REVIZIONISTÉ - Sešit č. 2 (3/3)

Přidáno v pondělí 5. 10. 2009


Státní znak SSSR

      Období puče, zrady, slávy, moci a pádu Chruščovova revizionismu v konfrontaci s historickými událostmi, stanovisky klasiků i s jinými důkazy

      Sešit č. 2
      XX. sjezd KSSS

J. F I K T A

      Vystoupení všech hostů ze zahraničí významně podpořilo revizionistický kurs N. S. Chruščova.
      Dolores Ibarruri jménem Komunistické strany Španělska, řekla: "XX. sjezd KSSS, zpráva Ústředního výboru, přednesená soudruhem Chruščovem, jsou novým teoretickým přínosem do pokladnice marxismu-leninismu v otázkách soužití dvou soustav, možnosti odvrácení válek v současné etapě, forem přechodu různých zemí k socialismu, jakož i v otázce poměru mezi komunistickými stranami a socialistickými stranami, jsou velkou pomocí komunistickým stranám a dělnickým organizacím všech zemí…"
      Palmiro Togliatti, jménem Italské komunistické strany, řekl: "Předkládáte celému světu výsledky důsledného a úspěšného boje na zmírnění mezinárodního napětí, za mírové soužití všech zemí, za mír, který je nejvyšší metodou, jež dnes zavazuje všechny lidi… Způsob, jakým projednáváte své problémy a směle kritizujete nedostatky své práce, je příkladem opravdového demokratismu, který klade zájmy lidí nad vše… Zde na vašem sjezdu jsme získali novou jistotu, že naše věc, věc socialismu, je nepřemožitelná. Přeneseme tuto jistotu na naše dělníky, rolníky, kulturní pracovníky, všechny prosté lidi, kteří chtějí žít v lepším světě…"
      Harry Pollitt, jménem Komunistické strany Velké Britanie, ve svém vystoupení uvedl: "Jsem hrdý na to, že se mi dostalo cti, abych tlumočil XX. sjezdu KSSS vřelý a srdečný pozdrav Komunistické strany Anglie. Je mi obzvláštním potěšením, že mohu tlumočit naše pozdravy tomuto sjezdu, který konstatuje velkolepé úspěchy socialismu a stanoví ještě větší cíle, které si ukládá sovětský lid na cestě ke komunismu…"
      J. B. Tito Z pozdravného telegramu J. B. Tita: "Drazí soudruzi! Dovolte, abych vašemu sjezdu tlumočil jménem Svazu komunistů Jugoslávie a Socialistického svazu pracujících soudružské pozdravy a upřímná přání úspěchů a plodné práce pro blaho vaší veliké socialistické země a pro další mírumilovný rozvoj mezinárodní spolupráce…
      Návštěvou vašich vedoucích představitelů, soudruha Chruščova, Bulganina a Mikojana v roce 1955 v naší zemi a přijetím tak zvané Bělehradské deklarace nastalo nové období v rozvoji vztahů mezi našimi dvěma zeměmi a našich vztahů s ostatními lidově demokratickými zeměmi, což mělo velký příznivý vliv také na rozvoj mezinárodních vztahů jak pro upevnění mírumilovných sil, tak i pro postupné obnovení důvěry a porozumění mezi národy a zmírnění napětí a obav z nové války… Soudím, že zdaleka ještě nemůžeme být spokojeni s mezinárodní situací, avšak můžeme s hlubokou jistotou říci, že hlas míru stále více přehlušuje některé výzvy k válce…"
      Pozdravné poselství Komunistické strany Spojených států amerických: "Posíláme XX. sjezdu KSSS bratrský pozdrav od Národního výboru Komunistické strany Spojených států amerických. Společně se vším mírumilovným lidem naší země sledujeme práci vašeho sjezdu s velkou nadějí a jistotou, protože víme, že tento sjezd je prodchnut upřímným přáním navázat přátelství a spolupráci mezi všemi zeměmi… Nechť se utužuje solidarita dělníků a jejich organizací ve všech zemích ve společném úsilí všeho pokrokového lidstva o mír, demokracii a sociální pokrok…"
      Z delšího projevu Maurice Thoreze, který mluvil jménem Francouzské komunistické strany, vyjímám jen jeden odstaveček, ve kterém uvedl:
      "Francouzskou komunistickou stranu inspirují bohaté zkušenosti slavné komunistické strany Sovětského svazu, která ukazuje cíl proletariátu celého světa a jejíž pomoc byla pro francouzské komunisty neocenitelnou po dobu celé historie jejich strany. Komunistická strana Sovětského svazu byla vždy vzorem zásadovosti, neochvějné věrnosti ideám Marxe, Engelse, Lenina a Stalina…"
      Velkou pozornost věnovalo XX. sjezdu KSSS vedení Komunistické strany Číny. Vedoucí delegace Ču Te, po svém projevu přečetl dopis Mao Ce-tunga, předsedy Ústředního výboru KS Číny. Pravilo se v něm mimo jiné:
      "Zásluhou správného vedení Komunistické strany Sovětského svazu, dosáhlo sovětské zemědělství v poslední době velkých úspěchů. Všechna usnesení a účinná opatření, týkající se obdělávání panenské půdy, dalšího rozvoje mechanizace a elektrifikace zemědělství, zvyšování výroby obilí, průmyslových surovin a živočišných výrobků jsou základem, který zajišťuje další úspěchy v zemědělství Sovětského svazu.
      Spolu s rychlým růstem průmyslové a zemědělské výroby se zvyšuje také den ode dne hmotná a kulturní úroveň sovětského lidu… V mírovém využívání atomové energie je Sovětský svaz přede všemi zeměmi světa… To svědčí o tom, že Sovětský svaz kráčí ke komunismu…
      Díky správnému vedení KSSS dosáhl Sovětský svaz nesmírných úspěchů také v zahraniční politice… normalizace sovětsko jugoslávských vztahů, uzavření mírové smlouvy s Rakouskem, upevnění vztahů mezi Sovětským svazem a Německou spolkovou republikou a zejména návštěva sovětské vládní delegace v Indii, Barmě a Afghánistánu měla velký historický význam. To vše sehrálo obrovskou úlohu v boji za světový mír.
      Veliké úspěchy, jichž dosáhl Sovětský svaz za poslední léta v zahraniční i v nitřní politice, jsou nemyslitelné bez správného vedení osvědčeného Ústředního výboru SSS v čele se soudruhem Chruščovem, jsou nemyslitelné bez pevné semknutosti řad Komunistické strany Sovětského svazu.
      Komunistické učení, leninská zásada kolektivního vedení, těsné spojení s miliony obyvatel sovětských lidí, neustálé rozvíjení kritiky a sebekritiky - zásady, jimiž se přesně řídí ve své činnosti ÚV KSSS, a rozdrcení zrádcovské Berijovy kliky, to vše jsou zkladní faktory zajišťující nepřemožitelnou politiku KSSS a pevnou jednotu jejich řad. Čím pevnější je Komunistická strana Sovětského svazu, čím více vítězství dosáhl Sovětský svaz ve všech oblastech, tím více se projevuje nepřemožitelnost Komunistické strany Sovětského svazu, vybudované Leninem a vychované Stalinem a jeho nejbližšími spolubojovníky.
      KSSS byla, je a bude vynikajícím příkladem komunistickým stranám všech zemí na světě, je první údernou brigádou světového revolučního a dělnického hnutí.
      Mezi KSSS a sovětským lidem na jedné straně a Komunistickou stranou Číny a čínským lidem na druhé straně, existují nejtěsnější svazky. Tyto bratrské, nerozborné přátelské svazky se den ze dne stále více upevňují, staly se mohutným činitelem v upevňování socialistického tábora a zachování světového míru. Komunistická strana Číny společně s komunistickými stranami zemí socialistického tábora, vedeného Světským svazem, společně s komunistickými stranami ostatních zemí bude vždy neúnavně bojovat za upevnění míru, za pokrok všeho lidstva.
      XX. sjezd KSSS přispěje obrovským tvůrčím přínosem k dalšímu budování komunismu v Sovětském svazu, k zachování a upevnění míru. Váš sjezd bude novou inspirující silou pro čínský lid a pro všechny národy ostatních zemí světa…"
      I poslední pohled do diskuse na XX. sjezdu KSSS ukáže jednotu představitelů dělnických a komunistických stran světa. Jménem Albánské strany práce hovořil Enver Hodža. Prohlásil mimo jiné:
      Enver Hodža "… Albánský lid je nesmírně zavázán Sovětskému svazu. Svoboda, nezávislost, svrchovanost jsou nejcennější vymoženosti, kterých dosáhl albánský lid svým bojem i díky velkému Sovětskému svazu. Velká říjnová socialistická revoluce se stala předzvěstí osvobození národů; správnou politiku velikého Lenina a strany bolševiků, považoval náš lid za politiku spásy, za svou vlastní politiku… Bez rozhodující pomoci sovětského lidu, bez obrovských zkušeností Komunistické strany Sovětského svazu, které neustále inspirují naší stranu, nebylo by svobodné Albánie…
      Dvacátý sjezd Komunistické strany SSSR je pro nás velkou školou. S bedlivou pozorností a obdivem jsme naslouchali zprávě, kterou přednesl soudruh Chruščov. Nemůže být na světě jednoho poctivého člověka, který by neměl radost a který by se neutvrdil ve víře, že se splní jeho největší naděje, když vidí tak veliké úspěchy a bezpříkladné hrdinství sovětských lidí při mírovém rozvoji velkého Sovětského svazu - záštity pokrokových sil celého světa…
      Náš socialistický tábor, vedený Sovětským svazem, je dnes silnější než kdy před tím, neboť naše věc je spravedlivá, naše politika je politikou míru a má aktivní podporu všech národů, všech mírumilovných lidí a států světa…"
      I diskuse, přednesená na XX. sjezdu KSSS rozhodným způsobem potvrdila, že revizionismus nikdy v minulosti nezvítězil tak jednoznačně, na tak významné frontě, jakou byl XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Muselo to být pro N. S. Chruščova opojné. Všechno se zdařilo. Kdo nepochválil politické novinky, aspoň sliboval věrnost. Velmi významná byla podpora Mao Ce-tunga. Pochválil všechno. Orientaci na jugoslávský revizionismus, že byl odstraněn Berija, kolektivnost vedení jako zásadu řízení, mírovou politiku v koncepci N. S. Chruščova i kritiku a sebekritiku o které se na XX. sjezdu KSSS asi nikdo jiný ani nezmínil - ta byla Stalinovým fenoménem a za Chruščova se vůbec neuplatňovala, nikdo pro ni neagitoval. Kromě toho, spolu s Thorezem si vzpomněl na Stalina? To byla maličkost. Smítko, které mohutná vlna zrady spláchla do zapomenutí.
      Nic nebránilo tomu, aby na tajném shromáždění, již ne XX. sjezdu KSSS, ale jen schůzky bývalých delegátů XX. sjezdu KSSS, kterým vypršel mandát okamžikem oficiálního skončení sjezdu, mohl N. S. Chruščov učinit nejtěžší krok, bez soudu, ke kůlu hanby a věčného zatracení, na věky přikovat J. V. Stalina. K čemu to bylo dobré? Byla to msta za život syna - zrádce Sovětského svazu? (viz F. I. Čujev, Vzpomínky Molotova, Orego 1996, str. 247 a R.Černý, Exprezident, Orego Futura, 1998, díl. II., str. 10) Nebo touha být v dějinách velikou osobností. Lenina překonat Chruščov nemohl. On byl vědec, největší a jediný úspěšný revolucionář světa všech dob, zakladatel skutečného socialismu. Ale Stalina, praktického politika i když správného a zásadového vykladače a realizátora odkazu V. I. Lenina - překonat možné bylo. Dokonce snadné, lehké, stačilo ho pomluvit. Nevím, musel mít N. S. Chruščov "vznešenou" pohnutku. Z praktického hlediska to bylo zbytečné. Již měl moc plně v rukou a proto mohl formálně, chladně uznávat Stalina i nadále, tak jako Lenina, a překrucovat jeho odkaz, právě tak, jak to činil s odkazem V. I. Lenina.
      Na druhou stranu; proč to neučinit; vždyť to byl motiv velmi jednoduchý. Na XX. sjezdu si Chruščov vytvořil podmínky - atmosféru, která mu umožnila, aby mohl na tajném zasedání označit Stalina za zločince a tím i provádění socialistické revoluce a obranu výstavby socialismu, za zločin. Z této politické platformy vytvořil premisy k masovému rušení právoplatných soudních rozhodnutí - k politickým rehabilitacím, prováděných politickými orgány. (Podivné, neuvěřitelné, zlovolné nebo protiprávní?) A protože jen on a jeho lidé měli přístup do Stalinova archivu, mohl pak na základě stejné politické premise soudit každého politického oponenta z řad spoluspiklenců z hodiny smrti J. V. Stalina, ale i jiných osob z jejich generace, třeba bojovně založených proti revizionismu, kdyby upevnění jeho mocenského postavení to vyžadovalo. XXII. sjezd KSSS vyzněl velmi zřetelně jako příprava na soudní represe stydlivých oponentů, (Molotova, Kaganoviče, Malenkova…) jako příprava msty za jejich činnost v revoluci a při obraně výstavby socialismu, jako mocenské odstranění nebezpečných oponentů. Mnohé nasvědčuje tomu, že to byly vnější síly, které zmařily záměr Chruščova.
      K pojednání o sjezdu, který s důrazem brojil proti kult osobnosti, horoval pro kult kolektivního vedení a blouznil o parlamentní cestě k socialismu, uvedu kvalifikovaný dodatek. Bude to výtah z článku O autoritě, který B.Engels uveřejnil ve sborníku Almanacco Republicano per l'anno 1874:
      "Někteří socialisté zahájili v poslední době pravé křižácké tažení proti tomu, co nazývají principem autority. Stačí jim říci, že ten či onen akt je autoritářský, aby jej odsoudili. Tento paušální postup se uplatňuje v takové míře, že je nutné podívat se na tuto otázku blíže. Autorita v tom smyslu, o jaký tu jde, znamená nadřazení cizí vůle naší vůli; na druhé straně autorita předpokládá řízení. Protože však oba tyto výrazy mají špatný zvuk a vztah jimi vyjádřený je pro podřízenou stranu nepříjemný, jde o to, zda je možné obejít se bez něho, zda budeme moci - za současných společenských podmínek - vytvořit jiný sociální řád, v němž tato autorita bude zbytečná a nutně tedy vymizí. Když zkoumáme průmyslové ekonomické vztahy, jež jsou základem současné buržoazní společnosti, shledáme, že mají tendenci stále více nahrazovat izolovanou činnost lidí kombinovanou činností. Na místo malých dílen izolovaných výrobců nastoupil moderní průmysl s ohromnými továrnami a závody, v nichž stovky dělníků řídí složité stroje poháněné parou; dostavníky, formanské vozy na hlavních silnicích byly vytlačeny vlaky… Rovněž v zemědělství začíná stále více vládnout stroj a pára… Tak kombinovaná činnost, vzájemně závislých procesů nastupuje všude místo nezávislé činnosti jednotlivců. Ale kombinovaná činnost znamená organizaci; a je možná organizace bez autority?
      Předpokládejme, že socialistická revoluce svrhla kapitalisty, jejichž autoritě je dnes podrobena výroba a oběh statků. Postavme se plně na stanovisko odpůrců autority a předpokládejme dále, že půda a pracovní stroje se staly kolektivním vlastnictvím dělníků, kteří jich používají. Zmizí autorita, anebo jen změní formu? Podívejme se na to.
      Vezněme jako příklad přádelnu bavlny. S bavlnou je nutno postupně provést alespoň šest operací, než je z ní vlákno, a tyto operace se konají většinou v různých místnostech. K udržování nerušeného chodu strojů je dále zapotřebí inženýra, který dozírá na parní stroj, je zapotřebí strojníků pro běžné opravy a mnoho dalších dělníků… vznikají v každé místnosti co chvíli dílčí otázky týkající se způsobu výroby… A ať se rozřeší rozhodnutím představitele postaveného do čela každého pracovního odvětví, nebo, je-li to možné - většinou hlasů, vůle jednotlivce se vždy bude muset podřídit; to znamená, že otázky se budou řešit autoritativně. Automatický mechanismus velké továrny je mnohem despotičtější, než byli drobní kapitalisté, kteří dělníky zaměstnávali… nad brány továren lze napsat: Zanechte vší autonomie, kdo sem vstupujete. Jestliže si člověk vědou a tvůrčím geniem podřídil přírodní síly, tyto přírodní síly se mstí tím, že tou měrou, jak jich používá, podrobují ho despotismu nezávislému na jakékoli sociální organizaci. Žádat odstranění autority ve velkoprůmyslu znamená žádat odstranění průmyslu samého; znamená to zničit parní spřádací stroj a vrátit se ke kolovratu.
      Vezměte druhý příklad - železnici…
      Ale nutnost autority - a to velitelské autority - není nikde zřejmější než na lodi na širém moři. Tam závisí v okamžiku nebezpečí života všech na tom, aby všichni se okamžitě a bezvýhradně podřídili vůli jednoho…
      Všichni socialisté jsou zajedno v tom, že politický stát a s ním politická autorita po příští sociální revoluci zmizí, tj., že společenské funkce ztratí svůj politický charakter a změní se v pouhé administrativní funkce chránící skutečné zájmy společnosti. Ale antiautoritáři žádají, aby autoritativní politický stát byl zrušen ihned, ještě dříve, než budou zrušeny sociální podmínky, z nichž se zrodil. Žádají, aby prvním činem sociální revoluce bylo odstranění autority. Viděli tito lidé někdy nějakou revoluci? Vždyť revoluce je jistě nejautorativnější věc, jaká jen existuje; je to akt, jímž jedna část obyvatelstva vnucuje svou vůli druhé části puškami, bodáky a děly, tj. prostředky neobyčejně autorativními; a jestliže vítězná strana nechce přijít o plody svého boje, musí udržovat své panství strachem… Byla by se Pařížská komuna udržela třeba jen jediný den, kdyby se nebyla opírala a autoritu ozbrojeného lidu, který stál proti buržoazii? Což naopak Komuně právem nevytýkáme, že této autority neužívala v dostatečné míře?
      Tedy jedno z dvojího: buď antiautoritáři sami nevědí co mluví, a pak jen šíří zmatek, anebo vědí, a pak vědomě zrazují hnutí proletariátu. V obou případech slouží reakci." (K. Marx a B. Engels, Spisy, svazek 18, str. 335 - 338)
      Copak my dnes nemáme právo vytýkat XX. sjezdu KSSS, že se zřekl nutné a ve zkoušce času osvědčené revoluční autority? A tak podnítil vznik politické atmosféry, která postupně, poznenáhlu, sotva znatelně stírala ze společnosti její socialistický charakter, což vyústilo na XXII. sjezdu KSSS ve veřejně proklamovanou zradu a následně v tichý zánik socialistického systému.
      Tuto stať nelze ukončit jinak, než zvoláním: Hanba organizátorům XX. sjezdu KSSS!