Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 25. června 1970

Přidáno ve čtvrtek 7. 5. 2009


Gustáv Husák

      (…) Marxisticko-leninská strana musí vždy podrobně zkoumat objektivní rozložení sil ve společnosti i stav společenského vědomí. Jinak bychom svá přání zaměňovali za realitu. V politice musíme respektovat nejen své představy, ale především objektivní faktory a tendence ve společnosti. (…)
      V naší straně se zahnízdily jevy, které pro revoluční předvoj dělnické třídy nepřípustné: deformace leninských principů vnitřního života strany, oslabení ideologického boje a výchovného působení strany, chronická pasivita, neúčast značné části členů na životě strany, formalismus a bezstarostnost. Po únoru 1948 vstupovali mnozí lidé do strany bez hlubších znalostí o revoluční marxisticko-leninské straně a socialismu. Dobře víme, jaká situace vznikla po únoru 1948. Mnozí z těch, kteří do Komunistické strany Československa přešli sloučením se sociální demokracií a z jiných politických stran, často i z řad nestraníků, byli zatíženi buržoazní ideologií, sociálně demokratickými manýrami, masarykismem, luďáctvím a maloměšťáckou kolísavostí. Měli jsme dokonce i takové okresy anebo obce, kde prakticky každý dospělý člověk byl členem strany.
      Ani v letech, kdy po dvou prověrkách odešlo z Komunistické strany Československa 900 tisíc členů, se její sociální struktura nezlepšila a nenastalo potřebné ideové upevnění revolučního charakteru strany. Naopak, sociální struktura strany se postupně zhoršovala. Když k tomu připočítáme narůstající formalismus v celém systému stranické práce, chronické nedostatky ve stranické výchově, subjektivismus v rozhodování, značnou improvizaci v politice, pak dostaneme ucelený obraz o situaci, v níž se vytvářely podmínky pro živnou půdu, ze které se mohly rozbujet pravicově oportunistické a protisocialistické síly v roce 1968.
      Po dlouhá léta se nechával volný prostor nejrůznějším maloměšťáckým názorům a předsudkům, trpěl se růst oportunistických tendencí ve straně. Ačkoli se slovy různé negativní jevy odsuzovaly, nevedl se proti nim důsledný boj, nedbalo se na soustavnou očistu strany od oportunistů, kariéristů, souběžců a lidí vysloveně pasívních. I když se zjevně šířily různé nemarxistické teorie a revizionistické tendence, je málo příkladů, že byl někdo za ně vyloučen ze strany.
      (…)
      Očistit stranu je nevyhnutelné v zájmu celé společnosti. Věříme, že mnozí, kteří léta čestně pracovali a v kritických obdobích zakolísali, dopustili se chyb a musí nyní nést odpovědnost, najdou v sobě dostatek sil, aby si uvědomili své nedostatky a další poctivou prací je mohli odčinit.
      Několik slov je třeba říci také na adresu těch členů, kteří se sice nedopustili ničeho zjevně protisocialistického, ale už léta jsou pasivní. Jestliže se někdo domnívá, že má už všecko za sebou tím, když dostal novou legitimaci, pak je třeba s veškerou naléhavostí zdůraznit, že ten, kdo se nechce za politiku strany angažovat, nebude moci být členem strany.
      (…) Zvláštní pozornost musíme věnovat principiální kádrové politice vycházející z požadavku politické vyspělosti, charakterových vlastností a odborných schopností. (…)
      Teď, když nám jde o základní změnu charakteru strany, zdůrazňujeme význam masové politické práce a jejího zlepšení proto, že spojení s širokými masami pracujících lidí je jedním ze základních principů politiky naší strany. (…)
      Komunisté nebudují socialismus sami a nebudují ho jen pro sebe. Kdo má čestný vztah k socialismu, tomu socialistické společenské zřízení poskytuje plnou podporu a chce účelně využít jeho schopností. Našemu boji proti pravici škodí jakékoli tříštění sil, sektářství i takové metody, které jsou v rozporu jak se stanovami strany a s jejími usneseními, tak i s přijatým taktickým postupem. Ani k takovýmto jevům nemůžeme nečinně přihlížet.
      V našich podmínkách je pravicové nebezpečí hlavní. Vše, co odpoutává stranu od tohoto boje, co oslabuje jednotu jejího postupu - byť by vystupovalo se seberevolučnějšími požadavky a hesly - nakonec neslouží boji proti pravici, ale objektivně pravici nahrává.
      (…)
      Jedním z největších hříchů pravicové části bývalého vedení strany bylo, že vystavila mládež soustředěnému působení revizionistických a protisocialistických vlivů. Se zájmy a city mladých lidí se rafinovaně manipulovalo. Značná část mládeže byla dezorientována a v mnoha případech zneužita proti svým vlastním objektivním zájmům. V této souvislosti je třeba zvlášť přísně posuzovat odpovědnost sdělovacích prostředků, kulturní a umělecké fronty i určité části pedagogů.
      Často se klade otázka, kde hledat příčiny politické dezorientace mládeže. Někdy se ozývají hlasy, zda naše strana dokázala vytvořit pro mladé lidi pozitivní program. Kdo, kromě komunistů, má pro mládež přitažlivější program, než je výstavba socialistické a budoucí komunistické společnosti? Klademe si ovšem otázku, jak jsme v minulosti dovedli mladou generaci seznámit s celkovými cíli socialistické společnosti, nadchnout ji pro tyto cíle a zainteresovat ji na jejich realizaci. Musíme mladé lidi s naším programem podrobně seznamovat, ztotožnit s ním představy a plány mladých lidí do budoucnosti, zapojit co nejširší okruh mládeže do jeho aktivní realizace. Na tom se musí společně a jednotně podílet všechny instituce, které působí na mladého člověka, počínajíc rodinou, přes školu, pracovní prostředí, mládežnické organizace, kulturní a umělecké instituce, sdělovací prostředky, armádu, až po všechny vrcholné stranické a státní orgány. Mládež nelze vychovávat poklonkováním a koketováním. Je třeba ji vést ke spoluodpovědnosti za společenské dění.
      Od mládeže očekáváme, že při svém kritickém postoji a někdy i romantických představách bude moci své schopnosti, svou energii a svou nespokojenost s negativními stránkami života uplatnit správným směrem. To znamená, že svůj kriticismus namíří proti lajdáctví, že pomůže formovat pracovní kolektivy v závodech, v jednotných zemědělských družstvech, na pracovištích a že pochopí, že komunistická strana nevedla v minulosti a ani nyní nevede svůj tvrdý boj pro nic jiného než pro to, aby lidé žili poctivě, spravedlivě a dobře.
      (…) Péče o mládež je péčí o budoucnost naší strany a celé společnosti.
      (…) Když se respektují denní potřeby lidí, lidé jsou spokojeni a aktivně se zúčastňují realizace naší politiky. Demokratická spoluúčast, demokratické spolurozhodování musí být však pozitivní a tvořivě orientované v souladu se zájmy socialistické společnosti. Spokojenost občanů závisí rovněž na tom, jak si uvědomují hranice našich možností. Lidé mohou zlepšovat své postavení pouze na základě vlastní práce. Sami na místě musí dbát, aby platil náš právní řád, aby se respektovala pravidla socialistického soužití. (…)
      Musíme žádat vyšší intenzitu a efektivnost práce Státní i Veřejné bezpečnosti v boji s kriminálními živly i v boji s těmi antisocialistickými a pravicově oportunistickými silami, které se spojují s vyslovenými nepřáteli socialismu a dopouštějí se přímé protistátní činnosti.
      (…) Gustáv Husák
      Naše požadavky na spravedlivé, zákonné a náročné stíhání protispolečenské činnosti vyvolávají v táboře třídních protivníků pokřik o politických procesech. Tímto křikem západní propagandy se nedáme ani zmýlit, ani zastrašit. Jako v minulosti i dnes zdůrazňujeme, že nepůjdeme cestou umělého konstruování takzvaných politických procesů, ale současně ve všech případech budeme důsledně chránit socialistické revoluční vymoženosti našeho lidu a využívat k tomu všechny zákonné prostředky. Pro protisocialistickou propagandu a organizování kontrarevolučních sil v této zemi už „svoboda“ nebude, a to v plné shodě s našimi platnými zákony.
      (…)
      …dnes u nás prakticky žádná cenzura neexistuje. Vycházíme ze zásady, že šéfredaktor je rozhodující osobou, odpovídající za obsah novin a časopisů, za to, co se vysílá v rozhlase a v televizi.
      (…)
      Kritika politických názorů a postojů části inteligence, jak ji vyslovilo květnové plénum ústředního výboru strany, byla oprávněná. Především z jejích řad se rekrutovali přední nositelé pravicového oportunismu i organizátoři kontrarevoluce. Bylo by politicky nesprávné tuto skutečnost nevidět anebo zamlčovat.
      Je pochopitelné, že i v této oblasti objektivně a zákonitě probíhá a bude také dovršen diferenciační proces. Nemíníme dnes vyhlašovat žádné všeobecné deklarace o našem vztahu k inteligenci, ale musíme velmi seriózně řešit vážné úkoly rozvoje vědy, techniky, celého školského systému a socialistické kultury. A na tomto konkrétním pozitivním programu získávat pro naši politiku všechny čestné tvořivé síly naší inteligence. (…)

