Gustáv Husák: Z projevu na celostátní konferenci Národní fronty ČSSR ve Španělském sále Pražského hradu 27. ledna 1971

Přidáno v pátek 15. 5. 2009


Gustáv Husák

      (…)
      Velmi se diskutuje o mládeži. Dnešní mladá generace se narodila a vyrůstala v socialismu a nikdo jí nemůže vyčítat, že vymoženosti socialismu přijímá jako samozřejmost. Záleží na nás, aby mladí lidé pochopili, že tyto „samozřejmosti“, životní úroveň a všechno, co s tím souvisí, jsou výsledkem boje, práce a úsilí, ale i slz a krve jejich otců a dědů. Naším úkolem je přesvědčivě ukázat mládeži stíny a slabiny kapitalismu, pravou podobu vykořisťování člověka člověkem, velké rozdíly v životních podmínkách jednotlivých tříd a společenských vrstev buržoazní společnosti, sociální nejistoty miliónů, rozdíly v životní úrovni metropolí a takzvaného třetího světa.
      Získávání mládeže pro socialismus, její výchova a vzdělávání, rozvoj jejích talentů, využití jejího elánu a kritičnosti musí být záležitostí všech společenských organizací, socialistického státu, školy i rodiny. Je nutné, abychom všichni společně vytvářeli podmínky pro zdravý vývoj naší mládeže, aniž bychom ji „balili do bavlnky“. Musíme ji dostatečně připravovat na složitosti života a na jejich překonávání. Zde bude mnoho záležet na mladých lidech samotných, na jejich jednotné organizaci, bude záležet na tom, aby mladí lidé také sami prosazovali a brali na sebe svůj díl odpovědnosti za řešení problémů a za překonávání těžkostí v rozvoji společnosti.
      Už dnes statisíce děvčat a chlapců bez velkých slov dokazují svou oddanost socialistické vlasti. Socialistická angažovanost mládeže je závislá především na našem vlivu, na našem osobním příkladu, je také vysvědčením našich výchovných schopností. Jsme hluboce přesvědčeni, že většina mládeže určitě pochopí přednosti socialismu, své dnešní i budoucí možnosti, že většina mládeže půjde určitě s námi, protože i jejím zájmem a cílem je dokonalejší svět, rozkvět naší vlasti, mír a přátelství mezi národy. (…)

      Jedním z ústavních práv naší socialistické společnosti je svoboda náboženského vyznání. My, jako komunisté, jsme stoupenci vědeckého světového názoru, ale respektujeme náboženské cítění našich občanů. Věřící občané - příslušníci různých církví - se u nás mohou svobodně hlásit ke svému náboženství, bez překážek se účastnit náboženských obřadů. Socialistická společnost věnuje značné prostředky na materiální potřeby jednotlivých církví. Nehodláme ani v budoucnosti na našem postoji k věřícím něco měnit. Ovšem nepřipustíme pokusy míchat náboženství s politikou nebo je zneužívat k vytváření protisocialistické opozice. Máme upřímný zájem na rozumném uspořádání vztahů mezi státem a jednotlivými církvemi.
      (…)
      Jsme přesvědčeni, že socialistické zřízení je nesrovnatelně demokratičtější než jakýkoli buržoazní parlamentarismus. U nás rozhodují pracující svou prací a rozumem o své přítomnosti i o svém budoucím životě. Dávali nám mnohá poučení o demokratismu, ale také my cosi víme o světě, o mašinérii, kterou si pod firmou demokratismu vydržují majetné vrstvy, buržoazie v západních státech. Nechceme tvrdit, že jsme bez chyb, že jsme již dokázali plně rozvinout ve všech článcích demokratický charakter socialistické společnosti, že v praxi nedochází k jeho oslabování a k překrucování. Prošli jsme již určitou etapou, zbavili se trochu některých starostí a naskýtají se nové možnosti plně rozvíjet demokratický charakter socialistické demokracie v marxisticko-leninském smyslu. Naším společným cílem by mělo být: udělat vše, aby řízení společnosti bylo skutečně věcí miliónů pracujících. To je v plném souladu s třídním charakterem naší socialistické demokracie, který protisocialistickou činnost přirozeně vylučuje.
      (…)
      Socialismus je svou podstatou zřízením lidovým, které objektivně vyjadřuje národní a třídní zájmy drtivé většiny pracujících.
      Činnost socialistického státu a jeho orgánů je založena na důsledném respektování principů socialistické zákonnosti, na dodržování práv a povinností občanů.
      (…) Velkopanské chování k lidem, přezíravý poměr k jejich starostem a potřebám, neochota, nepružnost a povrchnost při vyřizování občanských záležitostí, občas korupce a protekcionářství jsou protispolečenské jevy, které musíme z našeho života odstranit. Každému není možné vyhovět, každý stěžovatel ani není vždy v právu, ale poctiví občané musí vidět, že pracovníci národních výborů slouží socialistické společnosti a lidem. A to přirozeně platí o našich dalších společenských a státních orgánech.

Rudé právo 28. ledna 1971
G. Husák: Vybrané projevy. Květen 1970 - prosinec 1971. Praha, Svoboda 1972, s. 206 - 228.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 351 - 373.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr