Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 29. května 1969 (2/2)

Přidáno v pátek 10. 4. 2009


Gustáv Husák

      Podstatnou část tohoto projevu přinášíme u příležitosti 40. výročí zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které 17. dubna 1969 kádrovými změnami v předsednictvu a sekretariátu ÚV KSČ vytvořilo rozhodující předpoklady pro překonání krize ve straně a společnosti způsobené antisocialistickými a oportunistickými silami. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl na tomto zasedání zvolen soudruh Gustáv Husák.

      III
      Situace na úseku národního hospodářství je těžká a mimořádně složitá. Krizové jevy trvají v různých obměnách už téměř deset let
. Řešení, která se v tomto období uskutečňovala, nebyla jak před lednem 1968, tak i po něm vždy domyšlená, často byla polovičatá, nejednou unáhlená, jindy opožděná. (...)
      Ačkoli známe souvislosti mezi politikou a ekonomikou, ačkoli známe leninské teze o těchto souvislostech, na ekonomiku jako by nezbyl čas, i když víme, že se v ní i předlednová politika projevila jako velmi slabý článek. Otázce hospodářské reformy se příliš často dával propagandistický ráz. Málo jsme se starali o podrobné studium zkušeností ostatních socialistických zemí a náš teoreticky nedopracovaný, na konkrétní cíle nedomyšlený a v praxi neprověřený „vlastní model“ se propagoval nekriticky. A přitom naše ekonomika má dnes ze všech socialistických zemí nejhorší tendence. Jednostranná paušální kritika nesprávných forem řízení v minulosti a romantické představy o jakémsi samočinném působení ekonomických nástrojů a trhu vedly prakticky k likvidaci plánovitého řízení. Přešli jsme z extrému byrokratického řízení do druhého extrému - téměř žádného řízení, a to bez dostatečné přípravy. (...)
      Předsednictvo ústředního výboru KSČ se v květnu tohoto roku velmi důkladně zabývalo celkovou situací v našem národním hospodářství. Dospěli jsme k názoru, že
      za prvé - je třeba obnovit v celém rozsahu uplatňování vedoucí úlohy strany v národním hospodářství od centra až po výrobní jednotky;
      za druhé - je třeba posílit státní a hospodářské vedení v ekonomických otázkách ve všech článcích, obnovit autoritu hospodářského vedení;
      za třetí - je třeba posílit úlohu státního plánu v ekonomice;
      za čtvrté - je třeba zintenzívnit regulaci mzdové, cenové a investiční oblasti, stejně tak jako posílit úlohu státu v oblasti zahraničního obchodu;
      za páté - je třeba učinit velmi energická opatření pro zastavení negativního vývoje a pro stabilizaci hospodářství;
      za šesté - je třeba kriticky přezkoumat dosavadní cestu ekonomické reformy, její jednotlivé fáze a opatření, abychom našli definitivní východisko.
(...)
      V přípravě našich hospodářských plánů budeme počítat s prohlubováním socialistické integrace především v rámci socialistických zemí sdružených v Radě vzájemné hospodářské pomoci, tak jak to přijalo poslední zasedání představitelů členských zemí RVHP. (...)
      V této situaci, do jaké byla přivedena naše ekonomika, by bylo neodpovědné přicházet s lacinými sliby na rychlé a krátkodobé řešení celého komplexu problémů. Bude třeba mnoho organizátorské, politické a tvořivé práce na všech místech odpovědných za naše hospodářství, mnoho poctivé práce na všech pracovištích, abychom se krok za krokem dostali z hospodářské krize, abychom naše hospodářství zkonsolidovali a přivedli k novému rozkvětu. Cílem hospodářské politiky naší strany je a musí zůstat zvýšení a růst životní úrovně pracujících. Vždyť lidé nás nebudou soudit podle slov, deklarací a úmyslů, ale podle skutečných výsledků naší práce. Tento cíl však závisí na výsledcích hospodaření. Ekonomické problémy jsou vedle problémů politických nejvážnější otázkou, která bude stát v nebližších letech před celou stranou a před veškerým naším lidem a tvoří s politickými otázkami spojité nádoby. Předsednictvo ústředního výboru KSČ je pevně odhodláno po mnoha improvizacích a nedůslednostech také v této oblasti vnést pořádek do našeho hospodářství a otevřít tak cestu prosperitě. Tyto cíle se mohou uskutečnit jen za podpory celé naší strany, všech jejích organizací, za podpory všeho našeho pracujícího lidu. Jde o životní zájmy miliónů našich lidí a z tohoto hlediska musí komunisté na každém místě posuzovat také řešení hospodářských problémů s veškerou vážností a odpovědností.

IV Gustáv Husák s L. I. Brežnevěm 
na XIV. sjezdu KSČ v r. 1971
      Důležitou složkou politiky naší strany je upevňování socialistického státu a celého systému státních mocenských orgánů, národních výborů, Bezpečnosti a armády. I tyto neobyčejně důležité složky byly v minulém období vystaveny dezintegračním tlakům, které oslabovaly jejich postavení, úlohu a funkci, politicky rozvracely pracovníky na tomto úseku, zeslabovaly celkové řízení státu odpovědnými orgány a na mnohých místech přivodily stav neodpovědnosti a bezzákonnosti.
      Jedním z nejvážnějších příznaků politické krize bylo porušení nezbytné jednoty mezi zájmy společnosti a zájmy místními, skupinovými i osobními. Vznikla značná nerovnováha mezi právy a povinnostmi, mezi svobodou a odpovědností, mezi nároky a možnostmi jejich uspokojování. To se projevilo jak v oblasti dodržování zákonů, tak i v celkovém oslabení autority státních orgánů, jejichž úkolem je chránit a aktivně uplatňovat společenský zájem. (...)
      Je třeba znovu zopakovat: státní, mocenskopolitické orgány reprezentují u nás moc dělnické třídy a pracujícího lidu a jsou neobyčejně významným nástrojem nejen udržení socialistické moci, ale celé výstavby socialistické společnosti. Budeme na všech úsecích posilovat úlohu našeho socialistického státu v hospodářském a společenském rozvoji, upevňovat státní disciplínu, dodržování zákonů, posilovat - zejména politicky - naši armádu, které budeme věnovat zvláštní pozornost, naši Bezpečnost a samozřejmě naše zákony. I armáda a Bezpečnost musí být mnohem intenzivněji vedeny ústředním výborem strany. (...)
      Není možné vyhánět čerta ďáblem a boj proti voluntarismu řízení zaměňovat - u nás bohužel velmi rozšířenými - pseudodemokratickými představami, podle kterých „všichni hovoří do všeho a nikdo neodpovídá za nic“. (...) Další důležitou politickou podmínkou obnovení autority a plného fungování socialistického státu je přesné a důsledné dodržování platného právního řádu, a to jak ve smyslu upevňování právní jistoty občanů, tak i ve smyslu důsledného uplatňování zákonů ve všech směrech. Proto předsednictvo ústředního výboru strany projednalo v těchto dnech také opatření ke zlepšení práce prokuratury jako politicky významné složky státní péče o dodržování socialistické zákonnosti. Stejně významné a naléhavé nároky klade současná doba i na kvalitní práci soudů a bezpečnostních sborů.
      Dalším předpokladem upevnění socialistického státu a jeho orgánů je dokončení jeho přestavby na federálních principech. (...)
      Federativní zřízení nemůže oslabovat jednotu našeho státu a nemůže také oslabovat nevyhnutelné centrální řízení ve smyslu zákona o federaci. To se týká zejména působení federálních a národních orgánů v oblasti ekonomiky. (...) Strana není federalizována, ale naopak jednotná, a jsme odpovědni za práci komunistů na všech úsecích jak federálních, tak i národních.
      Předsednictvo ústředního výboru se v poslední době zabývalo také otázkou přípravy voleb a přijalo plán postupu, jímž sleduje seriózní přípravu koncepce volební soustavy, aby odpovídala marxisticko-leninskému chápání státu, změnám v našem politickém a státním životě a demokratickým principům volebního práva zakotveným v Ústavě ČSSR. (...) Chceme a budeme usilovat o to, aby všeobecné volby do zastupitelských sborů po sjezdu strany v roce 1970 byly skutečně důstojné, demokratické a úspěšné z hlediska cílů naší komunistické strany, aby byly završením procesu konsolidace v naší zemi.

     V
      Gustáv Husák v Plzni v 1. polovině 70. let Jedním z předpokladů klidného života našich lidí a úspěšného řešení vnitrostátních problémů je péče o zabezpečení našeho státu a jeho obyvatel zvnějšku. Historické zkušenosti českého a slovenského národa i padesátiletá existence československého státu přivedly naši stranu i náš lid v letech druhé světové války a po ní k rozhodnutí, že nejlepší zabezpečení svobody našich národů a suverenity našeho státu vidíme ve spojeneckém svazku se Sovětským svazem a s dalšími socialistickými státy. To jsou osudové otázky pro život národů, zejména malých, které si hledají spojence. (...)
      Někteří lidé se tváří, jako by neviděli, jak je rozdělený svět, že existuje tábor imperialistických států a tábor socialistických zemí a že my máme svoje pevné místo právě v socialistickém táboře. Imperialismus se nevzdal svých záměrů a plánů. Protože mu síla socialistického tábora brání v dobrodružných vojenských akcích v našem prostoru, působí jinak, jinými, jemnějšími, politickoideologickými prostředky. V uplynulém půldruhém roce bylo Československo pokusným bojištěm všestranného působení imperialistických a buržoazních sil, od politickoideologického ovlivňování až po činnost agentur. Plány imperialistického světa, opírající své naděje o působení antisocialistických i oportunistických sil u nás doma, nevyšly. Proto také emigrovaní agenti těchto sil s takovou zlostí na nás chrlí své pomluvy ze Svobodné Evropy a z podobných zpravodajskopropagačních centrál na Západě. Svět je rozdělený třídně, a my musíme jednoznačně vědět, kde jsou naši přátelé, s kým můžeme počítat a o koho se opírat v dobách možných krizí a mezinárodních konfliktů. Je tedy zajištěním existenčních zájmů národů Československa, jež sousedí s imperialistickým světem, když jsme našli záruku mezinárodního zabezpečení ve spojenectví se Sovětským svazem a se socialistickými státy ve Varšavské smlouvě. (...)

      *
      Soudružky a soudruzi, doba, v níž na sebe bereme odpovědnost vyvést z krizového stavu naši stranu a naše národy, lid Československa, není lehká. Je jednou z nejtěžších v historii naší strany. Společenský organismus je hluboce zasažen krizovými jevy v politické, ekonomické i morální oblasti. Jsou postiženy i řady členů naší strany. V předkládané zprávě předsednictva ústředního výboru strany i v návrhu Realizační směrnice jsou návrhy na východiska z této situace, na řešení problémů.
      Nejsou to návrhy ani populární, ani agitační. Je to soubor promyšlených opatření, která považujeme v této době za nezbytná, jestliže se máme dostat do normálních podmínek pro práci i život miliónů našich lidí, jestliže si máme vytvořit podmínky pro všestranný rozvoj naší socialistické společnosti.
      Problémy, které před námi stojí v politické i ekonomické oblasti i na jiných úsecích, za nás nikdo nevyřeší. Vyřešit je musíme sami. To vyžaduje náročnost k době i k druhým, disciplínu stranických řad, disciplínu státní i pracovní i kus lidského pochopení a obětavosti.
      Předkládáme tyto návrhy ústřednímu výboru, celé straně i naší veřejnosti v hlubokém přesvědčení, že po cestách, které jsou v této zprávě a směrnici naznačeny, se můžeme poměrně rychle dostat z dnešního stavu. Toto naše přesvědčení opíráme o poznání dlouhé historie naší strany, dělnické třídy a pracujícího lidu, o poznání historie našich národů, z níž vyplývá vyspělost našeho lidu, jeho uvážlivý rozum, pracovitost a oddanost věci socialismu. Spoléháme se na naši dělnickou třídu, na její třídní uvědomění, na její schopnosti a na její vědomí odpovědnosti za osud našeho státu Spoléháme se na naše rolnictvo, které jsou poctivou prací a politickou rozvahou vkládá svůj velký díl k rozvoji naší společnosti. Spoléháme se na rozhled a dobrou vůli naší inteligence z různých úseků, že dá své vědomosti a schopnosti k dispozici velkému úsilí strany a našeho lidu, abychom se dostali z této situace. Spoléháme se rovněž na naši mládež, že pochopí, že všechno naše úsilí směřuje k tomu, abychom vytvořili lepší podmínky pro život a práci nastupující generace. (...)
      Jestliže se vývoj naší strany a společnosti bude ubírat cestami, které jsme zde naznačili, jsme si jisti úspěšným řešením problémů, jisti tím, že se vytvoří podmínky pro náš další rozvoj. To nám umožní během letošního a následujícího roku skončit krizové období naší společnosti. Hodláme v příštím roce uspořádat normální XIV. sjezd strany, po něm národní sjezdy a po sjezdech volby do zastupitelských orgánů, abychom se i tímto způsobem dostali z různých provizórií, která si vynutil loňský i letošní vývoj, do normálního období, kdy budou fungovat demokraticky volené stranické, státní i národní orgány.
      Období jednoho roku není příliš dlouhé pro splnění tak náročných úkolů a cílů. Jsme hluboce přesvědčeni, že v tomto období můžeme dosáhnout hlavního cíle - konsolidace poměrů u nás. Politickým cílem je zabezpečit svobodný a demokratický život, sociální a občanské jistoty v socialistickém státě pro všechny obyvatele. K tomuto cíli vede cesta, o níž jsem zde hovořil, cesta z nejistoty a krizí do klidného a slunečného dne, do lepší budoucnosti.
      Tímto směrem hodlá vedení strany vést velkou armádu komunistů i všechen náš lid cílevědomě, pevně a odpovědně.

Rudé právo, 2. června 1969
G. Husák: Projevy a stati. Duben 1969 - leden 1970. Praha, Svoboda 1970, s. 65 - 112.
G. Husák: Výbor z projevů a statí 1969 - 1981 I. Praha, Svoboda 1982, s. 18 - 64.

Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr