Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Československa 25. září 1969

Přidáno v pondělí 20. 4. 2009


Gustáv Husák

      Před 40 lety, 17. dubna 1969, byl prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen soudruh Gustáv Husák. Výtah z jeho projevu na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 25. září 1969 pojednává o taktice antisocialistických sil po porážce v otevřeném utkání a o faktorech vedoucích k politické krizi v letech 1968 - 1969. Projev je poplatný své době, tehdejšímu stupni poznání, ale i některým negativním tendencím v linii Komunistické strany Sovětského svazu, které KSČ přebírala. Nepřinášíme jej proto jako prezentaci „jediného správného názoru", ale jako příspěvek k poznání historie našeho hnutí, jeho úspěchů i chyb.

      Po celé měsíce soustřeďovaly vnitřní reakční síly a jejich zahraniční buržoazní spojenci, ochránci a patroni své snahy na to, aby v srpnu letošního roku, k výročí vstupu spojeneckých vojsk na naše území, vyvolaly velké masové akce, které měly zdiskreditovat politiku naší strany a státu, strhnout lidové masy k otevřenému zápasu a náš stát znovu uvrhnout do chaosu, do větší krize a nových tragických situací. Mobilizovali jsme zdravé síly strany na všech úsecích i poctivé občany našeho státu a přirozeně i mocenské orgány socialistického státu, abychom těmto rozvratnickým pokusům čelili a znemožnili je. Znovu jsme vyzývali v srpnu tohoto roku ke klidu, vysvětlovali věci a apelovali na lidi.
      Klid a konsolidace však nejsou v plánech ani buržoazních sil za našimi hranicemi, ani antisocialistických živlů a pravicových sil u nás doma. Připravovaly se celé měsíce velmi důkladně a organizovaně na tento pokus. Rukavici, kterou nám opět hodily, jsme zvedli. Komunistická strana Československa ve své dlouhé historii nejednou sváděla těžké třídní boje, boje s nacistickou okupací i politickou reakcí. Přijali jsme i tento boj v srpnu letošního roku. Kdo si nedá poradit a strká ruku do ohně, musí počítat s tím, že se popálí. Kdo provokuje politický zápas, musí počítat s tím, že v něm utrpí i rány. Provokace antisocialistických, pravicových sil, které nabyly přímo charakteru kontrarevolučních akcí, skončily porážkou jejich organizátorů a účastníků. Řekli jsme při různých příležitostech, že kdo bude porušovat zákony našeho státu, musí počítat i se zákonnými důsledky takového postupu.
      (…)

      Zkušenosti z revolučních bojů ve světě i u nás potvrzují, že antisocialistické a pravicové síly po porážce v otevřeném utkání přecházejí stále více k ilegálním a k poloilegálním metodám boje, vyzývají k pasivní rezistenci, k sabotážím, k individuálnímu teroru. Snaží se o rozvrat, chtějí si zachovat pozice na různých úsecích v kultuře, ve školství, ve státním a hospodářském aparátě, v odborech, v hnutí mládeže a podobně. Stáhly se, chtějí „přezimovat", čekat na novou příležitost, na naše chyby a spekulují i s nadějemi na změny v ostatních socialistických státech. Je třeba o tom vědět a o to důsledněji vést politický zápas s těmito silami, odhalovat jejich ideová a organizační centra, rozbíjet v politickém boji jejich argumenty a demagogii - a tam, kde se porušují zákony, volat je k odpovědnosti.
      I nadále zůstává hlavní frontou zápasu naší strany boj proti antisocialistickým silám v naší společnosti, proti pravicovému oportunismu uvnitř strany, abychom tak zabránili opakování podobných akcí a výstřelků, abychom znemožnili opakování rozvratu a krizových jevů a vytvořili prostor pro řešení pozitivních úkolů. To vyžaduje rozhodná politická, organizační i kádrová opatření na všech úsecích.

      *
      (…)
      Pokud jde o období od ledna 1968, jsme svědky dvou krajností. Na jedné straně antisocialistické síly i pravicoví oportunisté hanobili celý více než dvacetiletý zápas naší strany a našeho lidu o výstavbu socialistické společnosti, nazývali tato léta obdobím temna, útlaku, bezpráví a chtěli je jednoduše vyškrtnout z dějin našich národů. Je to pravdivý pohled na dlouholeté úsilí a obětavou práci miliónů našich lidí a statisíců poctivých členů strany? Pod vedením Komunistické strany Československa jsme u nás odstranili vykořisťovatelské třídy, fabrikanty, bankéře, velkostatkáře a různé jiné parazitní vrstvy, které žily z vykořisťování pracujícího člověka. Několikanásobně vzrostl průmyslový potenciál naší země. Vysoko vzrostla životní úroveň pracujících lidí, zlepšila se sociální a zdravotní opatření, neobyčejně vzrostla kulturní úroveň, přestavbou zemědělství na družstevních základech se odstranila bída z našich vesnic.
      Dnešní Československo jako vyspělý stát je po každé stránce na nesrovnatelně vyšším stupni vývoje a v žádném případě není možné jej srovnávat s poměry buržoazního státu před dvaceti pěti nebo i více lety. Nevidět tyto výsledky, ignorovat je a popírat je mohou jen nepřátelé socialistického zřízení, nepřátelé nového postavení dělnické třídy a pracujícího lidu. V naší práci budeme i v budoucnu navazovat na všechny pozitivní výsledky dvacetiletého budování socialistické společnosti, udržovat kontinuitu v práci naší strany i státu ve všem, co bylo dobré, zdravé, pozitivní. To je jedna stránka věci.
      Druhá je ta, že v průběhu výstavby socialistické společnosti se u nás nakupilo také mnoho vážných chyb a nedostatků, které poškozovaly politiku strany, rozvoj naší společnosti a způsobily křivdy mnohým našim občanům. Hrubé porušování zákonů v padesátých letech, konstrukce a represe v řadách členstva naší strany i mezi ostatními občany, neodůvodněné administrativní zásahy strana odmítla, odsoudila a všechny škody a chyby z nich začala napravovat a bude napravovat. Odstranili jsme z veřejného života lidi odpovědné za takovéto porušování socialistické zákonnosti a nepřipustíme, aby se jeho nositelé anebo jejich metody znovu vrátili do našeho veřejného života.
      Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa předloží na některém z nejbližších zasedání ústředního výboru souhrnnou zprávu o výsledcích práce rehabilitační komice s návrhy na posouzení a příslušné závěry. Je tu však i mnoho chyb z období vedení strany v čele s Antonínem Novotným, které způsobily stagnaci a krizi v naší společnosti v nejrůznějších oblastech. Novotného vedení neumělo principiálně reagovat na nový proud, který narůstal v mezinárodním komunistickém hnutí v letech 1953 - 1956 a který se promítl i do některých závěrů a podnětů XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Neumělo se postavit do čela ofenzivnímu nástupu zdravých sil strany za odstranění společenských deformací, porušování zákonnosti a za marxisticko-leninský rozvoj socialismu v naší zemi. Nemělo odvahu otevřeně přiznat, marxisticky rozebrat nahromaděné nedostatky a chyby a energicky je řešit. A proto se stále více zamotávalo do nových kompromisů, polovičatostí, nedůsledností a do politického pragmatismu. Nejvýrazněji se následky této politiky ukázaly v letech 1961 - 1964 v ekonomické oblasti, v prudké krizi ekonomiky, kterou překonáváme dosud. Projevily se dále v nekoncepčnosti, v netrpělivosti a celkově v prohlubující se stagnaci uvnitř strany.
      Jednou z hlavních příčin bylo umrtvování třídního přístupu k problémům, oslabování ideologické činnosti a aktivního výchovného působení na členy strany a všechny pracující. Oslabila se výchova k proletářskému internacionalismu, neřešily se akutní problémy vztahů mezi našimi národy a národnostními skupinami, mizivý vliv měla ideologická a politická práce mezi inteligencí. Tím se uvolňoval prostor přežívajícím buržoazním a maloburžoazním vlivům a myšlenkám v naší společnosti i agresivním cizím ideologickým vlivům ze Západu. Gustáv Husák hovoří na XIV. sjezdu KSČ v r. 1971
      Podceňování ideologické a politickovýchovné práce mělo u nás zvláště negativní následky proto, že naše strana má masový charakter, že do ní v letech po osvobození a zejména po únoru 1948 vstoupilo mnoho příslušníků jiných politických stran i lidí s jiným světovým názorem a že se v průběhu let při nízké ideové a politické práci nepřekonaly cizí ideové proudy vnášené v širokém rozsahu do strany. Žijeme na hranici imperialistického světa, a proto tím spíše není možné podceňovat ani silný ideový vliv a propagandu pronikající k nám z buržoazních států. Nedostatečná politická a ideová práce strany vždy uvolňuje široký prostor pro udržování a rozšiřování vlivů buržoazní a maloburžoazní ideologie ve vědomí lidí.
      Některé krizové momenty ovlivňují i výsledky XIII. sjezdu strany, jehož smyslem bylo aktivizovat zdravé síly strany a naší společnosti k překonání stagnace v ekonomice i politické pasivity strany, k prohlubování socialistické demokracie a celkového rozvoje naší společnosti. Bude třeba hlouběji prozkoumat, nakolik se v závěrech XIII. sjezdu projevují subjektivistické, oportunistické iluze o překonání všech antagonistických třídních protikladů uvnitř naší společnosti, voluntaristická představa o tom, že třídní boj přestal již mít své místo v naší společnosti v důsledku vnitřního sbližování a postupného srůstání společenských tříd a vrstev do beztřídního všelidového státu.
      Z toho vyplynuly i názory, jako by u nás už přestaly existovat socialismu nepřátelské síly a jako by třídní antagonismus měl svou platnost pouze v mezinárodním rozsahu. To stranu demobilizovalo v politické a ideologické práci, v zápase se zbytky vykořisťovatelských tříd a jiných, revolucí postižených sil a nepřátelských opozičních elementů, v boji s buržoazní a maloburžoazní ideologií.
      Nedostatky v ideologické a politické práci nahrazovala Novotného vedení byrokratickým způsobem vedení strany a státu a administrativními zásahy. Na druhé straně zase bezprincipiální oportunismus tohoto vedení otevíral možnosti pravicovým silám, zejména na ideologickém a kulturním úseku, uchytit se, organizovat se a formovat své oportunistické a revizionistické tendence a cíle ve straně i mimo stranu. Subjektivismus Novotného a jeho okolí vedl na jedné straně k tomu, že se neřešily dozrálé problémy - jako například v otázkách ekonomických, v otázkách nacionální politiky, rehabilitací a tak dále. A na druhé straně k tomu, že se idealizoval společenský vývoj, vyhlašovala nerealistická hesla, která věcně i časově předbíhala celou etapu společenského vývoje, a to v době, kdy se neřešily problémy a těžkosti, které doléhaly na řadové členy strany i ostatní poctivé občany. Toto vedení nedovedlo podchytit na základě marxisticko-leninské analýzy zdravý proud, který vznikal ve straně v roce 1963 i po něm, tak, aby byl nositelem skutečného socialistického pokroku a nebyl zaháněn do maloměšťácké netrpělivosti, frazérství, nihilismu, revizionismu anebo i likvidátorství.
      Tento proces je pozoruhodný zejména v kruzích inteligence a tvoří jádro opozičního proudu mezi inteligencí v posledních pěti letech právě proto, že vedení strany neumělo zdravé síly na tomto úseku ofenzivně orientovat a podchytit. Tak narůstal v naší společnosti v padesátých a šedesátých letech proti vedení strany, představovanému Novotným, opozičním proud, v němž byly jak zdravé síly naší strany, tak i různé maloměšťácké, buržoazní i přímo antisocialistické síly usilují z různých důvodů o změnu.
      Novotného vedení neumělo diferencovat v kritickém proudu mezi čestnými komunisty, snažícími se o nápravu chyb a deformací z marxisticko-leninských pozic, a mezi nepřáteli strany nebo představiteli oportunistických tendencí. Každou kritiku vyhlašovalo za útok na politiku strany.
      Upřímnou snahu mnohých komunistů překonat tento kritický stav, který postupně narůstal do vnitrostranické a celospolečenské krize, vedení strany před lednem 1968 včas nepochopilo, nepodpořilo a nepostavilo se těmto snahám do čela. Tím je možné také dnes vysvětlit nepřipravenost značné části strany na politické a ideové zápasy, jejichž svědky jsme byli v polednovém období. Celou hloubkou problémů předlednového období se bude muset zabývat analýza, kterou předsednictvo ústředního výboru KSČ připravuje.

Rudé právo 30. září 1969
G. Husák: Projevy a stati. Duben 1969 - leden 1970. Praha, Svoboda 1970, s. 252 - 297.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981, I. Praha, Svoboda 1982, s. 103 - 149.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr