Gustáv Husák: Z projevu na I. sjezdu Socialistického svazu mládeže ve Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze 27. září 1972

Přidáno ve čtvrtek 11. 6. 2009


Gustáv Husák

      (...) Sama skutečnost přesvědčuje o tom, že naděje buržoazního Západu, antisocialistických, antikomunistických sil, pokud jde o naši společnost, o dělnickou třídu, družstevní rolnictvo, inteligenci i o mladou generaci, jsou absolutně falešné. Tak jako obrovská většina pracujícího lidu, rovněž i obrovská většina pracující a studující mládeže v Československu dnes plně stojí na pozicích socialismu, na pozicích marxismu-leninismu, na pozicích podpory komunistické strany, naší zahraniční politiky, na pozicích spojenectví se Sovětským svazem a s bratrskými socialistickými státy.
      (...)
      Co někdy dělá mladým lidem problémy? Dnešní mladá generace nezažila bezprostředně vykořisťování, třídní útlak, bídu a hlad, všechno zná jen z doslechu. Nechceme to mladým lidem zazlívat, naopak jsme šťastni, že dorůstají a připravují se na život v lepších materiálních, politických i mírových podmínkách. Současně jim ale tato skutečnost ztěžuje orientaci. Jaký mají kompas při posuzování věcí doma i ve světě? Vždyť pro mladé lidi už některá slova vymizela ze slovníku. Co je pro velkostatkář, majitel továrny, bankéř? Neznají tyto pojmy jako starší generace, už je to dávno, co se zbořily staré třídní instituce. Proto je třeba o těchto otázkách velmi uvažovat, abychom znovu jako před několika lety nezabloudili nebo se nedali svést. Je třeba hledat řešení, jak dosáhnout, aby mladí lidé lépe chápali, o co jde po staletí, o co šlo ve společnosti v minulosti a co jde ve světě dnes. Kde je taková červená nit, podle které se člověk může orientovat?
      Marx před více než sto lety formuloval jako základní poučku historického materialismu, že dějiny lidstva jsou dějinami třídních bojů. V duchu této myšlenky vedou dělnická třída a ostatní progresivní společenské síly zápas o změnu daného stavu s programovým cílem výstavby socialistické a postupně beztřídní, komunistické společnosti.
      Po tisíciletí byla společnost řízena a ovládána skupinou privilegovaných, ať to byli otrokáři, feudálové nebo buržoazie, která ovládala výrobní prostředky společnosti. Politickou a výkonnou mocí udržovala masy lidu v bezpráví, v nesvobodě, v postavení vykořisťovaných. Proti tomu se zvedaly bouře, vzpoury sedláků, selská povstání a nakonec přišlo dělnické hnutí, které si vzalo za úkol tento sta změnit. Po staletí nesli myšlenku svobody, rovnoprávnosti lidí, sociální spravedlnosti, prostého lidského života progresivní lidé a utlačované vrstvy někdy jen jako sen, ani ne jako blízkou reálnou představu. Nechci tu vykládat dějiny, ale potřebujeme tyto věci dnešním mladým lidem neustále osvětlovat.
      Skutečná revoluce, kterou organizovaný proletariát vyzbrojený vědeckým učením marxismu-leninismu provedl nejprve v Sovětském svazu a potom v dalších zemích, mezi jiným i u nás, znamená novou éru, odstranění vykořisťování, nastolení možnosti faktické rovnoprávnosti a spravedlnosti mezi lidmi, jejich svobodný život. K tomu ovšem bylo třeba odstranit privilegované skupiny, odstranit jejich mocenské, ekonomické možnosti a skutečně vytvořit stát na široké lidové, masové bázi, stát, ve kterém všechna moc patří pracujícímu lidu a kde se všecko děje v jeho prospěch. V tom je hluboký humanismus, socialistický humanismus.
