Postavení církví a věřících v socialistickém Československu (2/2)

Přidáno v neděli 4. 3. 2012


Státní znak ČSSR

      Současný oficiální antikomunistický výklad dějin tvrdí, že církve a věřící byli v „komunistickém" Československu tvrdě pronásledováni a hrdě vzdorovali „rudému teroru". Jako důkaz nutnosti odmítnutí těchto žvástů přinášíme některé dobové dokumenty o skutečných vzájemných vztazích církví a náboženství a československého státu v letech budování socialismu (1948 - 1989).

IV. Socialistický stát a náboženství

      K zabezpečování zaručeného práva svobody vyznání

      V poslední době rozpoutávají buržoazní sdělovací prostředky ve stále větší míře antikomunistickou kampaň, v níž vytrvale omílají různá tvrzení o tzv. porušování lidských práv; mezi tím i nedodržování práva občanů na svobodu náboženství a svobodný výkon náboženského kultu v zemích socialistického společenství.
      Naše socialistická společnost se v této oblasti řídí leninskými principy, které našly své právní zakotvení v základním dokumentu naší společnosti, v ústavě Československé socialistické republiky (ze dne 11. 7. 1960), kde se v článku 32 říká:
      „1. Svoboda náboženství je zaručena. Každý může vykonávat jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání i provádět náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem.
      2. Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem."
      V zájmu ochrany svobody vyznání byly 14. října 1949 vydány zákony č. 217 a 218/49 Sb., jejichž smyslem je „dbát o to, aby se církevní a náboženský život vyvíjel v souladu s ústavou a zásadami lidově demokratického zřízení, a zajistit tak pro každého zaručené právo svobody vyznání, založené na zásadách náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti všech vyznání" (§2 zák. č. 217/49 Sb.).
      Naše společnost zaručuje v ústavních zákonech i v tzv. církevních zákonech nejen právo na svobodu náboženského vyznání, ale převzala na sebe i závazky, jež zajišťují náboženské potřeby věřících spoluobčanů. Náš stát vyplácí platy duchovním a finančně přispívá značnými položkami na opravy a údržbu kostelů a církevních objektů.
      Jen v loňském roce poskytl stát na opravy chrámů a církevních památek 164 milionů Kčs. Např. v Praze se opravuje mnoho chrámů a v roce 1975 poskytl NVP (Národní výbor Praha, pozn. red.) dotace ve výši 22 milionů Kčs. Byl rekonstruován kostel sv. Mikuláše na Malé Straně a jeho oprava stála 11 milionů Kčs.
      Skutečností je, že se neopravují jen historické stavby, ale také vesnické kostelíky, a to ocenil v rozhovoru se zpravodajem ČTK 30. 12. 1976 ředitel České katolické Charity Jan Mára: „Musí být oceněno, že stát přiděluje tak mnoho peněz na opravy církevních budov. Vždyť jen na generální opravu novogotického kostela sv. Ludmily na Vinohradech, jehož jsem správcem, bylo od r. 1972 věnováno 9 milionů Kčs." Stejně velké sumy byly poskytnuty na opravy kostelů v Bratislavě, Velehradě, Košicích atd.
      Československé orgány nezkoumají, zda je náš občan bez vyznání nebo zda je vyznavačem určité církve nebo náboženské společnosti. Vládním usnesením ze dne 27. 7. 1954 byla zrušena evidence náboženského vyznání. Od občanů není v žádném případě požadováno, aby činili vůči státním úřadům nebo podnikům sdělení o svém náboženském vyznání a v žádných formulářích, dokladech nebo dotaznících není rubrika o náboženství uváděna.
      Ve vztahu ke státu, který sjednocuje všechny občany nezávisle na jejich náboženském přesvědčení, je náboženství soukromou věcí a každý může v souladu s naším právním řádem úplně svobodně vyznávat jakékoli náboženství anebo nevyznávat žádné - to je být ateistou.
