Nestárnoucí výroky Klementa Gottwalda z let velké hospodářské krize 1930 - 1931

Přidáno ve středu 23. 1. 2013


Klement Gottwald

O fašismu

      Úkolem tohoto nacionálně fašistického hnutí nyní je zachycovat nejen vrstvy maloměšťácké, nýbrž i široké masy dělnické, zklamané politikou sociálfašistů a jiných měšťáckých stran. Hnutí toto má brzdit přechod radikalizujících se mas ke komunismu. …

(Rudé právo 9. 1. 1930, Spisy II, s. 22)

      Ano, jsou nacionální a sociální fašisté a vývoj směřuje k tomu, že to všechno bude v jednom pytli.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 128)

      Buržoazie, jejíž režim se otřásá, zneužívá a využívá dnešní hromadné nespokojenosti pracujících mas ke svým cílům, využívá této nespokojenosti k tomu, aby ji svedla na pole pro sebe neškodné, na pole fašismu, národnostního rozeštvávání.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 130)

      A vy, kteří se zúčastňujete fašistických demonstrací, nezapomínejte, že titíž fašisté, kteří vás nyní demagogicky svými sliby lákají, budou do vás střílet, budou vás ubíjet, kdyby přišli k moci.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 132)

      Jaký je rozdíl mezi sociálfašismem a nacionálfašismem? Představu různé metody ovlivňování mas ve službách finančního kapitálu. Nacionálfašismus se přitom opírá hlavně o vrstvy maloměšťácké, sociálfašismus o vrstvy dělnické. Tím, jakož i růzností tradic těchto hnutí je určován rozdíl v jejich metodách a agitaci. Ovšem, že se vede mezi sociálfašismem a nacionálfašismem boj, a to boj o masy. Cíl je však stejný; ovládnout masy a zapřáhnout je do služeb finančního kapitálu.

(Referát na VI. sjezdu KSČ 7. března 1931, Spisy II, s. 243)

      Co je fašismus? Je to specifický produkt rozkládajícího se kapitalismu, je to vládní forma přizpůsobená nynějšímu stadiu třídního boje a rozkládajícího se kapitalismu, a to celé buržoazie. Jakmile byla otřesena slabá parlamentní demokratická forma, která existovala po buržoazních revolucích v období liberalismu, tedy průmyslového kapitalismu, mění buržoazie politickou vládní formu. Konkrétním výrazem toho je dnes právě fašismus, zřízení fašistické diktatury, ve chvíli, kdy se buržoazii, tak říkajíc, ztrhají všechny provazy. Na tom je celá buržoazie interesována a celá buržoazie pracuje na přípravě a zřízení diktatury. Vezměme konkrétní případ Československa. Buržoazie hledá jinou vládní metodu. Směřuje k fašistické diktatuře.

(Závěrečné slovo na VI. sjezdu KSČ 9. března 1931, Spisy II, s. 276)

      Otázka boje proti nacionálnímu fašismu konec konců směřuje k tomu, zda dovedeme bránit zájmy hlavních mas, o něž se rozvíjející nacionální fašismus opírá, jak dovedeme bojovat za zájmy maloměšťáckých vrstev, za zájmy nezaměstnaných a také za zájmy zemědělských dělníků. To je hlavní metoda boje proti fašismu.

(Závěrečné slovo na VI. sjezdu KSČ 9. března 1931, Spisy II, s. 278)

O národnostní otázce

      Komunisté říkají dělníkům, že nemůže být svoboden ten národ, který utlačuje národy druhé. Komunisté říkají všem dělníkům, že buržoazie není s to dát národům sebeurčení, poněvadž buržoazní režim je vybudován na vykořisťování třídním a národním…, že národního osvobození může dobýt pracující lid pouze tehdy, když bude bojovat proti vlastní buržoazii. …
      A my současně dělníkům všech národností říkáme, i když jsme plně pro uskutečnění hesla sebeurčení až do oddělení, že prvním třídním příkazem proletáře je internacionalismus, mezinárodní solidarita pracujícího lidu a boj proti vlastní buržoazii.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 131)

O buržoazním státu

První republika

      …Jednou z nemalých odpor dnešního režimu jsou dosud v širokých masách panující iluze o nestrannosti, demokratičnosti, legálnosti tohoto státu…

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 128)

      Vůbec je celý smysl tohoto režimu krádež, ta nejsprostší krádež. …
      A není to nic jiného než vyložené zlodějství, než vyložená korupce, než legalizování této korupce. Smysl celé politiky je právě tato korupce, krádež posledních grošů, které mají dělníci v kapsách, krádež zbytku jejich vymožeností.

(Řeč v poslanecké sněmovně 16. prosince 1930, Spisy II, s. 150) První republika

      Co znamená celý režim této vlády pro zdrcující většinu obyvatelstva? Pro dělníky v závodech znamená stálou hrozbu vyhazovem, snížení mezd, racionalizační tempo, neslýchané vyčerpání až do úpadu, úžasnou existenční nejistotu. Pro nezaměstnané znamená vaše vláda v pravém slova smyslu smrt hladem, sebevraždu, které se zejména v posledních měsících rapidně množí. Pro drobného rolníka znamená vaše vláda exekutora, dražbu, buben, pro drobného živnostníka bankrot. Zkrátka a dobře pro zdrcující většinu obyvatelstva znamená dnes tento systém existenční pohromu.
      …Čím trpí dělnictvo? Nezaměstnaností. Kdo je vyhazuje z fabrik? Fabrikanti, vaši chlebodárci, vy sami. Dělníci trpí nízkými mzdami. Kdo jim tyto mzdy snižuje? Vaši chlebodárci, fabrikanti, ti, kdož vás platí. Dělnictvo trpí drahotou. Vy tu drahotu sami zvyšujete. Tak tedy každé mluvení o zájmech na osudu sociálně slabých je ve vašich ústech prachobyčejnou průhlednou komedií a lží.
      …Příčina bídy, hladu a nedostatku pracujícího lidu – to je váš systém, to jste vy. …
      My bojujeme za zlepšení situace pracujícího lidu, říkáme však dělníkům a rolníkům, že příčinou bídy je kapitalismus, je kapitalistický systém, jste vy. My říkáme dělníkům, že do té doby nebude lépe, dokud budete vládnout vy, a proto dělníkům ukazujeme cestu, jak vést boj proti celému vašemu systému. Dělníci a pracující rolníci velmi brzy pochopí. Chápou to tím více, že mají živý příklad, že to jde bez vás daleko lépe než s vámi, mají příklad Sovětského svazu.

(Řeč v poslanecké sněmovně 16. prosince 1930, Spisy II, s. 156 - 157)

      Zatímco armáda nezaměstnaných zmírá hladem, topí se hrstka kořistníků, kapitalistických loupežníků, v penězích a blahobytu. Zatímco fabrikanti vyhazují denně tisíce dělníků na dlažbu, rostou jejich zisky, rostou zisky kapitalistických koncernů. Zatímco se snižují dělnické mzdy, zvyšují se dividendy a tantiémy kapitalistů. Zatímco na malorolníky a maloživnostníky štvete pro nezaplacení daně exekutory, odpouštíte Fürstenbergům, Schwarzenbergům, Baťům a jiným plantážníkům daně a dáváte jim k tomu ještě stamilionové prezenty. Zatímco pracujícímu lidu utrhujete od úst poslední kousek chleba, rozdělujete si mezi sebou to naloupené, to z pracujícího lidu vyždímané, dáváte si vzájemně prezenty z krve a potu chudiny. Zatímco na jedné straně – na straně proletariátu – hromadíte hlad a nebývalou bídu, na druhé straně – na vaší, na straně kapitalistů – hromadíte blahobyt, hromadíte přebytek, hromadíte přepych.

(Řeč v poslanecké sněmovně 21. února 1931, Spisy II, s. 203)

      Jste tak bláhoví a myslíte, že můžete trvale sedět na bajonetech? Myslíte, že vaše bajonety a olovo utiší hlad statisíců? Myslíte, že vaše kriminály a pendreky dají práci armádě nezaměstnaných? Myslíte, že vaše zákazy a teror zajistí lidský život milionů? Myslíte, že pracující lid položí na váš rozkaz hlavy na špalek? Klamete se šeredně. Váš teror, toť kopání zdechající kobyly, vaše běsnění, toť běsnění zločince, který byl dějinami souzen a odsouzen a u něhož vykonání rozsudku je pouze otázkou času. My a všechen pracující lid se postaráme, aby tento dějinný rozsudek nad vaším režimem byl co nejdříve vykonán.

(Řeč v poslanecké sněmovně 21. února 1931, Spisy II, s. 216)

O „boji“ v buržoazním táboře

      Pokud tato hnutí vedou mezi sebou „boj“, zrcadlí tento boj konkurenční rozpory jednotlivých buržoazních politických klik, zastupujících jen různé metody potlačování pracujícího lidu v zájmu téhož finančního kapitálu, nebo je tento „boj“ k oklamání mas prostě předstírán.

(Rudé právo 9. 1. 1930, Spisy II, s. 22)

      Vás, milí pánové, dělí ovšem plné koryto; když je mnoho lidí u jedné mísy, rvou se mezi sebou. Ale to jsou rozpory druhořadé. Co vás spojuje, to je vaše společná pozice proti dělnictvu, a to je zde hlavní.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 126)

      Každý chce druhému vyrvat více vykořisťovaných. Každý se domnívá na základě svých vlastních speciálních zájmů, že ta nebo ona forma přechodu k fašismu je lepší. Na tomto podkladě dochází k bojům.

(Závěrečné slovo na VI. sjezdu KSČ 9. března 1931, Spisy II, s. 243) Klement Gottwald

O straně

      Bez vykydání likvidátorského hnoje by se strana nemohla hnout z místa, neudělala by ani krok vpřed.

(Rudé právo 10. 1. 1930, Spisy II, s. 36)

      … Masový vliv strany – to neznamená, že v ní má být organizována většina dělnické třídy, to však znamená, že většina dělnictva v ní vidí svoji stranu, že přijímá její hesla, že následuje její výzvy, že v ní vidí svého vůdce.

(Rudé právo 10. 1. 1930, Spisy II, s. 37)

      Strana a dělnická třída je obrovský válec, který překážky drtí, ale nepřeskakuje a neobchází.

(Rudé právo 10. 1. 1930, Spisy II, s. 38)

      Jako osoby nejsme imunní, ale jako strana jsme imunní, a přes všechnu vaši námahu, jak jste to zkoušeli za poslední dvě léta, nedáme se infikovat, všechny vaše agenty vyhodíme a pošleme vám je vyplaceně, franko, zpět. (Poslanec Moudrý: „Kdy bude ta revoluce?“) Dočkáte se jí, už jsem vám to kdysi řekl. (Poslanec Moudrý: „Ale kdy to asi bude?“) My nejsme proroci, ale doufám, že vy se jí ještě dožijete!

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 126)

      Hlavní překážkou, která se straně staví při masové mobilizaci v cestu, je oportunismus v praxi: zakrývání vedoucí úlohy strany, pasivita v boji za denní zájmy pracujících, ustupování před obtížemi třídního boje a před třídním nepřítelem, před buržoazií, fašismem a sociálfašismem od závodní práce atd.

(Rudé právo 11. 12. 1930, Spisy II, s. 144-145) Klement Gottwald

      Je velmi oportunistické a velmi nebezpečné mluvit, že „to stejně musí prasknout“, a nečinit nic, aby „to prasklo“. My nečekáme, „až to praskne“, nýbrž my musíme do toho „prásknout“ – jinak „to“ nepraskne nikdy. To se týká proletariátu vůbec, to se týká jeho předvoje, komunistické strany, zvlášť.

(Rudé právo, 21. 12. 1930, Spisy II, s. 167)

      …Jedině tím, když masám svou praxí dokážeme, že se organizujeme, schůzujeme, vydáváme časopisy atd. pro boj za jejich zájmy, získáme tyto masy do organizace a zakotvíme v nich organizačně svůj vliv.

(Rudé právo, 21. 12. 1930, Spisy II, s. 168)

      Prý jsme zločinci, a proto prý podle vás patříme do kriminálu. Je boj za chléb a práci pro pracující masy zločinem? My tento zločin děláme a budeme dělat. Je boj proti vaší politice hladu a útlaku pracujících zločinem? My tento zločin pášeme a budeme páchat. Je boj proti snižování mezd, proti vyhazování dělníků z fabrik, proti drahotě, proti drancování vesnické chudiny zločinem? My tento zločin pášeme a budeme páchat. Je boj za volnou ulici, za právo dělníků na demonstraci, na projevy zločinem? My tento zločin budeme páchat.

(Řeč v poslanecké sněmovně 21. února 1931, Spisy II, s. 215)

O tisku

      Ze všech ovlivňovacích a ohlupovacích prostředků buržoazie stojí její tisk na prvním místě.

(Rudé právo 17. 1. 1930, Spisy II, s. 42)

O krizi

První republika

      Hlavním důsledkem hospodářské krize je zostřený útok na pracující lid. Buržoazie celého kapitalistického světa – a také buržoazie Československa – zachraňuje svůj režim tím, že provádí politiku katastrofy pro pracující lid. Nezaměstnanost, vyhazování z práce, snižování mezd, drahota, teror, to všechno jsou prostředky, jimiž buržoazie doufá léčit svou krizi! Ale všechna tato opatření narážejí na stále více se projevující odpor pracujících mas. A čeho se buržoazie nejvíce v této situaci bojí, je jednotnost pracujícího lidu, a proto také organizuje fašistické, šovinistické, nacionalistické hnutí, především aby rozrazila řady proletariátu, aby ho rozdělila nacionálně, aby ho poštvala vzájemně proti sobě, aby utvořila politické, psychologické a také technické předpoklady pro zavedení otevřené fašistické diktatury a aby přes tuto fašistickou diktaturu připravovala zároveň válku jakožto poslední východisko pro kapitalismus.

(Řeč v poslanecké sněmovně 25. září 1930, Spisy II, s. 122)

      My říkáme dělníkům a rolníkům úplně otevřeně: Dělníci, kteří chcete práci, kteří chcete chleba, rolníci, kteří chcete půdu, vy všichni, kteří chcete žít, musíte vést boj proti celému tomuto systému. – A dnešní krize celého tohoto systému dokazuje dělníkům stále více a více, že chtějí-li žít, musí kapitalisté zemřít. A toto poznání, které se dnes mezi pracujícím lidem rozšiřuje jako lavina, je předpokladem aktivního jednání pracujících mas.
      My ukazujeme pracujícím masám jedinou cestu, která je vyvede z nynější bídy a krize, cestu zničení celého kapitalistického systému, cestu boje o moc. Zároveň ukazujeme dělníkům a rolníkům, jak my budeme řešit krizi. Budeme ji řešit především tím, že vyvlastníme kapitalisty, velkostatky, banky a ovšem také bankovní konta sociálnědemokratických vůdců, Ořechovku, psí boudy*) a všechny ostatní rekvizity. Budeme řešit krizi tím, že takto bez náhrady vyvlastněný majetek boháčů, fabrikantů, bankéřů, velkoobchodníků a církví dáme do rukou pracujícího lidu, půdu dáme do rukou rolníků a zemědělských dělníků, fabriky do rukou dělníků. My u drobných rolníků zrušíme jejich dluhy a nelidské daně, dáme jim k dispozici stroje, aby mohli půdu, kterou bez náhrady dostanou, kolektivně obdělávat. Zrušíme všechny válečné dluhy, všechny reparace a podobné dluhy vůbec. Provedeme osvobození národů Československa. Konečně ozbrojíme dělnictvo, odzbrojíme buržoazii a potlačíme bezohledně každý pokus o kontrarevoluci, každý pokus o návrat ke kapitalistickému systému.
      … Tímto způsobem budeme řešit krizi my a nezabrání nám v tom žádná perzekuce, žádné kriminály a žádné pronásledování.

*) „Psí boudy“ byly přepychové vily sociálnědemokratických vůdců.
      (Řeč v poslanecké sněmovně 16. prosince 1930, Spisy II, s. 159-160)

      Buržoazie není s to rozumně organizovat výrobu a spotřebu. Ona není schopna vykonat tu nejzákladnější funkci, zajistit masám práci a chleba. Všechno mluvení jejích sociálfašistických pomocníků o „zmírnění následků krize“ je vědomým podvodem. Všeobecnou krizi svého režimu nemůže buržoazie překonat vůbec. A překoná-li nynější hospodářskou krizi, může se tak stát pouze na účet pracujících mas.

(Rudé právo 25. 12. 1930, Spisy II, s. 170)

O dílčích požadavcích

Komunistická strana Československa

      My bojujeme za všechna zlepšení v existenci pracujících mas, která jsou v rámci kapitalismu vůbec možná a která boj za zničení buržoazního panství usnadňují. Ale my přitom masám ukazujeme čtyři věci: především, že příčinou bídy a nedostatku je kapitalistický systém; dále, že nejen nynější rozkladný proces kapitalismu stále více zužuje možnosti zlepšení existence pracujících, nýbrž že kapitalismus je stále více neschopen zajistit velké části obyvatelstva i jen holé živobytí; ještě dále, že jakékoli zlepšení své existence si může pracující lid na buržoazii vynutit pouze nejtvrdším, stále více se zostřujícím bojem; a konečně, že bídu a nedostatek odstraní pouze odstraněním kapitalismu. …
      Mluvit o boji a vyhýbat se přitom organizování, řekněme, stávky nebo demonstrace, je ultralevé žvanění plus oportunismus. Jde dnes zejména o to, dokázat dělníkům agitací, praxí, příkladem a vlastními zkušenostmi, že i v době hospodářské krize možno vést úspěšně hospodářské stávky, je-li splněna řada předpokladů jako: bojová jednota dělnictva v daném místě; pevné jeho vedení, reprezentované komunistickou stranou, která má pevné spojení s dělníky přes rudé odborové organizace, rudou odborovou opozici a široké, podle taktiky jednotné fronty veškerým dělnictvem volené stávkové výbory; politická i materiální solidarita ostatního dělnictva; je-li boj veden proti trojici zaměstnavatelů, sociálfašistických vůdců a státního aparátu.
      …Stavíme otázku obhajoby denních zájmů mas jakožto otázku celé třídy, jakožto otázku boje „třídy proti třídě“. K tomu patří zejména provedení důkazů, že sociálfašismus, srostlý s buržoazií a měšťáckým státním aparátem a tvořící agenturu buržoazie v řadách dělnictva, nebude a nemůže obhajovat ani sebemenší třídní zájmy pracujících, že jedinou silou, která tyto zájmy obhajuje, je komunistická strana a touto stranou ovládané revoluční, zejména odborové organizace a že dělníci mohou své zájmy obhájit pouze v boji proti sociálfašistickému aparátu právě tak jako proti zaměstnavatelům a měšťáckému státu. … K tomu konečně patří získání sociálnědemokratických, českosocialistických a ostatních dělníků pro daný boj a zajištění spojení s těmito dělníky přes široké jednotné bojové orgány.
      …První podmínkou správnosti dílčího požadavku je, že vyjadřuje přání mas, že tyto masy považují jeho splnění za naléhavé, že jsou v důsledku toho ochotny zaň bojovat, jinými slovy, že požadavek mobilizuje. … Druhou podmínkou správnosti je, že konkrétní dílčí požadavek nerozbíjí třídní jednotu dělnické třídy, nýbrž naopak tuto jednotu vyjadřuje a utužuje. … Konečně třetí podmínkou správnosti dílčího požadavku je splnění výše uvedených obecných směrnic: kladení dílčích požadavků jakožto otázek „třídy proti třídě“, otázky boje a otázky moci. Žádný třídní mír, nýbrž třídní boj, žádné „reformování“ kapitalismu, nýbrž podřízení boje za denní zájmy boji o moc. Ony tři uvedené podmínky musí být při každém dílčím požadavku splněny všechny. Chybí-li byť jen jedna – je kladení požadavku nesprávné.

(Rudé právo, 21. 12. 1930, Spisy II, s. 164-166) Předvolební plakát prvorepublikové KSČ

O sociální demokracii

      Sociální demokracie přešla dávno do tábora buržoazie a vzdala se nejen boje za povalení kapitalistického systému, nýbrž nemůže, nechce a nebude v důsledku své srostlosti s buržoazií hájit ani ty nejdrobnější denní zájmy proletářské třídy. Žádné její manévry a podvody nemohou zastřít její denní protidělnickou praxi. Dělníci a pracující lidé vůbec nemohou své zájmy obhájit jinak než bojem proti sociální demokracii, proti sociálfašismu, než pod vedením komunistické strany.

(Rudé právo, 25. 12. 1930, Spisy II, s. 171)

      Reformista chce reformovat, „zlepšit“ kapitalismus. To je ale reakční iluze, která v nynějším období vede nevyhnutelně k aktivní účasti na výstavbě kapitalismu se všemi zhoubnými následky pro existenci pracujících. … Nikdy nesmíme opominout masám zdůraznit, že proletářským východiskem z nynější krize je zničení kapitalismu, že jedině tím se pracující lid zbaví nouze a bídy.

(Rudé právo 8. 1. 1931, s. 182-183)

      Nemohou se snažit o zmenšení zisků pánů a o zlepšení existence dělníků prostě již z toho důvodu, že by si řezali do vlastního masa.

(Řeč v poslanecké sněmovně 21. února 1931, Spisy II, s. 211)

Přepsáno z: Klement Gottwald: Spisy II, Svoboda, Praha 1951
Zpracoval Luděk Kobza