Postavení církví a věřících v socialistickém Československu (1/2)

Přidáno ve středu 29. 2. 2012


Státní znak ČSSR

      Současný oficiální antikomunistický výklad dějin tvrdí, že církve a věřící byli v „komunistickém“ Československu tvrdě pronásledováni a hrdě vzdorovali „rudému teroru“. Jako důkaz nutnosti odmítnutí těchto žvástů přinášíme některé dobové dokumenty o skutečných vzájemných vztazích církví a náboženství a československého státu v letech budování socialismu (1948 - 1989).

I. Otázka náboženství a poměr mezi státem a církví

      Z projevu soudruha Václava Kopeckého „Vedeni nepřemožitelným učením marxismu-leninismu vybudujeme socialismus v naší vlasti” na IX. sjezdu KSČ 28. 5. 1949 Komunistická strana Československa

      Nemůžeme si zakrývati skutečnost, že do poměru mezi státem a církví, totiž jen katolickou církví, jsou od určité doby vnášeny momenty, které hrozí tento poměr přiostřiti. Vina při tom není na naší straně. Jest známo, jak docela pokojný byl u nás církevně politický vývoj do února roku 1948; a ještě po únoru, v době volby prezidenta republiky, kdy Svatovítský chrám byl svědkem slavného „Te deum”, se zdálo, že se u nás budeme moci vyhnouti analogii událostí v druhých lidově demokratických státech.
      Projevili jsme také ochotu vyjasniti různé otázky ve vztazích mezi státem a církví, pokud se to jevilo nutné ve spojení s novými poúnorovými poměry. Bylo tak zahájeno jednání mezi představiteli katolické církve a činiteli ústředního akčního výboru Národní fronty jako představitelky všech složek národní jednoty včetně československé lidové strany.
      Došlo však k tomu, že do tohoto jednání zasáhly známé vnější vlivy, pokoušející se i u nás, podobně jako v lidově demokratickém Maďarsku a v lidově demokratickém Polsku, mobilizovati prostřednictvím katolické reakční hierarchie onu ideologickou sílu, kterou představuje z titulu náboženství katolická církev, a mobilizovati je proti našemu státnímu režimu, proti lidové demokracii a socialismu. Pokoušejí se i náboženství, křesťanské náboženství, stavěti do protikladu s našimi snahami o uskutečnění nového, lepšího a spravedlivějšího sociálního řádu, socialismu.
      V důsledku tohoto zásahu vnějších vlivů do zahájeného státně církevního jednání byl vytvořen v poměru mezi státem a katolickou církví dnešní neuspořádaný stav, vylučující prozatím provedení různých opatření, zamýšlených dohodou mezi církevními a státními činiteli.
      Nelze ovšem nevidět, že někteří katoličtí biskupové, poslušní pokynů z Říma, nejen neprojevují dostatek dobré vůle ke kladnému poměru vůči našemu lidově demokratickému režimu, jenž ztělesňuje dnes Československou republiku, nýbrž otevřeně odpírají loyalitu vůči státu a pokoušejí se organizovat různé škodlivé akce politického rázu.
      Václav Kopecký Nutno zdůraznit, že tento vývoj věcí nemá co dělat s náboženstvím. My jsme prokázali již dostatečně to, že respektujeme plně svobodu vědomí, svobodu náboženského vyznání i svobodu náboženských úkonu. V naší nové lidově demokratické ústavě jsou tyto svobody také slavnostně zaručeny. Z hlediska uznávání náboženské svobody jsme zaujali též poměr k církvím, jimž nebráníme v jejich náboženské duchovní činnosti. Tím jsme prokázali v nejvyšší míře demokratičnost našeho nového režimu. A všechny církve, mající loyální poměr ke státu, to uznávají. Uznávají to i katoličtí kněží, pokud mají vůli vykonávat poctivě své duchovní poslání, pokud uznávají vítěznou moc lidu a pokud uznávají i oprávněnost snah pracujícího lidu upravit si život pozemský lépe v novém socialistickém řádu. Uznávají to i katoličtí církevní činitelé, pokud nesledují jiné než duchovní cíle, pokud nesledují cíle politické, reakční a kontrarevoluční.
      Zdůrazňuji tedy znovu: v jednáních, která byla zahájena mezi představiteli státu a církve, nejde o věci náboženství, nýbrž jde o úpravu vztahů z hlediska státně politického a z hlediska církevně politického. My přitom ponecháváme činitelům katolické církve dále na vůli, jak chtějí chápat a praktikovat poměr ke státu, ve kterém žijí. Nenecháváme však nikoho v pochybnosti o tom, že velezrádci trpěni a šetřeni nebudou, i když nosí posvěcený šat. Prostě, jak řekl soudruh Gottwald: „Republiku si rozvracet nedáme!” A to ani církevními rozvratníky. (Bouřlivý potlesk.)
      Zkušenosti našich dějin, zkušenosti národa českého i národa slovenského jsou příliš tragické, než aby mohlo býti dovoleno církevním katolickým hierarchům a Vatikánu stavěti opět do protikladu city náboženské a city věrnosti k národu a vlasti. Československý lid, pokud nábožensky cítí, se nedá již vésti na cestu osudnou, na cestu rozporu se zájmy národa, se zájmy republiky, se zájmy lidové demokracie a socialismu.
      My ostatně vidíme, že vlastenecky cítící katoličtí věřící a dobří katoličtí kněží nesouhlasí s postupem vysoké hierarchie a nesouhlasí s nenávistným protičeskoslovenským postojem Vatikánu, nesouhlasí s jeho politickými snahami.
      Podobně jako v druhých zemích, rostou i u nás řady dobrých a odhodlaných katolických kněží, kteří neuznávají, že by křesťanské cítění a náboženské přesvědčení mělo někomu bránit v kladném poměru k lidově demokratickému státu a socialismu.
      Tito katoličtí kněží jdou věrně s lidem, jsouce přesvědčeni o tom, že jejich mravně náboženské snahy se dají plně srovnati se snahami lidových mas o lepší život. (Potlesk.) A že jejich křesťanské snahy jsou plně totožny na příklad s mohutným hnutím lidových mas v boji za mír. Ano, tito katoličtí kněží jdou s lidem, a jsou-li za to církevní hierarchií a Vatikánem pronásledováni, tak se tím jen utužuje jejich pouto s lidem. (Potlesk.)
      My nechceme rozněcovat boj s katolickou církví. Avšak pravíme zcela důrazně: nikdy nebyla ještě v této zemi moc tak silná a tak odhodlaná plně chránit zájmy národa, suverenitu státu a státní pořádek, jako je nynější lidově demokratická moc republiky (bouřlivý potlesk), opírající se o vítězný pracující lid, o vítěznou dělnickou třídu. Postaráme se o církevně politický pořádek v naší lidově demokratické republice a postaráme se o zajištění dalšího pokojného vývoje v záležitostech církevně politických. (Potlesk.)
      Věříme při tom v podporu církví, jichž oddaná loyalita jest nepochybná, a věříme, že většina katolických věřících i katolických kněží projeví věrnost našemu národu, našemu státu, českému a slovenskému lidu. A věříme, že katoličtí kněží naleznou v minulosti našich národů krásné příklady toho, jak kněží mohou vykonávat své duchovní poslání v souladu se zájmy národa a vlasti, v souladu se zájmy slovanskými a všelidskými.
      V tomto smyslu budeme nadále respektovat činnost církve a plnou svobodu náboženského života. Samozřejmě, že něco jiného jsou naše státně výchovné a státně ideové zájmy. Samozřejmě, že i při uznávání náboženské svobody vyhrazujeme pro stát úkol vychovávati všechny dítky (potlesk), že vyhrazujeme státu právo vésti veškerou školní a mimoškolní výchovu v duchu naší ideologie, v duchu naší vědecké pravdy, v duchu marxismu-leninismu. (Velký potlesk.)
      Vatikánu budeme s veškerou důsledností a rozhodností upírati právo vměšovati se jakkoli do těchto našich vnitřních otázek, stejně jako do druhých vnitřních otázek, na příklad do otázky církevního majetku, do otázky trestání kněží, provinivších se protistátní činností a podobně. (Potlesk. Projevy souhlasu.)
      Svůj poměr k Vatikánu jako činiteli mezinárodně politickému budeme pak řešiti nikoli z hlediska náboženských otázek, v nichž pravomoc Vatikánu jako představiteli papežského státu nepřísluší a v nichž my pravomoc Vatikánu z titulu naší plné státní suverenity odmítáme. Nýbrž poměr k Vatikánu jako mezinárodně politickému činiteli budeme řešit z toho hlediska, jak se bude chovati k našemu státu (bouřlivý potlesk), zda přátelsky nebo zda svým postupem ve službách mezinárodní reakce, ve službách mezinárodního imperialismu se Vatikán znovu postaví do světla našeho nepřítele a nepřítele našich spojenců.

