Ke sjezdu strany - dopis s. Antonína Zápotockého z pankrácké věznice

Přidáno v pondělí 15. 6. 2009


Antonín Zápotocký

      Toto je článek od s. Tondy Zápotockého, kteréhož knihu „Rudá záře nad Kladnem" citovali v jednom pořadu na České televizi - o fabrikách, o jejich rozvoji, o jejich úpadku, o brown fields, jak se říká těm vyhaslým továrním komplexům, o brown fieldu „Koněv" na Kladně, kam se jezdí dívat američtí studenti „více než na chrám sv. Víta", jak říkal jejich průvodce. Od Tondy Zápotockého, za něhož se staví i mlíkař v Menzelových „Skřiváncích na niti", Tondy Zápotockého, který přežil koncentrák, Tondy Zápotockého, který se stal druhým lidově-demokratickým prezidentem Československa 32 let po napsání tohoto dopisu. Poté, co zemřel Klement Gottwald.

      Všem soudruhům, soudružkám a organizacím na Kladensku!
      V těchto dnech se scházejí zástupci třídně uvědomělého proletariátu k významnému a v dějinách dělnického hnutí v Čechách důležitému sjezdu.
      Na něm bude rozhodnuto o ustavení Komunistické strany Československé a o organickém splynutí v jednotný celek s mezinárodně organizovaným proletariátem jiných zemí, v III. Komunistickou internacionálu.
      Krok tento proveden být musí a proveden také bude. Žádné překážky, které by snad ještě v poslední chvíli byly navaleny v cestu, žádné oběti, které by byly žádány, nejsou již s to, aby uskutečnění tohoto dějinného aktu odvrátily, a ten, kdo by se proti němu chtěl stavět, byť by jeho zásluhy a autorita byly jakékoli - bude odsunut stranou.
      Dělnický revoluční proud, uveden byv jednou v opravdový pochod za určitým cílem, nedá se více hníst a zpracovávat jako těsto ani rukama šikovných politiků, pro určité a chvilkové jejich zájmy a nápady, nýbrž řítí se jako lavina vpřed, zanechávaje za sebou i dřívější vůdce a nestaraje se více o jejich opatrnické a varovné rady. - Toho si musí být dnes všichni vědomi.
      A nyní slovo k našim soudruhům, dělníkům. Prohlašujíce se za komunisty a tvoříce komunistickou stranu, bereme na sebe celou řadu povinností a závazků. Jejich plnění může se zdánlivě zdát v některých chvílích hodně těžké a obtížné a časová obtíž, svízel a nezdar může lehce u nedosti přesvědčených vyvolat pokleslost a zklamání.
      A tu je nutno si uvědomit: prohlášením se za komunistu nečiním nikomu žádnou úsluhu, plním jen svojí třídní dělnickou povinnost, neposlouchám žádný diktát, poslouchám jen svoje dělnické svědomí a nepřináším žádnou oběť ve prospěch někoho druhého a cizího - přináším-li oběť, přináším ji ve svůj vlastní prospěch, ve prospěch své třídy, které jsem součástkou a jednotkou.
      Vycházeje z tohoto poznání a přesvědčení, nemohu se nikdy dožít zklamání.
      Velká idea osvobození dělníka z námezdního otroctví, kterou nelze uskutečnit jinak, než zrušením kapitalistických řádů a zřízením socialistické společnosti, tato idea, která je tak stará jak dělnictvo samo, nemůže zklamat a nemůže zradit. Existovala již v dávných letech jako nejasně vyhraněná, spíše jen tušená naděje na vykoupení lidstva, existuje desítiletí, vtělena jsouc v pevně vyhraněné a teoreticky podložené zásady vědeckého Marxova socialismu.
      Dělnictvu je tento cit a touha po osvobození vlastní a není potřebí mu jej žádným umělým způsobem očkovat. Touha po osvobození dělnické třídy, zrovnoprávnění dělníka ve společnosti, jeho vymanění z námezdního otroctví, zabránění tomu, aby jeho práce byla nadále předmětem vykořisťování kapitalisty, ovládá veškeré dělníky, ať jsou již příslušníky té, či oné socialistické strany.
      Touha a cíl je zde stejný - cesty jsou různé. Dělnická touha je zde mnohdy a mnohými zneužívána a dělnické šiky, jednotnou touhou a cílem spjaté a ovládané, voděny jsou cestami různými, mnohdy navzájem se křižujícími. Těmito klikatými „vývojovými" cestami vedeny jsou dělnické masy falešnými vůdci pustou pouští kolem cíle, některými nevědomky a mnohými zúmyslně. Rozhled a obzor dělníků je falešnými hesly zastiňován a zatemňován, aby nevidíce přímé cesty, nemohli falešné vůdce opustit a přímo k cíli se vrhnout. Pak byl by konec sektářství a sláva mnohých falešných vůdců, kteří slibují, že jen oni nejbezpečnější a nejpohodlnější cestou dovedou dělníky do země zaslíbené, by rázem pohasla.
      Úkolem komunistické strany je tomuto mámení dělnictva učinit přítrž. Komunistická strana má být předvojem dělnické armády, tápající ve tmách a voděné falešnými cestami okolo konečného cíle. Komunistická strana jako nejuvědomělejší a nejrozhodnější předvoj dělnické třídy má povinnost vždy a za každých okolností skrze houští překážek a mlhy, falešných hesel, přes proklínání lžisocialistických vůdců a přes zuření buržoasie dělnické třídě nejpřímější a nejrychlejší cestu k cíli ukazovat.
      Soudruzi a soudružky!
      Klement Gottwald a Antonín Zápotocký v r. 1948 To je náš úkol, který bereme na sebe prohlášením se za komunisty. Úkol čestný a úkol nutný. Snad se můžeme na cestě za jeho splněním dožít nepříjemností, perzekuce, pronásledování a kaceřování, ale zklamání se dožít nemůžeme. Velká zářivá idea osvobození dělnické třídy neklame a klamat nemůže, komunisté, zříce cestu před sebou jasně, nemohou být podvedeni. Mohou se i zde vyskytnout falešní ukazovatelé, kteří společnou dráhu nastoupíce, najednou v půli cesty odhalí své ledví a budou k nepravým cestám radit. Mohou se někteří i zrady dopustit a do nástrahy a tenat nepřátel předvoj dělnické třídy chtět vlákat. Může se různými machinacemi podařit postup tohoto předvoje na chvíli zdržet a zastavit, ale nemůže se podařit tento předvoj na bludiště nepravých cest zavést a od cíle odvrátit.
      Jako komunisté, soudruzi, máte před sebou ohromný úkol. Vždy a v každém případě nejrychlejší dosažení konečného cíle dělnické třídy mít na zřeteli. Jako komunisté bojujete za sebe a za celou dělnickou třídu. I ti, kteří dnes ohloupeni falešnými hesly bloudí po cestách nesprávných, půjdou jednou s námi. Proti nim nesměřuje náš boj. Náš boj směřuje proti kapitalistické třídě a proti všem těm jejím přisluhovačům, kteří ať vědomě nebo nevědomě v zájmu jejím sloužíce, proletariát na falešné cesty zavádějí.
      I kdyby proti nám rozpoutala se veškerá zloba a závist dnešní vládnoucí společnosti, kdyby ulicí potupy a hanby měli jsme kráčet proklínáni svými třídními nepřáteli a jejich přisluhovači, vysmíváni těmi z řad dělnických, kteří ještě nepochopili, a opuštěni těmi, kdož nechali se zastrašit. Ani to nemůže nás, soudruzi, jako komunisty zlomit a zmalomyslnět. Kapitalistická společnost je v rozkladu a odsouzena k zániku. Zoufalý strach a tušení brzkého konce může ji vyprovokovat k násilným činům v bláhovém domnění, že tím pádu bude zabráněno. Kdyby na kteréhokoli z nás, soudruzi, nejkrutěji zloba a vztek této společnosti dopadla, uvědom sobě:
      Dnes můžete mne štvát, zítra zavřít, obžalovat, odsoudit i oběsit - však kdybyste tisíc rozsudků vynesli a tisíc šibenic postavili, ideál osvobození dělnické třídy, idea komunismu je zde a idea tato zvítězí.
      S tímto vědomím, soudruzi, jděte na sjezd, s tímto vědomím rozcházejte se z prvého sjezdu komunistické strany Československé, bojovného předvoje dělnické třídy v Československé republice, součástky mezinárodní armády proletariátu celého světa. V tomto vědomí pracujte mezi všemi, kteří dělníky jsouce, dnes ještě třeba bloudí a nechápou - zítra však stanou se bojovníky za velkou ideu, budovateli nové, spravedlivé společnosti.

„Svoboda" ze dne 14. května 1921, roč. XXXI, čís. 56
Připravila Společnost Klementa Gottwalda