Enver Hodža proti maoismu (1/5)

Přidáno v neděli 29. 7. 2012


Enver Hodža

      Enver Hodža byl hlavním architektem a inspirátorem boje, který Albánská strana práce (ASP) vedla proti modernímu revizionismu. Po zahájení otevřené polemiky se sovětskými revizionisty vytvořil vynikající příspěvek k obraně marxisticko-leninské teorie a analýzu různých forem oportunismu v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. V 70. letech ASP dospěla k úplným a přesným závěrům o oportunistické linii vedení Komunistické strany Číny.
      K zásadní diskuzi a konfrontaci v důležitých ideových a politických otázkách došlo mezi oběma stranami v průběhu mnoha let. ASP otevřeně vyjádřila své výhrady ke kolísání a oportunistickým postojům vedení KS Číny a Mao Ce-tunga. Analýzy Envera Hodži hrály rozhodující roli při určování správného, obezřetného postoje ASP k čínské straně.
      Mezi důležité dokumenty o této problematice patří kniha Imperialismus a revoluce (1979) a Úvahy o Číně, ve dvou svazcích, s výtažky z Hodžova Politického deníku, jež jsou obzvláště cenné. V těchto knihách provedl rozsáhlou historickou a dialektickou analýzu ideologických koncepcí a politické činnosti KS Číny. Pod jeho vedením si strana udržela nezměněnou revoluční linii a vytvořila svůj vlastní příspěvek ke světovému marxisticko-leninskému hnutí.
      Toto je první část prvního dílu Hodžových deníků, které obsahují úvahy o Číně. Jejich optikou můžeme vidět nesoudružská gesta čínské KS, Mao Ce-tunga a Čou En-laje projevená marxisticko-leninským stranám, jako Kazimierzi Mijalovi, vůdci zakázané Komunistické strany Polska, kterou čínská KS odstavila na vedlejší kolej. Také ukazují jejich ponižující jednání s Albánskou stranou práce, jejich už letmým pohledem zřetelné nesocialistické hospodářství a chaos ultralevicových anarchistických hádek kulturní revoluce a jejich reakční zahraniční politiku, která dělala ústupky rumunskému a jugoslávskému revizionismu, jakož i nejnebezpečnějšímu americkému imperialismu a řezníkům Richardu Nixonovi a Henrymu Kissingerovi.

      4. července 1962
      Na schůzce, kterou měl s našimi soudruhy, jim Čou En-laj řekl, že by bylo obtížné, aby nás Čína nás zásobovala všemi věcmi, o kterých byly podepsány dohody. Naši soudruzi to odmítli, protože to zavánělo ekonomickým nátlakem. Musíme být velmi opatrní a rozvážní, neboť nepřítel se intenzivně snaží nás odloučit od Číny, snaží se nás izolovat.

      23. prosince 1962
      Na večeři, kterou čínští soudruzi uspořádali v Pekingu pro skupinu našich stavebních odborníků, Li-Hsien Nien uvedl ve svém projevu, že bychom nebyli schopni vybudovat a včas uvést do výroby nové projekty, které dostáváme z Číny.
      Mluvě o moderním revizionismu, řekl (aniž by je určil), že existují rozpory mezi Albánskou stranou práce a Komunistickou stranou Číny, ačkoli v generální linii spolu souhlasí. Jeho prohlášení o stavbě nových projektů je nepravdivé, protože práce nebyla ani zahájena. Mohl se zmínit, že Číňané nedodali plány včas: to je příčina zpoždění projektů.

      21. srpna 1964
      Čou En-laj Stanovisko Číňanů k centristickým a revizionistickým názorům Rumunů je mylné a oportunistické. Ve svém rozhovoru s velvyslancem Rumunska Čou En-laj zvolil nesprávné a nacionalistické stanovisko k Sovětskému svazu, mluvě o územních nárocích Číny vůči Sovětskému svazu a obviňuje jej (ve skutečnosti Lenina a Stalina, neboť tato „krádež“ se uskutečnila v jejich době) z toho, že uchvátil čínské, japonské, polské, německé, české, rumunské, řecké, finské a další území.
      Nejedná se o marxisticko-leninskou, ale národně šovinistickou pozici. Bez ohledu na to, zda se chyby staly nebo nestaly, nastolení takové věci nyní, v polovině ideologického boje proti chruščovismu, pomáhá Chruščovovi.
      Jakou to mají Číňané linii! Na jedné straně hájí Stalina a na druhé straně ho nazývají lupičem. Nyní je jasné, proč Číňané nechtějí, abychom s nimi diskutovali své stanovisko ve vztahu k Rumunům. Je to proto, že jsme v opozici k čínským pozicím!

      4. září 1964
      Dali jsme Číňanům svou odpověď v souvislosti s otázkou pozvání k 15. výročí vyhlášení Čínské lidové republiky. Za prvé jsme jim řekli, že soudíme, že je nepřijatelné, aby Rumunská dělnická strana a vláda byla vyzvána, aby vyslala delegaci k oslavám, protože až do včerejška na nás všechny veřejně útočila, byla v naprosté solidaritě se všemi moderními revizionisty, má nejpřátelštější vztahy s odpadlíkem Titem a přijímá úvěry od Američanů a jiných imperialistů.
      Rumuni při svém boji proti Chruščovově skupině nezakládají na marxismu-leninismu, ale na ekonomických a národně-šovinistických úvahách. Za druhé jsme napsali, že se domníváme, že oficiální představitelé marxisticko-leninských stran jsou vyloučeni.
      Co si komunisté po celém světě budou myslet, když uvidí, že Rumuni zaujímají čelné místo na čínských oslavách, zatímco marxisticko-leninské strany nikde nefigurují?
      Žádné taktické úvahy nemohou ospravedlnit tuto akci, která bude úžasnou věcí mimo chápání světového veřejného mínění.

      15. září 1964
      V průběhu vývoje boje Komunistické strany Číny proti moderním revizionistům se ukázalo několik překvapujících kolísání v její taktice.
      Mao Ce-tung s Enverem Hodžou Vzpomeňme na moskevské setkání v r. 1957, kdy soudruh Mao veřejně podporoval Chruščova, schvaloval jeho kroky k odsouzení Stalina a odsouzení protistranické Molotovovy skupiny a obhajoval jednotu se skupinou Chruščova.
      Když jsem se setkal se soudruhem Maem v Pekingu v roce 1956, kritizoval „nesprávné“ činy Stalina, zejména jeho jednání ve vztahu k Jugoslávii, popisuje Jugoslávce jako „dobré marxisty“.

      6. října 1964
      Některé bezcharakterní postoje vedení KS Číny nemohou způsobit naše selhání a úzkost. Jistě nepřátelé našich nepřátel mohou být našimi opravdovými přáteli, když jsou s námi ideologicky a politicky. V ostatních případech mohou být našimi dočasnými spojenci v některých otázkách, ale nesmíme jim ustoupit v otázkách zásadních.
      Ale nepřátelé našich nepřátel mohou být našimi nepřáteli, proto je třeba bojovat proti oběma. Musíme využít rozporů mezi nimi, ale nesmíme jim dělat ústupky ani být podvedeni jejich demagogií.
      Obávám se, že čínští soudruzi nemají vždy zcela jasno o těchto záležitostech.
      Musíme vzít v úvahu moderní revizionismus jako hlavního nepřítele v mezinárodním komunistickém hnutí, nebo „hlavního ďábla“, jak říkají Číňané. Ale tento hlavní ďábel se skládá z mnoha démonů, některých větších a některých menších. Někdy se tito ďáblové objeví jednotně, jindy se rozdělí, protože jsou mezi nimi rozpory.
      V prudkých a složitých bojích proti modernímu revizionismu mají marxisté-leninovci k dispozici širokou škálu taktik, tato taktika však musí být založena na proletářských zásadách, nikoli buržoazní diplomacii.
      Tito je stejně nebezpečný jako Chruščov, ne-li víc, a musíme proti němu odhodlaně bojovat. Podcenit titoismus by bylo šílenství – to je jako podcenit americký imperialismus, jehož ústí mluví ústy titoismus v řadách mezinárodního komunismu. Podcenit titoismus je zrada.