      U nás o dodržování zákonů, jež upravují vztahy státu k církvím, svědčí též tento fakt: v ČSSR má povolenou činnost 18 církví a náboženských společností, např. římskokatolická církev, řeckokatolická církev, pravoslavná, československá církev husitská, židovská náboženská obec, Jednota bratrská, církev bratrská, slezská církev evangelická a. v. (augsburského vyznání, pozn. red.), slovenská církev evangelická a. v. a další.
      Např. u církví, které mají biskupské zřízení, vykonává v současné době funkci biskupů 27 osob.
      Počet duchovních, pastorů, kazatelů, vykladačů písma apod., kteří jako jediné své zaměstnání denně slouží potřebám věřících, je 4860 osob. Podle zákona č. 218/1949 Sb. stát poskytuje těmto duchovním platy. Duchovní, kteří mají nárok na výplatu osobních požitků, mají též nárok na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů podle obecných právních předpisů. Duchovní mají stejná občanská práva i povinnosti jako jiní čs. občané.
      Církve si vychovávají adepty kněžství na šesti bohosloveckých fakultách, na kterých je pětileté studium. Počet přijímaných studentů bohosloví si řídí církve podle svých potřeb a o studenty po stránce sociální, zdravotní a ekonomické pečuje stát. V současné době studuje na těchto fakultách 470 posluchačů.
      Rudé právo Církve a náboženské společnosti vydávají v českém nebo slovenském církevním nakladatelství náboženskou literaturu, církevní kalendáře, bible, teologické spisy, modlitební knihy a také církevní noviny. Např. Katolické noviny vycházejí týdně a v českém znění mají náklad 120 000 výtisků a v slovenské řeči 130 000 výtisků; evangelický čtrnáctideník Posol zpod Tatier má náklad 230 000 výtisků a Český zápas, určený věřícím československé církve husitské, má týdenní náklad přes 11 000 výtisků. Celkově vychází v ČSSR 27 různých církevních týdeníků, měsíčníků apod.
      Pro uspokojování náboženských potřeb věřících slouží v ČSSR 8228 kostelů. Např. českobratrská církev evangelická má možnost se scházet ve 393 místnostech, slovenská evangelická církev a. v. v 471 církevních zařízeních atd.
      Duchovní na žádost věřících občanů vykonávají církevní úkony, jako jsou křty, církevní sňatky a církevní pohřby.
      Je však naprosto spravedlivé a plně odpovídající zásadám svobody vyznání, že rodiče též nenechávají své dítě křtít v kostele. Rovněž velmi mnoho lidí již nepovažuje za účelné si nechat církevně požehnat svůj sňatek a k jejich lidskému štěstí jim plně postačí uzavření manželství na národním výboru.
      Sbory pro občanské záležitosti, které jsou důležitou složkou výchovné činnosti národních výborů, zajišťují slavnostním způsobem vítání dětí do života, organizují důstojný průběh občanských sňatků a rovněž i pietní občanské pohřby.
      Čs. stát poskytuje na tuto činnost finanční příspěvek a domníváme se, že je to naprosto demokratické a odpovídající principům ústavy ČSSR, která zaručuje stejná práva nevěřícím i věřícím.
      Pokusy různých církevních emigrantských skupinek selhávají. Dokladem toho je i skutečnost, kolik lidí z církevních kruhů se ztotožnilo s tzv. chartou 77. Přesně mohou antikomunističtí chlebodárci spočítat na prstech jedné ruky, tzn. pět duchovních, navíc lidí, kteří se víc než 10 roků snaží vytvořit z věřících občanů protisocialistickou politickou opozici. Pro přesnost je třeba uvést, že před několika roky byl těmto církevně politickým provokatérům odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, a to nikoli pro jejich náboženské přesvědčení.

Rudé právo, 23. 2. 1977, zkráceno
Ve jménu socialismu a šťastného života proti rozvratníkům a samozvancům, Svoboda, Praha 1977, s. 35 - 37

V. Pozdrav Československé strany lidové XIV. sjezdu KSČ
přednesený Antonínem Pospíšilem

Komunistická strana Československa

      ...V pozdravné adrese našeho ústředního výboru k 50. výročí založení Komunistické strany Československa a jejímu XIV. sjezdu jsme zcela jednoznačně vyjádřili, proč i naše politická strana, organizující ve svých řadách křesťansky smýšlející občany, podporuje z vlastního přesvědčení politiku komunistické strany a uznává její vedoucí úlohu za jeden ze základních principů, na němž je vybudována naše socialistická společnost. (Potlesk.) Je tomu tak proto, že padesátiletá historie Komunistické strany Československa je historií třídního boje proti vykořisťovatelským třídám staré kapitalistické společnosti, boje za vybudování socialistického společenského řádu.
     ...Všechen náš lid si plně uvědomuje velkou a záslužnou práci, již vykonalo nové, vskutku leninské vedení komunistické strany, které nastoupilo cestu konsolidace ve všech oblastech politického, hospodářského a společenského života. V poměrně krátké době vyvedlo svým rozhodným a důsledným postupem celou naši společnost do pokojných dnů dalšího rozkvětu naší socialistické vlasti.
     Příklad komunistické strany a její pomoc umožnily i Čs. straně lidové, aby se podobně jako ostatní členské organizace Národní fronty oprostila od chyb a omylů krizového období, přistoupila na základně zásadní diferenciace k svému ideovému a organizačnímu sjednocení a podílela se tak na dosažených výsledcích politické i hospodářské konsolidace v naší zemi.
     Zvýšená politická aktivita projevující se v současné době ve všech organizačních složkách naší strany, jakož i hodnotné budovatelské závazky, které naši členové z nejrůznějších pracovišť plní na počest 50. výročí založení KSČ a jejího XIV. sjezdu, jsou toho konkrétním dokladem.
     Jsme přesvědčeni, že i pro nás platí slova prvního tajemníka ústředního výboru KSČ soudruha dr. Gustáva Husáka, že hlavním posláním politickoideové práce všech složek našeho politického a státního systému je výchova socialisticky myslícího a jednajícího člověka. (Potlesk.)
      Gustáv Husák Socialistické uvědomění se ani v našich podmínkách nerodí samo. Ale je výslednicí cílevědomé výchovné práce opřené o působení socialistických vymožeností.
     V tomto směru chce Čs. strana lidová i napříště zaměřit své úsilí, povzbuzena výsledky, kterých v této oblasti již dosáhla. My, příslušníci Čs. strany lidové, vycházíme z vědomí spoluodpovědnosti za další rozvoj naší socialistické společnosti a proto se chceme věrně podílet po boku komunistů na budování světa sociálně spravedlivějšího a svobodnějšího. (Potlesk.) A protože k této poctivé spolupráci v zájmu obecného blaha a dobra byly u nás vytvořeny všechny potřebné podmínky, ujišťujeme vás, že toto své stanovisko budeme také v pevné jednotě Národní fronty a všeho lidu dokazovat konkrétními činy. Úkoly, které vytyčí váš sjezd ve směrnicích pro pátý pětiletý plán rozvoje našeho národního hospodářství otevírají i nám široké možnosti k angažované podpoře a účasti na realizaci společných cílů. ...

