ENVER HODŽA: Demagogie sovětských revizionistů nemůže zastřít jejich zrádcovskou tvář (1/3)

Přidáno v úterý 5. 3. 2013


Enver Hodža s J. V. Stalinem

      U příležitosti smutného výročí 60 let od úmrtí geniálních vůdců světové socialistické revoluce soudruhů Josefa Vissarionoviče Stalina (+5. 3. 1953) a Klementa Gottwalda (+14. 3. 1953) přinášíme následující stať albánského stranického a státního představitele soudruha Envera Hodži, posledního nejvyššího státního představitele světa hájícího autentickou revoluční marxisticko-leninskou linii (+11. 4. 1985). I přes kontroverzní hodnocení Sovětského svazu Chruščova a jeho následníků jako fašistické diktatury, s nímž se SMKČ neztotožňuje, přináší následující stať obsáhlé zhodnocení dalekosáhlé zrady věci socialismu a komunismu klikou Chruščova a jeho následníků, včetně jejich zahraničních agentur. Tato zrada, nemající v dějinách obdoby, byla bohužel mnohem rozsáhlejší, než si je dodnes ochotna velká část komunistů připustit. 60. výročí Stalinovy a Gottwaldovy smrti by mělo skutečné marxisty-leninovce obrátit k hlubšímu studiu jejich života a díla, které po Chruščovově puči nejdůsledněji obhajoval Enver Hodža. Zejména by měli odmítnout dosud široce rozšířený náhled mezi nekomunisty, antikomunisty a v dojemné shodě s nimi i mnoha formálními komunisty, že režim v "sovětském bloku" od XX. sjezdu KSSS až do rozpadu SSSR byl "stalinismem", resp. marxisticko-leninským socialismem.

Luděk Kobza

      Zeri i Popullit (Hlas lidu) 10. 1. 1969
      Knižně vydáno ve sborníku "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionizmem", vydavatelství Naim Frashëri, Tirana, Albánie, 1972, s. 475-526

      Demagogie byla vždy oblíbenou zbraní všech zrádců. Velmi typická je pro moderní revizionisty, zejména sovětské revizionistické vedení. Tato renegátská klika, ačkoli vždy postupovala po téže cestě zrady, využívala, podle okolností, různých masek k zastírání své skutečné tváře. Albánská strana práce

Údajný návrat ke správné Stalinově politice - nejpodlejší pokrytectví a nejzoufalejší manévr sovětských revizionistů

      Chruščovovský revizionismus v Sovětském svazu prošel několika fázemi, v souladu s nimiž se také měnily jeho formy, metody a taktika boje a praktické provádění antimarxistického a zrádného kurzu a jeho maskování.
      První fází bylo budování, podpora a nastolování zrady, spolu s velkým a skandálním povykem a s předstíraným "optimismem" k pomatení mysli lidí. Tím byla charakterizována zběsilá kampaň útoků na J. Stalina, ke zdiskreditování myšlenek marxismu-leninismu a věci bolševické strany, pod podvodnou záminkou "boje proti kultu osobnosti a jeho důsledkům".
      Ale jaká byla linie bolševické strany, linie Stalina, proti kterému se chruščovovští revizionisté tak zuřivě vrhli, jaké byly její důsledky pro rozvoj Sovětského svazu a mezinárodního komunistického a revolučního hnutí?
      Na ideologickém poli linie sledovaná bolševickou stranou vedenou Stalinem byla linií důsledné obrany a tvůrčího rozvoje marxismu-leninismu v nemilosrdném boji proti nepřátelům a deformátorům leninismu v Sovětském svazu a mimo něj, proti trockistům, bucharincům, sociálním demokratům, titovcům atd., linie boje proti tlaku a vlivům buržoazní ideologie a kultury, pro prosazení a rozvoj socialistické ideologie a kultury, linie vysoké proletářské stranickosti ve všech oblastech duchovního života, pro komunistickou výchovou pracujícího lidu.
      N. S. Chruščov s J. V. Stalinem V politicko-sociální oblasti to byla linie neustálého posilování proletářské strany a jejího vedoucího postavení v celém národním životě, posílení a upevnění diktatury proletariátu, spojenectví dělnické třídy a rolnictva, přátelství národů Sovětského svazu, jednoty celého sovětského lidu kolem strany a sovětů, přes zuřivý třídní boj proti svrženým vykořisťovatelským třídám a jejich zbytkům mimo stranu i uvnitř svých řad, linie konstantního posilování obranných sil země, aby se postavila případné imperialistické agresi.
      V hospodářské oblasti to byla linie budování socialismu vlastním úsilím a vysokým tempem, v podmínkách úplného kapitalistického obklíčení, v boji na život a na smrt proti přílivu maloburžoazní spontánnosti, linie socialistické industrializace a kolektivizace zemědělství, neustálého zlepšování socialistických výrobních vztahů, impulzivního rozvoje socialistické výroby a nepřetržitého růstu blahobytu pracujícího lidu.
      V oblasti mezinárodních vztahů byla linií rozhodné opozice vůči imperialismu, jeho politice války a agrese, stejně jako využívání rozporů v imperialistickém táboře pro jeho oslabení a posílení pozic socialismu, internacionalistickou linií silné a bezvýhradné podpory světového revolučního a osvobozeneckého hnutí, linií bratrských vztahů vzájemné podpory a pomoci socialistickým zemím a bratrským komunistickým a dělnickým stranám, linií neustálého posilování bojové jednoty socialistického tábora a mezinárodního komunistického hnutí na základě zásad marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, ve společném boji za vítězství věci socialismu na celém světě.
      V důsledku provádění správné revoluční marxisticko-leninské linie bolševické strany vedené Stalinem byla socialistická transformace v celé zemi úspěšně provedena v krátké době, zlikvidována zaostalost zděděná po carském režimu a Sovětský svaz byl proměněn v silný socialistický stát s moderním průmyslem, s rozsáhlým kolektivizovaným zemědělstvím, s nejpokročilejší technologií a vědou, s obrovským ekonomickým a vojenským potenciálem. V letech druhé světové války bylo dosaženo velkého historického vítězství nad fašismem a role a význam sovětské země v mezinárodním životě významně vzrostly. Konsolidace a růst vlivu komunistického hnutí ve světě, vytváření a upevňování socialistického tábora po druhé světové válce, obecné oslabení pozic mezinárodního imperialismu a velké úspěchy v rozvoji světové proletářské revoluce byly způsobeny, do značné míry, internacionalistickou revoluční linií důsledně prováděnou J. V. Stalinem.
      Chruščovovští moderní revizionisté, kteří se po převzetí vedení strany a státu spoléhali na skvělé výsledky Stalinovy epochy a používali je k šíření a konsolidování svého revizionistického a zrádného kurzu, frontálně zaútočili na všechny marxisticko-leninské principy, které provázely Stalinovu politiku a byly zdrojem obrovské síly Sovětského svazu, kterou si přivlastnili a uzurpovali.
      Na ideologickém poli revizionisté nahradili myšlenky a důslednou marxisticko-leninskou linii Stalina ve všech základních otázkách myšlenkami a antimarxistickou linií moderního revizionismu. Oportunisté a různí trockističtí, bucharinští a zinověvští nepřátelé, nacionalisté a jiní v Sovětském svazu byli vyhlášeni za "oběti Stalina" a byly postaveni na piedestal "mučedníků" a "hrdinů". Renegátská Titova klika v Jugoslávii byla rehabilitována a titoismus byl prohlášen za variantu "tvůrčího marxismu-leninismu" a "socialismu". V různých socialistických zemích byli rehabilitováni odsouzení zrádci a přivedeny k moci revizionistické kliky spojené s Chruščovovou károu. Vypustili slogan jednoty se sociálními demokraty v národním i mezinárodním měřítku "ve společném boji za socialismus" a byla vydlážděna cesta pro kompletní ideologické, politické a organizační sblížení a sloučení komunistických stran se stranami sociálně demokratickými. Princip proletářské stranickosti byl zamítnut a pod heslem liberalizace a "svobody tvůrčího myšlení" podporována obnova všech druhů dekadentních a protisocialistických trendů v oblasti kultury, literatury a umění.
      J. V. Stalin V politické oblasti Chruščov a jeho skupina zametli a odhodili marxisticko-leninskou teorii a praxi o třídním boji a diktatuře proletariátu, nazývajíce ji "stalinistickými deformacemi" a prohlásili celé historické období Stalinova vedení za "temné, protidemokratické období, období porušování socialistické zákonnosti, teroru a vražd, věznic a koncentračních táborů". Tak byla otevřena cesta k likvidaci diktatury proletariátu a jejímu nahrazení byrokratickou a kontrarevoluční diktaturou nové "socialistické" aristokracie, která se zrodila a rozvíjela, přičemž to vše bylo přikryto podvodnými hesly "demokratizace" a "obnovy svobody a socialistické zákonnosti", údajně "ztracených a nyní znovu nabytých".
      V hospodářské oblasti chruščovisté prohlásili za chybnou a nesprávnou Stalinovu linii a metody rozvoje a řízení socialistického hospodářství ve všech oblastech, a to zejména v oblasti zemědělství, zamítli Stalinovy směrnice k dalšímu zlepšení a rozvoji socialistických výrobních vztahů v historickém období přechodu od socialismu ke komunismu a pod záminkou překonání hospodářské "stagnace" a obtíží, údajně vytvořených v důsledku Stalinovy "dogmatické" linie, se pustili se do série "reforem", které umožnily postupnou degeneraci socialistického ekonomického řádu a nekontrolované působení ekonomických zákonů kapitalismu.
      V oblasti mezinárodních vztahů chruščovovští revizionisté prohlásili za "chybnou", "ustrnulou" a "dogmatickou" Stalinovu zahraniční politickou linii, linii neustálého zasazování ran imperialismu a poskytování internacionalistické podpory revolučnímu a osvobozeneckému boji. Nahradili ji politikou "mírového soužití" jako obecnou linií zahraniční politiky sovětského státu. Všestranně roztrubovali mírové soužití jako "veliký objev", jako "neocenitelný příspěvek k tvůrčímu rozvoji marxismu-leninismu" a jako "začátek nové epochy v mezinárodních vztazích". Všechno, věc revoluce, osvobození národů, nezávislost a svrchovanost socialistických zemí, bylo podrobeno potřebám "mírového soužití" a "míru za každou cenu" s imperialismem, zejména s americkým imperialismem. Ve skutečnosti to byla řada kapitulací před imperialismem, vzdávání se boje proti němu, sblížení a spolupráce s ním.
      Kampaň proti Stalinovi umožnila chruščovovským odpadlíkům přejít ke druhému stupni, vyznačujícímu se úsilím o posílení a stabilizaci zrady v hospodářství, politice a ideologii, doma i v zahraničních vztazích. Byla to fáze uzákonění hledisek chruščovovského revizionismu a rozsáhlého provádění jeho politiky.
      N. Chruščov a jeho skupina zcela zlikvidovali marxisticko-leninskou proletářskou stranu, přeměnili ji ve zbraň revizionistické kontrarevoluce, nahradili leninské normy stranické výstavby revizionistickými normami a konečně, prohlásili ji "stranou všeho lidu". Zrušili diktaturu proletariátu a vyhlásili ji za minulou etapu, pod záminkou transformace sovětského státu do "státu všeho lidu", což není nic jiného než "demokratická" maska skrývající kontrarevoluční diktaturu nové buržoazní třídy reprezentované revizionistickými odpadlíky. Ve velkém měřítku začal proces obnovy kapitalismu v ekonomice. Vyhlášení "zisku" jako základního kritéria a podnětu hospodářského rozvoje, decentralizace některých životně důležitých článků řízení hospodářství, povzbuzení tendence k soukromému vlastnictví, transformace socialistického majetku do prostředku vykořisťování pracujících lidí a zajištění vysokých zisků spolku vedoucí byrokratické buržoazie, otevření dveří volnému pronikání zahraničního kapitálu a jako důsledek toho všeho stále silnější působení zákonů kapitalistické ekonomiky, anarchie ve výrobě a hospodářská soutěž mezi podniky, značné oživení černého trhu, ziskuchtivost, hrubé zacházení, úplatky atd. - to jsou některé ze základních rysů buržoazní degenerace sovětské ekonomiky. Kromě toho, antimarxistický kurz chruščovovských revizionistů otevřel dokořán dveře k neodolatelnému pronikání dekadentní buržoazní ideologie a kultury, ke smrtelné degeneraci lidu a na prvním místě nastupující generace, k šíření "západního způsobu života".
      V oblasti mezinárodních vztahů byla tato etapa charakterizována úplným nastolením kontrarevoluční aliance sovětského vedení s americkým imperialismem pro sdílení nadvlády světu, na úkor svobody a nezávislosti národů, životních zájmů socialistických zemí, věci revoluce a socialismu. Prodání zájmů osvobozeneckého boje konžského lidu, smlouvání s USA a západoněmeckým imperialismem na úkor národních zájmů Německé demokratické republiky, zrada věci kubánského lidu ve dnech karibské krize, společná stanoviska s imperialisty USA a indickými reakcionáři proti Čínské lidové republice, podepsání nechvalně známé sovětsko-americko-britské smlouvy o částečném zákazu zkoušek jaderných zbraní, sabotáž revolučního boje vietnamského lidu proti agresorům USA a spravedlivého boje arabského lidu proti imperialistické izraelské agresi atd. - všechny tyto a další činy jsou články dlouhého řetězu kontrarevoluční aliance sovětského revizionistického vedení s americkým imperialismem.
      Enver Hodža V tomto období, kdy chruščovovský revizionismus byl stále na vzestupu a měl poněkud silné postavení, neváhal v mnoha případech sundat svou masku, aby otevřeně vyjádřil své názory, snažil se je postavit na "marxisticko-leninské" teoretické základy a odůvodnit "novými podmínkami". Bylo to právě v tomto období, kdy celý revizionistický chór, pod absolutním řízením dirigentskou hůlkou - Chruščovovou - hlasitě zpíval o mírovém soužití, mírové soutěži, klidné cestě, státu a straně všeho lidu, o světě beze zbraní, bez vojska a bez válek, kdy otevřeně říkal, že imperialismus a jeho šéfové se stali rozumnými a mírumilovnými, že osud národů bude rozhodnut rezolucí OSN, že sovětsko-americká aliance je největší zárukou světového míru, atd., atd.
      Celá tato kontrarevoluční linie a anti-marxisticko-leninské názory chruščovovských revizionistů byly posvěceny rozhodnutími 22. sjezdu KSSS, zejména v programu KSSS přijatém na tomto sjezdu, který se vzhledem k dominantní pozici sovětského vedení v revizionistické táboře stal hlavním kodexem trendu mezinárodního moderního revizionismu.
      Na tomto nechvalně známém sjezdu byly veřejně a otevřeně opakovány monstrózní útoky a pomluvy proti Stalinovi. To ukázalo, v první řadě, že pocity sympatií vůči J. Stalinovi zůstaly mezi sovětskými lidmi živé a to velmi zneklidňovalo chruščovovskou vedoucí kliku, na druhém místě, že tato klika zatvrzele postupovala po své antimarxistické cestě, a na třetím místě, že je nutný "strašák stalinismu" k porážce stále rozhodnějšího odporu, který se objevil v mezinárodním komunistickém hnutí proti jejich zrádné linii.
      Ale logika zrady je taková, že čím více se ponořují do bahna, tím více je dusí. Revizionismus se zrodil jako zpětný trend k záchraně kapitalismu před jeho všeobecnou krizí. Ale v této roli sám vstoupil do hluboké a všeobecné krize, ze které jej nic nemůže zachránit. Situace pro hlavu revizionismu, pro sovětskou vládnoucí kliku, se stala obzvláště vážnou.
      Boj marxisticko-leninských stran a sil a život sám, který je nejlepším soudcem každé politiky, odmítly linii a teorie sovětského revizionistického vedení, odhalily jejich antimarxistickou a kontrarevoluční podstatu. Obtížné dny nadešly chruščovovským revizionistům. Chruščovovský revizionismus vstoupil do třetí etapy, která je fází jeho úpadku, jeho hluboké a všeobecné krize, fáze, kdy se zrada vyvíjí, ale nese trpké ovoce a přináší revizionistům porážky.
      Úsilí chruščovovského revizionistického vedení vnucovat svůj revizionistický kurz a jeho šovinistický diktát celému mezinárodnímu komunistickému hnutí potupně selhaly. Rychlým tempem se rozvinul velký a neodvratný proces diferenciace v komunistickém hnutí v různých zemích a ve světovém měřítku. Zásadový a odhodlaný postoj Komunistické strany Číny a Albánské strany práce v obraně nesmrtelných zásad marxismu-leninismu a jejich důsledný boj proti zradě sovětského revizionismu hrály hlavní roli v tomto důležitém historickém procesu. Během několika let byly vytvořeny desítky nových marxisticko-leninských stran a organizací, které vysoko pozvedly prapor boje proti modernímu revizionismu a vzaly do svých rukou věc revoluce. To je těžká a nenapravitelná porážka se smrtelnými důsledky pro revizionistické odpadlíky ve všech zemích.
      Stále hlubší zapojení chruščovovských revizionistů na trestuhodné cestě restaurace kapitalismu v Sovětském svazu, v kontrarevoluční alianci s imperialismem, podvracení a rozdělování světového komunistického a revolučního hnutí, jejich následné porážky v jejich domácí a zahraniční politice, spolu s vážnými ekonomickými a politickými problémy, to vše uvedlo sovětské revizionistické vedení do hlubokého, nesmiřitelného a nikdy ostřejšího rozporu se sovětským lidem a s revolučními národy celého světa.
      Rozpory sovětského revizionistického vedení s ostatními revizionistickými uskupeními se značně zostřily a ta v souladu se zvláštními zájmy své národní buržoazie, jejímiž zástupci jsou, si nárokují rychlejší tempo degenerace socialistického řádu do řádu buržoazní demokracie a větší nezávislost a svobodu jednání od Moskvy. Dominantní poloha chruščovovské kliky Sovětského svazu v revizionistickém táboře je oslabována a rozbíjena s každým novým dnem. Nejjasnější svědectví pro to je "vzpoura" československých a jiných revizionistů proti diktátu sovětského vedení a opakovaná diskreditující selhání v jeho úsilí zorganizovat mezinárodní setkání komunistických a dělnických revizionistických stran.
      Pozice revizionistických klik u moci, zejména sovětské kliky, byly roztříštěny do základů. Už nejsou schopny utajit hluboké rozkoly a boj o moc, k němuž dochází stále ostřeji v jejich salaších. Selhání a neslavné svržení inspirátora a hlavy sovětského moderního revizionismu, N. Chruščova, bylo nejzřetelnějším výrazem hluboké krize a revizionistické nestability.
      Chruščovovi nástupci byli nuceni změnit taktiku. Odložili v zapomnění hlučné slogany a kázání N. Chruščova a rozhodli se přejít od slov k činům. Pokud "zásluhy" o vypracování obecného směřování moderního revizionismu patří N. Chruščovovi, jeho nástupcům, klice Brežněva-Kosygina, patří "zásluhy" o úplné provedení této kontrarevoluční linie.
      L. I. Brežněv Ale "opatrná" taktika Brežněvovy-Kosyginovy kliky nebyla schopna pozvednout chruščovovský revizionismus z bažin, do nichž se ponořil. Železné zákony dějin neodolatelně ozařují jejich cestu, prohlubující ze dne na den krizi a potíže revizionistických odpadlíků.
      Tváří v tvář nenapravitelným porážkám, a to jak doma, tak i v zahraničí, tváří v tvář odporu a revolučnímu boji vedenému proti nim zvenčí i zevnitř sovětským lidem a revolucionáři, Albánskou stranou práce, Komunistickou stranou Číny a marxisticko-leninskými revolucionáři na celém světě, se chruščovovští revizionisté snaží zachránit svou nadvládu nastolením vojenské fašistické diktatury. Tu potřebují k potlačení vzpoury pracujících mas, sovětských lidí a každé činnosti revolučních marxistů-leninovců, omezení diskreditujících akcí netrpělivých liberálních revizionistů doma, k držení pod kontrolou revizionistických klik ostatních zemí a obnově sovětského diktátu svým revizionistickým partnerům.
      Tato politika našla svůj nejkřiklavější výraz v agresi sovětských revizionistů a jejich satelitů proti československému lidu. Tato agrese zcela odkryla masku kremelské kliky. Použité metody, počínajíce tlaky, vydíráním, Jidášovými polibky v Čierné nad Tisou a Bratislavě, a končíce překvapivým útokem v temnotě noci, bez jakéhokoli důvodu, byť i jen formálního, který by mohl ospravedlnit brutální zásah se zbraněmi, dávají tomuto vměšování jeho skutečný význam - imperialistické, fašistické agrese.
      Posílení agresivních, imperialistických, fašistických tendencí domácí i zahraniční politiky revizionistického Sovětského svazu, jež není výrazem síly, ale slabosti chruščovovského vedení, žádá svůj ideologický základ. Ideologičtí služebníci revizionismu nyní pociťují tuto potřebu. Za tímto účelem byla publikována v poslední době v sovětském tisku řada tzv. teoretických statí, plná pseudorevoluční demagogie, které jsou zaměřeny na vytvoření kouřové clony tak, aby lidé neviděli, co se za ní ve skutečnosti skrývá. Je to otázka oblékání revizionistické zrady do nových plášťů za těchto velmi kritických momentů, které chruščovovské vedení Sovětského svazu prožívá. Především se snaží ospravedlnit úplný přechod sovětské revizionistické kliky k fašistické diktatuře a metodám a ukrýt je za údajný návrat ke Stalinovi a jeho marxisticko-leninské linii.
      Útočit na Stalina s nejvzteklejším barbarstvím pro jeho správnou, revoluční, marxisticko-leninskou politiku ve všech oblastech, jak činili chruščovovští revizionističtí odpadlíci, a teď, tváří v tvář své všestranné plné porážce, pokusit se schovat za jménem Stalina, prohlašovat, někdy přímo a někdy nepřímo, že se chruščovovští revizionisté údajně vracejí ke správné Stalinově politice, je skrz naskrz podvod, nejnestydatější pokrytectví, nejpodlejší a nejzoufalejší demagogie ze strany sovětských revizionistů.
      Je povinností marxistů-leninovců přímo odhalit tento klamný pokus sovětských revizionistů a vyrvat jim tuto nebezpečnou zbraň z rukou.

Pokračování v další části.

Z angličtiny přeložil Luděk Kobza