      Nejzávažnějším činitelem, který omezuje volnost našeho rozhodování při přípravě návrhu pětiletého plánu, je nedostatek volných pracovních sil. Navíc patří dnes Československo v celoevropském měřítku ke státům s nejkratší zákonnou i skutečnou pracovní dobou.
      Není žádným tajemstvím, že využití zákonné pracovní doby je u nás v průměru horší než v jiných průmyslově vyspělých zemích, ať už socialistických, anebo kapitalistických. Zastánci takzvaného tržního modelu socialismu chtěli u nás řešit problém využití pracovních sil cestou nezaměstnanosti a lákavě vyhlížejícího volného pohybu pracovních sil. Vyvolat nezaměstnanost, na to už neměli dost času, ale našemu hospodářství i přesto způsobili nemalé škody v důsledku likvidace systému plánovitého řízení pohybu a rozmísťování pracovních sil. (…)
      Nelze házet všechny, kteří odcházejí z vedoucích funkcí, do jednoho pytle. A pokud chtějí svou prací prokázat kladný vztah k socialistické společnosti, chceme přiměřeným způsobem využít jejich znalosti, vědomosti a kvalifikaci.
      Těžiště kádrové práce se nyní přesouvá na výběr vhodných pracovníků, zejména mladších, schopných a socialismu oddaných. Přitom není možné slevovat z politických a odborných nároků. Řídícím pracovníkům, zejména nově nastupujícím, je třeba účinně pomáhat při zvyšování ideologické a odborné úrovně. Principiální podpora stranických organizací by měla patřit především vedoucím, kteří jsou nároční na práci, na sebe i druhé.

      (…)
      V čele úsilí směřujícího k dalšímu rozvoji národního hospodářství stojí Komunistická strana Československa, která v příštím roce oslaví 50. výročí svého založení. Za celou dobu své existence sledovala naše strana jediný cíl - lepší a spokojenější život pracujících, zabezpečení jejich sociální a životní jistoty. Proto další rozvoj iniciativy a pracovní aktivity bude nejlepším darem k tomuto významnému výročí.

      (…)
      V naší zahraniční politice vycházíme ze skutečnosti, že svět je třídně rozdělen, že imperialismus se nevzdal svých plánů a že je třeba bojovat proti agresivní politice imperialistických kruhů.
      (…)
      Do služeb světového imperialismu vstoupila i početná československá emigrace, která z Německé spolkové republiky, Rakouska, Francie, Velké Británie, Švýcarska, Itálie a jiných zemí otevřeně vystupuje za ony cíle, které doma v roce 1968 ještě skrývala, to znamená za politickomocenský zvrat v Československu.
      (…)
      Lidé si často kladou otázku: v čem jsou záruky, že se to všecko, co jsme nedávno museli prožít, už nebude opakovat? Nikdo jiný nemůže dát lepší záruku než naše komunistická strana, ovšem jen v tom případě, když to bude strana marxisticko-leninská a strana akceschopná. A tou bude tehdy, když členové strany budou přesvědčenými komunisty a budou se i aktivně angažovat za politiku strany v každodenní činorodé práci. Bude jí tehdy, když v plné míře uplatníme leninské principy vnitrostranického života, když co největší počet lidí si bude vědom své odpovědnosti za zdravý vývoj socialistické společnosti, za naši internacionální zahraniční politiku a iniciativně se bude podílet na realizaci politiky Komunistické strany Československa. To jsou záruky, které lidé zcela oprávněně žádají.
      (…)

Rudé právo 27. června 1970
G. Husák: Vybrané projevy. Květen 1970 - prosinec 1971. Praha, Svoboda 1972, s. 52 - 90.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 248 - 287.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr