutnost zběsilého útočení na obhájce marxismu-leninismu jako na „stalinisty", „provokatéry" a „blázny" a volání po jejich vylučování ze strany a vyhánění z akcí KSČM soukromými pořadatelskými agenturami, ne-li policií?
      „Musíme dělat politiku pro lidi, tzn. ptát se jich, co chtějí, nehledět jen na to, co chceme my", míní Leo Luzar. Politiku proti lidem samozřejmě dělat nemůžeme a nechceme (tedy alespoň marxisté-leninovci nechtějí...), ale úloha komunistické strany jako avantgardy proletariátu přece spočívá v tom, že budeme lidi získávat pro své ideje a svou politiku, a ne, že budeme tyto ideje a politiku odhazovat, abychom byli „přijatelnější pro lidi", kteří jsou momentálně vesměs ovlivněni buržoazní propagandou a ideje socialismu většinu z nich neoslovují.
      Mají-li ovšem být komunisté znovu avantgardou (předvojem), musí si být vědomi svých cílů. Ve Stanovách KSČ platných před listopadem 1989 bylo uvedeno jasně, že „konečným cílem strany je vybudovat beztřídní komunistickou společnost, v níž se bude uplatňovat nejvyšší zásada: ,Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.´" Současné Stanovy KSČM uvádějí, že „programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní..." atd. (O komunismu už ani slovo.) Nemohli bychom zazlívat místopředsedovi KSČM, že se zastává programových cílů KSČM, byť předchozí srovnání cílů KSČ a KSČM jasně svědčí o přechodu z pozic marxismu-leninismu na pozice sociáldemokratického reformismu. Jenže Leo Luzar ony „nejdemokratičtější stanovy" současné KSČM a její program nejen nehájí, nýbrž asi ani nezná! Jak jinak by mohl tvrdit, že „naším cílem je nový systém, já si ho netroufnu pojmenovat, zda to bude socialismus, komunismus, humanismus nebo jak se to bude jmenovat"!!! Kdyby toto prohlášení neslyšelo na vlastní uši několik desítek účastníků setkání mládeže, asi by nevěřili, že místopředseda (dle názvu) komunistické strany někdy něco takového řekl.
      Leo Luzar správně podotkl, že revoluční podmínky v naší zemi nejsou, ale dodal, že KSČM je „nemůže vyvolávat". Jinak řečeno, komunisté mají sedět doma, na schůzích nebo v hospodě a čekat, až se revoluční podmínky „samy vytvoří". Zprávu ze sjezdu Komunistické strany Řecka, ze které citoval soudruh David Pazdera, aby ukázal na kontrast mezi její politikou a koncepcemi (?) vedení KSČM, odsoudil Leo Luzar jako „obsahující fráze, které se u nás používaly do roku 1989 a vedly ke změně, kterou lidé chtěli". Bylo by prospěšné, aby si soudruh Luzar zjistil z existujících průzkumů veřejného mínění z podzimu 1989, že v té době jen nepatrná menšina respondentů byla pro kapitalistickou cestu vývoje. Přesněji by mu o tom mohl pohovořit jistě např. soudruh Lubomír Vacek z Klubu společenských věd. Nesoulad mezi slovním hlásáním marxisticko-leninské teorie (včetně termínů jí vlastních a dnes působících „zastarale", když je vedení KSČM už před téměř 20 lety odhodilo) a praxí skutečně do značné míry ovlivnil nespokojenost mas s podobou socialistického režimu na konci 80. let. Ale to neznamená, že bychom měli samotné základy marxismu odložit, protože jsou to „fráze"!
      Obávám se, že soudruh Luzar ani z těchto základů nemá co odhazovat, protože je nezná nebo nikdy nepochopil. Jak jinak by mohl například tvrdit, že „máme tady systém, který vynalezl peníze" (...kapitalismus? Za feudalismu peníze neexistovaly?), který „se drží zuby nehty a tvrdě bojuje" (což znamená, že existuje třídní boj, jehož existenci vedení KSČM vehementně popírá!), ale „že revoluce může vyvolat válku a my jsme tvrdě PROTI JAKÉKOLI VÁLCE." Dle Leo Luzara je prý „otázkou, zda existují války spravedlivé"! Je potěšující, že soudruh Luzar někdy slyšel marxisticko-leninskou teorii o spravedlivé a nespravedlivé válce, ale je děsivé, že ji popírá. Dle mínění Leo Luzara tedy například Velká vlastenecká válka Sovětského svazu proti fašistickým okupantům nebyla spravedlivá a sovětská moc se měla fašistům vzdát, aby zabránila válce! Pokud by tomu tak bylo, je otázkou, v jaké podobě - a jestli vůbec - by dnes existovaly slovanské národy a zda by se Leo Luzar vůbec narodil.
      „Pokud KSČM dostane v ČR ve volbách přes 50% hlasů, stejně neudělá revoluční změny, protože ostatní státy ČR ekonomicky zablokují", soudí Luzar. To je logický důsledek popírání teorie o revolučním přechodu k socialismu, přeceňování parlamentarismu a popírání základní Leninovy teze o možnosti a nutnosti vítězství socialismu nejprve v jedné nebo několika zemích v kapitalistickém obklíčení. Jistě, že současná ČR nemůže úspěšně přejít k socialismu jako jediná v Evropě. Na druhou stranu upadat kvůli tomu do pasivity a čekat na „světovou revoluci", to je stejné likvidátorství jako výše zmíněné „čekání na revoluční situaci". (Mohla by úspěšně provést KSČ přechod k socialismu po 2. světové válce nebýt vítězství socialistického Sovětského svazu a nebýt Lidových milicí jako ozbrojených složek schopných podepřít socialistickou revoluci?)
      Dle slov L. Luzara se „musíme zamyslet, zda můžeme jít cestou revoluce". KSČM má v tomto jasno, „má jiný program", jak řekl Luzar (pokud by neměla revoluci v programu jen z taktických důvodů, nemohl by se žádný marxista zlobit, dodávám já!). Neúspěch Štěpánovy KSČ prý dokazuje, že „revoluční strana nezaujme". (Neúspěch Štěpánovy KSČ však není důsledkem její revolučnosti či nerevolučnosti, jako spíše důsledkem vlastní pasivity. Komunistický svaz mládeže i pozdější Svaz mladých komunistů Československa se snažily se Štěpánovou KSČ spolupráci navázat - vždy bez valných výsledků.)
      „KSČM jako by se styděla, že se podílí na moci", domnívá se Leo Luzar. Nesdílím tento názor - KSČM naopak své podílení se na moci, účast v buržoazním parlamentu a zastupitelských orgánech (kterou jako takovou marxisté-leninovci neodsuzují), považuje téměř za jedinou formu své činnosti. Spíše bychom mohli uvažovat o tom, zda se členové KSČM nemusí stydět za to, jakým způsobem se KSČM na této moci podílí, zda se nemusí komunisté stydět za to, že místopředseda „jejich" strany hlásá výše nastíněné protimarxistické „koncepce".
      Leo Luzar sklidil na setkání mládeže KSČM slabý potlesk. Nejlepším dojmem ze setkání pro nás ze SMKČ zůstala Píseň práce a Internacionála, které ještě nebyly odhozeny jako „používající fráze" a „škodlivě radikální"...

Leopold Vejr