      13. října 1964
      V odpovědi na žádost naší delegace o odpověď na náš dopis týkající se čínských hranic se Sovětským svazem soudruh Mao řekl: „Nebudeme vám odpovídat, protože kdybychom tak učinili, mohla by vzniknout polemika. Možná, že po mnoha letech vám odpovíme.“
      Tato odpověď odráží bezcharakterní, nesprávný a nesoudružský postoj vůči ústřednímu výboru Albánské strany práce. Ukazuje, že „soudruh Mao“ nemá rád soudružskou kritiku. Ve skutečnosti se čínští soudruzi vyhýbají konzultaci s námi.

      Mao Ce-tung s N. S. Chruščovem 31. října 1964
      Čou En-laj prohlásil: „Polemika přestala 16. října.“ To znamená, že pro Číňany pád Chruščova je vším. V důsledku říkají: „S Chruščovovým odchodem je Chruščov mrtvý. Musíme zapomenout na minulost. Nezbývá než sbalit kufry a rychle odběhnout do Moskvy, líbat se navzájem při oslavách Říjnové revoluce.“ Jaká komedie! Jaká špinavá, feudální, fašistická mentalita!
      To vše je provokací proti nám; čínští soudruzi dobře vědí, že s nimi nebudeme kráčet touto zrádnou cestou. Takže jejich záměrem je jít do Moskvy a říct: „Albánci již nejsou s námi. Jsme ,neomylný´ mozek komunistického hnutí. Mao jediný vidí věci správně, všichni ostatní byli špatní – Chruščov, Stalin a tak dále. Nyní je třeba říkat ‚Marx, Engels, Lenin, Mao!‘“
      V žádném případě nebudeme akceptovat revizionistické názory Číňanů. Opatrně a postupně musíme stranu varovat před touto novou situací. Nebude možné zabránit tomu, aby se naše neshody s Číňany promítly z ideologické a politické oblasti do našich hospodářských vztahů. Donucování, prodlevy a nátlak se budou postupně rozvíjet. Proto nesmíme slepě vstupovat do projektů nebo být slepě závislí na úvěrech, které nám mohou nabídnout, protože je mohou odříznout v době, kterou budou považovat za nejefektivnější.

      15. listopadu 1964
      Číňané nám nic neříkají o výsledcích návštěvy Čou En-laje v Moskvě. To není schůdné, přátelské, soudružské ani marxistické.

      21. listopadu 1964
      Čou En-laj přijel z Moskvy a vrátil se jako Napoleon. Utrpěl potupnou porážku. Moskevští revizionisté ho provokovali, uráželi a ponižovali. Jaká ostuda pro Číňany.
      Všechno jejich nepopsatelné nadšení, jejich „hluboké rozsudky“ – všechno utrpělo fiasko. Co budou dělat s ASP? Přiznají svou hroznou chybu? Neuráčili se nám dát odpověď.

      24. listopadu 1964
      Sověti ošklivě urazili Číňany a neučinili sebemenší ústupek. Nyní jsou Číňané velmi rozzlobení a přísahají svůj „nesmiřitelný odpor“ k sovětským revizionistům.

      27. prosince 1965
      Informovali jsme čínské soudruhy o vzniku Komunistické strany Polska. ÚV KS Číny nám poděkoval za informace, ale zdůraznil, že nemá tajné kontakty s polskými marxisty-leninovci a nebude jim pomáhat kromě svého otevřeného stanoviska proti revizionismu ve svém tisku. Jsme přesvědčeni, a vždy jsme věřili, že povzbouzení mas k revoluci v revizionistických zemích Evropy je nezbytné a naléhavé.
      Nechceme zasahovat do vnitřních záležitostí jakéhokoliv státu, ale jednu z nejsmrtelnějších ran můžeme zasadit moderním revizionistům všestrannou podporou a pomocí, kterou musíme dát všem marxistům-leninovcům bez výjimky, ať bojují kdekoli.

Ze stránek http://espressostalinist.wordpress.com z angličtiny přeložil Luděk Kobza