      I dnes vystupují nejrůznější iluzionisté-humanisté, kteří chtějí jinak dosáhnout rovnoprávného postavení lidí - dokařského dělníka z New Yorku, který má jen své ruce, a na druhé straně Rockefellera. Jak však může být rovnoprávný dělník na latifundiích velkostatkáře, jak může být rovnoprávný průmyslový dělník s obrovským koncernem, který není nic jiného než anonymní skupina kapitalistů, kteří dělníka ovládají? Hovoří o svobodě, demokracii, snaží se nám dávat lekce, ale podstatou toho, z čeho vůbec svoboda pracujícího člověka, rovnost mezi lidmi a sociální spravedlnost mohou vycházet, je odstranění vykořisťování, odstranění privilegovaných vrstev, celého vykořisťovatelského systému. A to uskutečnila socialistická revoluce, socialistická společnost. To provedl jako první proletariát v Rusku. U nás nastoupila tuto cestu dělnická třída, náš pracující lid roce 1945 a 1948. Kdykoli bychom upustili od tohoto třídního hlediska, od těchto základních principů, mohl by znovu leckdo jako v roce 1968 licitovat s hesly svobody, demokracie a tak dále a dovést ke katastrofě nejen mladé lidi, ale celou společnost. Právě nedostatek této výchovy, objasňování základních principů vývoje lidské společnosti i vývoje československé společnosti z hlediska dělnické třídy i ostatních pracujících způsobil, že bylo možné lidi zneužít, dostat naši společnost do neštěstí.
      Socialistické revoluční změny, o kterých hovořím, byly všude - téměř jako pravidlo - prováděny za velmi aktivní účasti mladé generace. Mladí lidé byli přímo nositeli, organizátory těchto myšlenek. Také u nás sehráli historickou úlohu. O tom, čeho dosáhlo socialistické zřízení za historicky krátké období u nás, se může každý hmatatelně přesvědčit. My starší můžeme dobře srovnávat s tím, co jsme viděli dříve. Pamatujeme se, jak lidé žili a jak žijí dnes. Nebojme se vracet k těmto věcem, nebojme se je objasňovat. Není to žádné legionářské povídání, je to přesvědčivý důkaz o tom, čeho u nás dosáhlo socialistické zřízení v ekonomice, v průmyslu, v zemědělské výrobě, při združstevňování, čeho dosáhlo v kultuře, v sociální péči, ve zdravotnictví i v zaopatření a v možnostech mladé generace. Jsou to tak nesmírné věci, že právem tvoří jádro hrdosti našeho člověka na socialistické zřízení, na revoluční zápas našeho lidu, na náš socialistický československý stát. Nemusíme chodit po světě se sklopenou hlavou, jako bychom se měli za něco stydět. Právě naopak! Někdy neumíme předností, které máme například v sociálním zabezpečení a ve zdravotnictví, v naší propagandě ani dostatečně využívat. I srovnání s tak vyspělým průmyslovým kapitalistickým státem, jako je Amerika, svědčí o převaze socialistických zemí nad kapitalismem. Jestliže posuzujeme z hlediska miliónů pracujících lidí, co socialistické země znamenaly a co znamenají dnes, čeho se na všech úsecích společnosti dosáhlo a jaký základ to vše dává pro další perspektivu, vidíme, že žádná vykořisťovatelská společnosti nám nemůže konkurovat.
      Gustáv Husák Současně nesmíme zapomínat, že svět je třídně rozdělen. Socialistické státy prošly revolučními proměnami, o kterých hovoříme. Je ale mnoho států, kde dále vládne kapitalistický řád, kde vládne buržoazie, která má v rukou hlavní výrobní prostředky i nástroje propagandy a přirozeně zápasí o svou existenci, potlačuje revoluční síly, které proti ní narůstají ve světě, potlačuje revoluční síly vlastních národů, které se chtějí osvobodit, udržuje útlak a nerovnoprávnost. Kolik bídy je dnes ještě ve světě! Jak žijí stamilióny lidí v buržoazních státech i v rozvojových státech, které se mnohdy pod koloniálním panstvím vůbec nerozvíjejí. Kolik umírá zbytečně lidí! Jaké špinavé války se vedou - a vede je imperialismus a buržoazie.
      Nemůžeme zůstat k těmto otázkám lhostejní. Nemůžeme si jich nevšímat. Jaké k nim máme zaujmout stanovisko a jak získat správnou orientaci? Vycházíme z velkého třídního zápasu utlačovaných, vykořisťovaných vrstev proti privilegovaným buržoazním, kapitalistickým silám. To nás vede i v mezinárodní oblasti k hlubokému internacionálnímu přístupu, k solidaritě s bratrskými socialistickými zeměmi, s Vietnamem, se zeměmi v arabském světě a všude jinde - prostě k solidaritě s trpícími, utlačenými a vykořisťovanými, kteří dnes ještě jsou v této situaci. Jsme však hluboce přesvědčeni, že v budoucnu tyto síly zvítězí, musí zvítězit, tak jako spravedlnost musí zvítězit nad zlem, nad útlakem.
      Z těchto pozic vycházela naše strana po roce 1968. Musela vést tvrdý politický zápas o uchování revolučních vymožeností našeho lidu, o uchování socialistického zřízení, našich vztahů v socialistickém táboře, našeho vztahu k Sovětskému svazu jako garantu naší hospodářské a státní nezávislosti a socialistického zřízení. My jsme tento zápas nevyvolali. Vyvolali ho dobrodružní lidé, antisocialisté a zákulisní síly, přesahující naše hranice. Jestliže však měl mít náš pracující lid podmínky pro tvořivou práci, pro běžný lidský život, pro rovnoprávné postavení pracujícího člověka, jestliže měl mít dobrou perspektivu, bylo nutné porazit tyto pravicové antisocialistické síly, odstranit je z cesty, aby nám - když nechtějí pomáhat - nepřekážely v rozvoji socialistické společnosti.
      (...) Netvrdím, že je všechno už ideální. I zde jsou problémy, i zde někteří lidé to či ono zkreslují či deformují. Ale jak řekl kdysi Lenin, každá diktatura proletariátu je stokrát demokratičtější než nejliberálnější buržoazní demokracie. (...)
      (...) Nestačí říkat: mám modrou košili - mám z toho výhodu. Papírové členství nemá význam. Dosáhnout plnokrevného vnitřního života - to je jeden z nejvýznamnějších úkolů, který v příštím období váš svaz čeká. To nesmíte pustit ze zřetele. Děti, které zde vystupovaly, musí v příštích letech najít vnitřní smysl, mít radost z toho, že se dostávají do Socialistického svazu mládeže a jeho prostřednictvím do celého veřejného života. Dospět k tomu je přirozeně těžší než dosáhnout takzvané organizovanosti.
      Hovoříme o velkých šancích, které chceme i nadále dávat mladé generaci. Na druhé straně je však třeba v Socialistickém svazu mládeže pěstovat skromnost, vědět, že jedině tvrdou a poctivou prací ve škole nebo na pracovišti, usilovným získáváním návyků a zkušeností může člověk něčeho dosáhnout. Jinak jde o nafoukaný balón, který brzy splaskne.
      (...)

Rudé právo 28. září 1972.
G. Husák: Projevy a stati. Únor 1972 - červen 1974. Praha, Svoboda 1976, s. 240 - 257.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981 I. Praha, Svoboda 1982, s. 659 - 676.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr

      P.S.: Události let 1989 - 1990 nás krutě přesvědčily o tom, že představa, že "obrovská většina pracující a studující mládeže v Československu dnes plně stojí na pozicích socialismu, na pozicích marxismu-leninismu, na pozicích podpory komunistické strany, naší zahraniční politiky, na pozicích spojenectví se Sovětským svazem a s bratrskými socialistickými státy" byla zcela iluzorní. To, že naprostá většina mládeže a všeho lidu nevystupovala proti výše uvedeným principům, bohužel neznamenalo, že by je přijala za své a byla ochotna je aktivně hájit.