Gustáv Husák: Projev na slavnostním zasedání k 25. výročí osvobození Československa 7. května 1970

Přidáno v pondělí 4. 5. 2009


Gustáv Husák

      Projev na slavnostním zasedání ústředního výboru KSČ, ústředního výboru Národní fronty ČSSR, předsednictva Federálního shromáždění ČSSR a vlády ČSSR k 25. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou ve Španělském sále Pražského hradu 7. května 1970

      (…)
      Vážené soudružky a soudruzi, drazí přátelé! Vítězstvím dělnické třídy a pracujícího lidu v únoru 1948 se uvolnila cesta pro budování socialismu v naší zemi. Československá dělnická třída spolu s ostatními pracujícími nikdy nestála před tak složitým a významným úkolem. Základním předpokladem socialistické výstavby bylo upevnění moci pracujícího lidu v čele s dělnickou třídou a komunistickou stranou tak, aby nová moc plnila všechny funkce diktatury proletariátu. To vyžadovalo likvidovat zbytky mocenských pozic buržoazie a vytvářet nový typ státu, státu socialistického, a nový typ demokracie, demokracie socialistické, jejímž základem je moc dělnické třídy, vedené komunistickou stranou.
      Komunistická strana Československa se stala vedoucí silou československé společnosti. Vedoucí postavení si získala revolučním programem, věrností idejím marxismu-leninismu, velké myšlence socialismu. Proto jí také dělnická třída a většina pracujících daly v rozhodující střetnutích plnou důvěru. Tak se vytvořila rozhodující podmínka pro úspěšnou socialistickou výstavbu.
      Bilance uplynulého čtvrtstoletí je dokladem, že náš pracující lid, vedený Komunistickou stranou Československa, dokázal složitý revoluční úkol socialistické výstavby čestně zvládnout. Obětavou a houževnatou prací dělnické třídy, rolnictva a pracující inteligence vzniklo dílo, které patří k nejslavnějším činům dějin našich národů a představuje východisko dalšího vzestupného rozvoje naší společnosti. Na jeho velikosti nemůže nic měnit skutečnost, že ve složitých podmínkách vnitřního i mezinárodního vývoje byly i chyby, omyly a deformace. Komunistická strana Československa na ně otevřeně ukázala a čestně se s nimi vyrovnává.
      Hodnocení výsledků uplynulých dvaceti pěti let se stalo jednou z dělicích linií politického a ideového zápasu v roce 1968. Úsilí strany o kritickou analýzu a nápravu chyb využily antisocialistické a pravicové síly k frontálnímu útoku na samotné principy socialistické výstavby. Idealizovaly buržoazní demokracii předmnichovské republiky, zamlčovaly úděl bídy a nezaměstnanosti, existenční nejistoty a nouze velké části našeho lidu. Mlčením přecházely zaostalost většiny oblastí země a hluboké krizové jevy v hospodářství buržoazní společnosti. Zato uplynulých dvacet pět let našeho vývoje vydávaly za nepřetržitý řetěz omylů a trvalý úpadek, chyby jednotlivců vydávaly za výsledek celého systému.
      Výsledky výstavby v uplynulých dvaceti pěti letech dostatečně demonstrují převahu socialistického společenského zřízení.
      Budování socialismu se odrazilo v hluboké přeměně sociální a ekonomické struktury naší společnosti. Ze scény zmizely kapitalistické třídy a na jejich místo nastoupila socialistická dělnická třída, družstevní rolnictvo a pracující inteligence. V hospodářské oblasti plně zvítězily socialistické výrobní vztahy, které se staly východiskem všestranného kvantitativního i kvalitativního ekonomického rozvoje. Systému vykořisťování člověka člověkem byl u nás zasazen smrtelný úder. Pracující lid, zbavený vykořisťovatelů, se stal suverénním pánem ve své zemi.
      Výrazem revolučních přeměn byl zejména dynamický - i když ne vždy rovnoměrný - růst průmyslové výroby, který dosáhl více než šestinásobku předválečné úrovně a tvoří dnes rozhodující část národního důchodu. Hodnota základních fondů vzrostla více než na dvojnásobek.
      Přednostní rozvoj těžkého průmyslu - palivoenergetické a metalurgické základny a především strojírenství - se stal zdrojem celkového technickoekonomického vzestupu hospodářství, upevnění obranyschopnosti země a její nezávislosti na kapitalistickém trhu. Vytvořili jsme moderní průmyslová odvětví a osvojili si výroby, které zvládly jen nejvyspělejší země. Vybudovali jsme od základu novou, vlastní výzkumnou a vývojovou základnu.
      Úspěšně jsme splnili jeden z nejtěžších úkolů - získání rolnictva pro socialismus. Jednotná zemědělská družstva pevně zakotvila v životě naší vesnice a obstála v politické zkoušce posledních let. Družstevní přeměna byla spojena s technickou rekonstrukcí zemědělství na základě moderní techniky. Díky tomu zabezpečuje socialistická zemědělská velkovýroba - při více než trojnásobném růstu produktivity práce proti předválečné úrovni - stabilní vzestup zemědělské výroby.
      Národní důchod se proti předválečné úrovni zvýšil na třiapůlnásobek. To spolu s uplatněním principů socialistického rozdělování přineslo nejen nápravu starých křivd kapitalismu, ale také zabezpečení trvalého a výrazného vzestupu osobní a společenské spotřeby. Bezplatné zdravotnictví, sociální a kulturní služby patří svým rozsahem a dostupností k nejpokročilejším na světě. Při plném vědomí, že se nám zatím nedaří vždy plně uspokojovat rostoucí potřeby a požadavky, můžeme konstatovat, že životní úroveň u nás dosáhla relativně vysokého stupně. Přitom na rozdíl od kapitalismu s jeho ostrými rozdíly je u nás charakteristická vysoká průměrná spotřeba.
      Období budování socialismu je spjato s pronikavými úspěchy ve vyrovnávání rozdílů v ekonomickém rozvoji českých zemí a Slovenska. Industrializace Slovenska vedla k rychlému růstu průmyslové výroby. Dnes Slovensko vyrábí víc průmyslových výrobků než průmysl celého předválečného buržoazního Československa.
      Z kdysi zaostalé agrární země se Slovensko stalo moderní zemí s vyspělým průmyslem a družstevní zemědělskou velkovýrobou.
      Vyřešení národnostní otázky, především vztahu Čechů a Slováků, bylo pro československý stát neobyčejně významné. V národně osvobozeneckém zápase byl poražen buržoazní princip takzvaného jednotného československého národa. Vztah našich národů - Čechů a Slováků - byl znovu formulován na zásadě rovnoprávnosti ve společném československém státě. Tak tyto otázky vyjadřuje také Košický vládní program a do jisté míry i ústava z roku 1948.
      V pozdějších letech se národnostní otázka u nás chápala zjednodušeně jako převážně ekonomický problém a v této důležité a citlivé oblasti došlo i k mnoha deformacím a nihilistickému přístupu. Proto v této sféře také narůstalo napětí, které se odstranilo až přijetím zákona o československé federaci. Leninská myšlenka federativního svazku několika národů v jednom státě i u nás vytvořila nové podmínky pro bratrské vztahy a nejtěsnější spolupráci Čechů a Slováků v jednotné Československé socialistické republice.
      (…)
      Uplynulé období dvaceti pěti let představuje významnou etapu v i v naší kultuře, ve školství, vědě a v umění. Dnes se Československo stupněm vzdělanosti zařazuje mezi nejvyspělejší země světa. Středoškolské vzdělání dostává více než trojnásobný počet a vysokoškolské dokonce více než pětinásobný počet mladých lidí ve srovnání s předválečným stavem.
      Česká a slovenská kultura dosáhla za dvacet pět let budování socialistické vlasti předtím nikdy nepoznaného rozmachu. Mnohá umělecká díla, vytvořená po roce 1945, sehrála významnou úlohu nejen v době svého vzniku, ale představují trvalé hodnoty české a slovenské kultury. Soustavná a velkorysá péče socialistického státu o vědu umožnila rozvinout badatelský a aplikovaný výzkum v mnoha oborech na vynikající, často i světové úrovni. Stát převzal úplnou péči o hmotné zabezpečení vědeckého výzkumu a o výchovu vědeckých pracovníků. Jejich počet vzrostl proti roku 1937 na více než šestinásobek.
      Výsledky revoluce a vymoženosti socialistické výstavby jsou pevně zabezpečeny naší zahraničněpolitickou orientací na spojenectví se socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem. V hospodářství nachází toto spojenectví svůj výraz v činnosti Rady vzájemné hospodářské pomoci. Obrana suverénní Československé socialistické publiky je spolehlivě zabezpečena Varšavskou smlouvou, která tvoří základ vojenského spojenectví evropských socialistických zemí a je významným činitelem bezpečnosti Evropy. Patnáctého výročí vzniku této smlouvy vzpomeneme právě v tomto měsíci.
      Základem naší zahraniční politiky a našich vztahů ke všem národům jsou principy proletářského internacionalismu. Tyto principy považujeme za svaté a nedotknutelné. Život nejednou potvrdil slova Klementa Gottwalda, že kritériem proletářského internacionalismu je vztah k Sovětskému svazu. Patříme k sobě, patříme k velké rodině socialistických států. Jen jako součást socialistického společenství můžeme zabezpečit naplnění zájmů a tužeb našeho lidu.
      (…)
      Gustáv Husák s Kl. Gottwaldem a A. Zápotockým v r. 1948 Nemíníme zastírat ani četné problémy, které se včas neřešily a staly se základem společenské a vnitrostranické krize, kterou jsme v minulých letech prožili a jejíž důsledky stále ještě pociťujeme a musíme se s nimi vyrovnávat. Některé z těchto nedostatků a omylů vyrůstaly z objektivní povahy společenských přeměn. Nastupující dělnická třída si musela osvojovat potřebné znalosti a zkušenosti, učit se vládnout a řídit. Některé chyby vyplynuly z mimořádného nahromadění úkolů a složitých podmínek, jiné vyplývaly ze subjektivistického přístupu, který nahrazoval objektivní analýzy a střízlivý rozbor. I u nás se uplatňovaly metody zahrnované pod pojem kult osobnosti a způsobily vážné škody, neboť se včas a důsledně nevyvodily závěry pro politickou a hospodářskou praxi.
      Na přelomu padesátých a šedesátých let přecenilo tehdejší vedení strany a státu úspěchy ve výstavbě socialismu a idealizovalo společenský vývoj. Nedokázalo zamezit růstu těžkostí, které vyplývaly z nevyužívání možností socialistického zřízení, nedokázalo vyvodit závěry z nutnosti přechodu naší ekonomiky od extenzivního vývoje k intenzivnímu. Nevytvořilo politické a společenské předpoklady pro nástup vědeckotechnické revoluce, neuskutečnilo potřebné změny v soustavě řízení a pro zvýšení efektivnosti našeho národního hospodářství. S tím souviselo vyhlašování nereálných cílů společenského rozvoje. To se osudově projevilo zejména při vytyčování úkolů třetí pětiletky, jejíž rozpad vedl ke stagnaci ekonomického rozvoje.
      Perspektiva postupného sbližování společenských tříd a vrstev se nechápala jako proces dokončování třídního boje, ale jako vytváření jakéhosi bezkonfliktního stavu v podmínkách státu, který byl v rozporu s dosaženým stupněm vývoje nesprávně charakterizován už jako stát všelidový. Umrtvoval se třídní přístup k problémům, oslabila se výchova k proletářskému internacionalismu a neřešily se ani palčivé problémy ve vztazích mezi našimi národy. To vedlo k chybné, v podstatě oportunistické praxi. Přijímala se sic některá správná dílčí opatření věcného charakteru, avšak pro nedůslednost tehdejšího vedení zásadní obrat nenastal. Tím, že se situace dlouho zlehčovala, zjevné nedostatky zastíraly, musela se koneckonců oslabit důvěra k vedení strany a zvyšovala se pochybnost o jeho schopnostech odstranit příčiny krizových jevů.
      Současně s poctivou, zdravou kritikou stále více začal pronikat a postupně převažovat nihilistický vztah k celé revoluční minulosti. Do útoku přešly i nepřátelské a revizionistické síly, které napadaly socialismus a jeho základní hodnoty a šířily různé buržoazní a maloburžoazní názory.
      (…) Už pro nejbližší dobu si klademe za úkol, aby státní správa socialistického státu lépe sloužila občanům, rychleji vyřizovala jejich požadavky a efektivně využívala podněty pracujících pro rozvoj socialistické výstavby. Zdůrazňujeme-li tyto úkoly, říkáme otevřeně, že naše demokracie je demokracie třídní. Není v ní místo pro nepřátele socialismu, rušitele pořádku a socialistické zákonnosti. Socialistická demokracie nemá nic společného se stavem, který jsme u nás dobře poznali, kdy všichni hovoří do všeho a nikdo neodpovídá za nic. Vedoucí a integrující silou socialistické demokracie u nás byla, je a také v budoucnu bude Komunistická strana Československa jako předvoj nejprogresivnější síly naší společnosti - dělnické třídy.
      (…)

Rudé právo 8. května 1970.
G. Husák: Vybrané projevy. Květen 1970 - prosinec 1971. Praha, Svoboda 1972, s. 23 - 51.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 219 - 247.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr