Enver Hodža proti maoismu (4/5)

Přidáno v neděli 12. 8. 2012


Enver Hodža

      Tento výňatek z díla Envera Hodži vrcholí kritikou uvítání Nixona a poklonkování Kissingerovi v Pekingu. Naleznete zde odezvu také např. na uznání španělského revizionisty Santiaga Carrilla, které způsobilo rozruch v Komunistické straně Španělska (marxisticko-leninské). Reakční čínská politika „tří světů" je chybou a všichni maoisté by měli dospět k opuštění tohoto pseudosocialistického idealistického nesmyslu známého jako „Mao Ce-tungovo myšlení" a správně dialekticky analyzovat čínskou komunistickou stranu a Čínskou lidovou republiku. Musí si uvědomit, že maoismus je revizionistický eklekticismus.

      8. června 1971
      Číňané říkají, že se rozhodli pustit americké senátory, obchodníky, novináře, sociology atd. do Číny. Sověti takhle začali také!

      24. července 1971
      Nixon jede do Pekingu! Nesouhlasíme. Proto si myslím, že bychom měli Číňanům napsat dopis, který by uváděl, že jsme proti tomuto rozhodnutí. Nixon je agresor, vrah národů, nepřítel socialismu - zejména Albánie, kterou USA nikdy neuznaly za demokratický lidový stát a proti které osnovaly tisíc spiknutí.
      Uvítání Nixona bude přínosem pro imperialismus a světovou reakci a vážně poškodí nové marxisticko-leninské strany, které měly Čínu a Mao Ce-tunga za pilíř revoluce a za obránce marxismu-leninismu.

      26. července 1971
      Čínsko-americké líbánky začaly. Pořadatelé měli svou předposlední schůzi k přípravě svatby, setkání Maa a Nixona. Obsah upřímných rozhovorů mezi starým přítelem Mao Ce-tunga Čou En-Lajem a Edgarem Snowem byl dán na vědomí Nixonovi, Wall Streetu a bezpochyby spojencům USA. Ale Číňané je udržují v tajnosti před Albánci, čínskými „věrnými spojenci".
      Jaké tajemství se skrývá v těchto rozhovorech, které nám brání být informováni o jejich obsahu? Odpověď je jednoduchá: rozhovory nebyly vedeny v souladu s marxisticko-leninskými principy. To je zrada, to je do očí bijící revizionismus. To není „lidová diplomacie", jak tvrdí Číňané, je to tajná diplomacie s vůdci amerického imperialismu. Státní znak Čínské lidové republiky

      27. července 1971
      Číňané si myslí, že ostatní by měli schvalovat vše, co řeknou nebo udělají, a měli by považovat každé jejich slovo nebo akci za poklad marxismu-leninismu, použitelný všude. Celá zahraniční politika Čínské lidové republiky je chaotická. Marxisticko-leninské strany, které byly vytvořeny, jsou Čouem považovány za bezcenné. Čínští soudruzi nepodporují tyto strany a nepomáhají jim, ale udržují kontakt se všemi druhy skupin, zejména těmi, které chválí Mao Ce-tunga a kulturní revoluci, bez ohledu na to, jakou tyto skupiny mají tendenci.
      Dokonce i čínský postoj proti Sovětům odráží obrovský státní šovinismus a není založen na marxisticko-leninských principech. Pro Číňany kdokoli je antisovětský, je dobrý. Tato antimarxistická pozice, pokud nebude zastavena, povede ke zradě.
      Sbližováním s USA Čína dělá vážnou principiální chybu, na niž svět draze doplatí. Musíme se snažit, pokud budeme moci, zastavit tento dobrodružný kurz čínské strany. Připravovaný dopis pro ÚV KS Číny je jedním z těch pokusů. Ten nám může přijít draho, ale nesmíme dělat žádné ústupky z principů. Musíme bránit marxisticko-leninské principy naší strany až do konce.

      28. července 1971
      Američané i nadále vedou jednu z nejbarbarštějších válek, jakou kdy svět viděl. Ale zatímco tato válka probíhá, zatímco Američané zabíjejí a bombardují ve Vietnamu, Čína vede tajné rozhovory s Američany, na nichž je dohodnuto, že Nixon pojede do Pekingu. Toto hanebné, antimarxistické, nesoudružské jednání bylo vedeno bez vědomí Vietnamců, a nejen jich. To je skandální a pobuřující, zrada Vietnamců a nás samotných. Pákistánský chán byl považován za prvního, kdo si zasloužil být informován o „tajemství bohů“. Jaká nestoudnost!
      Severokorejci v čele s Kim Ir-senem jsou jako centristé potěšeni tímto politickým saltem Číňanů. Tato cesta nemůže být obhajována, jak se snaží činit čínští propagandisté, slovy: „Lenin jednal s Němci v Brestu." Zítra ti samí propagandisté budou říkat: „Stalin podepsal pakt o neútočení s Hitlerem." Ale ani Lenin, ani Stalin nikdy neudělali principiální chyby; čas a neomylná teorie marxismu-leninismu to zcela objasnily.

      24. září 1971
      Lin Piao Tiskové agentury pokřikují o něčem, co se děje v Číně, uvádějíce, že Lin Piao uletěl.

      14. října 1971
      Komunistická strana Číny nevyslala delegaci na 6. sjezd Albánské strany práce. Nečekali jsme takovou věc.

      9. listopadu 1971
      6. sjezd naší strany skončil s mimořádným úspěchem, zobrazuje jak jednotu strany samé, tak jednotu strany a lidu. Jaký byl postoj KS Číny k této významné události naší strany a lidu? Studený a urážející! Rozhodnutí nevyslat delegaci KS Číny na sjezd bylo zjevně učiněno Maem a Čou En-lajem kvůli opozici vůči linii naší strany.

      19. listopadu 1971
      Tisková agentura Hsinhua uvádí, že delegace španělské (revizionistické) strany v čele s jejím generálním tajemníkem Carrillem dorazila do Číny. Toto přivítání Carrillovy revizionistické skupiny přinese mnoho problémů Komunistické straně Španělska (marxisticko-leninské), neboť ji bude nutit, aby v boji proti španělskému revizionismu zaujala stanovisko ke vzniku vztahů mezi KS Číny a revizionistickou stranou Passionariy (Dolores Ibárruri, pozn. překl.). Stejná situace vznikne u marxisticko-leninských stran, když delegace revizionistických stran navštíví Čínu. Odtud vzniká nové, konkrétní nebezpečí hrozící podkopat nové marxisticko-leninské strany.

      30. listopadu 1971
      Říká se, že kulturní revoluce skončila. My opravdu neznáme situaci v Číně, víme o ní pouze z úrovně propagandy. Ale co můžeme dělat? Neuráčili se, aby nám poskytli byť nejstručnější odpověď na dopis, který jsme jim poslali.

      3. ledna 1972
      Číňané nám ještě nic neřekli o zmizení Lin Piaa, které je nyní nepopiratelným faktem. V této otázce je směrem k nám udržováno nepřípustné ticho.

      13. února 1972
      Jacques Jurquet, hlavní vůdce Komunistické strany Francie (marxisticko-leninské), se vyhýbal setkání s našimi soudruhy v Paříži po dobu šesti měsíců od svého návratu z Pekingu. Nepřijel na náš 6. sjezd. Jurquet zcela přijal orientaci Číňanů. Mao Ce-tung s Richardem Nixonem

      22. února 1972
      Včera Mao přijal Nixona a hodinu s ním mluvil. To, o čem hovořili, není známo.

      24. února 1972
      Dokonce i manželka Nixona vstoupila do propagandy. Dělá reklamu čínskému vaření, čínským hedvábným pyžamům a lidovým komunám. Pat Nixonová se stala další Annou Louise Strongovou (americká novinářka a aktivistka píšící na podporu komunistického hnutí, zvláště v SSSR a ČLR, pozn. překl.).

      25. února 1972
      Čína postupně opouští svou revoluční linii a vytyčuje oportunistickou, revizionistickou, liberální linii. To probíhá ve směru k dohodě s imperialismem USA jako protiváze k Sovětům a k podpoře vlastní konsolidace jako hlavní kapitalistické mocnosti.

      3. března 1972
      Pečlivě jsem studoval čínsko-americké komuniké. Je zřejmé, že se Číňané opravdu odchýlili, stejně jako ve své době Chruščov.

      4. března 1972
      Dosud nám čínská vláda nedala žádnou informaci o návštěvě Nixona a rozhovorech s ním. Hrobové ticho.

      14. března 1972
      Dva týdny uplynuly od Nixonova odjezdu z Číny, ale Číňané se neobtěžovali nám poskytnout žádné informace. Zatím je postoj Číny k nám chladný. To znamená žádný kontakt s námi, a to ani prostřednictvím našeho velvyslance v Pekingu nebo prostřednictvím čínského velvyslance v Tiraně, který zůstává zavřený ve své věži ze slonoviny.
      Pokud Čína skutečně směřuje k dohodě s americkým imperialismem, budou rozpory a boj s námi zřejmě narůstat.

      21. března 1972
      Číňané uklidili město před návštěvou Nixona, namalovali obchody v těch ulicích, přes které měl projet, odstranili „nebezpečné" slogany, které by mohly urazit čestného hosta, vystavili knihy čínských a zahraničních klasiků, které na léta zmizely z oběhu. Všechny tyto činnosti byly prováděny pod rouškou čínského nového roku, heraldického „roku krysy".
      Čínský tisk přerušil veškerou propagandu proti americkému imperialismu v očekávání Nixona. Celý kapitalistický svět dělal cestě velkou publicitu, snaže se vytvořit dojem, že cesta tohoto zuřivého antikomunisty „by mohla změnit běh dějin".
      Prezident se sotva vzpamatoval z cesty, když byl přijat Mao Ce-tungem. Pokud je nám známo, toto se nikdy dříve nestalo: Mao vždy přijímal hosty v závěru jejich návštěvy. Mao přijal Nixona ve své pracovně a na stole, kam se prezident opřel lokty, byla hromada knih k zapůjčení. Nixon ví, že měl co do činění s „velkým myslitelem".
      Čou En-laj Banket uspořádaný Číňany byl „velkolepý". Čou En-laj mluvil, jako by jednal se starým milým přítelem a ne s katem. A orchestr hrál „Amerika krásná“.
      Nixonova návštěva Pekingu a přivítání, jehož se mu dostalo, představují vítězství amerického imperialismu a Nixona osobně. Čínsko-americké komuniké vydané na závěr návštěvy je nejhanebnější myslitelný dokument.

      17. dubna 1972
      Na začátku dubna vládní delegace jela do Pekingu, aby podepsala dohodu o čínských zemědělských úvěrech Albánii. Čou En-laj přijal delegaci. Zcela mlčel o vítězství vietnamského lidu v jeho válce s Američany a jejich loutkami. Proč? Vzhledem k tomu, že vztahy Číny a Vietnamu nejsou dobré, a není pochyb o tom, že je to kvůli kurzu, který Číňané uplatňují k Nixonovi, kterého Vietnamci oprávněně považují za válečného zločince.

      22. dubna 1972
      Státní znak Albánské socialistické lidové republiky Včera se naše vládní delegace vrátila z Číny. Na ekonomické frontě šlo vše uspokojivě, ale o politických otázkách bylo naprosté ticho.
      Čínští soudruzi říkají, že Vietnamci mají „dvě tváře". Je zřejmé, že situace mezi Čínou a Vietnamem je „nezdravá".

      21. června 1972
      Henry Kissinger, hlavní poradce amerického prezidenta Nixona, byl v Pekingu po dobu tří dnů. Lze pozorovat mnoho druhů protokolů. K Albáncům, které Číňané popisují jako své „nejbližší přátele", používají protokol naprosté ignorace... Nebylo nám řečeno nic o tom, že Kissinger pojede do Pekingu, natož o tom, co se bude projednávat. Dozvěděli jsme se o jeho návštěvě pouze z tisku.

      22. července 1972
      Konečně, po téměř jedenácti měsících, nám čínští soudruzi dali nějaké oficiální informace o „ultralevičácích" neboli „Lin Piaově spiknutí".
      Podle těchto informací se Lin Piao spiknul, aby zavraždil Maa, a shromažďoval své muže k ozbrojenému povstání. Když bylo toto spiknutí objeveno, ráno 13. září 1971, uprchl letadlem ve směru Sovětského svazu, ale letadlo havarovalo a vyhořelo v Mongolsku. Z toho, co Číňané říkají, byl Lin „úzce spjatý se Sověty".
      Souhlasil Lin Piao s jednáním s Kissingerem a rozhodnutími, která byla přijata? O tom oni mlčí, neřekli ani slovo. Proč?
      Tento velmi důležitý bod zůstává čínskými soudruhy nevysvětlen. Ale to nás nepřekvapuje, protože to není ani první, ani poslední nevysvětlitelný bod.
      Jak je možné, že ministru obrany Číny a „místopředsedovi strany", který svěřil opatření pro svůj let svému synovi, měl náměstek velitele celého čínského letectva vybrat letadlo bez řádné posádky, bez rádia, s nedostatečnou zásobou paliva, které mohlo spadnout v Mongolsku a být spáleno jako dětská hračka? Také se zdá překvapivé, že Lin Piao odstartoval tak náhle, zatímco jeho hlavní spolupracovníci zůstali čekat na zatčení. Mohl Lin Piao být obětí spiknutí, povolán okamžitě letecky do Pekingu, unesen, odlétnut k Sovětskému svazu a na cestě zlikvidován? Oficiálně jsme přijali to, co Číňané říkají, ale čas všechno vysvětlí.

      30. července 1972
      Chargé d' affaires čínského velvyslanectví v Chile řekl našemu velvyslanci, že „přátelé Maa zabili Lin Piaa a letadlo bylo sestřeleno v Mongolsku".

      15. října 1972
      Náš velvyslanec v Pekingu nám předal znění rozhovoru, který vedl s čínským úředníkem, který mu hlásil odpověď čínské vlády na naše požadavky v souvislosti s ekonomickým plánem 1975-80. V současné době vláda „nepovažuje za možné dohodnout se na těchto požadavcích“ z důvodu „nedostatku zdrojů. " Tyto jejich výmluvy jsou falešné.

Ze stránek http://espressostalinist.wordpress.com z angličtiny přeložil Luděk Kobza