XIV. sjezd KSČ, Praha 25. května - 29. května 1971, Svoboda 1971, s. 329 - 330

VI. Odsúdili ohováranie ČSSR

      Prijatie predstaviteľov cirkví u ministra M. Válka

      Minister kultúry SSR M. Válek prijal predstaviteľov cirkví, náboženských spoločností, predstaviteľov združenia katolíckych duchovných (Pacem in terris), bohosloveckých fakúlt, účelových zariadení cirkví - Ústrednej charity na Slovensku, Spolku sv. Vojtecha, Tranoscia a zástupcov cirkevnej tlače. Pri príležitosti prijatia odovzdali mu biskupi a ordinári rímskokatolickej cirkvi na Slovensku, Ústrednej charity na Slovensku, Združenia katolíckych duchovných Pacem in terris v SSR vyhlásenie, v ktorom se o.i. uvádza: Vieme, že mierovú politiku nielen v našej socialistickej vlasti, ale vo všetkých socialistických krajinách, podporujú, na nej sa aktívne zúčastňujú pracujúci, veriaci, duchovenstvo, lebo mierové úsilie zodpovedá aj záujmom veriacich a nábožensky založených ľudí.
      Predstavitelia katolíckej cirkvi, vedenie CMBF a cirkvených ustanovizní, spósobmi vhodnými ich postaveniu, osvedčenou mierovou cestou riešia všetky problémy týkajúce sa náboženstva. Nie je želateľné, ani sa nestotožňujeme s akciami, ktorými sa narúša pokojná hladina nášho občianskeho života, medziľudských vzťahov a mierového spolunažívania.
      Je pre nás zarážajúci postoj osnovateľov „charty 77", ktorí žiadne pozitíva nášho socialistického zriadenia nechcú brať na vedomie, preto sa s nimi nestotožňujeme. Tak ako doteraz, spolu s našimi pracujúcimi, chceme pomáhať aj naďalej budovateľskému úsiliu nášho ľudu, ako verní synovia našej socialistickej vlasti.
      Sme presvedčení, že týmto postojom konáme dobrú vec a službu v prospech církvi a našej socialistickej vlasti, a tak napomáhame stále zlepšovať dobre sa vyvíjajúce vzťahy medzi cirkvou a naším socialistickým štátom.
      Nekatolícke cirkvi, náboženské spoločnosti a bohoslovecké fakulty v SSR vo svojom stanovisku proti ohováraniu ČSSR o.i. uvádzajú:
      „Podpísaní predstavitelia nekatolíckych cirkví, náboženských spoločností a bohosloveckých fakúlt sme sa na spoločnom stretnutí 17. januára 1977 v Bratislave zaoberali prípadom nezodpovednej skupiny občanov, ktorá sa v ohováračskej kampani proti ČSSR v tzv. charte 77 podujala narušiť vnútorný pokoj, oživiť krízový stav spred deviatich rokov a vo svete poškodiť dobré meno rodnej otčiny, Československej socialistickej republiky.
      So zármutkom sledujeme, že sú v našem štáte občania, ktorí ohovárajú ČSSR a útokmi proti nášmu zriadeniu pomáhajú oživovať studenú vojnu, ktorú odsúdili nejen mírumilovní ľudia na svete, ale aj vlády mnohých nesocialistických štátov, ktoré nastúpili na politickú cestu zmierňovania medzinárodného napätia, mierovej koexistencie štátov s róznym společenskym zriadením, bezpečnosti národov a trvalého mieru. Ohováraním, skresľovaním pravdy o ľudských právách a náboženskej slobode v našej vlasti autori ,charty 77´ nielenže zámerne poškodzujú dobre meno ČSSR a socialistického tábora, ale aj narúšajú žiadúci rozvoj mierového úsilia, ktoré si postavilo za cieľ zachrániť človečenstvo pred skazou v atómovej vojne. Ohováračská kampaň rušivo zasahuje aj do kresťanského mierového úsilia, ktoré naše cirkvi s cirkvami na svete v záujme mieru požehnane rozvíjajú v Kresťanskej mierovej konferencii. Ako dobré dieťa nikdy neohovára svoju rodnú matku, tak verný občan nikdy nehovorí nepravdu o svojej otčine. Keď sa zamýšľame nad obsahom a dosahom podujatia autorov ,charty 77´, rozhodne sa dištancujeme od ich činu, od pokusov zneužívať náboženstvo na protištátne ciele a odsudzujeme toto nezodpovedné, proti vlastnej otčine nepriateľské podujatie.“

Pravda, 13. 1. 1977, zkráceno
Ve jménu socialismu a šťastného života proti rozvratníkům a samozvancům, Svoboda, Praha 1977, s. 49

VII. Chtěli zneužívat socialistickou demokracii

      Pracující jsou rozhořčeni pomlouvačným hanopisem

      K informaci Rudého práva o pamfletu hanobícím naši socialistickou společnost, v němž se autoři snažili zneužít i náboženskou problematiku, zaujala stanovisko také synodní rada Českobratrské církve evangelické. Zdůrazňuje v něm, že žádný funkcionář této církve pomlouvačný hanopis nepodepsal, a připomíná svá kladná stanoviska k budování socialismu v Československé socialistické republice.
      Také zaměstnanci České katolické charity s veškerou rozhodností odsuzují hanebný čin hrstky ztroskotanců. Kritizují troufalost těch, kteří se podepsali pod hanebný pamflet a sami se tak projevili jako zrádci pracujícího lidu. Vystoupení skupiny ztroskotanců s pamfletem „charta 77" představuje podle jejich názoru nejen hluboké zneužití socialistické demokracie v Československu, ale i uměle vykonstruovaný útok na celou demokratickou politiku, kterou v našem státě praktikuje Komunistická strana Československa.
      „Poctivě, upřímně a opravdově chceme pokoj a mír ve spravedlnosti a lásce na celém světě i doma. V této snaze a dobré vůli nepodléháme různým emocím. Klidně hájíme své místo v této společnosti a není nám třeba nějakých vnějších popudů," praví se v prohlášení římskokatolických ordinářů ČSR z jejich pátečního shromáždění v Praze. „Život v naší vlasti byl v poslední době zneklidněn tím, co denní tisk přinesl o tzv. chartě 77. Vynořují se také různé otázky, jakou úlohu zde hraje naše římskokatolická církev. Chceme, aby zde bylo zcela jasno. Proto my, římskokatoličtí ordináři ČSR, prohlašujeme, a to s veškerou závažností, že nejsme signatáři této ,charty´."

Lidová demokracie, 17. 1. 1977, zkráceno
Ve jménu socialismu a šťastného života proti rozvratníkům a samozvancům, Svoboda, Praha 1977, s. 50 - 51

VIII. Cílem církví ČSSR je podporovat rozkvět vlasti

      Církve v Československu odsuzují autory a signatáře „charty 77"

      Autory i signatáře smutně proslulého pamfletu „charta 77" odsuzují ve svých prohlášeních rada židovských náboženských obcí v ČSSR, věřící pravoslavné církve v ČSSR, náboženská společnost čs. unitářů, úzká rada jednoty bratrské a představitelé československé církve husitské.
      „Právě naše, početně sice malá náboženská společnost, může velmi dobře srovnávat období nedávné minulosti, ve které občané židovské národnosti byli skutečně zbaveni všech lidských a osobních práv, s dnešní situací, ve které žijeme jako svobodní a rovnoprávní občané v ČSSR," píší ve svém prohlášení představitelé rady židovských náboženských obcí v ČSSR a pokračují: „Užíváme spolu se všemi ostatními občany tohoto státu všech ústavou a zákony nám zaručených svobod a práv, včetně svobody náboženského vyznání, jež nám dokonce stát i po hmotné stránce v plné míře zabezpečuje. Autorům tzv. charty 77 nejde o mír a svobodu, jde jim jedině o to, aby pošpinili socialistické zřízení a jemu oddaný lid, aby naháněli vodu na mlýn těch reakčních živlů ve světě, které socialismus nenávidí a nechtějí světu dopřát klidu a míru. Autoři tzv. charty 77," píší v závěru svého prohlášení představitelé rady židovských náboženských obcí v ČSSR, „se takto postavili do jedné řady se všemi odpůrci ušlechtilé myšlenky míru a nezasluhují si proto nic jiného než naše odsouzení a pohrdání."
      Rovněž předseda metropolitní rady pravoslavné církve, metropolita pražský a celého Československa Dorotej píše jménem svých věřících, že církvi pravoslavné i všem ostatním církvím a náboženským společnostem je zaručeno v naší zemi právo na existenci a činnost. "Proto na nás zapůsobila zdrcujícím dojmem informace našich sdělovacích prostředků o akci ,charta 77´," píše ve svém prohlášení, "jejímž pomyslným cílem bylo, aby bezohledně otřásla autoritou našeho zřízení zejména za hranicemi. Žádný z našich věřících by podobnou chartu nikdy nepodepsal. Tím spíše nikdo nemá právo, aby za nás a ostatní občany vystupoval podobným negativním způsobem. Proto energicky odmítáme uvedenou akci" - končí text prohlášení vedoucího činitele pravoslavné církve v ČSSR, "která útočí proti našemu socialistickému státu. Jednou z předních zásad pravoslavné církve ČSSR nadále zůstává upřímná a činorodá podpora dalšího budování milované vlasti a vytváření podmínek pro její hospodářský a kulturní rozkvět."
      Stejně tak v prohlášeních náboženské společnosti čs. unitářů, úzké rady jednoty bratrské a československé církve husitské je obsažena jednoznačná podpora výstavby socialistické společnosti v ČSSR a odsouzení autorů i signatářů "charty 77", v níž jsou napadány základy našeho socialistického zřízení.

Lidová demokracie, 22. 1. 1977
Ve jménu socialismu a šťastného života proti rozvratníkům a samozvancům, Svoboda, Praha 1977, s. 50 - 51