Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost (1/5)

Přidáno v úterý 31. 3. 2009


SSSR - ČSSR

      V dubnu tohoto roku si připomínáme 40. výročí zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které 17. dubna 1969 kádrovými změnami v předsednictvu a sekretariátu ÚV KSČ vytvořilo rozhodující předpoklady pro překonání krize ve straně a společnosti způsobené antisocialistickými a oportunistickými silami ne nepodobnými těm, které se - s mnohem tragičtějšími důsledky - v podstatně nepříznivější mezinárodní situaci pro komunistické hnutí znovu chopily moci v listopadu a prosinci 1989.

      Z dokumentů, které publikujeme za účelem osvětlení pravé tváře událostí krizových let 1968 - 1969, vybírám nejprve článek "Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost", publikovaný již Komunistickým svazem mládeže v srpnu 2008 u příležitosti 40. výročí internacionální pomoci vojsk Organizace Varšavské smlouvy Československé socialistické republice.

      Článek z novin „Pravda" ze 22. srpna 1968
Nakladatelství tiskové agentury „Novosti", Moskva

      Straničtí a státní činitelé československé socialistické republiky požádali Sovětský svaz a další spojenecké státy, aby poskytly neodkladně bratrskému československému lidu pomoc, včetně pomoci ozbrojenými silami.
      Tato žádost je vyvolána tím, že se ze strany kontrarevolučních sil, které se spolčily s vnějšími silami nepřátelskými socialismu, vytvořilo nebezpečí pro existující socialistické zřízení v Československu a pro státnost určenou ústavou.
      Nutnost přijmout historické rozhodnutí ohledně žádosti o pomoc Sovětského svazu a dalších bratrských socialistických zemí je plně zdůvodněna v prohlášení skupiny členů ÚV KSČ, vlády a Národního shromáždění ČSSR, které je dnes uveřejněno v Pravdě. tato nutnost byla vyvolána nebezpečím bratrovražedného boje, připravovaného reakcí v ČSSR.
      Ve shodě se závazky přijatými na Poradě komunistických a dělnických stran v Bratislavě, na základě zásad nerozborného přátelství a spolupráce a v souladu s dosavadními smluvními závazky vlády SSSR a dalších spojeneckých zemí se rozhodly vyjít vstříc zmíněné žádosti o poskytnutí bratrskému československému lidu nezbytné pomoci. Bratrské socialistické země plní svou společnou internacionální povinnost.

      Naše strana přijala s pochopením usnesení lednového zasedání ÚV KSČ letošního roku. Již tehdy bylo vidět, že vzniklá situace muže vést k zeslabení Komunistické strany Československa a k aktivizaci nálad jistých kruhů československé společnosti, nebezpečných pro socialismus, které jsou pod vlivem buržoazních názorů a imperialistické propagandy. Tyto obavy byly vysloveny upřímně a v soudružském duchu při rozhovorech vedoucích představitelů KSSS s československými vedoucími činiteli, které se konaly v lednu v Moskvě a v únoru v Praze. Bylo přitom se vší jasností prohlášeno, že volba cest socialistické výstavby a forem i metod stranického řízení společenských procesů spadá do úplné a výhradní kompetence ÚV KSČ, že naše strana nemá a nemůže mít v úmyslu vnucovat KSČ jakákoli doporučení o těchto otázkách. Zároveň bylo vedení ÚV KSČ upozorněno na aktivizaci pravicových, revizionistických živlů, které se již tehdy snažily využít vzniklé situace v zemi pro účely cizí zájmům socialismu.
      Tehdy prohlašovali vedoucí činitelé KSČ, že si uvědomují napjatost politické situace v zemi a že podniknou nutná opatření ke stabilizaci situace. Čas však ubíhal a naše strana se s rostoucím znepokojením přesvědčovala o tom, že skutečný vývoj událostí se liší stále více od předpovědí československých vedoucích představitelů. Události ukazovaly, že v samotné KSČ se začala vytvářet situace rozkladu, kolísání a nejistoty. V zemi se aktivizovaly reakční protisocialistické síly opírající se o podporu světového imperialismu.
      To vše znepokojovalo nejen naši stranu. Stejně tak byly vážně znepokojeny vývojem událostí v Československu bratrské strany Bulharska, Maďarska, NDR a Polska. Bylo nutné společné setkání a výměna názorů s vedoucími představiteli KSČ a ČSSR. K takové schůzce došlo za společného souhlasu dne 23. března v Drážďanech.
      V Drážďanech čs. soudruzi nepopírali, že se v zemi vyvíjejí některé negativní procesy, že rozhlas, televize a tisk se vymkly kontrole strany a že jsou fakticky v rukou antisocialistických živlů a že pravicové síly se konsolidují. Zároveň čs. představitelé prohlásili, že strana vcelku kontroluje situací a že není důvodu pro vážné znepokojení.
      Sovětští představitelé a všechny delegace dalších bratrských stran zcela otevřeně prohlásili, že podle jejich názoru vypadá situace jinak. Poukazovali na reálné nebezpečí, které existovalo v tehdejší situaci. Na základě všech skutečností dospěli k závěru, že vývoj může vyústit v kontrarevoluční převrat.
      Vývoj událostí v následujícím období potvrdil závěry bratrských stran a bohužel nepotvrdil optimismus vedoucích představitelů KSČ. Březnové a dubnové zasedání ÚV KSČ nedokázalo stabilizovat situaci. Navíc, jak ukázal život, pravicové sily začaly zneužívat některých ustanovení akčního programu KSČ, schváleného na tomto zasedání ÚV, jako svého druhu legální platformy pro další útoky proti komunistické straně, proti základům socialismu, proti přátelství československého a sovětského lidu. 21. srpen 1968 - snímek publikovaný v r. 1970 v souboru fotografií Revoluční hnutí v boji za socialismus
      Znepokojení zesílilo ještě více, když pod zřejmým vlivem pravicových antisocialistických sil byla v zemi rozpoutána kampaň k zdiskreditování veškeré předchozí činnosti KSČ, kdy se rozvinul v široké míře proces hromadné výměny stranických a státních kádrů, který podkopával stabilitu společenského zřízení. Byla inspirována vlna protisovětské propagandy v tisku, rozhlasu a televizi, a v ČSSR se zakládaly a legalizovaly svou činnost různé organizace, které se stavěly proti komunistické straně. V takových podmínkách považoval ÚV KSSS za nutné znovu zdůraznit své obavy o osudy socialismu v Československu. Je samozřejmé, že byla přitom brána v úvahu i objektivní složitost situace i složitost postavení samotného vedení KSČ. Právě proto ÚV KSSS, který se i nadále vyhýbal veřejným prohlášením a hodnocením, znovu navrhl uskutečnění dvoustranné schůzky. Na této schůzce, která se konala v Moskvě 4. května, hovořili vedoucí představitelé KSČ o vážnosti situace v zemi. Navíc prohlásili, že negativní rysy vnitropolitického vývoje v Československu „překračují rámec našich čistě vnitřních záležitostí a dotýkají se bratrských zemí, např. Sovětského svazu a Polska." A s tím nebylo možno nesouhlasit.
      Českoslovenští vedoucí představitelé mluvili o tom, že jsou ochotní učinit nutná opatření, aby zvládli situaci. Řekli tehdy doslova: „Nepřítel jedná. Chce obrátit události v zájmu kontrarevoluce."
      Na květnovém zasedání ÚV KSČ bylo uznáno, že hlavní nebezpečí pro socialismus v Československu vychází zprava. Zdálo se, že to opravňuje k naději, že českoslovenští vedoucí představitelé přejdou od slov k činům. Ochota rozhodně bránit socialistické vymoženosti byla vyjádřena na poradách tajemníků KSČ, na celostátním aktivu Lidových milici, na četných schůzích stranických organizaci v továrnách a v závodech.
      Naděje zdravých sil ve straně a v zemi, naděje všech přátel československého lidu se bohužel nesplnily. Usnesení květnového zasedání nebyla realizována. Protisocialistické síly rozvinuly útok proti linii květnového zasedání ÚV KSČ. Docházelo stále k ostřejším projevům antisovětských živlů. Vlna útoků protisocialistických sil pak se zvedla ještě více koncem června, kdy kontrarevoluční kruhy uveřejnily prohlášení „2000 slov", které obsahovalo otevřenou výzvu v boji proti KSČ a proti ústavní moci.
      Vedení naší strany upozornilo A. Dubčeka na nebezpečí tohoto dokumentu jako platformy další aktivizace kontrarevolučních akcí. Avšak kromě liberálního odsouzení slovy nenásledovala prakticky žádná opatření.
      Všechno to přimělo KSSS a další bratrské strany navrhnout ještě jednu schůzku s vedoucími představiteli KSČ. KSSS a další bratrské strany se obrátily s tímto návrhem na ÚV KSČ, ale vedoucí činitelé ÚV KSČ bohužel odmítli účast na Varšavské poradě.

Podle publikace Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost
připravil Leopold Vejr