PODÍL "HODNÉHO REFORMÁTORA" LUBOMÍRA ŠTROUGALA NA POLITICKÝCH PROCESECH

Přidáno ve čtvrtek 24. 5. 2012


Lubomír Štrougal

      JUDr. Lubomír Štrougal (nar. 1924), uvolněný profesionální politik v KSČ v celém období let budování socialismu v Československu v l. 1948 - 1989, se rád ve svých vyjádřeních z doby po listopadu 1989 (jehož události odmítá nazvat kontrarevolucí) považuje za "hodného reformátora", zastávajícího postoje, které by v celém období jeho politické kariéry s výjimkou období tzv. Pražského jara vedly k vyloučení z komunistické strany. Dr. Štrougal se alibisticky zbavuje odpovědnosti za většinou společnosti negativně vnímané jevy období let 1948 - 1989, ale více zdrojů jej usvědčuje, že např. ohledně politických procesů rozhodně neměl "čisté ruce".
      Cituji z knihy Karla Košťála "Svědectví plukovníka", vydané nakladatelstvím OREGO v r. 2003 (s. 33):
      "Po zatčení R. Baráka v r. 1962 začal sílit tlak na vytvoření další komise (pro přehodnocení politických procesů z 50. let, pozn. LVE). Později jsem se snažil zjistit něco o skutečném pozadí zatčení Baráka. Věděl jsem, že šlo téměř o osobní dílo Antonína Novotného a Lubomíra Štrougala. ... Nakonec jsem dospěl k závěru, že se to hodilo Novotnému i Štrougalovi, ale že se to snažili ,hodit´ jeden na druhého.
      Viliam Široký V době zatčení R. Baráka byl předsedou vlády Viliam Široký, který však o důvodech zatčení svého náměstka nic nevěděl. V den, kdy bylo zveřejněno oznámení o zatčení R. Baráka, se konalo zasedání vlády. Od bývalého ministra, který byl zasedání přítomen, jsem se dozvěděl, jak jednání vlády probíhalo.
      Široký zahájil jednání vlády a oznámil připravený program. Poté sdělil, že, jak jistě všichni vědí, byl zatčen jeho náměstek Rudolf Barák. Potom požádal Lubomíra Štrougala, aby jako ministr vnitra informoval v úvodu jednání vlády o důvodech a okolnostech zatčení R. Baráka.
      Na tuto výzvu si Lubomír Štrougal opřel hlavu do dlaní a asi pět minut nepronesl ani slovo. Tím dával najevo, že nemá co říci, že jde o záležitost prezidenta Antonína Novotného.
      Po této demonstrativní pauze předseda vlády zakončil ,ticho´ slovy: ,Jak je vidět, tak nám s. Štrougal nic nepoví. Proto přistoupíme k prvnímu bodu programu vlády.´"

      V takovém stavu byla KSČ před padesáti lety... Ministr vnitra Štrougal (v této funkci 1961 - 1965) nebyl schopen nebo ochoten vysvětlit důvod k zatčení náměstka předsedy vlády a svého předchůdce v ministerské funkci Rudolfa Baráka (ministrem vnitra 1953 - 1961) a všichni členové vlády, včetně jejího předsedy Širokého, se s jeho mlčením smířili. Po XX. sjezdu KSSS v r. 1956 a zvláště po pádu světové socialistické soustavy je obvyklé hovořit o paušální nezákonnosti politických procesů z 1. poloviny 50. let, ale v jejich případě, stejně jako v politických procesech v SSSR ve 2. polovině 30. let, bylo u každého zatčeného jednoznačně uvedeno, proč byl zatčen a odsouzen. Naopak při procesech po smrti J. V. Stalina, ať už v případě L. P. Beriji a jeho spolupracovníků v SSSR nebo později v případě bývalého ministra vnitra Rudolfa Baráka a bývalých vyšetřovatelů StB Karla Košťála a Antonína Prchala v ČSSR, byla jejich obvinění velice obecná, nekonkrétní a nejasná, nemluvě o tom, že na rozdíl od drtivé většiny všech obvinění v politických procesech v SSSR i dalších lidově demokratických státech z období před XX. sjezdem nebyla podložena přiznáním obviněných (ti se např. v procesu s protistátním spikleneckým centrem R. Slánského v r. 1952 přiznali všichni, a to ve veřejném procesu před sálem plným lidí - kdokoli z nich mohl zakřičet: "Jsem nevinen!" - a nikdo tak neučinil...), natož aby měli možnost objasnit své počínání ve veřejném soudním líčení...
      Rudolf Barák Rudolf Barák byl v lednu 1962 zatčen, zbaven všech politických funkcí a v únoru vyloučen z KSČ. Následovalo jeho odsouzení k 15 letům vězení "za sabotáž" (propuštěn v květnu 1968), uvězněni byli "pro podílnictví a nadržování" také jeho dva synové a manželka. Nemám dostatek informací pro posuzování Barákovy viny či neviny, ale faktem zůstává, že v době Barákova výkonu funkce ministra vnitra k takovýmto represím rodinných příslušníků politických odsouzených nedocházelo.
      Syn Rudolfa Baráka Pavel Barák uvádí ve svém článku z r. 2009 na Britských listech: "V devadesátých letech jsem dal podnět státnímu zastupitelství, aby se zabývalo okolnostmi uvěznění členů rodiny, neboť podle nálezu prokurátora Šindeláře z roku 1969 byl ve spisu založen souhlas ministra Štrougala z února 1962 se zatčením rodiny, protože podle vyjádření vyšetřovatelů v Ruzyni se věc nehýbe, Barák se odmítá přiznat a toto vytvoří ten správný tlak... Podotýkám, že i tehdy platilo, že nejbližší příbuzní nemusejí v kriminální věci vypovídat, natož aby byli stíháni. Obvinění z protistátního činu sabotáže to však umožňovalo. - Vyšetřovatel poté zjistil, že na původním místě spisu, identifikovaném v roce 1969, je dnes jen ,krabice od bot´.
      Shrnuji: S trestním spisem Rudolfa Baráka bylo někdy v letech 1970 - 2000 manipulováno a vyjmuty důkazy svědčící například proti Lubomíru Štrougalovi."
(http://blisty.cz/art/47452.html)
      Jak píše Pavel Barák ve svém článku na Britských listech a stejně tak Miloš Jakeš v knize "Dva roky generálním tajemníkem" (Regulus, Praha 1996), L. Štrougal i v době "normalizace" zásadně odmítal politickou rehabilitaci R. Baráka i přijetí jeho synů do KSČ. Bývalý aktivista "Pražského jara" a pozdější reakční emigrant a antikomunista Karel Kaplan uvádí ve své knize "Kronika komunistického Československa. Doba tání 1953–1956" (Barrister & Principal, Brno 2005), že "v květnu 1974 uzavřela Generální prokuratura případ konstatováním, že Barákovo jednání neslo všechny skutkové znaky trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, páchaného formou zpronevěry, případně podvodu". (c. d., s. 174-175) Miloš Jakeš, předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSČ v l. 1968 - 1977, vzpomíná, že "Barák se obracel na vedení strany s žádostí o přezkoumání jeho případu a o politickou rehabilitaci. Při naší návštěvě tvrdil, že nešlo o žádné kriminální činy, ale o politiku. ... Usiloval o obnovení členství ve straně a vstup do politiky. Začátkem r. 1969 jsem předložil po dohodě s Dubčekem k úvaze předsednictvu ÚV KSČ, zda se touto záležitostí zabývat. Narazilo to však na rozhodný odpor Štrougala a Husáka, takže záležitost byla, jak se říká, smetena se stolu a já jsem si vyslechl tvrdou kritiku. ... Z toho, co je mi známo, nemohu jednoznačně posoudit, do jaké míry bylo obvinění Baráka oprávněné, či šlo jen o konstrukce a podvrhy. Myslím, že jeho zatčení mělo i politické důvody a že mu bylo osobně ublíženo." (Dva roky generálním tajemníkem, s. 34)
      Dr. Štrougal, onen stoupenec "přestavby a demokratizace" a zastánce "koaličního partnerství v demokratizačním procesu" (s protisocialistickými silami) tedy rozhodně nebyl žádným hrdinným bojovníkem proti "dogmatismu" a "nepochopeným dobráckým reformátorem", za jakého se od listopadu 1989 vydává. Svůj lví podíl na politické likvidaci a uvěznění svého předchůdce R. Baráka i s rodinou nikdy uspokojivě nevysvětlil a obávám se, že ani nevysvětlí.

Leopold Vejr