Gustáv Husák: Z projevu na mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran v Moskvě 11. června 1969

Přidáno v neděli 19. 4. 2009


Gustáv Husák

      Před 40 lety, 17. dubna 1969, byl prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen soudruh Gustáv Husák. Výtah z jeho projevu na mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran v Moskvě 11. června 1969 pojednává o krizi ve straně a společnosti v letech 1968 - 1969 (zajímavá podobnost s lety 1988 - 1989!) a rozbíječské politice Komunistické strany Číny.

      (...)
      Žádná nová společenská formace se neprosazovala snadno, bezbolestně, bez těžkostí a bez omylů. Tak tomu bylo a je i s výstavbou socialistické společnosti. (...) Konečně politiku dělají lidé, a ti nemívají vždy pouze ideální vlastnosti. (...)
      Ukázalo se, že poražené vykořisťovatelské vrstvy, které za podmínek normálně fungujícího socialistického státního systému ztratily svůj politický vliv, se v podmínkách, jaké se u nás vytvářely po lednu 1968, znova politicky a ideologicky zaktivizovaly. Napomohla jim při tom nejen mezinárodní podpora ze strany imperialismu, ale i skutečnost, že jsme od jara 1968 připustili vážné oslabení vedoucí úlohy komunistické strany a postupné oslabování a zčásti i rozklad našeho vlastního socialistického mocenského aparátu.
      I část maloburžoazních vrstev, v našich poměrech velmi početných, které bylo možné vzhledem k jejich objektivním společenským zájmům aktivně zapojit do výstavby socialismu, balancovala pro svou třídní podstatu a pro některé naše chyby na jeho okraji a v krizové situaci se projevila jako stoupenec takové interpretace socialismu, která marxisticko-leninské pojetí znetvořuje a směřuje nakonec k jeho likvidaci.
      Obsah socialismu a jeho základní pojmy se staly předmětem ideologické a politické licitace. Někteří ho spojovali s buržoazním pluralistickým demokratismem a s reformistickým modelem takzvaného demokratického socialismu, jak je znám z programů pravicových sociálně demokratických stran.
      Názorový kvas se ve vzniklé situaci přeměnil v kolbiště ideologického boje, který byl projevem třídního konfliktu. Socialistická moc, garantovaná vedoucí úlohou komunistické strany, začala být vážně ohrožena. (...)
      Fakt, že pravicově oportunistické a zčásti antisocialistické síly ovládly převážnou část hromadných sdělovacích prostředků, vedl k paralyzování vlivu strany, k dezorientaci komunistů a obyvatelstva a k postupnému rozkladu základních socialistických principů a hodnot. (...)
      Často se nám klade otázka: Bylo u nás dost vnitřních sil na uhájení socialistických vymožeností? Ano, sil bylo dost! A kde byla naše chyba? Z leninských zkušeností víme, jaký význam má, zejména v krizových situacích, zásadové, cílevědomé a rozhodné vedení komunistické strany jako předvoje dělnické třídy. V kritických momentech to je rozhodující článek. Ve vedení Komunistické strany Československa však nebylo jednoty ani co do hodnocení situace, ani co do programu, perspektivy a cílů, a tím méně jednoty v konkrétních nevyhnutelných opatřeních. Převládla naivita a politický romantismus, laciná gesta a netřídně stavěná hesla o svobodě, demokracii, humanismu a „vůli lidu. V opojení ze „svobody“ a laciné popularity se zapomnělo na třídní kořeny a motivy společenských konfliktů a cílů, na působení třídního nepřítele, jeho ideologie doma i za hranicemi.
      Proto nebyla včas mobilizována dělnická třída a její strana na ochranu vymožeností socialistické revoluce v Československé socialistické republice a vedení strany naopak ustupovalo stále agresivnějším tlakům antisocialistických a oportunistických sil doma, tou či onou formou podporovaných buržoazními kruhy Západu a s nimi spojených.
      Pod vlivem rozkladné činnosti pravicově oportunistických sil nebyl ve vedení strany jednotný názor na míru nebezpečnosti těchto jevů a na formy řešení. Byla zde snaha řešit diskusí často i to, co se příčilo naší platné socialistické zákonnosti a nutně vyžadovalo státní mocenský zásah. (...)
      Příčiny krizového stavu ve straně i ve společnosti byly stejné po srpnu 1968 jako před ním.
      Obrat ve vývoji situace v Komunistické straně Československa a v Československu přineslo letošní dubnové a květnové plénum ústředního výboru KSČ. (...)
      Naše vlastní zkušenosti ukazují, že heslo suverenity, zbavené třídního obsahu, je velmi rafinovanou a působivou zbraní pravicově oportunistických, revizionistických a protisocialistických sil. Stává se jí tehdy, když strana neuskutečňuje důslednou marxisticko-leninskou politiku a nevede ve všech oblastech rozhodný a důsledný boj proti všem projevům buržoazního nacionalismu. Proto také odmítáme různé pseudoteorie o omezené suverenitě, vykonstruované třídními odpůrci, a hodnotíme je jako záludné manévry soudobého antikomunismu. (...)

      *
      Za situace, kdy komunistické a dělnické strany věnují maximální úsilí upevňování jednoty a semknutosti všech pokrokových protiimperialistických sil, je nanejvýš politováníhodné, že se na tomto úsilí nepodílí Komunistická strana Číny.
      Nechceme se zde zabývat vnitřní problematikou Čínské lidové republiky ani se vměšovat do jejích vnitřních záležitostí. Na dosavadních konzultativních schůzkách porady jsme se vyhýbali jakékoli zmínce o politice Komunistické strany Číny.
      Ještě do dubna letošního roku bylo možné všelicos z čínského vývoje nekomentovat a čekat, že na mnohé dá odpověď čas. To však dnes, kdy známe politickou linii IX. sjezdu Komunistické strany Číny, již není možné. Nemůžeme zejména mlčet k tomu, že současné čínské vedení povýšilo na oficiální stranickou a státní doktrínu vyhraněný antisovětismus, linii na rozbíjení jednoty mezinárodního komunistického hnutí.
      Výsledky IX. sjezdu Komunistické strany Číny plně popírají linii přijatou na jejím VIII. sjezdu v roce 1956. Vše nasvědčuje, že právě pro prosazení tohoto zásadního obratu v politice Komunistické strany Číny zosnovala Mao Ce-tungova skupina takzvanou velkou proletářskou kulturní revoluci a že tomuto účelu měly sloužit i nedávné čínské ozbrojené provokace na hranicích se Sovětským svazem.
      Nelze mlčet ke skutečnosti, že v hlavní zprávě předložené sjezdu jsou obsažena absurdní obvinění na adresu Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, jež jsou obviňovány z nastolení diktatury buržoazie, z restaurace kapitalismu a podobně. Tím je fakticky míněno úsilí socialistických zemí o zvyšování životní a kulturní úrovně pracujících. Je třeba odmítnout hrubé napadání Sovětského svazu, jež přinesl těžké oběti za socialismus a pokrok ve světě, který je hlavní záštitou světového protiimperialistického boje a v čínských dokumentech je urážlivě nazýván „sociálimperialistickým“ státem a je stavěn na stejnou úroveň s americkým imperialismem.
      Nelze hodnotit jako vnitřní záležitost Komunistické strany Číny skutečnost, že úsilí Mao Ce-tungovy kliky je zaměřeno na rozbíjení vztahu mezi socialistickými zeměmi, na podněcování a na podporu separatistických nacionalistických tendencí a protisovětských nálad, na oslabení a likvidaci přátelských a spojeneckých svazků mezi Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi.
      V této souvislosti odsuzujeme počínání maoistického vedení, které vyzývá náš lid k ozbrojenému boji proti Sovětskému svazu, za svržení současného vedení v Československu a slibuje tomuto boji, jak sami maoisté uvádějí, podporu „revolučního lidu celého světa“. (...)
      Činnost čínského vedení způsobuje vážnou újmu socialismu a cílům protiimperialistického boje na celém světě, objektivně škodí i čínskému lidu a nahrává imperialismu. A to není možné přejít mlčením, není možné nevyjádřit se k počínání, které je neslučitelné s komunistickými ideály.
      Z celé historie mezinárodního komunistického a dělnického hnutí je známé, že nejdůležitějším předpokladem v boji dělnické třídy proti kapitálu je jeho jednota a uvědomělá disciplína. A dnes je této jednoty a třídní disciplíny zapotřebí v dvojnásobné míře.
      Nejde nám a nemůže nám jít o jednotu formální, bezzásadovou a i kompromisnictví v zásadních otázkách. (...)
      Jde nám o sjednocení mezinárodního úsilí našich stran na principech marxismu-leninismu, o jeho aplikaci na dnešní dobu a problémy na principech proletářského internacionalismu. (...)

G. Husák: Projevy a stati. Duben 1969 - leden 1970. Praha, Svoboda 1970, s. 113 - 136.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981 I. Praha, Svoboda 1982, s. 65 - 88.
Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr