Ludo Martens: Sovětský svaz a sametová kontrarevoluce (1/8)

Přidáno ve středu 5. 8. 2009


Ludo Martens

      Rád bych čtenáře tohoto článku seznámil s knihou předsedy Belgické strany práce Ludo Martense „Sovětský svaz a sametová kontrarevoluce" (česky OREGO, 1996), která obsahuje autorovy statě z let 1990, 1991 a 1995 rozebírající příčiny, průběh a důsledky restaurace kapitalismu v řadě evropských socialistických států.
      V úvodu knihy shrnuje soudruh Milan Havlíček (KSČM) základní stanovisko Ludo Martense: „Nebyl poražen socialismus založený na marxismu-leninismu, ale revizionisty oslabený společenský řád vydaný napospas jeho nepřátelům. Byl podán pouze další důkaz o tom, že revizionismus je se socialismem neslučitelný. Dnes víme že ti, kdo pod pláštíkem „tvořivého rozvoje" marxismu-leninismu otevřeli brány restauraci kapitalismu (ať již své počínání zastírali kouřovou clonou „demokratického" a „humánního" socialismu, „socialismu s lidskou tváří" nebo dalšími vyumělkovanými přívlastky) jsou povětšinou sluhy kapitálu. Místo obnovy socialismu, generální útok na jeho základy."
      V úvodu knihy píše Ludo Martens o tom, že příčiny kontrarevolučních převratů sahají až k Chruščovově „protistalinské" politice nastolené na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, která rozdělila komunistické hnutí na dva proudy - ten v čele s KSSS nazývá L. Martens revizionistickým a druhý v čele s Komunistickou stranou Číny a Albánskou stranou práce protirevizionistickým. Ačkoli různé revizionistické deformace se projevovaly v obou proudech, jak vysvětluje dále: V protirevizionistickém proudu nastal r. 1968 negativní vývoj. Od intervence sovětských jednotek v Československu v srpnu 1968 změnila KS Číny zcela zásadně svůj náhled na Sovětský svaz. Tvrdila, že v SSSR je teď u moci státní kapitalismus a že tato země provádí zahraniční politiku v duchu sociálního imperialismu; že se Československo stalo novou kolonií sovětské říše; že ve snaze překonat svého amerického soupeře se sovětský sociální imperialismus stal tou nejnebezpečnější supervelmocí a ta že uvnitř zavedla fašismus hitlerovského typu, aby se mohla připravit na avantýry v zahraničí.
      Belgická strana práce rovněž převzala tyto teze. V mnoha stranických organizacích vedla tato tvrzení k nové formě revizionismu, který byl zdánlivě „ultralevicový", ale ve skutečnosti pravicově oportunistický. Některé strany totiž hlásaly spojenectví s buržoazií a se západním imperialismem proti „sociálimperialismu". …
      V září 1987 … Belgická strana práce konstatovala, že teorie „sociálimperialismu" a „sociálfašismu" neodpovídá sovětské skutečnosti, a že Gorbačov ostře kritizoval některé zásadní stránky Brežněvovy politiky. … Ekonomické základy a jádro politických struktur zůstaly socialistické, i když nahlodané revizionismem, který převládl ve vedení.
      …Toto rozhodnutí znamenalo pro Belgickou stranu práce rozchod s teorií „státního kapitalismu" a „sociálního imperialismu". Tyto teorie vedly některé stranické organizace k podpoře Solidarity, Charty 77 a kontrarevolučních hnutí, jež se rozpoutala v letech 1989 - 1990 v zemích východní Evropy a v Sovětském svazu.
      … Srpnový zásah r. 1968 zastavil otevřeně kontrarevoluční proces, který zahájil Dubček. Ale problém revizionismu nebyl v Československu vyřešen zásadním způsobem a ideový a politický rozklad šel dále svou cestou až k roku 1989.
      Pakliže jsme v roce 1987 hovořili o možnosti návratu Sovětského svazu k marxismu-leninismu, koncem roku 1988 jsme již byli přesvědčeni, že Gorbačov provádí obzvláště obratný a proradný revizionismus a že se dal nezvratně cestou restaurace kapitalismu.
      …Gorbačovova perestrojka a program XXVIII. sjezdu z roku 1990 znamenaly přechod k tržnímu hospodářství a k otevřené diktatuře nové buržoazie.
      Světový kapitalismus nepopiratelně vyhrál bitvu proti pracujícímu lidu bývalých socialistických zemí, ale ten lid se nemohl bránit, protože byl odzbrojen vedením, které ho podvedlo. V „sametových revolucích" nebyl poražen marxismus-leninismus z toho prostého důvodu, že v těchto porážkách vůbec nebyl zastoupen.

Připravil Leopold Vejr