Enver Hodža, 1984: Co se děje v sovětském vedení?

Přidáno v pondělí 29. 6. 2009


Enver Hodža

      Před čtvrt stoletím, 19. června 1984, zveřejnil albánský stranický a státní činitel Enver Hodža (1908 - 1985) stať „Co se děje v sovětském vedení", která je i dnes pozoruhodná tím, jak se její předpověď smutně naplnila. Tragický pád světové socialistické soustavy nám stále připomíná, že boj s oportunismem a revizionismem by měl být důležitou součástí činnosti všech komunistických stran a organizací.

      Ve zpravodajích tiskových agentur neustále čtu zprávy a komentáře všech druhů o vnitřních konfliktech ve vedení strany a nejvyšších státních orgánů sociálimperialistického Sovětského svazu. Přestože tyto zprávy pocházejí od západních tiskových agentur a tisku kapitalistického světa, který se velmi zajímá o politické senzace v bývalých socialistických zemích, stále nejsou zcela bez opodstatnění.
      Zvěsti o tom vznikly už dávno, v době, kdy kapitán Leonidas byl naživu, pokud se nemýlím. Ale po jeho smrti se začalo hlasitě roztrubovat: Vážné konflikty v sovětském vedení. Vyvstala otázka: Kdo zaujme Brežněvovo místo - Andropov nebo Černěnko, ale když se Andropov stal generálním tajemníkem ústředního výboru a následně předsedou Nejvyššího sovětu (volbou, která byla Západem vítána), říkalo se: Hvězda Černěnka a jeho klanu pohasla.
      Andropov nevydržel dlouho. Brežněv si jej povolal jako poradce na onom světě. Proto dohady pokračovaly: Kdo nastoupí na místo Andropova - Černěnko nebo Gorbačov?
      Časem se ten dříve jmenovaný ukázal silnějším. Oficiální propaganda v Sovětském svazu začala najednou vychvalovat osobnost Černěnka, začala být zveřejňována jeho prohlášení, jedno po druhém, sliby začátku nové epochy atd. atd. Zároveň bylo naznačováno, že to již nebude Andropovova linie.
      Je to pravda? J. V. Andropov
      Jak se mi zdá, není důvod tomu nevěřit. Co je ve skutečnosti jasně zřetelné? V sovětském vedení, ve straně a státě, lze vidět dvě protichůdné tendence, obě vycházející z jasně kontrarevolučních, revizionistických a kapitalistických pozic a doprovázené tajnými manévry. Zdá se, že Černěnko představuje dočasný kompromis mezi těmito dvěma trendy.
      Proč si to myslím a říkám?
      Andropov zůstal ve funkci pouhých 14 měsíců, ale byl velmi chválen za kroky, které provedl v organizačních otázkách strany a v ekonomické a politické oblasti. Byly mu věnovány sochy a knihy, pojmenována po něm města atd.
      Totéž se děje s Černěnkem. Ačkoli přišel k moci teprve před 4 měsíci, pějí mu chvalozpěvy, mluví o jeho skvělých schopnostech organizačních, politických, hospodářských a v dalších oborech. Zároveň existují náznaky odchodu od Andropovovy linie, jako např. změny, propouštění, jmenování a převody v centru a v základně. Andropov prosazoval své vlastní lidi, a nyní se zdá, že jsou nahrazováni příznivci Černěnka.
      Ohledně Andropova říkají, že byl o něco pružnější ve vztazích se Spojenými státy americkými a ostatními imperialistickými mocnostmi. O Černěnkovi říkají, že je více nepoddajný, více rozhodný atd. Nicméně, náčelník štábu velitelství strategických sil letecké obrany Sovětského svazu, který dal příkaz sestřelit jihokorejské civilní letadlo, když narušilo vzdušný prostor Sovětského svazu, což byl akt, ohledně kterého udělaly Spojené státy americké velký rozruch, byl nejprve vysoce oceněn, ale o něco později degradován.
      To jsou některé ze skutečností, které jsem zmínil pro ilustraci nestabilní situace a drsného konfliktu mezi klany, probíhajícího pod pokličkou ve vedení sovětských sociálimperialistů. K. U. Černěnko
      Ukazuje se, že se jedná o přechodnou situaci, protože poměr sil se dosud jasně nepřevážil na jednu stranu; závažnou skutečností je, že člověk jako Andropov, jehož zdravotní stav byl nejistý, byl jmenován do stranického a státního vedení Sovětského svazu, jedné ze dvou imperialistických supervelmocí světa, a po jeho smrti jiná osoba, o jejímž zdravotním stavu je mnoho dohadů, že je vážně nemocný, má obtíže při dýchání, mluvení atd. Opravdu, když vidíte Černěnka v televizi, působí na vás dojmem muže, který může stěží stát a je zcela nemocný.
      Takže vyvstává otázka: Jaké jsou skutečné síly, které stojí a jednají za těmito osobami jako Andropov a Černěnko v nejvyšším vedení Sovětského svazu?
      Je to těžké předvídat, ale nejspíš jsou do toho zapojeny jisté vnitřní síly, bez vyloučení vlivu vnějších sil, a zvláště vedoucí kruhy armády a KGB, této strašlivé zbraně sovětských sociálimperialistů.
      Jak dlouho bude tento obchod pokračovat a jak skončí, uvidíme, ale nemyslím si, že může vydržet dlouho. Kurs, kterým se daly revizionistické síly v této zemi, závažná ekonomická situace, narůstající komplikace a rozpory se „spojenci" Varšavské smlouvy a RVHP, stejně jako těžká a vážná mezinárodní situace, se kterou je třeba se vypořádat, pokračující tlak vyvíjený mezinárodním imperialismem a mezinárodní buržoazií, bude mít nepochybně vliv na nový, urychlený vývoj v Sovětském svazu. Tento vývoj nedává tušit nic dobrého pro národy Sovětského svazu.

E. Hodža: Supervelmoci (1959 - 1984), výpisy z politického deníku,
Institut marxisticko-leninských studií při ústředním výboru Albánské strany práce, Tirana 1986
Z angličtiny přeložil a v textu zvýraznil Luděk Kobza