Gustáv Husák: Strana, stát a lid

Přidáno ve čtvrtek 4. 6. 2009


Gustáv Husák

      Rozhovor s redakcí časopisu Otázky míru a socialismu - září 1972

      OTÁZKA: V usneseních XIV. sjezdu KSČ se poukazuje na nutnost boje proti oportunismu, přičemž se zdůrazňuje, že v podmínkách Československa je hlavním nebezpečím pravicový oportunismus a revizionismus. A právě na tomto základě protikomunistická propaganda tvrdí, že prý se strana stává „konzervativní", že se vrací k metodám voluntaristického papírování a tak dále. Píší dokonce, že prý se v Československu schyluje k politickým soudním procesům. Co byste k tomu mohl říci?

      ODPOVĚĎ:
      (...) Voluntarismus - který se v šedesátých letech po vybudování základů socialismu projevoval především v přeceňování dosaženého stupně společenského vývoje, v idealizaci morálně politické jednoty a ve vytyčování nereálných politických a hospodářských cílů - vyplýval především z toho, že se nerespektovaly zákonitosti společenského vývoje, že se nerespektovaly zákonitosti společenského vývoje, že při řízení strany, státu a hospodářství docházelo k porušování leninských principů. Protože tehdejší vedení nebylo schopné plně odhalit příčiny nedostatků a důsledně napravit chyby, vznikly podmínky pro vzrůst pravicového oportunismu a revizionismu v tak nebezpečné míře.
      Ideový útok revizionistů se maskoval kritikou dogmatismu a chyb minulosti. Využívalo se slabosti vedení, které nedovedlo rozlišit upřímnou kritiku nedostatků a úsilí o obnovu stranických principů od záludnosti revizionistů. Taková kritika z pravicových pozic dezorientovala i část poctivých pracujících. Revizionisté začali zpochybňováním správnosti naší cesty k socialismu, pokračovali popíráním platnosti leninismu a hledáním takzvaného československého modelu socialismu a své dílo završili útokem na základní pilíře socialismu.
      Protisocialistická kontrarevoluční povaha činnosti oportunistů se zvlášť výrazně projevila v přímých útocích proti centrálnímu plánovitému řízení, proti státní formě socialistického vlastnictví - to jest proti hlavním zásadám socialistické ekonomiky. Pravice prosazovala živelnost trhu, která vedla k chaosu a k inflaci, k rozkladu pracovní kázně. To všechno způsobilo velké hospodářské škody, podkopalo víru velké části obyvatelstva v budoucnost a oslabilo jeho důvěru v socialistické zřízení.
      Pravicové síly vytyčily falešnou ucelenou platformu „demokratického socialismu" a „socialismu s lidskou tváří" proti autoritě socialistického státu a proti vedoucí úloze strany. Přitom poskytly legální možnosti, aby se do čela boje o destrukci politického systému dostali i zjevní kontrarevolucionáři, z nichž mnozí byli kdysi odsouzeni jako záškodníci a agenti imperialistických rozvědek.
      Pravicové síly názorně ukázaly, co chápou pod heslem „svobody a demokracie", kterým se nejvíce oháněly, a na koho tyto principy vztahují. Organizovaly zuřivé kampaně proti těm, kteří se stavěli na obranu socialismu, kteří je odhalovali.
      Jak se plně potvrdilo, v činnosti pravicových oportunistů nešlo pouze o chyby, nýbrž o program, který hrozil, že budou likvidovány revoluční vymoženosti celých generací dělnické třídy a její revoluční strany. Tímto programem se pravicové síly zařadily do jednoho bloku s mezinárodním antikomunismem.
      Protikomunistická propaganda se pochopitelně snaží zastřít skutečnost, že pravicoví oportunisté bojovali v Československu nikoli proti dogmatismu, nýbrž proti marxismu-leninismu vůbec. (...)
      Dnes nás obviňují, že se vracíme k padesátým létům, k politickým procesům. S takovým tvrzením vystupují zvláště ti, jímž nevyšly jejich kontrarevoluční záměry. Naše strana a naši pracující otevřeně odsoudili podobné deformace a rozešli se s nimi. Trváme na důsledném dodržování socialistické zákonnosti jak vůči občanům naší země, tak i vůči našemu socialistickému státu. Jestliže však kdokoli porušuje zákony, musí za to nést odpovědnost. Žádné vykonstruované a protiprávní politické procesy, o kterých šíří své výmysly antikomunistická propaganda, se nekonají ani nepřipravují.
      Není divu, že se principiální kroky proti lidem, kteří nastoupili cestu nepřátelskou socialistickému zřízení, nelíbí našim odpůrcům. Nedělají nic jiného, než co jim velí reakční zájmy jejich vlastní třídy. Taková je už logika třídního boje
.

      Gustáv Husák OTÁZKA: Péče komunistů té či oné země, kráčející k socialismu, o zachování a rozvíjení pokrokových národních institucí je, jak víte, podnětem k řečem o svérázných národních „modelech socialismu". Mohl byste nám na základě československých zkušeností ukázat rozdíly mezi pojmy „model" a „národní zvláštnosti" vzhledem k charakteristice socialistické společnosti?

      ODPOVĚĎ:
      (...) Nepřátelé socialismu a pravicoví oportunisté dělali a dělají velký rozruch kolem „národních modelů" socialismu v jednotlivých socialistických zemích.
      Pojem nebo termín „model" se převážně používá k označení komplexního, vnitřně uspořádaného celku s vlastními vývojovými zákony a s vlastním cílem - „projektem". Chce se tedy dokázat, že socialismus jako jednotná společenskoekonomická formace neexistuje, ale že jsou jen různě uspořádané a různě fungující systémy, lišící se mnohými podstatnými stránkami, „modely", které mají společné jen to, že se nazývají socialistické.
      Tato ideologická eskamotáž umožňuje odmítat existující reálný socialismus, vydávat jej za „státně kapitalistický", „byrokraticko-etatistický" a tak dále a vyzdvihovat proti němu jakési jiné „modely socialismu", za jejichž ztělesnění se často vydává řada maloburžoazních a buržoazních stran. Heslo o „demokratickém socialismu v Československu" mělo umožnit demagogické působení na masy, pomoci zamaskovat antikomunismus, šovinismus a protisovětskou hysterii.
      Už v květnu 1969 naše strana znovu jasně zdůraznila, že socialismus se rozvíjí podle obecných zákonitostí, mezi než patří vedoucí úloha komunistické strany ve všech oblastech života společnosti, realizace funkcí socialistického státu jako orgánu moci dělnické třídy a pracujících, rozvoj socialistické ekonomiky na základě plánovitého řízení, všestranná spolupráce se Sovětským svazem a s ostatními zeměmi socialistické soustavy.

Otázky míru a socialismu, č. 9/1972.
G. Husák: Projevy a stati. Únor 1972 - červen 1974. Praha, Svoboda 1976, s. 191 - 212.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 638 - 658.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr