ENVER HODŽA: Demagogie sovětských revizionistů nemůže zastřít jejich zrádcovskou tvář (2/3)

Přidáno v pondělí 11. 3. 2013


Enver Hodža

      U příležitosti smutného výročí 60 let od úmrtí geniálních vůdců světové socialistické revoluce soudruhů Josefa Vissarionoviče Stalina (+5. 3. 1953) a Klementa Gottwalda (+14. 3. 1953) přinášíme následující stať albánského stranického a státního představitele soudruha Envera Hodži, posledního nejvyššího státního představitele světa hájícího autentickou revoluční marxisticko-leninskou linii (+11. 4. 1985). - Pokračování z 1. části.

      Zeri i Popullit (Hlas lidu) 10. 1. 1969
      Knižně vydáno ve sborníku "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionizmem", vydavatelství Naim Frashëri, Tirana, Albánie, 1972, s. 475-526

Nastolení fašistické vojenské diktatury pod maskou ochrany myšlenky diktatury proletariátu

      Jedním z demagogických manévrů sovětské revizionistické kliky k obhajobě jejího přechodu ve fašistickou diktaturu je povyk, který dělá v poslední době údajně na obranu marxisticko-leninského učení o diktatuře proletariátu, i když, jak je známo, je to právě sovětská vedoucí klika sama, která zničila diktaturu proletariátu v Sovětském svazu a naházela na ni nejšpinavější bláto, představila ji jako "divokou, barbarskou, nelidskou diktaturu, která nedělala nic než páchala trestné činy proti dělnické třídě a pracujícímu lidu".
      Ti, kteří dnes vylézají s praporem obhajoby diktatury proletariátu, jsou právě těmi, kteří vyhlásili její likvidaci v Sovětském svazu pod záminkou transformace sovětského státu ve "stát všeho lidu". Sovětští revizionisté se nyní snaží vytvořit iluzi, že tzv. "stát všeho lidu" je údajně "přímým pokračováním státu diktatury proletariátu". Tato iluze může klamat pouze naivní, protože není nic a nemůže být nic společného mezi revoluční diktaturou proletariátu a "státem všeho lidu". Ten je ve skutečnosti úplným popřením diktatury proletariátu, jeho transformací v něco úplně opačného, v kontrarevoluční diktaturu nové revizionistické buržoazie.
      Státní znak SSSR "Návaznost mezi diktaturou proletariátu a státem všeho lidu," škrábe pisálek moskevské Pravdy, - "je jasně vidět v zachování vedoucí úlohy dělnické třídy." Ale jak dělnická třída hraje tuto úlohu, když socialistický stát a komunistická strana, jak revizionisté tvrdí, ztratily proletářský třídní charakter a staly se "státem a stranou všeho lidu"? Je zřejmé, že zde čelíme velmi nemotornému a banálnímu podvodu. Ve skutečnosti dělnická třída v Sovětském svazu není u moci už po dlouhou dobu. Nyní je třídou, která je utlačována a vykořisťována, korumpována a vystavena degeneraci. Je transformována z vedoucí síly v pouhou výrobní sílu, z politické síly do hospodářského přívěsku. Ve skutečnosti je to nová buržoazní třída, kdo nyní vládne a vede v Sovětském svazu, třída, která nastolila svou divokou diktaturu nad sovětskou dělnickou třídou a sovětským lidem.
      Sovětští chruščovovští revizionisté, kteří si dnes hrají s hesly diktatury proletariátu, jsou právě těmi, kteří bránili a propagovali s velkým hlukem revizionistické teze, kteří obhajovali nadtřídní charakter dnešního kapitalistického státu a jeho použití jako prostředek pro přechod k socialismu, kteří popírají nutnost rozbít buržoazní státní aparát jako nezbytnou podmínku pro zřízení diktatury proletariátu, kteří popírají vedoucí úlohu komunistické strany v systému diktatury proletariátu, bez něhož tato nemůže existovat, atd.
      Nepravdivost celého demagogického povyku sovětských revizionistů, údajně na obranu myšlenky diktatury proletariátu, je zcela zřejmá i v tom, že, jako již předtím, ale dokonce s ještě větší intenzitou, pokračují v útocích na Albánskou stranu práce a Komunistickou stranu Číny pro jejich pevnou věrnost diktatuře proletariátu. Stejně jako v době horečné kampaně proti Stalinovi a jeho dílu zuřivě útočí na diktaturu proletariátu v Číně a Albánii, nazývajíce je "byrokraticko-vojenským režimem, omezováním svobody a socialistické demokracie" atd. Zejména zaútočili na marxisticko-leninskou tezi našich stran o působnosti třídního boje až do vítězství komunismu v celosvětovém měřítku, protože během tohoto období třídní boj pokračuje doma i na mezinárodní scéně. Nadále pokračuje boj mezi dvěma cestami - socialistickou a kapitalistickou, což je teze, která byla plně potvrzena revoluční praxí. Nejpřesvědčivějším důkazem o správnosti této teze je samotný fakt revizionistické kontrarevoluce a obnovy kapitalismu v Sovětském svazu téměř 40 let po vítězství Říjnové socialistické revoluce.
      J. V. Stalin Z toho všeho nejjasněji vyplývá, že aktivity chruščovistů nejsou v žádném případě popřením předchozích revizionistických tezí a návratem k marxisticko-leninským pozicím diktatury proletariátu, ale klamným pokusem maskovat "revolučními" slogany, co se děje ve skutečnosti v Sovětském svazu - plný přechod k metodám fašistické vojenské diktatury. Oblékání fašismu v "socialistickou" a "revoluční" frazeologii není v žádném případě nové. Tato taktika byla používána Hitlerem v Německu a Mussolinim v Itálii, svého času.
      Tato donucovací opatření, výzvy k posílení ideologického boje, disciplíny, jednoty atd., jsou opatřeními sloužícími k upevnění fašistické diktatury chruščovovské revizionistické kliky. Ve skutečnosti jsou donucovací opatření akcemi fašistické diktatury k potlačení veškeré revoluční činnosti sovětských lidí a skutečných bolševiků. Intenzifikací boje proti všem skutečně revolučním myšlenkám. Disciplína vymáhaná sovětskými vůdci je kázní "černých sotní" k udržení na uzdě každého, kdo se zvedne proti revizionistické zradě. Jednota, o které chruščovovští revizionisté mluví, je jednotou na revizionistických základech, kolem revizionistické strany a pro kontrarevoluční účely revizionistů.
      Sovětské vedení se snaží vytvořit dojem, že jeho opatření směřují hlavně proti liberálním extrémistům, kteří se v poslední době, zejména po událostech v Československu a Polsku, stali ještě aktivnějšími. Ačkoli sovětští revizionističtí představitelé a extrémistické liberální prvky v podstatě postupují po stejné antimarxistické a zrádné cestě, činnost těchto prvků je nežádoucí pro revizionistické vedení. To se obává další kontrarevoluce uvnitř kontrarevoluce, nechce snášet osud N. Chruščova nebo Novotného kliky. Ale co trápí sovětské vedení nejvíce, je skutečnost, že zběsilá a nerozumná činnost těchto prvků otevřeně odhaluje revizionistický podvod, oslabuje jejich demagogii, otevřeně odhaluje zradu, a to může pomoci otevřít oči sovětskému lidu, to může pomoci zintenzivnění jeho odolnosti a boji ke smetení velkým koštětem revoluce jak liberálních revizionistů, tak "konzervativců", jak extrémistů, tak "umírněných".
      Právě proti této revoluci jsou všechna opatření a fašistická diktatura sovětského revizionistického vedení namířeny. Ale, ač se mohou pokusit zaškrtit tuto revoluci prostřednictvím represivních opatření a podvodů, revoluce je neodvratná. Sovětští lidé nebudou dlouho tolerovat revizionistickou zradu. Nakonec budou mít poslední slovo. N. S. Chruščov

     

Kompletní degenerace KSSS pod výzvou k obraně stranických principů

      Aby mohli realizovat své kontrarevoluční záměry, všichni třídní nepřátelé vždy směřují svůj hlavní útok proti marxisticko-leninské revoluční straně, která je mozkem a srdcem dělnické třídy. Tak také chruščovovští moderní revizionisté zahájili svou zradu. A teď jsou to právě oni, kteří proměnili velikou bolševickou stranu Lenina a Stalina v revizionistickou, kontrarevoluční a antikomunistickou stranu, kteří vydláždili cestu k revizionistické a buržoazní degeneraci mnoha komunistických a dělnických stran v jiných zemích, právě oni dnes vycházejí údajně na obranu učení marxismu-leninismu o straně a "kritizují" ty, kteří porušují tyto zásady. Hledajíce ospravedlnění pro svou fašistickou agresi v Československu, obviňují československé revizionisty zejména z toho, že "zahájili zběsilou kampaň proti zdravým kádrům strany, které tvoří její zlatý fond", že "povstali proti vedoucí úloze komunistické strany", z toho, že "obhajují pluralitu politických stran", z toho, že "se snažili ze strany udělat organizaci mylných kulturních představ a ideologických kázání", z toho, že "stáli za tzv. rovným partnerstvím všech společenských organizací s komunistickou stranou", z toho, že "napadali leninské normy vnitřního stranického života", atd.
      Na rtech sovětských revizionistických odpadlíků taková obvinění znějí jako nehorázné pokrytectví, s nebývalým cynismem, protože jsou to právě oni sami a jejich spojenci, kteří, stejně jako dříve, stále obhajují, brání a páchají zločiny ve svých vlastních stranách.
      Albánská strana práce již dávno, a nejednou, poukázala na naprostou zradu učení marxismu-leninismu o proletářské straně sovětskými revizionistickými vůdci. Aby však bylo možné odhalit hluboko jdoucí demagogii revizionistů, že se údajně vracejí na pozice obhajoby tohoto učení, k provádění leninských norem strany, je nutné, abychom se ještě jednou pozdrželi u některých dobře známých faktů.
      Enver Hodža s Antonínem Novotným Pokud Dubčekovi kontrarevolucionáři zaútočili a pročistili sovětskou agentutu - Novotného kontrarevolucionáře, které sovětské vedení nazývá "stranickým zlatým fondem", chruščovovská kontrarevoluční klika Sovětského svazu ve své vlastní zemi napadla a vymýtila skutečné revoluční kádry, které zůstaly věrné marxisticko-leninské linii bolševické strany a ideálům socialismu. Pod heslem "boje proti kultu osobnosti Stalina" nebo pod záminkou rotace chruščovovští revizionisté pošlapali Komunistickou stranu Sovětského svazu. Sedmdesát procent členů ústředního výboru zvolených na 19. sjezdu KSSS v roce 1952 již nenajdeme na seznamu členů ústředního výboru zvolených na 22. sjezdu v roce 1961. Šedesát procent členů ÚV v roce 1956 již nefigurovalo na seznamu členů ÚV, kteří byli zvoleni na 23. sjezdu v roce 1966. Stále větší čistky byly prováděny v nižších stranických orgánech. Například, jen v průběhu roku 1963 bylo více než 50 procent členů stranických ústředních a regionálních výborů v republikách Sovětského svazu zbaveno svých funkcí, zatímco v městských a okresních stranických výborech byly nahrazeny tři čtvrtiny jejich členů jinými. Čistka revolučních kádrů byla provedena ve velkém měřítku také ve státních orgánech, a to zejména v těch v armádě a státní bezpečnosti.
      Pokud jde o otázku vedoucí úlohy komunistické strany, o její popření, z nějž sovětské vedení obviňuje československé revizionisty, tato úloha byla již dávno zlikvidována v samotném Sovětském svazu. O jaké vedoucí úloze revoluční strany dělnické třídy v Sovětském svazu můžeme hovořit, když chruščovovští revizionisté odhodili marxisticko-leninskou linii a proletářský třídní charakter KSSS? Nad ně povýšili zrádnou revizionistickou linii sloužící nové sovětské buržoazii a světovému imperialismu, v čele se Spojenými státy, a změnili ji "ve stranu všeho lidu"! Slogan "strana všeho lidu" je v podstatě popřením třídního charakteru obecně, protože nejsou a nikdy nemohou být netřídní a nadtřídní strany. Ale popření jejího proletářského třídního charakteru je štítem zakrývajícím její transformaci z marxisticko-leninské strany revolučního proletariátu v kontrarevoluční buržoazní revizionistickou stranu.
      Alexander Dubček O jakých normách mohou sovětští revizionisté mluvit, když už dávno pohřbili tyto normy ve své vlastní straně, když proměnili marxisticko-leninské normy v revizionistické normy, které slouží jejich kontrarevolučním záměrům a linii? Sovětští revizionisté hovoří o demokratickém centralismu, mluví o bolševické kritice a sebekritice, ale ve skutečnosti jsou pokrytci, mluví o uvědomělé stranické disciplíně, ale ve skutečnosti je to fašistická disciplína, mluví o proletářské morálce, ale ve skutečnosti je to buržoazní morálka, mluví o svobodě myšlení, ale každý svobodný projev revolučního marxisticko-leninského myšlení přivede člověka do vězení, odevzdání do psychiatrické léčebny nebo koncentračního tábora. Bez ohledu na převleky, současné normy v KSSS jsou antileninskými, buržoazními, reakčními, fašistickými normami.
      Byl to právě revizionistický kurz 20. sjezdu KSSS, který vydláždil cestu nejen pro degeneraci této strany samotné, ale i pro degeneraci mnoha dalších komunistických a dělnických stran v socialistických a kapitalistických zemích. Právě tento kontrarevoluční kurz inspiroval a povzbudil šíření všech druhů antimarxistických hledisek revizionistů v různých zemích o přechodu k socialismu pod vedením antiproletářských stran, které se dokonce ani samy nenazývají socialistickými, o jednotě se sociálně demokratickými odpadlíky přes kompletní organizační spojení s nimi do tzv. sjednocené strany dělnické třídy, o likvidaci komunistických stran a jejich sloučení do front vedených buržoazií atd. V důsledku této revizionistické linie komunistické strany v mnoha kapitalistických zemích ve skutečnosti již jako takové neexistují; byly transformovány do nových variant staré zdiskreditované sociální demokracie, opustily veškeré revoluční ideály a spolupracují s buržoazií k obraně kapitalistického pořádku. Kdežto v bývalých socialistických zemích byly transformovány z dělnických stran k budování socialismu do stran nové buržoazie pro úplné obnovení kapitalismu.
      N. A. Kosygin L. I. Brežněv Pluralismus, mnohostranický systém, kvůli kterému sovětští revizionisté dnes dělají povyk, existuje nejen v Československu, ale i v mnoha jiných revizionistických zemích a všude se projevují příznaky oživení a politické a organizační aktivizace jiných stran k získání vedení a vládnoucí pozice v "socialistickém státě", který stále více nabývá rysů buržoazního státu. Tyto názory jsou hlučně obhajovány a propagovány i mnoha dalšími revizionisty v kapitalistických zemích, zejména v Itálii a ve Francii, kteří vytvářejí tlak na své kolegy v bývalých socialistických zemích, aby postupovali tak rychle, jak je to možné, na této cestě přizpůsobování "socialistické demokracie" buržoazní demokracii.
      Proč tedy sovětské vedení právě teď samo projevuje takové obavy o otázku vedoucí úlohy strany a vystupuje silně proti pluralismu? Dělá to nejen pro nalezení dalšího důvodu pro legalizaci své agrese v Československu. Existují i jiné hluboké důvody. Klika Brežněva-Kosygina je velmi znepokojena obranou svého dominantního postavení před velkými nebezpečími, která ji ohrožují uvnitř i vně strany. Není a nemůže být žádná jednota v sovětské revizionistické straně. Revizionismus je záruka rozdělení. V Sovětském svazu, stejně jako v každé jiné revizionistické zemi, existuje frakční boj o moc mezi revizionistickými skupinami a směry, jak to jasně potvrzuje svržení N. Chruščova a další změny v sovětském vedení. Tento proces rozpadu se bude nenávratně prohlubovat. Průběh restaurace kapitalismu v Sovětském svazu ale nesmí vést k oživení různých buržoazních a nacionalistických skupin. To připravuje objektivní podmínky pro narození, dříve nebo později, také buržoazního mnohostranického systému. Brežněvova-Kosyginova revizionistická klika, s ohledem na zachování svého dominantní postavení, se snaží a bude snažit ze všech sil bez váhání použít i prostředky násilí k omezení tohoto procesu. Za tímto účelem se snaží a bude snažit, aby byla využita tradice existence jedné strany a boje bolševiků proti frakcionářům a úchylkářům. Sovětská vedoucí klika je proti rozpadu jedné strany také z důvodu postavení Sovětského svazu jako velkého mnohonárodnostního státu; to by vedlo k vnitřnímu národnímu rozdělení, tedy rovněž oslabení role revizionistického Sovětského svazu na mezinárodní scéně jako velké imperialistické mocnosti.
      Ale především, chruščovovští revizionisté se snaží využít tradici jediné bolševické strany, jíž byli sovětští komunisté a sovětští lidé formováni, aby pro ně byla spojena s KSSS, v níž už nezůstává nic komunistického. Snaží se zneužít tuto tradici, aby se zabránilo organizaci sovětských revolucionářů a vytvoření nové marxisticko-leninské strany v Sovětském svazu. Navzdory skutečnosti, že ne všichni komunisté a dělnická třída v Sovětském svazu vidí, že dnešní Komunistická strana Sovětského svazu nemá nic společného s bolševickou stranou Lenina-Stalina, bolševismus je vždy živý v Sovětském svazu a sovětští bolševičtí revolucionáři nebudou poraženi tváří v tvář tragédii, kterou země sovětů prožívá, ale obnoví velké tradice Říjnové revoluce, hrdinských časů Lenina a Stalina. A jedinou cestou k tomu je obnova marxisticko-leninsko-stalinské revoluční strany, která musí vzít do svých rukou prapor boje za svržení revizionistické kliky a obnovení diktatury proletariátu, aby obrátila Sovětský svaz zpět na cestu komunismu.

Pokračování v další části.

Z angličtiny přeložil Luděk Kobza