1951: Sovětská vláda - nejdemokratičtější vláda na světě (1/2)

Přidáno ve čtvrtek 28. 5. 2009


V. I. Lenin a J. V. Stalin

      Sověty poslanců pracujících - politický základ SSSR.

      Jaká je ona nová státní organizace, s jejíž pomocí dělnická třída potlačuje odpor buržoazie a zajišťuje vítězství socialismu? Jsou to sověty, které jsou politickou formou diktatury proletariátu.
      Za několik dní po ustavení sovětské moci V. I. Lenin psal: „Soudruzi - pracující! Pamatujte si, že nyní vy sami řídíte stát… Vaše sověty jsou od nynějška orgány státní moci, plnoprávné, rozhodující orgány." (V. I. Lenin, Spisy, sv. 26, 4. rus. vyd., str. 266)
      V ústavě SSSR se praví: „Politickým základem SSSR jsou sověty poslanců pracujícího lidu, které vyrostly a zmohutněly v důsledku svržení moci statkářů a kapitalistů a dobytí diktatury proletariátu." Jsou nejmasovější organizací, která spojuje dělníky, rolníky a inteligenci všech národností sovětské země.
      Sověty poslanců pracujícího lidu uskutečňují veškerou státní moc v každé sovětské socialistické republice a v celém Svazu sovětských socialistických republik. V ústavě Sovětského svazu je napsáno: „Veškerá moc v SSSR patří pracujícímu lidu měst a venkova, představovanému sověty poslanců pracujícího lidu."
      Sověty jsou lidu nejbližší a nejvlastnější vládou. Lenin psal o sovětech: „Je to vláda pro všechny, vycházející bezprostředně z mas a jejich vůle." (V. I. Lenin, Spisy, sv. XXV, 3. rus. vyd., str. 440)
      Sovětští občané říkají o svém státě s velkou hrdostí: „Náš stát - to jsme my sami!"
      Sovětský řád probudil miliony pracujících k uvědomělému politickému životu. Všechna odvětví státní a hospodářské činnosti řídí u nás lid. Revoluční energie a tvůrčí činnost lidových mas je nevyčerpatelným zdrojem síly a moci sovětského státu.
      Sovětská vláda se těší plné důvěře a lásce lidových mas. Sověty jsou spojeny se všemi pracujícími nespočetnými nitkami. Sovětský lid zvolil do Nejvyššího sovětu SSSR, do Nejvyšších sovětů svazových a autonomních republik a do místních sovětů půl druhého milionu poslanců: dělníků, rolníků a inteligence.
      Sověty sdružují pracující rozličných národností a ras. Napomáhají sjednocení pracujícího lidu všech národů SSSR. Ve spolupráci a přátelství národů tkví mocný zdroj síly sovětského mnohonárodního státu.
      Sovětská vláda je opravdu lidovou, nejdemokratičtější vládou s největší autoritou na světě. Zajistila všem pracujícím naší země účast na vedení státu. Její veškerá činnost je zaměřena k blahu lidu.
      Jinak to vypadá v buržoazních zemích. Tam nepatří moc pracujícímu lidu, nýbrž kapitalistům. Právě oni řeší otázky složení vlády, voleb poslanců do parlamentu, jmenování nebo sesazování libovolného úředníka buržoazního státu od policejního úředníka až po prezidenta. Buržoazie se snaží přesvědčit pracující, že mohou svobodně volit libovolné složení parlamentu a vytvořit libovolnou vládu. Ve skutečnosti je to od začátku až do konce podvod.
      Ve Spojených státech amerických veškerý politický život země řídí nepočetná skupina kapitalistů - monopolistů, největších bankéřů. V jejich čele jsou rodiny Rockefellerova, Dupontova a jiné. Pouze Morganova rodina vládne majetkem 30 až 35 miliard dolarů. Velcí kapitalisté, bankéři a burziáni, zajímajíce nejdůležitější místa v USA, prosazují zákony v zájmu bank a monopolů proti dělníkům a všem pracujícím.
      Soudruh Stalin říká: „Komu není známo, že ani v jedné kapitalistické „velmoci" nemůže být sestaven kabinet proti vůli největších finančních předáků; stačí pouze provést finanční nátlak a ministři letí ze svých míst jak poplašení. Ve skutečnosti je to kontrola bank nad vládou, místo zdánlivé kontroly prováděné parlamentem." (J. V. Stalin, Spisy, sv. 10, rus., str. 100 - 101)

      Velká práva sovětských občanů. V. I. Lenin

      Sovětská vláda zajistila všem občanům naší země taková práva, jaké nemá a nemůže mít pracující lid kapitalistických zemí. Tato práva jsou zaručena základním zákonem naší země - ústavou SSSR.
      Na rozdíl od ústav buržoazních států sovětská ústava nejen vyhlašuje práva občanů, nýbrž také, což je nejdůležitější, ukazuje, jak jsou tato práva ve skutečnosti zajištěna, zaručuje jejich faktické provádění. Proto, jak říká soudruh Stalin, není demokratismus sovětské ústavy „obvyklým" demokratismem vůbec, nýbrž je demokratismem socialistickým.
      Sovětský stát poskytuje všem občanům SSSR právo na práci a skutečně je také zabezpečuje. To znamená, že každý občan SSSR má právo na práci a odměnu za ni podle jejího množství a jakosti.
      Právo na práci je velkou vymožeností sovětských lidí, o kterém pracující lid všech kapitalistických zemí pouze sní. V těchto zemích není a nemůže být práva na práci. V kapitalistickém světě jsou stále celé armády nezaměstnaných. Kapitalista může kdykoli vyhodit dělníka z podniku. Zákony buržoazních států nezaručují nikterak dělníkovi právo na práci. Základem kapitalistické společnosti je právo boháčů a povalečů na cizí práci. Toto je chráněno ústavou a zákony všech buržoazních států.
      V Sovětském svazu může každý člověk dostat práci proto, že národní hospodářství SSSR je řízeno podle plánu a stále roste, protože v Sovětském svazu není a nemůže být hospodářských krizí. V ústavě SSSR se říká: „Právo na práci je zajištěno socialistickou organizací národního hospodářství, ustavičným růstem výrobních sil sovětské společnosti, odstraněním možnosti hospodářských krizí a likvidací nezaměstnanosti."
      Sovětský stát poskytl všem občanům právo na odpočinek. Toto právo je zajištěno tím, že v SSSR je stanovena pro dělníky a úředníky osmihodinová pracovní doba, která se zkracuje podle povahy zaměstnání, za těžkých pracovních podmínek na 7 až 6 a dokonce na 4 hodiny. Dělníkům a úředníkům je zaručena mimo volné dny každoroční placená dovolená. Pracující mají k dispozici zotavovny, sanatoria, kulturní domy, kluby, divadla, kina, knihovny, čítárny, sady a stadiony.
      Takové poměry nejsou a nemohou být v buržoazních zemích. Buržoazie se nestará o odpočinek dělníků a o zlepšení pracovních podmínek, nýbrž o to, jak by vyždímala z práce dělníků co největší zisk.
      Sovětský stát poskytuje občanům SSSR právo na hmotné zaopatření ve stáří, v případě nemoci a invalidity. Sovětský stát provádí na svůj náklad sociální pojištění dělníků a úředníků, platí jim penzi a podporu v případě nemoci nebo invalidity
. Stát poskytuje všem občanům bezplatnou lékařskou pomoc. Pracující mají k dispozici rozsáhlou síť lázeňských míst. Kolchozníci ve stáří, v případě nemoci a invalidity obdrží hmotné zaopatření od svého kolchozu, podle stanov zemědělského družstva.
      Zcela jinak to vypadá v buržoazních státech. Tam se musí člověk léčit za své skrovné prostředky. Pro něho není bezplatné léčení, zotavovny a sanatoria.
