Gustáv Husák: Projev na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 29. května 1969 (1/2)

Přidáno ve čtvrtek 9. 4. 2009


Gustáv Husák

      Podstatnou část tohoto projevu přinášíme u příležitosti 40. výročí zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které 17. dubna 1969 kádrovými změnami v předsednictvu a sekretariátu ÚV KSČ vytvořilo rozhodující předpoklady pro překonání krize ve straně a společnosti způsobené antisocialistickými a oportunistickými silami. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl na tomto zasedání zvolen soudruh Gustáv Husák.

      Soudružky a soudruzi!
      Plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 17. dubna letošního roku se zabývalo hlubokým krizovým stavem naší strany, společnosti i našich mezinárodních vztahů a dospělo k závěru, že je potřebný obrat v naší práci, že je nutné urychleně hledat východisko z krizové situace. V tomto duchu a s tímto pověřením bylo zvoleno nové předsednictvo ústředního výboru s tím, aby předložilo nejbližšímu zasedání ústředního výboru návrhy, jak si představuje východisko z dané neutěšené situace. Předsednictvo ústředního výboru se za těch šest týdnů do dnešního zasedání zabývalo, možno říci, všemi základními oblastmi našeho vnitrostranického a vnitrostátního života, našich zahraničních vztahů a přijalo v duchu zasedání dubnového pléna řadu konkrétních opatření, která mají být počátkem konsolidace poměrů ve straně, ve společnosti i v mezinárodních vztazích. Dnes předkládáme ústřednímu výboru k posouzení návrh Realizační směrnice pro práci naší strany, podle níž by měla celá strana, všechny její organizace a členové pracovat pro konsolidaci poměrů u nás až do XIV. sjezdu strany.
      Je nutné celé straně i společnosti velmi jasně říci, v jaké jsme situaci a jaká z ní vidíme východiska, co chceme a co nechceme, o co se snažíme. Aby každý člen strany, každý občan našeho státu měl jasnou orientaci v politice strany.
      O co nám jde?
      1. Jde nám o obnovení jednoty naší strany na principiálních základech marxisticko-leninského učení, na leninských principech výstavby a života strany, na politické platformě přijaté tímto úsředním výborem, a tak o zvýšení akceschopnosti, revoluční bojovnosti celé strany.
      2. Jde o obnovení vedoucí úlohy komunistické strany v naší společnosti, zejména v masových organizacích a ve složkách Národní fronty, ve státních orgánech, na ekonomickém i kulturním úseku.
      3. Jde o soubor opatření, nebo alespoň o jejich přípravu, k řešení těžkých ekonomických problémů v našem státě.
      4. Jde o upevnění funkce socialistického státu jako orgánu moci dělnické třídy a pracujícího lidu.
      5. Jde o zásadní řešení našich vztahů k bratrským komunistickým stranám Sovětského svazu a socialistických zemí, z nichž se odvozují základní zásady zahraniční politiky našeho státu.

      Krizový stav postihl všech těchto pět rozhodujících oblastí, které vzájemně souvisejí a jejichž řešení se také vzájemně podmiňuje. Proto soubor našich opatření a rozhodnutí ústředního výboru musí postihnout a posoudit tento komplexní pohled na rozhodující otázky.
      Dnes nejsme v situaci, abychom mohli ústřednímu výboru i naší veřejnosti předložit podrobnou, vědecky fundovanou analýzu našeho mnohaletého i nedávného vývoje. Konečně - tímto úkolem se bude zabývat XIV. sjezd strany a při přípravách na sjezd jak ústřední výbor, tak celá strana. Nehledě na to jsme však povinni dát lidem základní orientaci a vysvětlení.
      Jsme toho názoru, že počáteční krizové prvky se v naší společnosti začaly vytvářet tehdy, když v padesátých letech začalo vedení strany porušovat leninské principy uvnitř strany i ve společnosti, když začala narůstat sektářská a subjektivistická hlediska, porušovala se socialistická zákonnost a objevovala se nesprávná nebo nedomyšlená opatření v ekonomice a tak dále.
      Tyto tendence krizových prvků se projevily po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Kdyby se tehdejší vedení naší strany bylo poctivě a leninským způsobem vypořádalo s negativními prvky našeho stranického a státního života, byl by se vývoj u nás se vší pravděpodobností ubíral jinak. Avšak polovičatá a nedůsledná řešení tyto negativní a krizové jevy ve straně a ve společnosti spíše konzervovala, než řešila, spíše prohlubovala, než odstraňovala. Tak postupně narůstaly rozpory v oblasti politiky i ekonomiky, narůstaly rozpory ve vědomí lidí, ve vědomí členů strany. Subjektivistický přístup Novotného vedení, jeho osobní sklon k autoritářskému řešení velkých i dílčích problémů, násilné předbíhání vývoje, když pro to nebyly objektivní podmínky, neřešení dozrálých problémů, bezkoncepčnost, prakticismus, administrativní metody práce a podobně vyvolávaly opoziční proud ve straně i ve společnosti, který v šedesátých letech vzrůstal a mohutněl. Tam leží mnohaleté kořeny narůstajících krizových jevů. Gustáv Husák v r. 1970
      Lednový obrat v politice naší strany byl nutný a z hlediska vývoje nevyhnutelný. Většina členů naší strany i široká veřejnost přivítali tyto změny, které umožnily odstraňovat chyby a deformace předcházejícího období a rozšiřovat prostor pro socialistickou demokracii, řešit neřešené nebo nedořešené politické, ekonomické, národnostní i jiné otázky. Otevřel se prostor pro širokou aktivitu komunistů i ostatních občanů našeho státu, pro hledání nových přístupů a nových řešení. Rok 1968 byl rokem velkých nadějí komunistů i nekomunistů, velkých očekávání, velkých možností očistit naše učení i politickou praxi od chyb a omylů, napravit křivdy, jimiž byli lidé postiženi, a pohnout s řešení nahromaděných problémů. Současně však víme, že uplynulý rok i první měsíce tohoto roku byly obdobím rozrůstajících se prudkých krizí ve straně a ve společnosti, prudkých otřesů ve vnitrostátních i zahraničněpolitických vztazích.
      Klademe si dnes všichni otázku, proč šel vývoj tak, jak šel, proč náš lid prošel tolika otřesy za posledních šestnáct měsíců, čemu bylo možné a čemu nebylo možné se vyhnout. Vyčerpávající odpověď nám bude moci dát podrobná analýza. Základní příčinu tohoto krizového vývoje v uplynulém roce a v prvních měsících letošního roku vidíme v tom, že při nahromadění problémů nebyl obrodný a demokratizační proces koncepčně regulován a pevně veden, že strana připustila živelný společenský pohyb, v němž při pozitivní aktivizaci většiny socialismu oddaných lidí se uvolnil prostor pro vstup do politického života i antisocialistickým silám ve společnosti a různým oportunistickým skupinám uvnitř strany. Těmto silám se v průběhu roku podařilo zmocnit se mnohých významných mocenskopolitických nástrojů, jako byl rozhodující vliv v tisu, v rozhlase a v televizi, v některých článcích strany, v masových organizacích a podobně. Zejména vliv těchto sil na hromadné sdělovací prostředky, když vedení strany v únoru 1968 zrušilo cenzuru a nezajistilo jinými prostředky své ideové vedení těchto významných mocenskopolitických nástrojů, umožnil prudký nástup oportunistických a protisocialistických sil, dezorientaci části členů strany i obyvatelstva, šíření liberalistických názorů a nálad, vytváření nátlakových situací na stranické, společenské i státní orgány. Tolerovalo se veřejné působení nejrůznějších zjevně protisocialistických organizací (K 231, KAN), pokusy pravičáků o obnovu sociální demokracie, nové politické formování klerikalismu a tak dále. Pravicové oportunistické síly měly a našly své představitele v nejnižších, vyšších i nejvyšších stranických orgánech, ve státním mocenském aparátu, v organizacích Národní fronty a jinde. Rozvinul se prudký vnitropolitický zápas o ovládnutí strany, masových organizací, státních mocenských prostředků, pozic v ekonomice a podobně.
      Zvládnout situaci v takové složité době může jen takové vedení strany, které má jasné cíle, které je pevné, cílevědomé a jednotné. Bohužel, vedení naší strany v této době, ústřední výbor i jeho výkonné orgány, bylo vnitřně, ideově a akčně rozpolcené, nejednotné a v důsledku toho - i když se v některých otázkách přijala v podstatě správná usnesení - tato nejednotnost ve vedení, která se potom rozšířila téměř do celé strany, znemožnila realizaci usnesení, oslabila akceschopnost strany a vedla k otevřené krizi ve straně. Tento stav ve straně se nemohl neprojevit i v celé společnosti, tím spíše, že aktivita a agresívnost protisocialistických a oportunistických sil vzrůstaly a po dlouhé období téměř bez překážek působily na vědomí lidí. Kritiku chyb v padesátých letech a Novotného režimu protisocialistické a oportunistické síly přeexponovaly do takové míry, že byla očerňována a hanobena již celá činnost komunistické strany a komunistů, zásady jejího marxisticko-leninského učení a programu, samy základy socialistického společenského řádu, zásady komunistického internacionalismu ve vztahu k Sovětskému svazu a k jiným bratrským zemím. Období výstavby socialismus, které přineslo tak pozoruhodné výsledky v ekonomice, v kultuře, v sociální politice i na jiných úsecích, bylo nazýváno obdobím temna a objevovaly se i tendence k návratu před únor 1948, k idealizování „masarykovské demokracie" a podobně.
      Lidé se občas ptají, odkud se vzaly protisocialistické síly v naší společnosti po dvaceti letech výstavby socialismu. Je pravda, že znárodněním výrobních prostředků byla buržoazie zbavena ekonomické základny a potom i legální možnosti politického působení. Je však třeba vidět, že ještě žije generace, která před znárodněním ovládala většinu výrobních prostředků, že žije masa dalších příslušníků privilegovaných vrstev z období kapitalismu, že bývalé buržoazní a maloburžoazní vrstvy nezmizely z naší společnosti, pouze se nemohly po únoru 1948 legálně politicky projevovat,a že žije generace, která po dlouhá léta působila politicky v buržoazním a maloburžoazním hnutí a ve straně, v které do jistého stupně zůstaly politické i ideologické představy z doby před únorem 1948. tyto síly a vrstvy, podporované západní propagandou a jinými vlivy ze Západu, viděly po lednu 1968 svou příležitost tak pozměnit naši socialistickou společnost, tak k svému obrazu přeformovat v praxi socialismus, k němuž se někdy slovně hlásily, aby bylo možné postupně u nás zvrátit mocenskopolitické postavení dělnické třídy a pracujícího lidu, oslabit nebo rozbít moc dělnické třídy, rozložit komunistickou stranu jako hlavní politickou sílu v našem životě, dát se na dobrodružné cesty pro naše národy. Gustáv Husák v NDR
      Uvnitř strany narůstaly nejrůznější oportunistické proudy, které využívaly stranické kritiky chyb, omylů a deformací předcházejícího období a pod heslem zcela nového „modelu socialismu" odmítaly základní principy výstavby strany, vedoucího postavení strany ve společnosti, jejího internacionálního charakteru i závazků a podobně. Tyto síly působily legálně v organizacích a orgánech strany až po ty nejvyšší, měly rozhodující vliv na hromadné sdělovací prostředky a licitováním se svobodou, demokracií, humanitou dezorientovaly značné množství poctivých komunistů, poctivých občanů našeho státu, vnesly zmatek do hlav lidí a vedly k oslabení všech základních myšlenek socialistické společnosti. Vytvářely bojové křídlo uvnitř strany, které získalo silné mocenské pozice a fakticky usilovalo o moc ve straně a ve státě.
      Tento vnitropolitický vývoj v našem státě, jemuž vedení strany dostatečně nečelilo, nemohl nevzbuzovat pochybnosti, obavy a znepokojení nejen u části našich občanů a členů strany, ale i u bratrských komunistických stran ve státech, s nimiž jsme spjati spojeneckými svazky. Protikomunistické a protisovětské štvaní i celý krizový vývoj vážným způsobem narušovaly internacionální vztahy naší strany k bratrským dělnickým a komunistickým stranám i státům.
      Etapy tohoto vývoje u nás v minulém roce i pokusy uvnitř státu udělat přítrž takovému vývoji jsou známé, například na květnovém plénu ústředního výboru KSČ v minulém roce. Částečně jsou známa i různá jednání s představiteli bratrských stran o těchto otázkách. Vedení komunistických stran sousedních spojeneckých států postupně ztratila důvěru, že vedení naší strany je schopné za daného stavu zastavit tento krizový vývoj. Došlo ke známým událostem v srpnu 1968. Nehodláme nyní hodnotit tyto události, všechny jejich příčiny a následky. Budeme se k tomu muset vrátit a hledat pravdivé, poctivé, marxistické zhodnocení tehdejší situaci. Po prudkém otřesu ze srpna 1968 vedení strany a ústřední výbor našly východisko z mimořádně těžké a složité situace v moskevském protokolu z konce srpna. Zdálo se jasné, že protisocialistickým a oportunistickým silám je třeba znemožnit jejich destrukční působení, že státní a společenské hromadné sdělovací prostředky se musí dostat pod ideový a politický vliv strany. Nejednou to bylo i řečeno. Za našimi slovy však nenásledovaly činy. Rozpory v ústředním výboru i v jeho výkonných orgánech zůstávaly nebo se na vzedmutých vlnách nacionalismu a antisovětismu ještě prohlubovaly. Tak namísto normalizace poměrů, namísto přechodu ke klidnému životu a práci jsme byli svědky dalších krizí a otřesů.
      Rezoluce ústředního výboru z listopadu minulého roku ukazovala pozitivní cíle strany a společnosti i cesty, jimiž je možné se k nim dopracovat. Nedvojsmyslně znovu označila protisocialistické a oportunistické síly ve straně za hlavní nebezpečí. Byla tu velká příležitost ke sjednocení všech zdravých sil ve straně i ve společnosti. Proč nedošlo ke konsolidaci naší strany a společnosti po listopadové rezoluci a na jejím základě? Ze stejných příčin, pro něž nebyl pevně veden náš politický život před srpnem. Nejednota v ústředním výbor a v jeho výkonných orgánech, porušování leninských principů v práci strany, kolísavost a nepevnost vedení nechaly nadále velký prostor pro působení protisocialistických, pravicově oportunistických sil, ponechaly rozhodující část hromadných sdělovacích prostředků v rukou těchto sil. Víme, jak tohoto stavu využívaly skupinky zfanatizovaných studentů mezi vysokoškoláky, víme, jak pravicové síly na vlnách nacionalistické hysterie zakotvily v části Revolučního odborového hnutí, mládeže i v jiných masových organizacích a snažily se zmocnit se jich, víme, jak působily některé stranické orgány v tomto období. Listopad, prosinec minulého roku - byly přeplněny destrukčními snahami protisocialistických a oportunistických sil, které nejednou přivedly náš stát na hranici katastrofy. Koncem března tytéž síly přešly do nového útoku a na několika místech měly jejich akce zjevně kontrarevoluční charakter. Tyto síly přivedly znovu naši společnost na samu hranici katastrofy.
      Taková byla situace, v níž se ústřední výbor naší strany 17. dubna rozhodl hledat východisko. Takové je dědictví minulého i nedávného krizového vývoje, z něhož dnes musíme vycházet, které musíme řešit. Z těžké situace nebývají lehká východiska.
      Pouze dobrodruhové, kteří se řídí heslem Čím hůře, tím lépe, mají východisko hned po ruce. Pouze Západem placení agenti z řad naší emigrace to mají jednoduché. Odpovědné vedení strany a státu to tak lehké nemá. (...) Gustáv Husák s Ludvíkem Svobodou v r. 1971
      Vedení strany usilovalo v posledních týdnech především o to, aby posílilo vliv a autoritu strany ve společnosti, aby dosáhlo plné obnovy veřejného pořádku, aby zbavilo postup strany a státu rozkolísanosti, aby zvýraznilo důsledně marxisticko-leninský charakter naší strany a naší politiky, aby politicky izolovalo ty síly, které v minulosti vyvolávaly napětí, vnášely do společnosti protisocialistické názory a formovaly opoziční platformy proti politice strany, které byly zdrojem krizových situací. Je to nevyhnutelný první krok, jestliže skutečně chceme vyvést náš stát z krize. Hlavní výsledky naší práce za toto krátké období vidíme v tom, že se nesporně změnilo politické ovzduší v naší zemi, že zesílily zdravé, socialistické, realistické tendence ve vědomí společnosti a vzrůstá odpor k extrémům, k dobrodružným akcím. Ukazuje se, že avanturistické a protisocialistické síly - jsou-li zbaveny prostředků masového působení - nemají příliš širokou masovou základnu. Můžeme poměrně rychle vytvořit podmínky, abychom ochránili stranu a společnost před vlivy, které ji rozvracejí, a orientovali velkou potenciální energii celé společnosti k pozitivní práci. Je zde zřetelný posun v poměru sil a zájmů naší společnosti. Nepřeceňujeme jej a nepovažujeme to za důvod k uspokojení, ale pouze za otevření nového prostoru pro cílevědomou politiku strany, za začátek velkého politického zápasu, který musíme svést za dovršení konsolidačního procesu naší strany a státu.
      Změny v politické atmosféře se podařilo dosáhnout i proto, že jsme v uplynulých týdnech podstatně upevnili vedoucí úlohu strany v práci tisku, rozhlasu a televize a že byl podstatně omezen vliv protisocialistických a pravicových sil na tyto sdělovací prostředky. Kroky, které jsme v tomto směru podnikli, jsou ústřednímu výboru známy. Chtěl bych jen říci, že jsme vycházeli ze zásady, že situaci v tisku, v rozhlase a v televizi je nutné řešit politickými prostředky, politickou prací, zvyšováním odpovědnosti jejich pracovníků, především členů strany. Ale tam, kde jde o soustavné, dlouhodobé a záměrné porušování linie strany a státu, je nutné sáhnout i k opatřením kádrovým a organizačním, a to tím spíše, že musíme v krátké době dosáhnout obratu v práci hromadných sdělovacích a že chceme, aby tento obrat byl efektivní a trvalý. Některá z těchto opatření jistě nebudou všude populární. Jsou však nevyhnutelná, diktovaná životně důležitými zájmy našeho státu, a proto jsme přesvědčeni, že jsou správná. V celé této oblasti budeme důsledně uplatňovat vedoucí úlohu strany, aby tisk, rozhlas a televize - tyto významné politickomocenské činitele moderní společnosti - nepůsobily proti zájmům lidu a státu, ale naopak, aby tyto zájmy zabezpečovaly a důsledně hájily. V tomto směru bude nutné práci na tomto úseku zlepšovat, zdokonalovat, aby se novináři stali našimi přesvědčenými pomocníky v odpovědné práci.
      Podnikli jsme první kroky k upevnění odpovědnosti, disciplíny, pořádku a k dodržování socialistické zákonnosti. Nemůžeme ovšem ještě říci, že je již vytvořena dostatečná rovnováha mezi právy a povinnostmi občanů, že jsou odstraněny všechny momenty rozpadu, anarchie a živelnosti. Na tomto úseku nás čeká ještě nesmírně mnoho práce. Chtěl bych však i při této příležitosti říci, že stejně jako budeme důsledně a pevně respektovat zákony, pokud jde o ochranu práv a svobod občanů, právě tak důsledně budeme trvat na zákonných sankcích tam, kde budou někteří lidé zákony porušovat. Někteří lidé se budou muset rozloučit s dosavadními představami, že se zákony neuplatňovaly a že v nejednom případě - pokud jde o ochranu zájmů státu a společnosti - byl zde téměř stav bezzákonnosti. Chci i z tohoto místa vážně varovat různé provokatérské elementy z protisocialistických a oportunistických kruhů, že se k jejich činnosti, která někde překračuje zákonné hranice, nebude pasivně přihlížet.
      Uskutečňují se opatření k odstranění nedostatků ve vnitřním životě strany, k upevnění demokratického centralismu, ke zvýšení akceschopnosti strany. V této souvislosti došlo také k některým kádrovým změnám v aparátu ústředního výboru i v krajských a okresních výborech.
      Vedení strany se začalo vážně zabývat problémy hospodářské politiky a rozběhlo práci po stranické i státní linii.
      Vyvinuli jsme značné úsilí, abychom normalizovali naše vztahy se Sovětským svazem a s ostatními spojeneckými socialistickými zeměmi.
      I tato první opatření nového vedení strany a jejich výsledky ukazují, že existují reálné podmínky pro překonání hluboké společenské krize. Proto je však nutné v krátké době politicky izolovat ty síly, které vnášejí do strany a společnosti rozvrat a jejichž objektivní cíl je s našimi socialistickými cíli v nesmiřitelném rozporu. Jen tak se dá uzavřít cesta k trvalému opakování krizí, živelných anarchií s nekontrolovatelnými důsledky.
      Opatření, která jsme začali uskutečňovat, jsou součástí politického zápasu, v němž chceme získat důvěru a podporu obrovské většiny našeho lidu. (...)
      Je nutné, aby nás členové strany a ostatní občané pochopili, aby pochopili, že by činnost protisocialistických a pravicových sil přivedla naši společnost k rozkladu a rozvratu, že by vedla k rozvratu naší ekonomiky i sociální politiky, ke konfliktům a ke katastrofě.

      I
      Základní podmínkou při překonávání krizového stavu v naší společnosti je překonání politické krize ve straně. Konečně to byla také klíčová otázka krizového vývoje u nás v předcházejícím období. Jak těžká byla situace uvnitř naší strany před dubnovým plénem, o tom jsme již hovořili.
      Jak se dostat z této situace? Jak obnovit ideovou jednotu strany, její akční schopnost, její bojovnost? K tomu vede osvědčená leninská cesta:
      Je nezbytné, abychom si vyjasnili základní politické úkoly naší strany, abychom jasně řekli, jaká strana vlastně jsme, co chceme, dohodli se na tom a na této základně svedli politický zápas o sjednocení maximálního možného počtu členů strany a důsledně se řídili leninskými zásadami práce a života strany a stanovami strany. Zkušenosti z práce územní organizace naší strany na Slovensku ukazují, že takováto cesta může vést k úspěchu za předpokladu, že vedení strany, všechny jeho orgány takto důsledně postupují. (...)
      Řekli jsme, že základním dokumentem naší strany, z něhož vycházíme, je listopadová rezoluce ústředního výboru. Někde nám vyčítají, že nemluvíme, anebo jen málo, o akčním programu. S akčním programem operují především lidé, kteří ho hned po jeho schválení nebrali na vědomí a hrubě jej porušovali a porušují - například v jeho části o našich internacionálních vztazích a cílech.
      Jak se tedy díváme na akční program? V akčním programu je převážná většina myšlenek postavena správně, je třeba je dále rozpracovávat. Nakonec listopadová rezoluce z minulého roku podstatné věci z akčního programu převzala. Akční program se však dělal velmi narychlo, pod vlivy již známé vytvářené krizové situace, obsahuje mnohé formulace mlhavé, připouštějící i protichůdný výklad, a některé formulace jsou i nesprávné. To vše by vyžadovalo vyjasnění, dopracování, abychom mohli akční program jako celek používat i dnes jako závazný dokument. Naše strana a společnost za téměř čtrnáct měsíců od přijetí akčního programu prošla vývojem a otřesy, získala zkušenosti, které není možné ignorovat. Proto listopadová rezoluce a později rozhodnutí strany mnohem lépe odpovídají potřebám strany. Gustáv Husák s L. I. Brežněvem
      Někteří lidé nám vyčítají, že se chceme vracet k předlednovým deformacím. Ústřední výbor strany a vedení strany nejednou zaujaly velmi jasné a nedvojsmyslné stanovisko, že chceme pokračovat v polednové politice. Kdo však operuje tímto strašákem, návratem do doby Novotného deformací, k subjektivistickým, byrokratickým metodám řízení strany a společnosti? Tímto strašákem operují především ti, kteří z protisocialistických nebo oportunistických pozic vháněli naši společnost z jedné krizové situace do druhé, ti, kteří zneužívali široké demokratické svobody, svobody tisku, projevu, shromažďování k rozeštvávání lidí, k dezorientaci členů strany i veřejnosti, k matení pojmů, štvanicím proti straně a jejím funkcionářům, k antisovětským náladám. Když dostali stranu a naši společnost na pokraj rozpadu a katastrofy a když byli nuceni - hledajíce východisko - přijmout i některá nepopulární opatření, očerňují vedení strany, podkládají mu vymyšlené záměry, aby odpoutali pozornost od sebe, od své politické odpovědnosti a představovali se v póze svobodymilovných, humánních, progresivních lidí. Dostat stranu a společnost i stát do takových těžkých situací, jakými jsme prošli v minulém roce a v prvních měsících roku letošního, s těžkými důsledky v ekonomice i ve všech oblastech, a nehlásit se k odpovědnosti, to není právě poctivé. Budeme zřejmě nuceni předložit straně a veřejnosti také další fakta o jejich destrukční činnosti v uplynulém období a o jejich odpovědnosti za krizový vývoj. Na pochybnosti poctivých lidí, zda se nemíníme vrátit k deformacím, k nezákonnostem a k byrokratickým metodám předlednového vedení, říkáme znovu, že se ostře distancujeme od všech těchto negativních jevů minulosti a že chceme pro stranu a náš lid hledat cestu v souladu s marxisticko-leninským učením, demokraticky, kulturně, jak to odpovídá zájmům vyspělého, moderního státu.
      Při úvaze o politických úkolech strany si musíme obnovit některé základní pojmy. Mezi ně patří, že jsme stranou dělnické třídy a pracujícího lidu, že jsme stranou marxisticko-leninského typu, že vyznáváme leninské principy výstavby a života strany a že se jimi budeme řídit, že součástí naší ideologie a naší politiky je a bude hluboká internacionální solidarita s ostatními dělnickými a komunistickými stranami, státy, že podstatnou součástí socialistické společnosti je vedoucí úloha strany v celé společnosti a ochrana socialistické moci, moci dělnické třídy a pracujícího lidu
. Tyto pojmy, které patří k základním článkům naší strany od jejího založení přes všechna slavná i těžká období jejího dlouholetého působení, které jsou ve všech jejích základních dokumentech, musíme znovu vyzdvihovat, vnášet do vědomí členů strany právě proto, že v uplynulém období byly uváděny v pochybnost, očerňovány a v záplavě oportunistické propagandy se u mnohých členů strany vytratily z povědomí. (...)
      Názorová a ideová rozpolcenost v naší straně bude vyžadovat velmi intenzívní politickou a ideologickou práci mezi členy strany i ve společnosti. Bude to proces i zápas proti nesprávným stanoviskům a postojům, zápas vedoucí ve straně k izolaci a k politické porážce pravicově oportunistických sil. Zápas, v němž budeme vyjasňovat základní přístupy k problémům, získávat pomýlené a dezorientované lidi a stupňovat aktivitu a rozšiřovat řady těch, kteří budou z přesvědčení aktivně podporovat politický program naší strany, angažovat se pro něj a realizovat jej v každodenní práci. Tento politický zápas si na jedné straně vyžádá leninskou zásadovost a na druhé straně velkou citlivost ke členům strany, k našim občanům i trpělivost při vysvětlování, argumentování a získávání lidí. Neboť o to nám nakonec jde - získat lidi, komunisty i nekomunisty, pro náš program, pro výstavbu socialistické společnosti, pro řešení konkrétních úkolů našich národů a našeho lidu, získat jejich aktivní pomoc a důvěru. (...)
