ENVER HODŽA: Demagogie sovětských revizionistů nemůže zastřít jejich zrádcovskou tvář (3/3)

Přidáno ve čtvrtek 14. 3. 2013


Enver Hodža

      U příležitosti smutného výročí 60 let od úmrtí geniálních vůdců světové socialistické revoluce soudruhů Josefa Vissarionoviče Stalina (+5. 3. 1953) a Klementa Gottwalda (+14. 3. 1953) přinášíme následující stať albánského stranického a státního představitele soudruha Envera Hodži, posledního nejvyššího státního představitele světa hájícího autentickou revoluční marxisticko-leninskou linii (+11. 4. 1985). - Pokračování z 1. části a 2. části.

      Zeri i Popullit (Hlas lidu) 10. 1. 1969
      Knižně vydáno ve sborníku "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionizmem", vydavatelství Naim Frashëri, Tirana, Albánie, 1972, s. 475-526

Revizionisté proti revizionismu

      Revizionismus, jako buržoazně ideologická, antimarxistická a kontrarevoluční tendence, byl natolik zdiskreditován, že i šéfové revizionismu sami, a to zejména ti ze Sovětského svazu, používáním termínu "revizionisté" kritizují své nejneodolatelnější a liberální spojence. Tu a tam se vypustili i slova, že revizionismus je dnes hlavním nebezpečím a boj proti němu - primární povinností. Potřebují to k ospravedlnění své agrese v Československu i pro domácí potřebu. Taktika sovětských revizionistů je taktikou zloděje, který volá: "Chyťte zloděje!" Obviňují ostatní ze všeho, co udělali nebo dělají sami.
      J. B. Tito Moderní revizionismus se zrodil v době druhé světové války. Jeho prvními zástupci byli Browder v Americe a Tito v Evropě. Ale vzhledem k boji marxisticko-leninských stran, v čele s bolševickou stranou vedenou Stalinem, ani browderismus ani titoismus nemohly velmi široce vzkvétat, protože byly izolovány a plně odhaleny. Moderní revizionismus byl transformován do významného mezinárodního trendu až po 20. sjezdu KSSS a vzhledem k tomuto nechvalně známému sjezdu. Po tomto se vyvinul chruščovovský revizionismus a pozvedl se v celý systém politických, ideologických a ekonomických buržoazních hledisek. Ale zatímco se teď představují jako "antirevizionisté", sovětští revizionisté přetrvávají v naprosto revizionistické linii 20. a 22. sjezdu. To ukazuje, že všechen jejich dnešní povyk proti "revizionismu" je velikým podvodem.
      Sovětští vůdci obviňují československé revizionisty z "odhození věrnosti zásadám pod praporem boje proti dogmatismu. Obhajují likvidaci revolučního přesvědčení, základů socialistické ideologie" atd. Ale nejsou to sovětští revizionisté sami, kteří až do dneška prohlašovali, že "dogmatismus" (což znamená marxismus-leninismus) je hlavním nebezpečím, a nebyli to oni sami, kteří pod praporem boje proti dogmatismu zradili marxismus-leninismus, široce rozšířili revizionismus a zuřivě zaútočili na Stalinovu revoluční linii, Albánskou stranu práce, Komunistickou stranu Číny a další marxisticko-leninské strany? Nebyli to sovětští revizionističtí vůdci, kteří, když odpalovali rakety proti "revizionismu", zuřivě pokračovali v boji proti osobám, které skutečně stojí na marxisticko-leninských pozicích, zejména proti Albánské straně práce a Komunistické straně Číny, které vedly a nadále vedou soustavný, principiální a neúprosný boj proti revizionismu? To je další důkaz odhalující "antirevizionistickou" demagogii sovětského vedení.
      Když českoslovenští revizionisté pro realizaci svých kontrarevolučních cílů rozsáhle užívali falešná hesla "svobody", "demokracie", "liberalizace", "humanismu", tyto slogany, podle sovětského vedení, byly maskou "k zakrytí kontrarevoluční činnosti", ale když tyto slogany používá toto vedení samo, které je stejně kontrarevoluční jako československé vedení, tyto slogany jsou údajně revoluční! Svoboda a demokracie na rtech revizionistů, ať už chruščovovských, titovských, novotnovských nebo dubčekovských, znamená svobodu a demokracii pro revizionisty, pro zrádce a kontrarevolucionáře, liberalizace znamená destrukci a likvidaci diktatury proletariátu; humanismem rozuměj záměnu třídního boje křesťanským pacifismem a láskou ke všem třídním nepřátelům.