(Protokol IX. řádného sjezdu KSČ v Praze dne 25.-29. května 1949, Svoboda, Praha 1949, s. 353 - 356)

II. Kněží a církve v boji za mír

      Na II. světovém mírovém kongresu ve Varšavě bylo mezi 2.065 delegáty, hosty a pozorovateli kongresu 72 kněží různých církví i náboženství. Okolnost, že předsedy Národních mírových výborů v Kanadě i v Rakousku jsou protestantští kněží Dr. J. Endicott a pastor E. Kock, že v čele americké delegace obránců míru byli pastoři Dr. J. Fletcher a W. Uphaus, že v jmenované americké delegaci bylo 13 kněží, z toho 11 protestantských, 2 katoličtí kněží a 1 rabín - svědčí o stále rostoucí účasti kněží i věřících ve hnutí obránců míru.
      Josef Plojhar To se jasně projevilo během varšavského kongresu, kde kněží všech církví se aktivně účastnili diskuze i práce ve sjezdových komisích. I kněží, členové československé delegace, přinesli zde svůj přínos. Ministr zdravotnictví J. Plojhar přednesl významný projev, vyslechnutý všemi přítomnými s velkým zájmem, biskup Československé církve Dr. M. Novák předsedal pak sjezdové církevní komisi. Povereník Dr. A. Horák byl pak zvolen i do Světové rady míru.
     …

Ministr páter J. Plojhar: Nestačí se za mír jen modlit, ale třeba pro něj pracovat a bojovat

      …Křesťanské církve a kněží nastupují do nové, radostné spolupráce se socialismem. Uvědomují si, že je to imperialismus a kapitalismus, který žene svět do války. Budující socialismus nechce a nepotřebuje válku. Chce tvořit, chce stavět, a to je možné jen v míru. Pro křesťana kteréhokoliv vyznání není nic krásnějšího, než myšlenka míru. Přes všechny věroučné rozdíly všichni křesťané se hlásí k příkazu „Pokoj lidem dobré vůle” a k posledním slovům Kristovým „Pax vobis”. „Mír s vámi.”
     … Všichni, kdož pochopili toto pravé křesťanství, se hlásí pod prapory obránců míru a stávají se jeho průkopníky. Na celém světě, na východě i na západě, vytvářejí tito pokrokoví duchovní podmínky pro rozkvět míru.
     … …Ve službách míru plní křesťanství nejen své velké ideály, ale i ideály socialismu, s nímž chce jíti v jedné frontě obránců míru.
     … Po dvou velkých válkách, v nichž trpělo všechno lidstvo, v nichž miliony životů byly zmařeny na frontách i v zázemí, nesmíme dopustit, aby došlo pro zájem několika málo imperialistů a kapitalistů k třetí světové válce. Stín války, který obchází světem, musí býti vypuzen světlem míru, jehož nositelem musí býti nejen každý duchovní, ale i každý věřící křesťan. Je potěšitelné, že křesťané bojující za mír si stále více a více uvědomují, že s tímto bojem splňují a uskutečňují i vlastní a nejušlechtilejší ideje své víry. …

(Mír. Měsíčník pro obranu míru. Ročník III., č. 1, Praha 1951, s. 28 - 30)

III. Z východu světlo - z východu mír

      Jedna z Picassových holubic míru Světlemodré blankytné závěsy, veliký bílý kříž, po straně vlajky a busty Klementa Gottwalda a J. V. Stalina a pod vítěznou Picassovou holubicí mohutný nápis „Ex oriente lux - ex oriente pax” (Z východu světlo, z východu mír) - takový byl pohled na čelo sálu Celostátního mírového sjezdu katolického duchovenstva, který se sešel v Praze v předvečer svátku sv. Václava. Byl to sjezd vpravdě historický. Sešlo se na něm na 1.600 delegátů, zvolených na diecézních konferencích, a po prvé vůbec duchovní čeští a slovenští, kteří tak při společném díle a účasti na mírovém budování zároveň rozbíjejí i nedůvěru a staré umělé přehrady mezi sebou.
     … …Na adresu vatikánských politiků, odpovědných za neblahé snahy zaprodat církev americkým imperialistům, volá Dr. J. Plojhar:
     … „Jsme a zůstáváme katolickými kněžími, pro něž samozřejmě je nejvyšší autorita církevní rozhodujícím činitelem ve věcech víry a mravů a ve všech otázkách katolického náboženství. Sv. Otec je námi uznáván hlavou katolické církve jako náboženské společnosti. Úplně se však rozcházíme s dnešní vatikánskou politikou, která plně přisluhuje světu kapitalismu a imperialismu, souhlasí s ním a podporuje tak zvané křižácké tažení proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím.
     … Řada skutečností a výroků papeže i jiných vatikánských činitelů je důkazem našeho tvrzení. Nesouhlasíme a nemůžeme souhlasit s dnešním politickým postojem Vatikánu. Kritizujeme ho a rozcházíme se s ním politicky, čímž ovšem nepřestáváme být věrnými a dobrými katolickými kněžími.”

V jednom šiku s lidem.

      Vítězný únor 1948 Přání našich duchovních jít s lidem a stát věrně po jeho boku ve všech radostech i těžkostech vyjadřovali v diskuzi všichni řečníci. Závěrečná rezoluce proto dobře shrnuje jejich přesvědčení, když uvádí:
      „V době současného přerodu lidské společnosti každý katolický kněz si uvědomuje, že nový společenský řád, který budujeme v naší vlasti, je mravním zásadám křesťanství bližší než staré společenské zřízení kapitalistické, které vede k bezohlednému sobectví a vykořisťování, které je popřením lásky a spravedlnosti a které zbavuje lidi důstojnosti dítek Božích.
      Nechť celý svět slyší naše rozhodnutí stát věrně po boku našeho pracujícího lidu, a nikdy nezradit naši drahou vlast. Nechť celý svět si uvědomí, že neochvějně půjdeme s lidem, za naším prezidentem Klementem Gottwaldem a naší vládou, že spolu s nimi budeme budovat naši republiku a po boku Sovětského svazu hájit věc míru až do konce.”
      …Ano, odpověděli na svém sjezdu katoličtí kněží, budeme se s naším věřícím lidem modlit a pracovat pro socialistickou výstavbu vlasti, pro upevnění a udržení trvalého míru na světě.

(Mír. Měsíčník pro obranu míru. Ročník III., č. 10, Praha 1951, s. 600 - 602)