      Lékař, který žil dlouhou dobu ve Spojených státech amerických a nedávno se přestěhoval do sovětské Arménie, vypráví: „Nedá se vůbec mluvit o nějaké státní ochraně zdraví v Americe - a zejména už ne ve státě, ve kterém jsem žil. Onemocní-li vážněji nezabezpečený člověk v USA - znamená to vydat se velkému strádání. V našem městě činila cena za jednodenní pobyt v nemocnici 10 dolarů, což je ovšem nezámožnému člověku nedostupné. Je charakteristické, že dokonce i poskytnutí první lékařské pomoci musí být placeno. Když si třeba člověk zlomil na ulici nohu a byl odtud dopraven do nemocnice, musí za to zaplatit. A nemá-li peněz, budou jeho věci zabaveny a prodány v dražbě; pobírá-li penzi, bude mu to z ní odečteno, pracuje-li, odečte se mu to ze mzdy atd. Jedním slovem, nemocnice své dolary dostane a co bude s postiženým, to nikoho nezajímá."
      V případě invalidity je dělník v kapitalistických státech ihned propuštěn a - jdi si kam chceš - co je komu do invalidy! Jakmile přijde stáří, vyhodí dělníka na dlažbu. A stáří v kapitalistických zemích přichází brzy. Na dveřích amerických závodů se objevují vyhlášky: „Nepřijímáme do práce osoby starší 40 let."
      Rolníci v kapitalistických zemích žijí ve věčném strachu o svou budoucnost. Neúroda, nemoc, zmrzačení, nákaza dobytka - a rolnické hospodářství je zničeno. Rolníci nemohou odnikud očekávat pomoc. Miliony rolníků v buržoazních státech přicházejí na mizinu.
      Sovětský stát poskytl všem občanům právo na vzdělání. Toto právo je zajištěno rozsáhlou sítí škol, vysokých škol, vyučováním v mateřské řeči. V SSSR je zavedeno bezplatné, všeobecné, povinné sedmileté vyučování. Na vysokých školách pobírá většina studentů státní stipendia. Výrobní školení je rovněž bezplatné. V řemeslnických a železničních učilištích, v továrních školách, v odborných řemeslnických a vojenských učilištích jsou účastníci nejen bezplatně vzděláváni, nýbrž dostanou také stravu a přespolní i bezplatné ubytování. Pouze ve třech vyšších třídách středních škol a na vysokých školách je stanoven nevelký poplatek za vyučování. Hlavní školní výdaje v těchto třídách a na vysokých školách hradí sovětský stát.
      V buržoazních státech získávají vzdělání většinou děti boháčů. Ve Spojených státech amerických několik milionů dětí školu vůbec nenavštěvuje. Z dospělých obyvatel USA nenavštěvovaly tři miliony lidí nikdy školu a deset milionů lidí dostalo tak nedostatečné vzdělání, že zůstali téměř negramotnými. Buržoazie všech zemí má za to, že lid vzdělání nepotřebuje. „Vzdělání - to je pro lidi jed!" křičeli němečtí fašisté.
      V zájmu pracujícího lidu a upevnění socialistického řádu poskytuje sovětská ústava všem občanům: a) svobodu slova, b) svobodu tisku, c) svobodu shromažďovací, d) svobodu pouličních průvodů a projevů.
