Enver Hodža proti maoismu (5/5)

Přidáno v pátek 17. 8. 2012


Enver Hodža

      Když byla založena naše strana, během národně osvobozenecké války, stejně jako po osvobození, naši lidé měli velmi málo znalostí o Číně. Ale jako všichni revolucionáři na světě, i my jsme si utvořili názor, že je pokroková: „Čína je obrovská země. Čína bojuje, vede revoluci proti imperialismu, v Číně to vře proti cizím koncesím“, atd., atd.

- Imperialismus a revoluce, 1979

      Bránili jsme Čínu, Mao Ce-tunga a kulturní revoluci, protože jsme bránili marxismus-leninismus.

- Vstup Číny do Organizace spojených národů, 26. října 1971, v Hodža, E., Úvahy o Číně, sv. 1, Tirana, 1979, s. 600.

      Mao Ce-tung a Enver Hodža na čínském plakátu Pokaždé, když si naše strana všimla, že KS Číny provádí jednání a přijímá postoje, které byly v rozporu s marxismem-leninismem a proletářským internacionalismem, v rozporu se zájmy socialismu a revoluce, snažila se upozornit KS Číny na chyby a kritizovat KS Číny v soudružském duchu. Ale vedení KS Číny nikdy nechtělo uplatňovat marxisticko-leninské principy vztahů mezi stranami.

- Dopis ÚV Albánské strany práce (ASP) ústřednímu výboru KS Číny a čínské vládě, Tirana, 28. července 1978, přeloženo z francouzštiny.

      Věříme, že pochopíte důvody zpoždění naší odpovědi. Došlo k němu proto, že Vaše rozhodnutí nás překvapilo a bylo učiněno bez předběžné konzultace mezi námi v této otázce, v níž bychom mohli vyjádřit a prosazovat naše názory. Myslíme si, že by to bylo užitečné, protože předběžné konzultace mezi blízkými přáteli, rozhodnými spolubojovníky proti imperialismu a revizionismu, jsou přínosné a nezbytné, a to zvláště, když jsou činěny kroky, které podle našeho názoru mají značný mezinárodní vliv a důsledky... Vzhledem k tomu, že Komunistickou stranu Číny považujeme za sesterskou stranu a svou nejbližší spolubojovnici, nikdy jsme před ní neskrývali své názory. To je důvod, proč o tomto hlavním problému, který před námi vznikl, Vás informujeme, že považujeme Vaše rozhodnutí přijmout Nixona v Pekingu za nesprávné a nežádoucí a neschvalujeme ani nepodporujeme jej. Jsme také názoru, že Nixonova oznámená návštěva Číny nebude chápána nebo schvalována národy, revolucionáři a komunisty různých zemí.

- Enver Hodža, Vybraná díla: 1966-1975, sv. 4 (Tirana, nakladatelství 8 Nëntori, 1982), 666-667, 668.

      Stejně tak při svých rozhovorech s námi tady v Tiraně Čou En-laj řekl: „Stalin nás podezříval z toho, že jsme proameričtí nebo že bychom se mohli dát jugoslávskou cestou.“ Čas ukázal, že Stalin měl naprosto pravdu.

- Imperialismus a revoluce, 1979 Čou En-laj

      Mao Ce-tung a Komunistická strana Číny udržují pragmatický postoj vůči jugoslávskému revizionismu a udělali velký posun ve svých názorech na Tita a titoismus. Nejprve Mao Ce-tung řekl, že Tito není špatný, ale že to byl Stalin, kdo se v Titovi mýlil. Pak stejný Mao Ce-tung zařadil Tita k Hitlerovi a Čankajškovi a řekl, že „takoví lidé… jako Tito, Hitler, Čankajšek a car nemohou být změněni, ale měli by být zabiti“. Nicméně znovu změnil svůj postoj a vyjádřil svou velkou touhu setkat se s Titem.

- Imperialismus a revoluce, 1979

      Čínští soudruzi chtějí silou vnutit Maa jako „největšího marxistu v celé historii komunismu“, chtějí, aby celé světové komunistické hnutí přijalo a uplatnilo jejich zkušenosti en bloc, uplatnilo jejich kulturní revoluci.

- Zahraniční politika Číny - Politika sebeizolace, 14. července 1967, v Hodža, E., Úvahy o Číně, sv. 1, Tirana, 1979, s. 371.

      To vše nebyly akademické příspěvky do „vědecké“ diskuze, ale kontrarevoluční oportunistická politická linie, která byla nastolena v opozici k marxismu-leninismu, která zmátla Komunistickou stranu Číny, v jejíchž řadách obíhá sto a jeden názorů a myšlenek a dnes je tam opravdu sto protichůdných škol. To umožnilo buržoazním vosám volně poletovat v zahradě sta květin a uvolňovat svůj jed.

- Imperialismus a revoluce, Tirana, 1979, vydání v angličtině

      V budoucnu spolu s transformací Číny v imperialistickou velmoc poroste role a moc armády v životě země. Bude posílena jako pretoriánská stráž, po zuby ozbrojená, na obranu kapitalistického režimu a hospodářství. Bude nástrojem buržoazní kapitalistické diktatury, diktatury, která, bude-li odpor lidu silný, může dokonce nabýt otevřené fašistické formy.

- Imperialismus a revoluce, 1979 Státní znak Čínské lidové republiky Státní znak Albánské socialistické lidové republiky

      Čouovo prohlášení na banketu s Mobutem je zjevně antimarxistické. Zařazuje Čínu do „třetího světa“. To znamená odmítnout socialismus, zakrýt skutečnou povahu Číny a charakter jejího sociálně ekonomického řádu v očích světa. To je oportunistický, antimarxistický pohled. (...) Generál Mobutu a jeho klika jsou reakcionáři, vrahové Lumumby a dalších pokrokových osobností ve své zemi. Čína přijala zástupce této antidemokratické africké kliky s velkou úctou (...).

- Úvahy o Číně, díl II, 15. ledna 1973, Tirana, 1979, vydání v angličtině

      Jak je možné v současné epoše sociálního rozvoje, v jehož středu stojí nejrevolučnější třída, proletariát, nazývat seskupení států, v jejichž drtivé většině vládne buržoazie a feudálové, skutečně, i otevření reakcionáři a fašisté, hybnou silou? To je hrubé zkreslení Marxovy teorie.

- Imperialismus a revoluce, Tirana, 1979, vydání v angličtině

      Tím, že kázalo nutnost existence mnoha stran ve vedení země, tzv. politický pluralismus, se „Mao Ce-tungovo myšlení“ dostalo do úplného protikladu k marxisticko-leninskému učení o nedělitelné úloze komunistické strany v revoluci a socialistické výstavbě.
      „Co je v konečném důsledku lepší,“ zeptal se Mao Ce-tung, „mít jen jednu stranu, nebo několik?“ A odpověděl: „Jak nyní vidíme, je zřejmě lepší mít několik stran. To platilo už v minulosti a může tomu tak být i do budoucna; znamená to dlouhodobé soužití a vzájemný dohled.“ (Mao Ce-tung, Vybraná díla, sv. 5, s. 319)
      Podle „Mao Ce-tungova myšlení“ nový demokratický režim může existovat a socialismus lze vybudovat pouze na základě spolupráce všech tříd a všech zúčastněných stran. Takové pojetí socialistické demokracie, socialistického politického systému, které je založeno na „dlouhodobém soužití a vzájemném dohledu“ všech stran, a které se velmi podobá současným kázáním italských, francouzských, španělských a dalších revizionistů, je otevřeným popřením vedoucí a nedílné role marxisticko-leninské strany v revoluci a budování socialismu.

- Imperialismus a revoluce, s. 399

      Pokud jde o otázku vztahu mezi demokratickou revolucí a socialistickou revolucí, Mao Ce-tung zaujímá pohled šéfů Druhé internacionály, kteří jako první útočili a deformovali marxisticko-leninskou teorii o vzniku revoluce a přišli s tezí, že mezi buržoazně demokratickou revolucí a socialistickou revolucí je dlouhé období, během nějž buržoazie rozvíjí kapitalismus a vytváří podmínky pro přechod k proletářské revoluci. V souladu s politikou „rovného práva na půdu“ kulacké vrstvy ve formách, které existují v Číně, si zachovaly velké výhody a zisky. Mao Ce-tung osobně dal rozkaz, že kulaků se nelze dotýkat, protože by to rozhněvalo národní buržoazii, s níž Komunistická strana Číny vytvořila společnou jednotnou frontu, politicky, ekonomicky a organizačně.

- Imperialismus a revoluce, 1979 Pol Pot

      A proč by Teng Siao-pching nepodporoval a nepodpíral kliku Pol Pota a Yeng Sariho, když rehabilitoval celou spodinu čínské reakce, když vrátil majetek, peníze a moc nad závody a továrnami velkoburžoazii, mužům Kuomintangu a všem kontrarevolucionářům a změnil Čínu v sociálimperialistickou kapitalistickou zemi, jak naše strana správně popsala? Buržoazie ve straně a buržoazní intelektuálové jsou v Číně u moci. Spodina je tam považována za elitu, zatímco požadují, aby dělnická třída sklonila hlavu a pracovala na „modernizacích". Byli to právě tito kapitalisté, klika Teng Siao-pchinga a spol., kteří uvedli Pol Pota v Kambodži k moci a nyní, poté, co byl svržen, usilují tuto moc všemi prostředky obnovit. Čínské vedení se snaží zakrýt agresivní akt vedený proti Vietnamu absurdním odůvodněním, že Vietnam usiluje o „hegemonii malého rozsahu", v domnění, že takto bude omluvena čínská hegemonie velkého rozsahu.
      Ale je nutné položit si otázku: Proč mají čínští imperialisté údajně právo na obranu barbarské fašistické Pol Potovy skupiny, a Vietnam nemá právo podporovat revolucionáře a lid Kambodže, aby budoval za svobodnou, nezávislou a suverénní zemi? Vietnamská vláda oficiálně a veřejně odmítla čínské tvrzení, že je jejím cílem vytvořit federaci Indočíny, a prohlásila, že Vietnam chce, aby národy této oblasti žily v přátelství a nezávislosti, každý ve své vlastní zemi.

- Čínské vedení v čele s Teng Siao-pchingem zahájilo vojenský útok na Vietnam, z novin „Zeri i Popoullit“ („Hlas lidu“) 21. 2. 1979

Ze stránek http://espressostalinist.wordpress.com z angličtiny přeložil Luděk Kobza