Gustáv Husák: Svědectví o Slovenském národním povstání (10/10)

Přidáno v úterý 8. 9. 2009


Gustáv Husák

      Problémy národně demokratické revoluce

      Od konce ledna 1945 jsem asi tři týdny strávil v Moskvě. V té době zde probíhaly rozhovory o budoucích poměrech v ČSR, o nové vládě a o jejím programu, o postavení Slovenska. Z vedení KSS a SNR jsem byl v Moskvě sám, a proto jsem se jednání o těchto otázkách zúčastňoval téměř denně.
      Už 22. ledna zahájil Beneš jednání o vytvoření nové československé vlády s V. Noskem, představitelem KSČ v Londýně.
      Českoslovenští komunisté v Moskvě žili v té době (únor 1945) pod dojmem stanoviska G. Dimitrova k česko-slovenskému vztahu: u obrovské většiny soudruhů, s nimiž jsem hovořil, žila myšlenka federativního řešení státoprávního uspořádání ČSR. Bylo to řešení komunistické, podle sovětského vzoru, a touto cestou se tehdy dala už i Jugoslávie. Lepší řešení nikdo neznal. Vedení Komunistické strany Slovenska toto stanovisko v době povstání prakticky zastávalo, i když termínu „federace" jsme s ohledem na Londýn nepoužívali. Tak smýšlel v povstání Šverma, s tímto míněním jsem se setkal i v Moskvě.
      Rovněž Gottwald byl v té době pro federativní řešení. V rozhovoru se Stalinem (23. ledna 1945), kde se kromě jiného diskutovalo o zásadních otázkách politiky strany v době osvobození a po něm, radil Stalin Gottwaldovi - jak jsem tehdy v Moskvě slyšel - „velkou citlivost a ohleduplnost při řešení slovenské otázky"; radil mu však počítat i s Benešem, dohodnout se s ním, akceptovat ho jako prezidenta.
      Gottwald byl v hloubi duše pro federativní řešení, ale obával se, jak to bude přijato v českých zemích, kde nacistická okupace zvýšila národní citlivost a kde řádění luďáckých klerofašistů vyvolalo i protislovenské nálady.
      Když Gottwald v únoru 1945 uvažoval o návrhu „vládního programu", shrnoval především už dosažené výsledky a dohody, stav dosažený nebo předpokládaný na východním Slovensku rozšiřoval a legalizoval pro celé území státu, dílčí otázky se spojovaly do jednotného dokumentu.
      Situace na Slovensku, tak jak se vyvíjela v době povstání a na osvobozeném území, umožňovala seskupit demokratické síly země pod přímým vedením strany. Nejmasovější strana slovenské buržoazie - HSLS - se zkompromitovala a byla zakázána; druhá buržoazní strana - DS - byla ještě slabá, ve vědomí mas zatím nezakotvila, organizačně byla v počátcích; sociální demokracie se sloučila s KSS. Komunistická strana měla možnost vést demokratické síly přímo. Jiná situace však byla v českém táboře. Národní fronta se vytvářela z emigrantských skupin za hranicemi, které neuměly dost dobře odhadnout své možné postavení doma. Bylo třeba se dohodnout s Benešem. Gottwald vycházel politicky z možné dohody čtyř českých stran (KSČ, sociálních demokratů, národních socialistů a lidovců), které měly být po osvobození vládními stranami. To vylučovalo vedoucí politické postavení KSČ.
      Závěr diskuse byl, že politický základ NF na Slovensku má tvořit KSS a DS, přičemž v NF mají být masové organizace, zejména jednotné odbory a svaz zemědělců, jejichž prostřednictvím může strana zesilovat svůj politický vliv.
      Pokud jde o stranu, počítal Gottwald s tím, že v důsledku rozdílných podmínek budou po jistou dobu nezbytné dvě organizačně samostatné komunistické strany - Komunistická strana Československa a Komunistická strana Slovenska - s tím, že na domácím území bude dojednáno společné celostátní vedení.

      *
      Dne 21. února bylo schváleno nařízení SNR č. 1/1945 o zřízení ústředních úřadů (pověřenectev) a na jeho základě byl jmenován vládní orgán - sbor pověřenců. (Pověřenectva byla obsazena „paritně", pověřencem vnitra byl G. Husák - pozn. red.)
      Velký politický zápas byl sveden v předsednictvu SNR s činiteli Demokratické strany o zákonnou úpravu tří otázek: a) pozemkové reformy, b) organizace bezpečnosti, c) národních výborů.
      Byla zahájena organizační výstavba hlavních masových organizací. Odborové hnutí bylo hned po osvobození budováno jako jednotná organizace pod rozhodujícím politickým vlivem komunistické strany. Větší těžkosti se vyskytly při budování Jednotného svazu slovenských zemědělců. Demokraté, bývalí agrárníci, považovali rolnictvo za svoji doménu, domáhali se všude svého zastoupení a do organizací JSSZ vnášeli staré agrárnické představy. Komunistická strana Slovenska dala podnět i k budování jednotné organizace mládeže - Svazu slovenské mládeže.
      Komunistická strana Slovenska probojovávala takovou politickou strukturu Národní fronty, aby v ní byly zastoupeny kromě dvou politických stran i tyto masové organizace, především odbory a JSSZ. Činitelé Demokratické strany si uvědomovali politický vliv KSS v těchto organizacích, obávali se převahy komunistů v NF, a proto se všemožně bránili účasti masových organizací v ní. Teprve v Manifestu k slovenskému lidu, který vydala NF (KSS a DS) 20. března 1945, připustili účast odborů, zemědělců i mládeže v Národní frontě.

      *
      Na konferenci KSS 28. února 1945 v Košicích se sešlo 110 delegátů z 27 osvobozených okresů Slovenska: byli to soudruzi, kteří prošli bojem a v současné době stáli na vedoucích místech osvobozeného území.
      (G. Husák v referátu uvedl: „Komunista má sice práva jako každý jiný občan, ale má desetkrát víc povinností právě proto, že je komunista. Pro ty, kteří chtějí využít členství v Komunistické straně Slovenska ke kariéře, není v naší straně místa…" - pozn. red.) Referát pak ve třinácti bodech shrnul naléhavé úkoly stranické práce:
      „1. Pevná, masová, disciplinovaná strana je základem úspěchu naší práce.
      2. Ideová čistota a jasná politická linie strany.
      3. …V každém okrese, v každé vesnici, v každém městě musí být silná organizace strany…
      4. Jednotné vedení Komunistické strany Slovenska musí před oblastní, okresní a místní konference stavět jednotnou, demokraticky přijatou linii. Tuto linii je pak třeba plnit a není možno dovolit žádné úchylky.
      5. Zvýšený důraz na práci v masách. …
      6. Klademe zvýšený důraz na skutečné vybudování široké Národní fronty…
      7. Ve slovenské národní otázce musíme zachovat jasnou linii a vždy a všude ji dodržovat.
      8. …provedení pozemkové reformy.
      9. Svou politickou i odborářskou aktivitu musíme vystupňovat v odborech, v organizacích mládeže a v závodních výborech.
      10. Ihned po konferenci je třeba zahájit velkou politickou kampaň pomocí schůzí, letáků, plakátů a novin.
      11. …Svolávat členské schůzky a kontrolovat činnost každého soudruha.
      12. Školení funkcionářů a členů…
      13. Chránit jednotu strany a pracujícího lidu, odstraňovat sektářství. …"
      Tato konference KSS tak sehrála historickou úlohu. Dala komunistům a všem pracujícím jasný program, úkoly a perspektivu, odstranila mnohé nejasnosti a rozdílný postup v okresech. Přispěla ke zvýšení aktivity na všech úsecích.

      Moskevská jednání

      Delegace Slovenské národní rady cestovala auty na sovětské letiště v okolí Krosna. Jeli s námi Slánský a Laušman, kteří zůstali po zatlačení povstání do hor s Asmolovem, generál Hasal a Hála, kteří byli s Němcem na Zakarpatské Ukrajině a potom se potloukali po Košicích (Slovenská národní rada znemožnila Hasalovi organizovat na slovenském území Velitelství osvobozeného území), a generál Svoboda, s nímž se počítalo v nové vládě.
      Do Moskvy jsme přiletěli asi 12. března 1945. Londýnští činitelé tam ještě nebyli.
      Benešova garnitura, která po celá léta suverénně vládla v zahraničí a pečlivě připravovala své lány na obnovení buržoazních pořádků z předmnichovské republiky, se dostala vývojem situace na evropských frontách a s nesmírnými úspěchy Rudé armády, jež už začala osvobozovat území republiky, do těžké situace. Slovenským národním povstáním a dalším vývojem na Slovensku i událostmi na Zakarpatské Ukrajině byla přitisknuta ke zdi, na domácí frontě utrpěla těžké porážky. Beneš a jeho lidé doufali, že aspoň Čechy osvobodí angloamerická vojska, že si tam vybudují svou pevnou základnu. Se zklamanými iluzemi z posledního vývoje a s tajnými nadějemi na příznivější vývoj v Čechách přicházeli do Moskvy uzavřít dočasnou dohodu s komunistickou stranou: dohodnout se tak, aby v nové vládě zůstali, aby se mohli vrátit domů, ale nevázat si ruce k dalekosáhlým opatřením pro budoucí vývoj.
      Z tohoto hlediska Gottwald formuloval, resp. usměrňoval formulování návrhu vládního programu: aby byl pro Beneše a jeho činitele přijatelný, aby mohlo dojít k dohodě a současně aby to byl dobrý základ, z něhož by KSČ mohla vycházet při mobilizování lidových mas pro svůj program.
      Po třech odpůldnech byl prakticky celý vládní program - s výjimkou kapitoly o Slovensku - dohodnut a jednomyslně schválen. Konflikt a rozruch vznikl kolem 6. kapitoly, která formulovala stanovisko k slovenské otázce. Po dohodě se Slovenskou národní radou navrhl Gottwald do 25členné vlády 9 míst pro Slováky. Benešovským kruhům se to zdálo mnoho. Nakonec byla jednání přednesena do komice šesti zástupců (vedoucí činitelé čtyř českých politických stran a já se Šrobárem za SNR). V této komisi bylo nakonec po dlouhých průtazích 28. března dohodnuto složení nové vlády. Do nové vlády navrhla Slovenská národní rada V. Širokého, J. Šoltésze, J. Ďuriše, V. Clementise, J. Ursínyho, V. Šrobára, I. Pierota, J. Lichnera a plukovníka M. Ferjenčíka. Za zmínku stojí, že v zákulisí jsme měli nejvíc těžkostí s kandidováním V. Clementise. Lidé, kteří později přispěli k jeho tragické smrti10), měli v těchto dnech námitky proti Clementisově účasti ve vládě. Nakonec jeho kandidatura prošla.
      Nová vláda, dohodnutá v Moskvě a jmenovaná v Košicích, měla toto složení: předseda - Zd. Fierlinger (soc. dem.), místopředsedové - Kl. Gottwald (KSČ), V. Široký (KSS), J. David (nár. soc.), J. Ursíny (DS), J. Šrámek (lid.),… (následuje seznam ministrů, pozn. red.)
      Na závěr jednání a státní návštěvy Beneše v Moskvě uspořádal Stalin slavnostní večeři v krásném Georgijevském sále v Kremlu. Přítomni byli téměř všichni významnější političtí i vojenští činitelé SSSR a vedoucí osobnosti československého politického života.
      Na mnohé přípitky na slávu SSSR a Rudé armády odpověděl Stalin: Všichni chválíte Rudou armádu. Pochopitelně, vždyť je za co. Nezapomeňte však, že i vojáci jsou lidé. A naši vojáci, než se dostali k vám, prošli mnoho tisíc kilometrů ve strašných bojích. Viděli svá zničená města a vesnice, zavražděné nebo odvlečené rodiny. Prošli vším myslitelným lidským utrpením. Nedivte se, jestliže po tom všem někdy vybočí z kolejí obvyklých v normálním životě. Pochopte to, a já vás za ně prosím: odpusťte jim. Tato Stalinova slova na mne zapůsobila neobyčejně silně. Vrchní velitel vítězné armády, která přináší svobodu desítkám národů a zničila nejmohutnější armádu světa, se omlouvá za možné drobné přehmaty svých vojáků! I v tom byla síla socialismu.

Vladimír Clementis 10) Clementis Vladimír, 1902 - 1952, sl. politik, publicista, člen KSČ od 1925. 1939 - 1945 v zahraničním odboji v Paříži a Londýně (v této době byl vyloučen z KSČ za kritiku sovětsko-německého paktu), 1945 - 1948 státní tajemník na ministerstvu zahraničí, 1948 - 1950 ministr zahraničí ČSR, 1945 - 1946 člen Slovenské národní rady, 1945 - 1950 poslanec Národního shromáždění, 1949 - 1950 člen ÚV KSČ. 1951 zatčen, 1952 odsouzen k smrti za velezradu a vyzvědačství (vyzrazení státního tajemství jako člen organizace, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství; spolčení k pokusu zničit samostatnost republiky a lidově demokratické státní zřízení) a popraven. 1963 stranicky a občansky rehabilitován. Hrdina ČSSR in memoriam (1968). Přesto o okolnostech jeho obvinění nejsou dodnes známy podrobnosti.

      *
      Dne 31. března odvážel dlouhý vlak z Moskvy činitele moskevské i londýnské emigrace, delegaci Slovenské národní rady, prezidenta, starou i novou československou vládu na svobodné slovenské území.

      Vítězství nad fašismem

      Jestli se nemýlím, přijel jsem do Košic 31. března. Přípravy k přivítání prezidenta, vlády a ostatních zahraničních činitelů byly v plném proudu.
      …Další potíže byly s hudbou, protože při oslavách pochopitelně hudba nesmí chybět. Už jednou jsme s tím v Košicích pohořeli. Připravovala se oslava slavnostního odevzdání klíčů od města zástupci Slovenské národní rady a bylo tedy třeba obstarat hudbu k zahrání státní hymny. Po ruce však nebyla jiná než cikánská a ta hymnu neznala. Jakžtakž jsme sehnali noty a cikáni se zaručili, že hymnu zahrají jako nikdo. A opravdu zahráli. Slavnost se konala v košickém divadle. Velitel města major Dvorkin slavnostně předával na jevišti klíče Šrobárovi. Cikáni, kteří nerozuměli slovensky ani rusky, najednou začali hrát hymnu. Všichni jsme vstali, Dvorkin přerušil projev. „Kde domoc můj" zahráli cikáni jaksepatří táhle na způsob lidové psíně. A z „Nad Tatrou sa blýska" udělali takový čardáš, že by při něm v krčmě nezůstala v klidu ani noha. Hymny dozněly, Dvorkin dokončil projev a podal Šrobárovi ruku. Vtom cikáni znovu spustili hymnu. A zase museli všichni vstát a postavit se do pozoru. To se opakovalo čtyřikrát. Šrobár se tak rozčílil, že mu podávané klíče spadly na zem. Horkokrevní příslušníci bezpečnosti - partyzáni hned cikány zavřeli. Co však s nimi ve vězení. Vždyť hráli, jak uměli. Byli propuštěni, ale my jsme už neměli odvahu ještě jednou je angažovat pro slavnost. Museli jsme sehnat vojenskou hudbu.

      *
      Zahajoval jsem a řídil hlavní uvítací slavnost v divadle. Řečníků bylo mnoho, ale hlavní motivy se opakovaly. Za KSS pronesl pozdravný projev J. Ďuriš11). Týž den přednesl předseda vlády Fierlinger na zasedání Slovenské národní rady vládní prohlášení (Košický vládní program) a Kl. Gottwald přečetl 6. kapitolu vládního programu, kterou nazval Magnou chartou slovenského národa.

Július Ďuriš 11) Ďuriš Július, 1904 - 1986, sl. politik, byl v l. 1941 - 1945 vězněn, 1945 - 1963 zastával řadu stranických a státních funkcí, 1951 - 1953 byl předsedou sboru pověřenců. V l. 1968 - 1969 nestál na pozicích marxismu-leninismu a 1970 byl vyloučen z KSČ.

      *
      Dne 2. března 1945 byla Slovenská národní rada kooptací doplněna o 15 členů (k původním 50 z povstání. V dubnu byl počet členů Slovenské národní rady rozšířen o dalších 16 členů (na celkový stav 81,z nichž však mnozí zahynuli v bojích). Dne 7. dubna 1945 bylo pozměněno předsednictvo Slovenské národní rady takto: předsedové: K. Šmidke a J. Lettrich, místopředsedové - G. Husák, L. Novomeský, D. Ertl, J. Styk a T. Tvarožek.
      Nařízením Slovenské národní rady ze 7. dubna 1945 byla reorganizována i pověřenectva a pak jmenován nový sbor pověřenců. (G. Husák zůstal pověřencem vnitra - pozn. red.)
      Ludvík Svoboda a Klement Gottwald (snímek z března 1948) Z Gottwaldovy iniciativy bylo v Košicích dohodnuto celostátní vedení strany - dočasný ÚV KSČ. Měl to být interní stranický orgán, protože navenek vystupovaly KSČ a KSS jako organizačně samostatné strany. V tomto vedení bylo 9 českých soudruhů (Gottwald, Slánský, Kopecký, Švermová, Nosek, Laštovička, Krosnář, Procházka, Harus) a 8 slovenských soudruhů (Šmidke, Husák, Novomeský, Široký, Ďuriš, Šoltész, Friš, Bacílek). Tento ÚV KSČ se sešel ke své první schůzce 8. dubna. Bylo vytvořeno i užší předsednictvo ÚV: Gottwald, Šmidke, Slánský, Kopecký, Nosek, Široký.

      *
      Dne 4. dubna 1945 byla osvobozena Bratislava a s ní celé jižní a jihozápadní Slovensko. Tento významný úspěch Rudé armády jsme si připomněli na veřejné manifestaci v Košicích 5. dubna, kde promluvili Fierlinger, Gottwald, Valo, Lichner a já. 9. nebo 10. dubna jsme se s několika spolupracovníky vypravili na cestu do Bratislavy, kam jsme se dostali 11. dubna.
      Celá západní část Slovenska (na západ od Hronu) nepociťovala řídící ruku košických orgánů. Bylo třeba rychle organizovat nové řídící a administrativní centrum. Zřídili jsme oblastní sekretariát KSS, jemuž v té době podléhalo celé západní Slovensko a jehož vedením jsem pověřil Š. Bašťovanského. Druhý den po našem příchodu vyšla Pravda jako ústřední orgán KSS. Byly to první svobodné noviny v Bratislavě po šesti letech. Vytiskli jsme Košický vládní program. Komunisté byli hybnou pákou veškerého úsilí. Konaly se stranické schůze a aktivy, aby členové strany byli informováni, aby se zvýšilo a sjednotilo jejich úsilí. Demokratická strana zde na západě zatím neexistovala. Její první zárodky se teprve postupně vytvářely. Začalo se organizovat jednotné odborové hnutí, svaz mládeže a svaz zemědělců.
      V první polovině května se vedení Komunistické strany Slovenska i národní orgány přemísťovaly do Bratislavy. V tomto městě, po jehož dlažbě více než šest let duněly gardistické a nacistické holínky, přijímá Slovenská národní rada 15. května symbolicky jako své první zákonné opatření - nařízení SNR o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví. Svoboda lidu byla vykoupena draze. Desítky vesnic byly vypáleny, železnice a mosty zničeny, továrny a zásoby vyrabovány. Celé Slovensko bylo poseto hroby protifašistických bojovníků a příslušníků Rudé armády. Zločiny domácích i zahraničních fašistů nesměly proto zůstat bez trestu: z pocitu lidské spravedlnosti i pro výstrahu budoucím.

      *
      Progresivní síly ve vládě si vynutily odvolání S. Ingra z funkce vrchního velitele československé branné moci. Vrchním velitelem se stal generál Svoboda, v té době už ministr národní obrany. Z funkcí byli odvoláni i další Benešovi služebníci: generál B. Miroslav, náčelník štábu vrchního velitelství, a jeho zástupce F. Moravec. Generálská klika z Londýna padla.
      Košický vládní program ukazoval perspektivu řešení sociálních a hospodářských problémů pracujícího lidu. Významná účast komunistů ve vládě a národních orgánech, výstavba národních výborů jako orgánů lidové moci, orientace na Sovětský svaz - to vše dávalo jistotu, že obnovená republika bude skutečným domovem pracujících mas našich národů. Tento optimismus pokrokových sil, které byly v nástupu, charakterizoval májové dny roku 1945.
      Celé území našeho státu bylo osvobozeno. Prezident a vláda odjížděli z Bratislavy do osvobozené Prahy. Vláda odletěla 10. května a téhož dne se ujala svých funkcí v definitivním hlavním městě státu, osvobozeném Rudou armádou. Dr. Beneš opustil Bratislavu 12. května. Vrátil se znovu na Pražský hrad. Obnovená republika se jmenovala stejně, ale vnitřně se v ní mnoho změnilo. Hybnou pákou jejího dalšího vývoje se staly jiné síly - síly pracujícího lidu. Válka skončila. Před státními a národními orgány stály úkoly obnovy hospodářství, rekonstrukce, politického upevnění lidově demokratického zřízení, perspektivy mírové výstavby.