Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Československa 10. prosince 1970

Přidáno ve středu 13. 5. 2009


Gustáv Husák

      /O výsledcích výměny stranických legitimací/

      (…)
      Pohovory se členy ukázaly, že dlouholetá pasivita je důsledkem nízké politickoorganizátorské a výchovné práce. Na mnoha místech se projevila malá znalost celkové politiky strany, nízká ideová úroveň některých členů, dokonce i neznalost základních otázek marxismu-leninismu. Ukázala se malá znalost stanov strany jako základního zákona vnitřního života stranických organizací a členů a na některých místech i tendence liberalismu a nechuť angažovat se za politiku strany, a to i u některých vedoucích pracovníků.
      (…)
      V průběhu pohovorů bylo rozhodnuto nevydat novou členskou legitimaci 328 817 členům strany, tj. 21,67 procenta z počtu členů při zahájení této akce. Z tohoto počtu bylo 67 147 osob vyloučeno ze strany a u 259 670 osob bylo členství zrušeno. Touto diferenciací (vyloučit ze strany nebo zrušit členství) pohovorové komise a stranické orgány rozlišovaly stupeň provinění, kolísání nebo lhostejnosti vůči učení a úkolům naší strany.
      (…)
      Chyby, které u nás byly, byly v lidech a v systému jejich práce. Lidé, kteří na odpovědných místech neobstáli, museli odejít z politického a veřejného života - a takový zákon bude jistě platit i do budoucna.
      (…)
      Jednota strany není stav, kterého je možné dosáhnout jednou provždy. Je o ní třeba svádět neustálý zápas. Jde především o ideovou jednotu. V našich podmínkách to znamená rozhodně čelit oportunismu, revizionismu, vlivům buržoazní ideologie a návykům poznamenaným buržoazní morálkou, vést boj o marxismus-leninismus, o jeho živé uplatnění v praxi, o proletářský internacionalismus. Aby strana mohla působit jako jednotný celek, je třeba bojovat o její organizační jednotu, o to, aby každý člen strany plnil své povinnosti, řídil se stanovami strany, leninskými normami stranického života. Jde dále o jednotu v taktickém postupu, o jednotu akční. Boj o tuto jednotu znamená v současné době dbát i o jednotnou informaci, o jednotný výklad usnesení stranických orgánů a o to, aby se všechny vnitrostranické otázky v souladu s linií, kterou určil ústřední výbor strany, řešily na vnitrostranické půdě. Dodržovat stanovený postup je důležité především proto, že se tím zabezpečuje realizace usnesení, důvěra k orgánům strany a taková atmosféra, která pozitivně působí na angažovanost a iniciativu komunistů i ostatních pracujících. Poručování těchto zásad vnáší do společnosti i do samotné strany neklid, pochybnosti o platnosti a závaznosti usnesení a odvrací pozornost od řešení důležitých problémů. Proto také musíme v celé straně proti porušování těchto zásad rozhodně vystupovat.
      (…) Když říkáme, že komunisté musí být principiální, znamená to, že se nejen musí hlásit k marxismu-leninismu, ale také se jako komunisté chovat a žít. Klademe důraz na upevnění disciplíny. Jde o to, aby komunisté plnili své úkoly na základě toho, že se vnitřně ztotožňují s politikou strany, že jsou o její správnosti hluboce přesvědčeni a že jim proto záleží na tom, aby se politika strany na všech úsecích důsledně uskutečňovala. Všude, kde je rozpor mezi slovy a činy, mezi vyhlašovanými cíli a metodami činnosti, tam všude hrozí jednotě strany a tím také její politice a autoritě mezi masami nebezpečí.
      (…)
      Oportunismus začíná tam, kde se postupně slevuje z nároků, kde si lidé chrání svůj klid, nechtějí se angažovat pro novou věc, s níž jsou spjata určitá rizika, kde se každý s každým snaží vyjít, jen aby měl pokoj, aby se nedostal do těžkostí. Kde není odvaha poukázat na chyby, vystoupit s kritikou nedostatků, tam se chyby tolerují a kolem nedostatků se chodí nevšímavě. Postranní kritikou se nedostatky nenapraví. Komunisté se musí za novou věc stavět otevřeně, byť by byla i nepopulární, dbát o čisté jméno strany, dokázat postavit se proti skutečné chybě a nebýt nevšímaví k žádné činnosti směřující proti zájmům společnosti, proti socialismu. Budeme muset dbát, aby lidé, kteří si takto principiálně počínají, byli vyzdvihováni do odpovědných funkcí a měli podporu. I to je významné poučení z boje proti oportunismu.
      (…) Je třeba říci otevřeně, že pasivní členy - když jde o zdravé lidi - nemůžeme ve straně ani potřebovat, ani tolerovat.
      (…)
