Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 3. prosince 1971

Přidáno v pondělí 25. 5. 2009


Gustáv Husák

      (…) Při očistě naší strany, při prověrkách se objevily požadavky radikálnějšího postupu. Říkalo se, že očista ještě není hotová, že by stačilo, kdyby zůstalo jen několik set tisíc členů strany a tak dále. Vyzdvihovaly se otázky politických procesů - zavírat, soudit, věšet lidi, kteří se v letech 1968 - 1969 angažovali pro pravicový kurs, aniž by zde byly přesné právní podklady pro takovýto postup. Vymýšlely se i hanlivé názvy, například centristé, liberálové a podobně. Někteří sami sebe nazývali pravověrnými, levými a tak dále. Objevily se otázky, zda už je čas pro sjezd, jestli by se ještě neměla dokončit očista strany. Kladly se otázky, zda volby nebudou příliš brzy. Byly tedy i diskuse taktického rázu, jež přirozeně zabíhaly i do politického kursu.
      (…)
      Život překonal tyto pseudorevoluční fráze a názory, nedal jim za pravdu. (…)
      Říkali jsme klidem pravdu, tvrdou a často pro mnohé i nepříjemnou pravdu, kterou nechtěli slyšet. Ale jiné cesty nebylo. Společenská pravda je vždy revoluční, třídní pravda. Častokrát jsme už říkali, že není svoboda jako svoboda, demokracie jako demokracie. Vždy se ptáme: Pro koho? V zájmu koho? Kým je ovládána? A tyto elementární marxistické pojmy jsme po velkém bloudění museli znovu a znovu klást lidem před oči.
      Obhajovali jsme revoluční, třídní pravdu - řekl bych - svatou pravdu dělnické třídy a pracujícího lidu, společenského pokroku a komunismu. Tragika událostí v letech 1968 - 1969 nebyla jenom v tom, že zde byli Dubček, Černík, Smrkovský a podobně - fyzicky jsou zde i dnes - anebo že zde byly pravicové skupiny. Byla v tom, že se připustilo, aby se vytvořila taková situace, kdy bylo možné deformovat vědomí lidí ve jménu velkých revolučních idejí - ve jménu socialismu, pod pláštíkem socialismu, pod pláštíkem zápasu o svobodu, o demokracii, prostě svést lidi na bludné cesty. A přirozeně nebylo organizované revoluční síly, která by s dostatečnou intenzitou sváděla boj s těmito tendencemi a silami.
      (…)
      Neděláme si iluze, že 99 procent hlasů, které kandidátka Národní fronty dostala je 99 procent uvědomělých, marxistů-leninovců, internacionalistů, kteří hned zítra mohou vstoupit do řad členů strany. To je přirozené. Takové iluze si nedělají v žádném socialistickém státě, tím méně si je můžeme dělat my. Ale myslím, že můžeme odpovědně říci, že obrovská většina pracujících podporuje tuto politiku ze svého vnitřního přesvědčení. Máme pro to dost důkazů. A v této vítězné atmosféře, kterou naše strana a všechny složky kolem ní vytvořily, toto politické klima přispělo k tomu, že se i oni rozhodli pro tuto cestu, pro podporu kandidátky Národní fronty. Tedy i zde se trochu ukázalo umění umět vést koncentrovaný politický, propagační nástup a umět do něj zapojit všechny složky.
      (…)
      U nás není žádný policejní režim, žádný policejní teror. Stokrát to mohou psát. Oni velmi dobře vědí, že u nás lidé žijí svobodně, a pokud někdo nepřestoupí zákon, nic se mu nestane. (…)
      Počátkem listopadu mělo dojít k velké letákové akci. Přes sto tisíc letáků proti volbám chtěli vydat pro Prahu, Brno, Bratislavu a krajská centra. Vytvořili si k tomu síť a jistou část se jim také podařilo rozeslat. Zásluhou našich bezpečnostních orgánů - které dnes už mají zkušenosti na profesionální úrovni - byla tato akce paralyzována hned v začátku. Pár set letáků se mezi lidi sice dostalo, ale několik desítek organizátorů těchto protistátních akcí se zase výměnou dostalo za mříže. Nezdařila se jim tedy ani tato akce. Ale i kdyby se jim bylo podařilo těch sto tisíc letáků rozšířit, jsme hluboce přesvědčeni - na základě všech poznatků, jež máme o tom, jak se chová naše obyvatelstvo - že by to na lidi nemělo žádný zvláštní vliv. Mluvím o tom proto, že lidé, kteří tuto akci provedli, porušili zákon a ponesou za to následky.
      (…) Co je v tomto státě dobrého, to se ne vždy připíše k dobru komunistům. Co je však špatné, kde jsou chyby, to určitě půjde na náš účet. Je tedy třeba dohlížet na všechny úseky, musíme si uvědomovat, že strana odpovídá za celý náš společenský život.
      (…)
      Už jsem uváděl případ z doby, kdy jsem v šedesátých letech pracoval v továrně v Bratislavě. Předseda stranické organizace mi jen tak mezi řečí řekl, že on ve své vesnici tají, že je komunista, protože by tam nevydržel. To bylo někdy v letech 1961 - 1962. Tedy ti, kdož se ve svém okolí a všude na veřejnosti nehlásí k tomu, že jsou komunisty, kteří to neobhajují, měli by již z této ilegality vyjít, aby plnili povinnost uloženou stanovami. A toho musíme prostřednictvím stranických organizací dosáhnout všude. A pak bude masovou politickou práci dělat i státní úředník, příslušník hospodářského aparátu, každý, protože bude vědět, že kromě toho, že je ředitelem, dělníkem anebo učitelem, je i komunistou. A jeho okolí to bude i pociťovat. To je moment, který musíme dostat do veřejnosti.
      Gustáv Husák v NDR (…)
      Kolem národních výborů - ale i jinde - se koncentruje řada nedostatků, nešvarů a jiných věcí. Protekcionářství a všechno to, co slyšíme z mnoha a mnoha míst kolem bytů, kolem domů, kolem pozemků, obohacování, spekulace i další nezákonné věci překračují někdy všechny meze. Přitom se to kryje usneseními národních výborů, nějakého orgánu a já nevím čeho. Je to spekulantství takového stupně, že člověku vstávají vlasy, když o tom čte. Dopouštějí se ho i mnozí členové strany, mnozí odpovědní funkcionáři. V předsednictvu ústředního výboru se k těmto věcem vrátíme. Budeme promýšlet politická opatření proti novým zbohatlíkům, spekulantům, lidem, kteří se obohacují na účet společnosti, kteří kradou tou či onou formou, i když je to někdy dokonce legalizované. Budeme uvažovat i o legislativních opatřeních kolem těchto věcí. Lidé nás kritizují, když vidí, jak člověk s komunistickou legitimací postupuje nesprávným způsobem. A v národních výborech se to dá zakrýt. Lidé se bojí, protože tam existují kdovíjaké vazby. Přes kraje a okresy musíme do toho vnést vítr spravedlnosti, zákonnosti a zaútočit proti všem těm keťaským elementům, které svou morálkou a svým přístupem v podstatě do strany nepatří.
      (…)

G. Husák: Vybrané projevy. Květen 1970 - prosinec 1971. Praha, Svoboda 1972, s. 461 - 501.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 486 - 525. Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr