Enver Hodža proti maoismu (2/5)

Přidáno ve čtvrtek 2. 8. 2012


Enver Hodža

      Tyto citace Envera Hodži ukazují postoj Albánské strany práce (ASP) k fenoménu „Velké proletářské kulturní revoluce", která se sama zobrazovala jako hnutí dělnické třídy, ale ve skutečnosti byla deset let trvajícími studentskými nepokoji řízenými kultem Mao Ce-tunga, které v Číně udržovaly a zachovávaly revizionistické zásady a uvítaly černou reakci Chua Kuo-fenga a Teng Siao-pchinga.
      Tyto citace obsahují také počátky kritiky kultu Maa, který je v Číně potvrzován dodnes, stejně jako kritiku revizionistických ekonomických praktik „nové demokracie" v Číně, kde bylo buržoazii dovoleno existovat a podílet se na vládě, stejně jako dostávat pevný výnos z jejího vlastnictví.
      Vyvrcholením kultu Maa byla publikace „Výroky předsedy Mao Ce-tunga" maoistického revizionistického vedení.

      9. srpna 1966
      Marx odsoudil kult osobnosti jako odporný. Nicméně, sledujeme s politováním, že v posledních měsících čínští soudruzi zahájili špatný, antimarxistický kurz obratu Maova kultu téměř v náboženství, povznášejíce ho nejodpornějším způsobem, bez jakýchkoli ohledů na velkou škodu, kterou to způsobí naší věci, nemluvě o výsměchu, ke kterému to vede.
      Odsuzujeme tuto bouřlivou, nemarxistickou propagandu. Ale faktem je, že naše kritika této otázky přednesená Čou En-lajovi zde při jeho poslední návštěvě neměla vůbec žádný vliv. Jednáme s marxisty či náboženskými fanatiky?
      Vyvstává otázka, proč ta všechna nespoutaná propaganda? Já si to vysvětluji pouze jako ohlušující tlukot bubnu zakrývající nějakou nepřátelskou činnost.
      Dále, čínští soudruzi, kteří v mnoha věcech projevují opatrný a pomalý pohyb, nyní začali rozbíjet věci sekyrami. Souhlasíme, že sekera by měla být použita v případě potřeby, ale v Číně dopadá na každé umělecké dílo, na všechnu literární tvorbu, bez ohledu na její celkový pokrokový duch.
      Obecně se zdá, že světová kultura nemá vůbec žádnou hodnotu v očích čínských soudruhů. Umožnit studentům tuto hroznou xenofobii, jak se děje v Číně, je velká chyba, která nemá nic společného s proletářským internacionalismem.

      20. srpna 1966
      Lin Piao Velká skládačka! Probíhají neuvěřitelné události, nebezpečné pro velkou věc komunismu. Máme problém s mnoha neznámými faktory, musíme se snažit jasně vidět do temného čínského lesa s marxistickým úsudkem.
      Proletářská kulturní revoluce proti buržoazním prvkům v oblasti kultury by měla být inspirována marxisticko-leninskou ideologií a organizována a vedena stranou. Měla by být bez zápachu mysticismu, metafyziky či idealismu ve své podstatě, formě nebo taktice. Jinak to již není proletářská kulturní revoluce, ačkoli tak může být zobrazována, ale opak.
      Čínská propaganda ji prezentuje jako revoluci zahájenou spontánně zdola, masami. Ale ve skutečnosti musela být organizována. Kým? Zde se objevuje postava Lin Piaa. Ale jak je to možné, aby kulturní revoluce byla zahájena jednou osobou, zatímco strana a její ústřední výbor zůstaly v pozadí? Pouze ústřední výbor strany může vydat takové rozhodnutí. Je fakt, že od roku 1956, kdy se konal 8. sjezd KS Číny, uplynulo více než pět let do doby, kdy byl svolán 9. sjezd. Proč je tomu tak?
      Mimo to, za normálních okolností se pléna ústředního výboru marxisticko-leninské strany konají dvakrát ročně, ale poslední plénum ÚV KS Číny se konalo po čtyřleté prodlevě! Tak kdo je v čele strany? Mám podezření, že od roku 1956 byl Mao odstaven na vedlejší kolej a změnil se v pouhý symbol. Nedávno byla strana zcela nadměrně zastíněna jménem Mao Ce-tunga. Za fanatismem kolem osoby Mao Ce-tunga leží něco velmi nebezpečného.

      26. srpna 1966
      Dnes jsem si přečetl 16bodový dokument o kulturní revoluci, vydaný nedávno plénem ÚV KS Číny. Svědčí o tom, že nepřítel pronikl hluboko dovnitř strany, kde převzal vedení celých stranických výborů.
      Jedna věc mě znepokojuje: role ÚV a strany jako celku se jeví jako slabá. Další věc bije do očí. I když žáci a studenti mají iniciativu v kulturní revoluci, stranické mládežnické organizace není vidět nikde. Co je ještě závažnější, není žádné znamení účasti dělnické třídy, zdá se, že z ní mají strach.
      Ačkoli moc se zdá být v rukou proletariátu, je možné, že buržoazie je stále mocná a nebezpečná. Čínští soudruzi to přiznávají, když pokládají otázku: Co zvítězí v Číně, socialismus nebo kapitalismus?
      Průmysl v Číně je prohlášen za socialistický, ale vidíme, že kapitalisté v podnicích stále udržují pevný zájem. To by nemělo být dovoleno. Místo toho, aby obdrželi zdrcující rány, všichni nepřátelé byli „převzděláni" a „umístěni na vhodná pracovní místa", kde by mohli pokračovat v nepřátelské činnosti.

      1. září 1966
      Rudé gardy při tzv. Velké proletářské kulturní revoluci v ČLR Co jsou to „Rudé gardy" a proč vznikají, nám není jasné. Říká se, že se formují k „provedení radikálního očištění od kapitalistické a revizionistické kultury". Ale tento úkol byl zahájen anarchickým a zmateným způsobem.
      Některé závažné otázky nás udeřily hned na začátku:
      1. „Rudé gardy" se skládají hlavně z mladých, vysokoškolských studentů a žáků. Ale jejich úkoly není možné provádět pouze se studenty.
      2. Pokud to má být revoluce ve prospěch „proletářské kultury", je podivuhodné, že dělnická třída a rolnictvo sedí jako diváci! Ať už čínští soudruzi říkají cokoli, nic uspokojivě nevysvětlují.
      3. Co se stalo komunistické mládeži? Její hlas není vůbec slyšet. Zdá se, že neexistuje. Jediná konkrétní věc, kterou „Rudé gardy" dělají, je vychvalování Mao Ce-tunga do oblak, představování jej jako boha: v plném slova smyslu.

      20. září 1966
      Skutečný cíl hnutí „Rudých gard" stále neznáme. Jistě jednají bez vedení nebo kontroly.
      Čínští soudruzi prostě musí plně informovat naši stranu o nedávných rozhodnutích pléna ÚV KS Číny. „Omluva", že čínský velvyslanec v Tiraně byl pryč ze své funkce po dobu pěti měsíců „vykonávaje svou fyzickou práci" v Číně, je nepřijatelná. I když čínští soudruzi pokračují v tomto chybném, nemarxisticko-leninském kurzu, nikdy nedovolíme naší straně uznat kurz kultu osobnosti.

      29. ledna 1967
      Nyní je jasné, že se Mao ocitl v menšině, a proto se musel spolehnout na armádu. Vojenská pěst pod vedením Maa a Lin Piaa je realitou stojící za kulturní revolucí.

      7. dubna 1967
      „Nová forma", která se vynořila z kulturní revoluce, vypadá jako čínský posun směrem k „sjednocení" strany se státem?!

      28. dubna 1967
      Marxisticko-leninská strana, jako je naše, která buduje socialismus správně, nemůže pokračovat v cestě obhajoby Číňanů. Marxisticko-leninská strana, jako je ta naše, prohlubuje revoluci, ale ne takovou, která probíhá v Číně.

      Mao Ce-tung na čínském plákátě znázorněný jako ,pátý klasik marxismu-leninismu´ 14. července 1967
      Plakáty v Číně říkají: „Mao Ce-tungovy myšlenky jsou vyvrcholením marxismu." Určitě Mao sám nemůže schvalovat takové divoké přehánění. Ale faktem je, že se děje. Vedeni ukvapenými rozhodnutími, nesprávnými zásadami a neuváženými nároky by čínští soudruzi vážně poškodili nové marxisticko-leninské skupiny a strany, které jsou v procesu tvorby. Ve snaze prokázat, že „Mao je světovým vůdcem" mezinárodního komunismu, se může stát, že pokud některá marxisticko-leninská skupina nebo osoba neklade velký důraz na Maa a kulturní revoluci, zatímco některý z úchylkářů od marxismu-leninismu tyto věci velice zdůrazňuje, dají čínští soudruzi přednost druhému. A vznikne škoda. Číňané došli k závěru, že malá červená knížka „Výroky Mao Ce-tunga" je „vyvrcholením marxisticko-leninské vědy a filozofie". Taková tvrzení jsou dětinská. Dnes jednají bez organizované strany. Jak mohou radit světovým marxistům-leninovcům, jak vytvořit a upevnit nové strany?

      15. srpna 1967
      Čínský tisk likviduje Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a dělá boha z Maa, docházeje ke skandálnímu tvrzení, že „ti, kteří nekráčejí cestou Mao Ce-tunga a kulturní revoluce, jsou ,úchylkáři´". To je špatné. To není marxismus, ale trockismus.

      16. ledna 1968
      Nemáme téměř žádný kontakt s čínskými soudruhy a nevíme oficiálně, co se tam děje. Stáhli velvyslance v Tiraně na základě toho, že byl zapleten do činnosti Liu-Tengovy skupiny. Kdy bude nahrazen? Neexistuje žádný signál.

      19. ledna 1968
      Hlavní čínské noviny publikovaly směrnici o reorganizaci komunistické strany a masových organizací. Tak je potvrzeno, že KS Číny byla rozbita a že kulturní revoluce byla ve skutečnosti vedena Maem a „hlavní skupinou kulturní revoluce".

      Státní znak Čínské lidové republiky 20. března 1968
      Na mezinárodní scéně je hlas Číny téměř, ne-li úplně zticha. To není moudré jednání. Již téměř rok nemají velvyslance ani zde v naší zemi. Může to být zdůvodněno výmluvou: „Nemáme dobrého člověka?" Nebo takový postoj odráží jejich tichou nespokojenost, že neprovoláváme „hosana" Mao Ce-tungovi a nenásledujeme jejich chybnou taktiku mlčení na mezinárodním poli?
     Podobně povrchní je postoj čínských soudruhů k novým marxisticko-leninským skupinám a stranám. Mají kontakty a poskytují pomoc mnoha skupinám a stranám, dokonce i skupinám odděleným nebo nepřátelským k novým stranám, přičemž odůvodňují tyto nediferencované kontakty slovy: „Pomáháme všem skupinám, které bojují proti imperialismu a modernímu revizionismu." Ale boj s sebou přináší diferenciace a musí být veden na principiálním základě.

      25. dubna 1968
      Pod pláštíkem kulturní revoluce se Číňané úplně zavřeli ve své skořápce. Pouze zveřejňují citáty Maa v milionech kopií, miliony odznaků Maa, a šíří slogany, jež ho chválí. Nic jiného, naprosto nic jiného!
      Všechny čínské kontakty s vnějším světem byly úplně zmraženy, ne-li zcela přerušeny. Všichni čínští velvyslanci byli staženi ze zemí, kde sloužili. Ani jejich noviny, ani Hsinhua (tisková agentura, pozn. překl.), ani rádio Peking, nepojednávají o mezinárodních otázkách.
      Dokonce s námi, svými nejbližšími přáteli, mají kontakty ledové. Neumožňují našemu velvyslanci v Pekingu žádné kontakty, je izolován. Překvapivá situace!
      Odmítli vyslat pozvanou delegaci na naše prvomájové oslavy a nepozvali žádnou delegaci naší strany. Provádějí "Velkou proletářskou kulturní revoluci", ale ignorují proletářské oslavy! I to je udivující!

Ze stránek http://espressostalinist.wordpress.com z angličtiny přeložil Luděk Kobza