      Když českoslovenští revizionisté hovoří o "závažných chybách v minulosti", "narušení demokracie a porušování zákonnosti" a používají je k očernění a podkopávání úspěchů socialismu, je to, podle sovětských vůdců, "ďábelskou taktikou" nepřátel socialismu. Ale nesleduje chruščovovská klika přesně tuto "ďábelskou taktiku" v Sovětském svazu? Útoky a pomluvy učiněné chruščovisty proti hrdinské minulosti Sovětského svazu překonaly i ty od fanatických imperialistických nepřátel Sovětského svazu. Nikdo nezdiskreditoval Sovětský svaz více než chruščovovská klika. "Tajná" zpráva z 20. sjezdu je dokument, který je znám všem a Chruščovovi nástupci nikdy, ani v nejmenším, tento dokument nezpochybnili. Jejich manévry v publikování nějaké statě nebo výrobě nějakého filmu ukazujících velkou historickou úlohu J. Stalina během Velké vlastenecké války nemohou zakrýt jejich naprostou zradu vůči myšlenkám a činnosti Stalina. Jsou jen důkazem toho, že Stalin je stále živý v myslích a srdcích sovětských mužů a žen, a jsou zaměřeny na házení prachu do očí a na potlačení odporu sovětských lidí ke chruščovovské klice, která pohřbila slavné historické období Stalinova vedení.
      Státní znak ČSSR Státní znak SSSR Stejně tak demagogické jsou na rtech sovětských revizionistických odpadlíků jejich slogany o nutnosti posílení boje proti buržoazní ideologii a jejímu úsilí o "erozi socialistické ideologie", "proti mnohosti" socialistických ideologií a socialismů jako sociálních řádů. Dnes obviňují československé revizionisty z toho, že otevřeli dveře k záplavě západní ideologie, z činnosti snažící se likvidovat základy socialistické ideologie, z obhajoby nového modelu socialismu, který není založen na marxismu-leninismu atd. Povstavše proti těmto "hříchům" československých revizionistů, sovětské noviny Pravda objevily podruhé Ameriku, jak tomu bylo s tím, že "není a nemůže být socialismus bez vedoucí úlohy komunistické strany, vyzbrojené myšlenkami marxismu-leninismu", že "nemůže být žádná jiná forma socialismu od vzniku a rozvoje vědeckého socialismu; žádná ,jiná´ socialistická ideologie, která není založena na marxismu-leninismu, nemůže v naší době existovat." (Viz Pravdu 19. a 22. září 1968).
      O jakém boji proti buržoazní ideologii sovětští revizionisté hovoří, když revizionismus není nic jiného než projev buržoazní ideologie v teorii a praxi, když egoismu a individualismu, honbě za penězi a jiným hmotným prospěchem se daří v Sovětském svazu, když kariérismus a byrokratismus, technokratismus, ekonomismus a intelektualismus se rozvíjejí, když vily, osobní automobily a krásné ženy se staly nejvyšším ideálem mužů, když literatura a umění útočí na socialismus, na všechno revoluční, a obhajuje pacifismus a měšťácký humanismus, prázdné a zhýralé bytí lidí myslících jen na sebe, když stovky tisíc západních turistů, kteří navštíví Sovětský svaz každý rok, tam šíří buržoazní ideologii a způsob života, když západní filmy pokryly obrazovky sovětských sálů, když americké orchestry a jazzbandy, i ty z jiných kapitalistických zemí, se staly oblíbenými orchestry mládeže, a zároveň přehlídky západních módy jsou v oblibě v Sovětském svazu? Pokud do včerejška mohly být různé projevy buržoazní ideologie nazývány zbytky minulosti, dnes se buržoazní ideologie stala součástí kapitalistické nadstavby, která spočívá na státně kapitalistické základně, která byla nyní v Sovětském svazu zavedena.
      Pokud jde o kritiku proti "mnohosti" socialistických ideologií a socialistických řádů, jsou to sovětští vůdcové sami, kteří smazali v teorii i praxi jakýkoli rozdíl mezi socialistickou ideologií a buržoazní ideologií, mezi socialistickým zřízením a kapitalismem. Jsou to právě sovětští revizionisté, kteří prohlásili, a dále prohlašují, že mnohé země, které se nově osvobodily z koloniální vlády imperialismu a v nichž dominují buržoazie a statkáři a jejich reakční ideologie, se vydaly na cestu socialismu nebo budují socialismus. Neznamená to, že sovětští vůdci sami obhajují možnost přechodu k socialismu bez vedení dělnické třídy, její revoluční strany a ideologie marxismu-leninismu, jinými slovy, možnost přechodu k socialismu pod vedením neproletářských tříd a stran, že zde existuje, tím pádem, několik druhů socialismu a několik druhů socialistické ideologie?
      Alexander Dubček Nebo vezměme případ Jugoslávie. V "kritikách" jugoslávských titoistů, kteří podporovali Dubčekovu kliku a vystoupili proti sovětské agresi v Československu, sovětští revizionisté poukazují na to, že program Svazu komunistů Jugoslávie je kompletním ztělesněním ideologie revizionismu. Ale jak je to v souladu s ostatními stanovisky sovětských vůdců, kteří poté, co políbili a objali Titovu kliku, prohlásili a dodnes nazývají Jugoslávii socialistickou zemí? Jaký je to socialismus, který je údajně budován v Jugoslávii na základě revizionistické ideologie, která není ničím jiným než variantou buržoazní ideologie? Nepřipouští tím samo sovětské vedení, že socialismus může údajně být postaven také na základě revizionismu, který je antimarxistickou, buržoazní ideologií?
      Nespokojena s postojem Titovy kliky vůči československým událostem, sovětská propaganda obviňuje titovce, že jsou "inspirátory a příznivci československých kontrarevolucionářů". Ale nejsou sovětští vůdci sami, kteří zcela svévolně rehabilitovali Titovu kliku jako "nevinné oběti", uvedli ji do komunistického hnutí, prohlásili ji za "bojovníky za socialismus" a udržují s ní úzké vztahy, inspirátory a podporovateli inspirátorů a podporovatelů kontrarevolucionářů? Tudíž sami jsou ve stejné míře kontrarevolucionáři jako Titova klika. Po maďarských událostech roku 1956 také chruščovovská klika Sovětského svazu podnikla kampaň kritiky proti jugoslávským revizionistům, ale pouze jako věc formy, zatímco s nimi v zákulisí spolupracovala k uvedení kontrarevolucionáře Kádára k moci, a jakmile se napětí poněkud uvolnilo, líbánky začaly znovu. To je to, co se jistě stane také tentokrát. Ve skutečnosti tón protijugoslávské propagandy v Sovětském svazu již značně oslabil. Brežněvova-Kosyginova klika nemůže nikoho klamat svou předstíranou kritikou Titovy kliky. Jedná se o dvě revizionistické kliky, které, i přes rozpory, které mají v otázkách cest rozvoje revizionismu a vztahů mezi revizionistickými zeměmi a stranami, patří k jednomu kontrarevolučnímu trendu - modernímu revizionismu.
      Sovětští revizionisté údajně objevili v Československu "novou", "neznámou" formu kontrarevoluce. Hříchem těch, kteří odsoudili sovětskou intervenci v Československu jako agresi, říkají, je údajně "hluboké nepochopení podstaty tohoto nového historického fenoménu", zatímco lidé byli doposud zvyklí "představovat si kontrarevoluci pouze v její ozbrojené formě, pomocí násilí".
      Shrnuvše zkušenosti revizionistické tragédie, která se stala v Sovětském svazu a ostatních socialistických zemích, kde jsou u moci revizionistické kliky, marxisté-leninovci již dávno vypracovali závěr, že nebezpečí pro osud socialismu nepramení pouze z vnější imperialistické agrese, ani jen z ozbrojené kontrarevoluce vykořisťovatelských tříd a jejich pozůstatků, ale také z poklidné buržoazní revizionistické degenerace, která je výsledkem vlivu buržoazní ideologie zevnitř a tlaku imperialismu zvenčí.
      Státní znak Albánské socialistické lidové republiky První příklad mírové kontrarevoluce byl poskytnut titovci, pak byla tato cesta sledována chruščovovskou klikou Sovětského svazu a po ní klikami ostatních socialistických zemí Evropy. Pokus sovětských revizionistů představit poklidnou kontrarevoluci jako "nový historický jev", k němuž došlo pouze během československých událostí, je ve skutečnosti pokusem, na jedné straně, k zakrytí jejich agrese proti československému lidu, a na druhé straně, k maskování mírové kontrarevoluce, již sami provádějí v Sovětském svazu.
      Ačkoli ideologové sovětských revizionistů mnoho mluví o poklidné kontrarevoluci, zdržují se pouze na okraji tohoto fenoménu. Představuji ji velmi jednoduchým způsobem, jako něco, co přímo podněcují a organizují zbytky vykořisťovatelských tříd a agentur imperialismu. Ve skutečnosti je poklidná kontrarevoluce kontrarevolucí, která se provádí shora tím, že degenerují a byrokratizují se kádry samotné třídy a strany, které jsou u moci. A tento proces degenerace má své hluboké vnitřní a vnější sociálně ekonomické příčiny, stejně jako má také své vlastní historické a ideologické zdroje. Sovětští revizionisté nedělají a nemohou udělat žádnou analýzu naprosto žádných příčin a zdrojů, protože by to pro ně znamenalo, aby pitvali sami sebe. Pitva zrození revizionismu byla a ještě ve větší míře bude provedena pouze marxisty-leninovci, bolševickými revolucionáři, kteří odhodí revizionistickou mršinu a očistí celé ovzduší od jejího zápachu.
      Svými vlastními slovy se chruščovovští revizionisté odhalují, protože v případě, že připouštějí nebezpečí mírové kontrarevoluce i po likvidaci vykořisťovatelských tříd, jak mohou hlásat, že "vítězství socialismu je úplné a konečné", jak mohou říkat, co bylo uvedeno v programu KSSS schváleném 22. sjezdem, že "v zemích lidové demokracie byly sociálně ekonomické možnosti pro obnovení kapitalismu odstraněny"? Jedno nebo druhé: buďto teze o mírové kontrarevoluci je klamem, nebo jiné tvrzení, že veškeré nebezpečí pro osud socialismu bylo odstraněno, je podvodem, pokusem o legalizaci revizionistické zrady, odklizením ostražitosti a revoluční akce komunistů a pracujícího lidu.
      Na rozdíl od toho, co již dříve obhajovali, že totiž údajně s likvidací vykořisťovatelských tříd také končí třídní boj a jeho místo zaujímá politická a sociálně ekonomická jednota společnosti, v současné době sovětští revizionisté nejsou proti připuštění třídního boje po likvidaci vykořisťovatelských tříd jako takových a oponují rovněž "abstraktní národní jednotě". Demagogie je nekonečná. Mluví o třídním boji, ale pouze v jiných zemích, zatímco nepronesou jediné slovo o třídním boji v Sovětském svazu, jako kdyby tam panovala harmonie a věčný mír. Ale co boj, který chruščovovští revizionisté sami podnikli po smrti J. V. Stalina v Sovětském svazu; není to otevřené vyjádření boje třídních nepřátel, kteří otevřeli cestu k obnovení kapitalismu v Sovětském svazu, k jeho transformaci ze socialistického proletářského státu do nového buržoazního a imperialistického státu? Tento třídní boj, ovšem z pozic nové buržoazie a jejích zájmů, je nejdivočeji veden sovětským revizionistickým vedením proti zdravým revolučním silám jak doma, tak na mezinárodní scéně, kdy se uchyluje ke všem prostředkům vojenské fašistické diktatury.
      Enver Hodža Život, fakta, velká zkušenost revizionistické zrady ukazují, že třídní boj pokračuje, a to nejen po likvidaci vykořisťovatelských tříd jako takových, a to nejen po vítězství socialismu, ale dokonce, po nějakou dobu, i po vítězství komunismu ve světovém měřítku, tak dlouho, dokud nadále existují vlivy buržoazní ideologie. Proto může být úplné vítězství socialismu a komunismu dosaženo a bude zaručeno jen tehdy, když kromě jiných věcí bude dosaženo plného vítězství socialistické ideologie nad buržoazní ideologií v každé jednotlivé zemi a ve světovém měřítku. A pokud tento boj pokračuje, je nezbytná existence diktatury proletariátu jako hlavní zbraně třídního boje proletariátu za zničení všech třídních nepřátel a pro budování socialismu a komunismu.
      Celá demagogie údajného boje proti revizionismu a údajného návratu do leninsko-stalinských pozic je potřebou sovětského revizionistického vedení zakrýt svou kompletní proměnu v sociálfašistickou kliku.
      Ale sovětští vůdcové, vzhledem ke své vlastní pozici jako revizionistické kliky, nemohou jít velmi daleko v tzv. "boji proti revizionismu", neboť taková věc s sebou nese velmi nebezpečné důsledky, pro ně neočekávané a nežádoucí. Proto zároveň zuřivě pokračují ve svém boji proti revolučnímu marxismu-leninismu a stranám zůstávajícím mu věrným, zejména proti Komunistické straně Číny a Albánské straně práce. To nejjasněji ukazuje nepravdivost jejich demagogického povyku o "boji proti revizionismu".
      Precizně zakrývajíce svůj podvod, sovětské vedení se snaží vytvořit iluzi, že údajně stojí na leninských pozicích boje na dvou frontách, že údajně bojuje proti pravičákům, revizionistům, stejně jako proti "levičákům", "dogmatikům", "dobrodruhům" atd. Tento nebezpečný manévr musí být plně odhalen a skutečné sociálfašistické rysy sovětské vedoucí kliky musí být donaha odkryty.

Sociálimperialismus přestrojený za proletářský internacionalismus

      Sociálfašismus v domácí politice má sociálimperialismus jako své přímé pokračování v zahraniční politice, a zatímco se snaží maskovat fašismus "socialistickou" frazeologií, sovětští vůdcové se snaží skrýt svůj imperialismus pod heslem "proletářského internacionalismu".
      Je známo, že chruščovovští revizionisté začali svou zradu kapitulací a koncesemi imperialismu a vzdáním se boje proti němu, zatímco likvidace základů socialismu a nastolení kapitalismu v Sovětském svazu, jeho transformace ze socialistického státu v kapitalistický stát nového typu, vytvořily hospodářský, sociální a třídní prostor pro jeho transformaci ve velkou imperialistickou mocnost na mezinárodní scéně a pro kontrarevoluční spojenectví s americkým imperialismem. Sovětský svaz se stal imperialistickou mocností, která se snaží mít své zóny vlivu, která se snaží zotročit a využít národy jiných zemí, která, ve spojenectví s americkým imperialismem, usiluje o zřízení světovlády dvou velmocí.
      Ale pokud až do nedávné doby se sovětský imperialismus snažil chránit a rozšiřovat svůj prostor vlivu, diktovat svou vůli ostatním "mírovými prostředky" - prostřednictvím hospodářského průniku a podrobení, prostřednictvím politického a ideologického vlivu a tlaku, prostřednictvím vojenské a ekonomické aliance atd., nyní přešel k otevřeným fašistickým metodám, k použití ozbrojeného násilí, k přímé vojenské agresi i proti vlastním spojencům. Právě toto je nová funkce ve vývoji sovětského imperialismu. Typickým příkladem v tomto směru je sovětská fašistická vojenská agrese v Československu.
      Tím, co udělali v Československu, sovětští revizionisté zcela jasně dali najevo, že teď tu pro ně vážně neexistují ani přátelství, spojenectví ani smlouvy, svoboda a nezávislost, ani svrchovanost národů. Jediný "princip" pro ně existující je právo silnějšího provádět zákon všude, zatímco všechny ostatní principy byly porušeny, nohama pošlapány, patami zadupány, prostřednictvím zbraní a krveprolití.
      Enver Hodža K odůvodnění této cynické a fašistické politiky se sovětští revizionisté nyní snaží přesvědčit nikoho jiného než své vlastní spojence z revizionistického tábora, že nezávislost, sebeurčení, svrchovanost stran a národů různých zemí nemají vůbec žádnou hodnotu, že musí ustoupit zájmům tzv. socialistického společenství, jinými slovy, zájmu šovinistické velmoci Sovětského svazu, že z důvodu těchto zájmů tato síla může porušovat ony zásady kdykoli, kdekoli a jakýmkoli způsobem se jí zachce.
      Demagogie sovětských agresorů, že útokem a ozbrojeným obsazením Československa provádějí svou internacionální povinnost vůči československému lidu a vůči věci socialismu a světového revolučního hnutí, jelikož údajně zachraňují vítězství socialismu v Československu od nebezpečí kontrarevoluce, nemůže nikoho oklamat. Jak mohou bránit výdobytky socialismu v jiné zemi ti, kteří zničili socialismus ve své vlastní zemi, jak se mohou vyhnout nebezpečí kontrarevoluce ti, kteří sami jsou vůdci kontrarevoluce? Ukázali jsme výše, že všechny ty věci, z nichž obvinili československé revizionisty, aby ospravedlnili svou agresi, sovětští revizionisté dělali a dělají sami. Proto všechny "argumenty" sovětského revizionistického vedení jsou prázdné a falešné. Jejich akce nemají vůbec žádný politický, ideologický, morální nebo právní základ.
      Plně poražen byl také "legální" argument sovětských revizionistů, aby ospravedlnili svou agresi v Československu. "Slavný" dopis některých československých osobností údajně určený Sovětům a některým dalším zemím Varšavské smlouvy, "žádající o jejich pomoc v potlačení kontrarevoluce v Československu", se naprosto ukázal být podvodem. Nikdo nevystoupil k potvrzení autorství tohoto dopisu. Sovětští vojáci nebyli pozváni ani československou vládou, ani prezidentem republiky, parlamentem nebo Ústředním výborem strany. I Hitler ve své době jednal s nějakým taktem: přinejmenším získal silou podpis prezidenta Háchy, když okupoval Československo.
      Co se československého lidu a zdravých socialistických sil v Československu týče, neměli žádný důvod zvát si na pomoc sovětské revizionistické odpadlíky a jejich spojence na obranu vymožeností socialismu proti československým revizionistickým odpadlíkům, neboť sovětská revizionistická klika a Novotného nebo Dubčekova revizionistická klika pokračují, každá z nich, na stejné antimarxistické a antisocialistické cestě. A život ukázal a potvrzuje četnými skutečnostmi s každým dalším dnem, že navzdory kapitulaci Dubčekovy kliky se československý lid setkal s armádou sovětských revizionistů jako s okupanty a v různých formách se bránil a odmítal okupaci. Stále jasněji si uvědomuje, že akce Dubčekovy kliky, která svrhla Novotného kliku, byla kontrarevolucí v kontrarevoluci, stejně jako sovětská vojenská intervence byla potlačením prostřednictvím síly zbraní vnitřní československé kontrarevoluce sovětskou vnější kontrarevolucí.
      Jako důležitý nástroj k provádění své imperialistické politiky používá sovětská vedoucí klika vojenskou alianci Varšavské smlouvy. Tato smlouva, která změnila svůj charakter odshora dolů, od smlouvy o míru v prostředek války, z obranné smlouvy ve zbraň agrese, je používána sovětskou vedoucí klikou i proti samotným účastníkům této smlouvy. Ve skutečnosti, s výjimkou Rumunska, všechny ostatní členské země této nechvalně známé smlouvy jsou pod kontrolou ozbrojených sil sovětského revizionismu. Tzv. "socialistická rodina" nebo "socialistické společenství" se podobá koncentračnímu táboru, vězení národů, všude jsou rozmístěni sovětští vojáci a dělají zákony v těchto zemích. V těchto podmínkách se svoboda, nezávislost, rovnost a svrchovanost národů obracejí v prázdná hesla, která se používají k oklamání a uklidnění národů.
      Ale chuť k jídlu sovětského imperialismu přesahuje hranice zóny, která je přímo pod jeho vlivem. Ten otevřeně ohrožuje ostatní balkánské země, zejména Albánskou lidovou republiku, dopouští se otevřených vojenských provokací proti Čínské lidové republice a v úzké spolupráci s imperialisty USA, japonskými militaristy, s Indií, Indonésií a dalšími reakcionáři se připravuje na velké protičínské spiknutí. Sovětští revizionističtí vládci, ve spojenectví i soupeření s imperialisty USA, rozšiřují oblast působení své vojenské flotily, která vede své válečné lodě do Středomoří k ohrožování Albánské lidové republiky, stejně jako rozšiřují své imperialistické panství na úkor arabského lidu a národů jiných zemí.
      Tato typicky imperialistická politika sovětských revizionistů nemůže zůstat utajena. Nemůže se nesetkat s rozhodnou opozicí a odporem všech národů, které ctí ideály svobody, nezávislosti, svrchovanosti, revoluce a socialismu. Tato politika stále více odhaluje a izoluje sovětskou vedoucí kliku před národy celého světa.
      A nejen to. Při provádění svého imperialistického agresivního kurzu má velké potíže také s vlastními spojenci. Sovětské vedení, aby si udrželo kontrolu ostatních revizionistických klik, otevřeně přechází k použití síly, jak byl známo z československých událostí, které jsou velmi vážnou výstrahou před tím, co čeká na ostatní kliky v případě, že se odváží postupovat po cestě "polycentrismu", autonomie atd., ale namísto aby posílila dominující pozice sovětského revizionistické vedoucí kliky, povede k dalšímu rozdělení revizionistické fronty a bude stále více podkopávat pozice sovětského revizionismu. To bylo velmi jasně vidět v reakci revizionistických klik jiných zemí, které ve společném refrénu povstaly proti sovětské intervenci v Československu a odsoudily ji jako agresi, přičemž vzaly Dubčekovu kliku pod ochranu. Dodatečné obtíže vytvořené pro sovětské vedení ve svolání mezinárodního setkání revizionistických stran, které bylo proto odloženo, je dalším důkazem toho.
      Nedávné události, zejména ty v Československu, jsou katastrofální porážkou pro celý moderní revizionismus, který nejzřetelněji ukazuje svou kompletní degeneraci, zejména hlavy moderního revizionismu - chruščovovské kliky Sovětského svazu, v sociálfašistickou a sociálimperialistickou kliku. Nikdo by se neměl dát oklamat manévry zakrývajícími tuto degeneraci demagogií, hesly "internacionalismu". Je povinností všech skutečných marxistů-leninovců a revolucionářů odhalit a rozbít tento nebezpečný manévr. V první řadě musí sovětští lidé sami odhodlaně vystoupit proti tomuto imperialistickému agresivnímu kurzu a neměli by umožňovat chruščovovské odpadlické klice u moci používat sovětské muže a ženy, sovětské ozbrojené síly, pro realizaci svých imperialistických a despotických cílů. Nikdo by neměl zapomenout na prostý moment velikého Marxova učení, že lidé v zemi, která utlačuje jiné národy, nejsou a nikdy nemohou být svobodní. J. V. Stalin a Enver Hodža

Stalin patří marxistům-leninovcům, patří proletářské revoluci

      Z analýzy skutečností vyplývá, že nemůže být řeč o jakémkoli zpomalení revizionistických pozic sovětského odpadlického vedení. Všechny jeho snahy vytvořit dojem, že se údajně vrací do starých stalinských pozic, jsou velkým podvodem. Neměla by panovat vůbec žádná iluze, že události v Československu, v Polsku a aktivizace liberálních extremistů v Sovětském svazu otevřely oči sovětské kontrarevoluční klice a uzemnily ji. To vše jen způsobilo, že změnila svůj postup, aby přijala ještě demagogičtější taktiku vytvoření a upevnění plné fašistické vojenské diktatury revizionistického kapitálu a zamaskovala ji.
      Brežněvova-Kosyginova klika klade velké naděje v dosažení tohoto úspěchu uvnitř Sovětského svazu, kde je brutální útlak, hrozná cenzura, kde komunisté a lidé byli vzděláváni pouze k opakování a ne k provádění důkladných průběžných studií obsahu formulí a sloganů, a kde, nakonec, se dále rozvíjí kult velikášství "velkého a silného socialistického státu". Doufá, že dosáhne tohoto cíle také mluvením tichým hlasem o "návratu do Stalinovy epochy", uspokojujíc a oklamávajíc tím apolitické, sentimentální a naivní.
      Je povinností všech marxistů-leninovců, v první řadě sovětských bolševických revolucionářů samotných, odhalit až do konce tento ďábelský manévr chruščovovské vládnoucí kliky, odmítnout jakoukoli iluzi s ohledem na tuto kliku, posílit boj proti ní, aby důkladně vystavovala svou skutečnou sociálfašistickou a sociálimperialistickou tvář. Tváří v tvář skutečnosti transformace sovětského státu ve vojenskou diktaturu fašistického typu musí sovětští revolucionáři povstat, organizovat se a vrhnout se do boje a revoluce. Jejich historická odpovědnost je dnes větší než kdy jindy. Není pochyb o tom, že to bude obtížný boj, který bude vyžadovat odříkání a těžké oběti. Ale leninsko-stalinští bolševici nikdy nemají strach. Vyjadřujeme hluboké přesvědčení, že jednoho dne splní se ctí svou velkou povinnost vůči svému vlastnímu lidu a mezinárodnímu komunismu. A čím dříve to bude, tím lépe.
      Demagogie sovětské vedoucí kliky v údajném návratu k revolučním pozicím Stalinovy epochy musí být odhalena i mimo Sovětský svaz, kde by mohla být vypracována a používána jinými revizionistickými klikami. Ale na druhé straně je zřejmé, že tato taktika bude zostřovat rozpory v táboře revizionistů, povede k rozdělení revizionistických stran do prosovětských a antisovětských skupin. Opravdu, nyní novotnovci v Československu, vermeerschovci a thorézovci ve Francii jsou tzv. "tvrdí", "stalinisté", protože jsou zastánci sovětských revizionistů, jejich zástupců. Sovětská vedoucí klika dává a bude dávat těmto prvkům celou svou podporu, aby jejich prostřednictvím ustavila svou kontrolu a převzala vládu nad ostatními revizionistickými stranami. To se nemůže vyhnout odporu ostatních revizionistických prvků, který dále prohloubí rozdělení v revizionistickém táboře.
      Povinností marxistů-leninovců v těchto zemích je nemilosrdně odhalit pseudorevoluční frazeologii prosovětských agentur, aby zabránili vzniku jakékoli iluze v tomto směru, využívat prohlubování rozporů v revizionistické salaši a zesílit boj proti všem revizionistickým odpadlíkům pro jejich úplné zničení.
      Pokud jde o země, které jsou ovládány sovětskými revizionisty a kde dělají zákony prostřednictvím svých vojenských sil, které byly rozmístěny, tento manévr těžko poslouží, protože posílení imperialisticko-fašistického agresivního charakteru politiky sledované sovětskou vedoucí klikou nemůže nevzbuzovat stále rozhodnější rozhořčení a protest národů těchto zemí. Vskutku, dokonce i revizionističtí quislingové, kteří jsou nutně poslušni sovětské klice, ve svých vládnoucích pozicích postavených na písku nechtějí provést manévr údajného návratu do Stalinovy epochy, a to dokonce ani jako bluf, protože na jedné straně by je to připojilo ještě blíže k sovětské káře, na které chtějí být nezávislí, jak je to možné, a na druhé straně by takový manévr narušil jejich základy, jelikož se dostali k moci právě pod praporem boje proti stalinismu. Proto i zde se bude rozdělení dále vyhrocovat a prohlubovat, uvnitř revizionistických stran, jakož i mezi vládnoucími revizionistickými klikami a sovětským vedením. Podřízenost revizionistických quislingů sovětské fašistické vojenské diktatuře je dočasná. Nastanou mezi nimi divoké spory a rozmíšky až po ozbrojené střety.
      Všechny tyto věci vytvářejí příznivé podmínky pro revoluční boj národů a komunistů těchto zemí, aby odhalili místní revizionistické quislingy i sovětské okupanty, vyhnali okupační armády ze země a svrhnuli revizionistické odpadlické mocenské kliky. Jedinou správnou cestou k dosažení těchto cílů je všude vytvoření marxisticko-leninských stran a organizace ozbrojeného revolučního boje.
      Albánská strana práce, která se vždy důsledně držela marxisticko-leninské linie a principů a vedla a vede rozhodný boj proti modernímu revizionismu v čele se sovětským odpadlickým vedením, bude nemilosrdně odhalovat současnou nebezpečnou, pragmatickou taktiku Brežněvovy-Kosyginovy kliky v údajném návratu k revolučním pozicím Stalina. Jméno a velká marxisticko-leninská revoluční činnost Josefa Stalina nedovolují a nikdy nedovolí, aby byly špiněny chruščovovskými revizionisty nebo jimi byly použity jako kamufláž, aby skryli svou revizionistickou zradu. Stalin patří marxistům-leninovcům, proletářské revoluci.

Z angličtiny přeložil Luděk Kobza