      Chceme-li dosáhnout těchto cílů, musíme důsledně do stranické práce zavést dodržování leninských norem života a práce strany, především principů demokratického centralismu. Jestliže má strana v takové těžké situaci splnit své společenské poslání, které za ni nemůže nikdo jiný převzít, nemůže se smířit s praxí, kdy byly vážně oslabeny a často fakticky nebo dokonce programově popírány takové principy, jako závaznost stranických usnesení, dodržování platných stanov, zásada závaznosti usnesení vyšších stranických orgánů pro nižší stranické orgány a pro jednotlivé členy strany. Toto hrubé porušování leninských norem práce strany, které bylo téměř půldruhého roku tolerováno a fakticky legalizováno, přivedlo naši stranu až do dnešní situace. Musíme chránit práva členů strany, ale také upevnit disciplínu a odpovědnost komunistů, ať pracují na kterémkoli místě, ať ve stranickém aparátě a v orgánech, nebo ve volených, státních, hospodářských a společenských funkcích. Není možné a slučitelné s leninskými normami práce strany a se stanovami naší strany, aby po přijetí závazných usnesení nižší orgány strany vystupovaly proti usnesení orgánů vyšších, kritizovaly je, odmítaly je, bojovně proti nim organizovaly akce, svévolně si je vykládaly, tak jako tomu bylo v minulosti. To paralyzovalo celou práci strany a uvádělo v pochybnost celou naši politiku. Je třeba velmi jednoznačně říci, že chceme-li se dostat z této situace, může být politika komunistické strany v našem státě - v základních otázkách - jen jedna, a to ta, kterou přijme nejvyšší stranický orgán mezi sjezdy - zasedání ústředního výboru - a že tato politika je závazná pro každou organizaci, pro každého našeho člena. Tuto zásadu budeme důsledně uvádět do života. Jsme dobrovolná politická organizace. Nikoho nenutíme, aby zůstal v našich řadách, a nikomu také nebudeme ubližovat za to, jestliže naše řady opustí. Chceme se ovšem snažit přesvědčit každého poctivého člena strany, aby politický program strany pochopil a podpořil. Ale od uvedené zásady, že pro členy strany jsou program a principy vnitrostranického života závazné, ustoupit nemůžeme a neustoupíme. Kde skončí možnosti diskuse a přesvědčování, kde se budeme principiálně rozcházet s jednotlivými členy strany nebo i některými organizacemi, tam budeme postupovat důsledně v duchu stanov.
      Ústřední výbor naší strany, jeho členové a kandidáti musí být příkladem pro celou stranu. Jako v minulém období nejednota i protichůdnost názorů uvnitř ústředního výboru, nedodržování leninských zásad života a práce strany jednotlivými členy ústředního výboru byly špatným příkladem pro celou stranu a legalizovaly vlastně organizační a ideovou anarchii ve straně, tak je dnes nevyhnutelné, aby ústřední výbor, jeho jednotliví členové a orgány ta usnesení, závěry a rozhodnutí, k nimž dospějeme po svobodné diskusi, v celé své práci jednotně a důsledně prosazovali, obhajovali a realizovali. Na postoji ústředního výboru a jeho členů a kandidátů, na jejich důslednosti a zásadovosti v těchto otázkách závisí, jak rychle a úspěšně bude postupovat celý proces konsolidace a sjednocování naší strany. (...)
      Je těžká a mimořádná doba. A budoucnost by nás přísně soudila, kdybychom byli lhostejní k osudu strany, k osudu socialismu v naší zemi, na nichž závisí život miliónů našich lidí. (...)
      Na práci aparátu se naházelo mnoho špíny. V nejednom případě se ublížilo čestným a obětavým soudruhům a mnozí byli z takového stavu věcí znechuceni. Ne že by nebylo v práci aparátu a stranických orgánů dost nedostatků a chyb. Musíme však odmítnout paušální odsuzování pracovníků strany na těchto místech a dát jim důvěru a jistotu, že za poctivou práci, za prosazování politiky strany je strana bude chránit a že s nimi bude počítat. V mnohých případech byli naši funkcionáři diskriminováni, morálně nebo i materiálně poškozeni, skandalizováni a podobně. A to jen proto, že zastávali důsledný stranický postoj, že se drželi internacionalistického programu strany, že se nedali zlomit psychickým terorem protisocialistických a pravicových sil. Je nutné, aby se orgány a organizace strany takovými případy zabývaly, chyby a omyly napravily, obnovily pošpiněnou čest lidí. Je to naše povinnost a je to v zájmu práce naší strany. (...)
      Hlavními politickými kritérii kádrové politiky v této době jsou: jak kdo bude pomáhat, jak se kdo bude v těžké době angažovat, jak kdo ponese břemeno odpovědnosti a obětavosti pro velkou věc komunistického hnutí a socialismu. Při kádrových opatřeních nemůže jít v žádném případě o revanš, o osobní momenty, o samoúčelné změny. Půjde o to, aby na odpovědných místech byli lidé schopní, přesvědčení o správnosti politiky strany, aby ji důsledně uskutečňovali, aby uměli lidi získávat a přesvědčovat. Jestliže v minulosti zakolísali, aby se dokázali poctivě zbavit chyb nebo omylů z předcházejícího období. Není nečestné přiznat se k chybám a omylům i k nesprávným postojům ve složité a zmatené, rozporné době. Naopak. Spíše takový postoj prozrazuje morální sílu člověka. Jednotlivci i organizace musí postupně takto přehodnotit, podobně jako ústřední výbor, svá stanoviska, postoje, a jestliže byla nesprávná, čestně je korigovat a vysvětlit. Při práci s poctivými členy strany je nutné mít nejen trpělivost s pomýlenými názory z minulého období, ale je třeba dát jim možnost čestného východiska. Zásadová, ale neobyčejně citlivá politická práce s lidmi musí být hlavní metodou v dalším období. Neboť nechceme být vyvolenou sektou v našich národech, ale znovu - jako ve slavných obdobích historie naší strany - bojovou politickou silou, která má důvěru a podporu širokých vrstev pracujícího lidu. (...)
      Musíme aktivně reagovat na nesprávné názory a postoje a vyvracet je podloženými argumenty, přesvědčovat a získávat lidi. Řekli jsme již, že neustoupíme ani o centimetr z našich principiálních marxisticko-leninských pozic v žádné zásadní otázce. To však neznamená, že budeme necitliví k názorům lidí, ale naopak, že si uvědomíme potřebu zintenzívnit, prohloubit politickou práci v každé organizaci, v každém závodě, v každé obci. Cílem je osvobodit členské masy a ostatní pracující od vlivu nesprávných názorů, oportunistických tendencí. Víme, že tento politický zápas prohloubí diferenciační proces ve straně. A je možné, že se s částí lidí, jež se nepodaří přesvědčit, budeme muset - třeba dočasně - i rozejít. Jestliže nebude jiné pomoci, také toto přispěje k upevnění vnitřní ideové soudržnosti a akční jednoty strany. (...)

      II
      Zavedení disciplíny do našich řad a do naší práce, zvýšení odpovědnosti komunistů vůči straně je dnes nezbytným předpokladem, aby strana mohla vyvést tuto zemi z krize, odstranit příčiny krizí, sehrát vedoucí úlohu ve společnosti, získat důvěru širokých vrstev pracujícího lidu a vytvořit politické předpoklady pro celkovou konsolidaci našeho státu, předpoklady pro pozitivní řešení všech - zejména ekonomických - otázek. (...) Gustáv Husák s Walterem Ulbrichtem v r. 1970
      Vedoucí úloha komunistické strany se má projevit v celé práci Národní fronty. Vycházíme z toho, že třídně politický zápas v naší společnosti byl rozhodnut v únoru 1948, kdy buržoazie a politická reakce byly poraženy, zvítězila dělnická třída a její spojenci z řad pracujících. Byla nastolena moc dělnické třídy a pracujícího lidu. Od této základny v žádném případě nemůžeme a nebudeme ustupovat a z toho musí vycházet i všechny složky Národní fronty. Je nutné říci - a to je určeno i v zákoně o Národní frontě - že jde o uzavřený politický systém, že žádná organizace, která se chce podílet na politickém životě, nemůže mít legální základnu mimo rámec Národní fronty. Dnes půjde o posílení socialistického charakteru, socialistického profilu celé Národní fronty a jejích jednotlivých složek.
      V uplynulém půldruhém roce působily na jednotlivé složky Národní fronty extrémní síly, které jsme již v tomto referátu připomněli, a tento vliv do jisté míry politicky deformoval politické působení některých složek Národní fronty. Pozorovali jsme s jistým znepokojením činnost různých složek, Československé strany socialistické a Československé strany lidové i některé prvky ve Straně slovenskej obrody a Straně slobody. Mnozí činitelé těchto stran se začali vracet k myšlenkám, k programům i ke koncepcím poražených buržoazních politických stran z doby před únorem 1948, jejichž se cítili nástupci nebo pokračovateli. Přijímali do svých řad kompromitované činitele z buržoazních politických stran z doby před Únorem, kteří výrazně v negativním smyslu působili na radikalizaci části členstva a organizací těchto stran, přijímali do svých řad kompromitované činitele z K 231, KAN i různé jiné představitele reakčních, protisocialistických, protisovětských živlů, kteří se snažili deformovat politiku těchto stran proti koncepci Národní fronty. I v tisku těchto stran se nejednou projevily protisocialistické, buržoazní a oportunistické tendence, které chtěly využít rozbouřené hladiny našeho politického života k ofenzivnímu nástupu, aby upevnily pozici těchto stran před volbami, k mocenskopolitickému zápasu. Na některých místech se tyto politické strany staly sběrnou takových zradikalizovaných elementů, protisocialistických, protisovětských nálad, nadějí i akcí. Jsme toho názoru, že vedení těchto stran najdou v sobě dosti sil, aby očistila své řady od těchto elementů, aby velmi kriticky zhodnotila vlastní činnost v průběhu posledního půldruhého roku a důsledně zabezpečila ve vnitrostranickém životě i ve veřejném působení socialistický charakter svého hnutí a důsledně dodržovala program Národní fronty. Vedení naší strany bude jednat s vedeními všech ostatních politických stran o těchto otázkách. Očekáváme, že stejně jako se naše strana očišťuje od tlaku všech takovýchto tendencí, škodlivých našemu socialistickému vývoji, tak i Československá strana socialistická a Československá strana lidová i ostatní politické strany se budou urychleně distancovat od těchto jevů, očistí své řady a stanou se pevným článkem Národní fronty, její politiky a socialistického programu.
      Bude nutné dát celé Národní frontě pevná pravidla, která se stanou hrází proti pokusům anarchistických a pravicových sil o jejich pronikání do legálních organizací Národní fronty, proti pokusům o zneužití a ovládnutí těchto složek Národní fronty. Naše strana již několikrát řekla, že odmítá teorii „pluralistického" chápání našeho politického systému, teorii „volné hry politických sil" a jiné podobné sociálně demokratické a maloburžoazní představy o politickém životě v socialistickém státě. Národní fronta není koalicí politických stran a masových organizací a nemůže znamenat takzvané partnerství ve smyslu politického soupeření. Z těchto maloburžoazních anarchistických tendencí vznikaly také teorie a praktické pokusy, v nichž mnohá složka Národní fronty programově zdůrazňovala, že chce být nezávislou na vlivu Komunistické strany Československa, na naší politice i na koncepci politiky Národní fronty. Objevily se pokusy formovat proti Národní frontě nebo bez ní různé opoziční bloky, například blok „dělníků a studentů", blok „inteligence, dělníků a studentů", uzavíraly se různé dohody a smlouvy mezi jednotlivými složkami bez vědomí Národní fronty a proti její politické koncepci. Odmítáme takové koncepce i takové akce, považujeme je za nelegální politické působení a posuzujeme takové dohody za neplatné a nezávazné z hlediska politiky Národní fronty.
      Z jednotlivých tvůrčích svazů inteligence, které jsou řádnými součástmi Národní fronty, zorganizovaly skupiny lidí takzvané koordinační výbory v celostátním, v národním i v krajském měřítku, které nejsou zaregistrovanou organizací ve smyslu našich zákonů, nebyly vytvořeny se souhlasem Národní fronty a působily v podstatě v rozporu s politikou Národní fronty. (...)
      Některé složky - například část vysokoškoláků - se pokusily politicky působit mimo Národní frontu. Dokonce demonstrativně vyhlásily, že do Národní fronty nevstoupí, že jsou samostatnou politickou silou, na nikom nezávislou. Demagogií a anarchistickými hesly skupinek neodpovědných a nezralých mladých lidí byla v některých obdobích ovlivněna část studentstva i mládeže. Chci jasně říci, že takové působení mimo rámec Národní fronty, takové zneužívání mladých lidí, v politice nezkušených, neodpovědnými avanturistickými skupinami trpět nebudeme. Umožňujeme mladým lidem i vysokoškolákům organizovat se na základě politiky Národní fronty, politicky se vyvíjet, účastnit se a spolupůsobit ve veřejném životě. Ale všem destrukčním tendencím uvedených skupin zamezíme politickými prostředky a - bude-li to třeba - i opatřeními v rámci našich zákonů. (...)
      Budeme velmi přesně rozlišovat mezi záslužnou prací na úseku vědy, umění, kultury a mezi politickým zneužíváním těchto oblastí k protistranickým nebo protisocialistickým cílům.
      Politiku Národní fronty chce naše strana podporovat a rozvíjet tak, aby různé společenské třídy a vrstvy, široké vrstvy nestraníků měly legální základnu pro účast na politickém životě, spoluúčast na tvorbě, realizaci i kontrole politiky. Na nestraníky nebo na poctivé příslušníky jiných politických stran se díváme jako na plnoprávné občany tohoto státu. Členství v naší straně nechápeme jako privilegium, ale jako zvýšené povinnosti vůči společnosti. Chceme se vyvarovat v politice všeho, co by vedlo k pasivitě, k lhostejnosti, k nezájmu či neúčasti lidí. (...) Negativní a oportunistické tendence se zčásti usídlily i v některých složkách Revolučního odborového hnutí. Různé pravicově oportunistické síly, dokonce i přímo protisocialistické elementy využívaly rozbouřené politické situace v minulém roce a začátkem letošního roku k tomu, aby se zmocnily pozic v Revolučním odborovém hnutí počínaje závodními výbory a konče nejvyššími odborovými orgány. Pod hesly „odbory bez komunistů" nebo v dohodě se členy strany, kteří podlehli oportunistickým a nacionalistickým tendencím, získaly některé pozice v závodech i ve vyšších odborových orgánech. Uzavíraly politické dohody se studenty a kulturními pracovníky podobného politického ražení a začaly organizovat společné akce bez dohody s naší stranou a s Národní frontou a proti nim. (...)
      Hlavní síla naší strany byla vždy v závodech a v dělnickém hnutí. Upevnit ideový vliv naší strany v závodech a izolovat oportunistické síly je proto dnes naléhavým úkolem stranické práce. Musíme zvýšit vedoucí úlohu strany v závodech a v podnicích, pracovat se stranickými skupinami v odborářských organizacích všech stupňů a vést členstvo strany na tomto úseku k intenzívní a odpovědné politické práci. (...)
      Také v různých složkách našeho mládežnického hnutí se nebezpečně uhnízdily oportunistické a částečně i protisocialistické tendence, které se projevovaly i v některých vedoucích orgánech těchto složek. Celá naše strana musí věnovat mnohem větší pozornost problémům mladé generace a politické práci s ní. Od komunistů v organizacích mládeže očekáváme, že zkorigují nesprávnou politickou linii v těch složkách, kde se výrazně projevila, a budou disciplinovaně a tvůrčím způsobem uplatňovat politiku naší strany v práci s mladými lidmi. Strana se nemůže vzdát ovlivňování celé kulturní politiky u nás a působení na její formování. (...) Úloha inteligence je v moderní společnosti mimořádně významná a stále vzrůstá. Chceme poctivou a intenzívní politickou prací, citlivým přístupem k různým složkám naší inteligence a kulturní fronty získat převážnou část inteligence pro program naší strany, pro náročné společenské úkoly, které nás čekají.

Připravil a zvýraznění v textu provedl Leopold Vejr