      Tato práva sovětských občanů jsou zabezpečena tím, že se pracujícím a jejich organizacím dávají k dispozici tiskárny, zásoby papíru, noviny, nakladatelství, rozhlas, veřejné budovy a jiné hmotné podmínky, nutné k uskutečňování těchto práv.
      Sovětská vláda utváří všechny možnosti pro rozvoj organizační iniciativy a politické aktivity lidových mas. Sovětská ústava zajišťuje všem občanům SSSR právo sdružovat se ve veřejných organizacích: v odborových organizacích, družstevních spolcích, organizacích mládeže, sportovních a branných organizacích, kulturních, technických a vědeckých spolcích. Nejaktivnější a nejuvědomělejší občané SSSR z řad dělnické třídy a jiných vrstev pracujícího lidu se sdružují ve Všesvazové komunistické straně (bolševiků).
      Sovětský stát zaručuje občanům SSSR nedotknutelnost osoby, obydlí a listovního tajemství.
      Ženě se v Sovětském svazu poskytují stejná práva jako muži ve všech oborech hospodářského, státního, kulturního, společenského a politického života.
      Ve všech kapitalistických zemích je žena v poníženém postavení. Je pro ni mnohem obtížnější najít práci, získat vzdělání a kvalifikaci. Za stejnou práci dostane žena nižší mzdu než muž. V Anglii dostávají ženy, která vykonávají totéž zaměstnání jako muži, průměrně 50 až 60 procent mzdy mužů. V USA mzda žen ve zpracovávajícím průmyslu sotva dosahuje 60 procent mzdy mužů.
      Ženě v kapitalistických zemích je ztěžován přístup k politické a kulturní činnosti. V žádném buržoazním státě není plné rovnoprávnosti žen a mužů. Zejména těžké je postavení žen v kapitalistických zemích Východu a v koloniích, kde jsou i nyní ženy prodávány jako otrokyně.
      V sovětské zemi je odstraněno hnusné omezování práv a zájmů žen. Žena má stejné právo na práci, na odměnu za práci, na odpočinek, na sociální pojištění a vzdělání jako muž. Stát zajišťuje ochranu zájmů matky a dítěte, pomáhá matkám s mnoha dětmi a matkám osamoceným, poskytuje ženě dovolenou při těhotenství s ponecháním služného. V SSSR je vytvořena rozsáhlá síť porodnic, dětských jeslí a školek.
      Díky péči strany a státu se sovětská žena může uplatnit rovnocenně s mužem ve všech oborech. Sovětská žena je aktivním budovatelem sovětského státu a komunistické společnosti.
      Všichni občané Sovětského svazu, bez ohledu na svou národnost a rasu, jsou si rovnoprávní ve všech oborech hospodářského, státního, kulturního, společenského a politického života. Stalinská ústava ukazuje, že jakékoli omezování práv nebo vyhrazování výsad občanům se zřetelem na jejich rasovou a národnostní výlučnost, jakož i jakékoli hlásání rasové nebo národnostní výlučnosti nebo nenávisti a opovržení k rase nebo národu, se trestá podle zákona.
      Jiné poměry jsou v kapitalistických zemích. Některé národnosti se těší výhodám, práva jiných národností jsou však všemožně omezována. V kapitalistických zemích je otevřeně hlásána rasová a národnostní nenávist. Zejména jsou utiskovány národy koloniálních a závislých zemí. Hrstka imperialistických koloniálních velmocí zotročuje většinu obyvatelstva země.

      Základní povinnosti sovětských občanů. J. V. Stalin v předsednictvu sjezdu kolchozníků

      V kapitalistických zemích patří všechna práva buržoazii, všechny povinnosti jsou však uloženy pracujícímu lidu. Dělníci a rolníci pracují, kdežto kapitalisté a statkáři mají právo užívat plodů jejich práce. Není proto divu, že se pracující kapitalistických zemí snaží vyhnout povinnostem, které jim buržoazní stát ukládá, vyhnout se plnění zákonů, které vydává jim cizí vláda vykořisťovatelů.
      Zcela jinak se stavějí ke svým povinnostem sovětští lidé. Za sovětské vlády pracující sami určují své řády a sami je dodržují. Každá povinnost, která se ukládá sovětskému občanu, odpovídá jeho životním zájmům. Všichni sovětští lidé mají zájem na tom, aby všemožně upevnili sovětský socialistický řád a dokončili přechod od socialismu ke komunismu. Proto je třeba, aby každý občan SSSR čestně plnil všechny povinnosti, které mu sovětská ústava ukládá.
      Jaké jsou to povinnosti?
      První povinností občana SSSR je přísně zachovávat ústavu SSSR a plnit sovětské zákony. Stalinská ústava SSSR zákonodárně upevnila nový socialistický řád v naší zemi.
      Neúchylné zachovávání Stalinské ústavy je nevyhnutelnou podmínkou rozkvětu a síly naší vlasti a blahobytu jejích občanů. Sovětské zákony vyjadřují vůli pracujících. Je v nich obsaženo všechno, co zástupci pracujícího lidu považovali za nutné uskutečnit v zájmu celé sovětské společnosti. Porušení sovětských zákonů poškozuje zájmy sovětské socialistické společnosti.
      Jednou z nejdůležitějších povinností sovětského občana je přísně zachovávat pracovní kázeň. Čím lépe pracují dělníci a kolchozníci, tím bohatším se stává sovětský stát a sovětská společnost a tím více se zvyšuje hmotná úroveň samotných dělníků a kolchozníků. Porušení pracovní kázně maří normální práci našich podniků a kolchozů. Každý sovětský občan je povinen přísně zachovávat pracovní kázeň, je povinen čestně a svědomitě pracovat pro blaho vlasti.
      Sovětský občan musí střežit a upevňovat společenské socialistické vlastnictví. Společenské socialistické vlastnictví je posvátná, nedotknutelná zásada sovětského zřízení, je zdrojem bohatství a síly vlasti, zdrojem bohatého a kulturního života všeho pracujícího lidu. Každý pracující má životní zájem na tom, aby upevňoval a rozmnožoval společenské socialistické vlastnictví. Každý pracující musí být ostražitým a pomáhat orgánům vlády chránit socialistické vlastnictví před škůdci národního majetku, rozhodně bojovat proti nehospodárnosti a proti nedbalému poměru ke společenskému majetku.
      Občané SSSR jsou povinni čestně plnit svou povinnost vůči společnosti a dodržovat pravidla socialistického spolužití. Plnit povinnost vůči společnosti znamená mít uvědomělý poměr ke svým povinnostem vůči socialistické společnosti, dělat všechno to, co je nutné a prospěšné pro upevnění socialistické společnosti, pro blahu sovětské vlasti. Sovětský občan klade zájmy společnosti nad zájmy osobní a rozhodně bojuje proti všemu, co socialistickou společnost poškozuje. Sovětská společnost vyžaduje od svých členů, aby si navzájem bratrsky pomáhali, aby upevňovali přátelství mezi národy, aby se chovali k ženě jako k rovnoprávnému členu společnosti, aby pečovali o děti a strace, aby si vážili lidské důstojnosti a aby byli čestnými a pravdomluvnými.
      Svatou povinností každého občana SSSR je ochrana naší socialistické vlasti. Sovětský stát vytvořil svou brannou moc, která bděle střeží naši sovětskou vlast. Služba v ní je čestnou povinností sovětských občanů. Sovětská branná moc je organizována na základě zákona o všeobecné vojenské povinnosti, Všichni sovětští občané mužského pohlaví, bez rozdílu národnosti, rasy, náboženského vyznání, vzdělání, sociálního původu a postavení jsou povinni prodělat vojenskou službu v branné moci Sovětského svazu.
      Sovětský stát vyžaduje od všech občanů SSSR, aby za jakýchkoli podmínek a za jakoukoli cenu chránili zájmy sovětského státu. Vlastizrada, porušení vojenské přísahy, zběhnutí na stranu nepřítele, poškození vojenské moci státu a špionáž se trestá s veškerou přísností zákona jako nejtěžší zločin.

Na pomoc posluchačům politického školení 1, Svoboda, Praha 1951 (překlad ze stejnojmenného ruského originálu, Pravda, Moskva 1950), str. 179 - 191. Připravil a zvýraznění provedl Leopold Vejr.