      Jedním ze základních předpokladů formování strany je důsledné řízení růstu členské základny. Růstem a obnovou svých řad musí strana upevnit třídní, revoluční, marxisticko-leninský charakter, zabezpečit, aby se na vysoké úrovni uplatňovala vedoucí úloha strany ve všech oblastech života společnosti.
      (…)
      Strana je předvojem dělnické třídy. Musí proto cílevědomě posilovat svůj dělnický charakter. To předpokládá věnovat mnohem větší péči upevňování dělnického jádra strany a velmi konkrétně se starat o účinnou marxisticko-leninskou výchovu i o úplné uplatnění talentů a zkušeností osvědčených dělnických pracovníků.
      (…)
      K tomu, aby se politika strany přeměnila ve skutek, jsou třeba kádry, které správně chápou linii strany, jsou ji schopny na svých úsecích vždy důsledně provádět.
      (…)
      Nelze se uspokojovat tím, že drtivá většina lidí u nás byla a je pro socialismus. Nesmíme opakovat staré chyby a žít v představě o automatickém rozvoji socialistického uvědomění. Většina pracujících spojila svůj život se socialismem. Tak, jak dosahujeme úspěchů v konsolidační politice, jak se přesvědčují o správnosti politiky strany, začínají stranu podporovat. O získání těch, kteří váhají nebo jsou ještě v zajetí nejrůznějších iluzí a představ, musíme se trpělivě a houževnatě snažit.
      Najdou se však i lidé, kteří stojí na břehu revizionismu a antisocialismu. S těmi povedeme rozhodný boj, nepřipustíme, aby vnášeli do naší společnosti nové zmatky, aby svou činností a svým vlivem rozleptávali naši socialistickou společnost. V tomto boji musíme být důslední a zásadoví. V politice vůbec i v přístupu k jednotlivcům.
      (…) Ofenzivní řešení aktuálních otázek společenského rozvoje, účinný rozvoj socialistické demokracie pro široké vrstvy pracujících, trvalý vzestup hospodářství a uspokojování potřeb pracujících, podpora vědeckotechnického rozvoje představují důležitou součást boje proti pravici. To je cesta, jak likvidovat zbytky jejího vlivu a do budoucnosti znemožnit reprodukci sociálních, politických, ekonomických a ideových faktorů, o něž se ve svém náporu opírala. To je cesta, jak dosáhnout, aby se široké masy na vlastních zkušenostech přesvědčily o tom, že politika strany odpovídá jejich zájmům a potřebám.
      (…)
      Potřebujeme klidné ovzduší pro práci. Lidé musí mít jistotu, že výsledky jejich práce nikdo nezmaří, že v této společnosti platí a budou platit zákony, že se mohou spolehnout na pevnost našeho zřízení. Proto se snažíme mít spolehlivé orgány socialistické moci a musíme dbát, aby plnily své funkce a aby se jejich činnost přísně řídila našimi zákony. Jde jak o ochranu práv našich občanů, tak také o socialistický pořádek, o to, aby společnost neohrožovala asociální a protisocialistická činnost různých živlů a aby se náležitě chránily celospolečenské zájmy.
      (…) Velký politický zápas, který v současné době strana vede o masy pracujících, je především zápasem o jejich myšlení, o to, aby se ztotožnily s politikou strany, s jejím programem konsolidace a další výstavby vyspělé socialistické společnosti. Znovu jsme si potvrdili a ověřili na zkušenostech, jak jsou politika a ideologie neoddělitelné. (…)
      Jsme toho názoru, že socialistický stát, v němž vládne dělnická třída, nemůže připustit rozšiřování takových děl a názorů, které jsou nejen nepřátelské hodnotám a idejím socialismu, ale narušují i základní normy etiky a morálky.
      (…) Exponenti pravice zde žijí dál a s nimi přežívají i různé protikomunistické tendence. Musíme bedlivě sledovat a analyzovat všechny formy jejich působení a jejich taktiky; rozhodně zasahovat všude tam, kde se pokusí o akci, a uplatňovat sankce, kde poruší naše zákony. V současné době pravici velmi záleží na tom, aby vyvolávala napětí v komunistické straně, nedůvěru, nervozitu, aby oslabovala jednotu našich řad. Její záměry a snahy jsou v tomto směru zcela totožné se snahami a působením zahraniční antikomunistické propagandy. Chtěla by za každou cenu zachovat své síly a vyčkává na nové příležitosti. Těch se jí však už nikdy nedostane. Dovršíme porážku pravice také v ideové oblasti. Pravicové nebezpečí zůstává i nadále hlavním a boj proti němu je hlavní frontou našeho politického boje.

Rudé právo 15. prosince 1970.
G. Husák: Vybrané projevy. Květen 1970 - prosinec 1971. Praha, Svoboda 1971, s. 151 - 197.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 304 - 350.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr